Pořizujeme si křečka
U nás doma naštěstí s tímto problém nemám, jen náš pes (jezevčík, který naštěstí ví, že se má od křečků držet zpátky) na ně občas žárlí, nebo má snad na ně chuť - když je vidí schoulené v něčích rukou, tak se podezřele oblizuje - ale může si nechat jen zdát.
Ale teď zpátky ke křečkům. Křečci jsou jinak bezproblémoví a celkem míromilovní, ale je potřeba rozmyslet si, kolik jich chcete chovat pohromadě. Optimální jsou dva (samec a samice, nebo dvě samice), maximálně čtyři, a je také rozhodující, zda jsou příbuzní - nejlépe ze stejného vrhu. Když křečci spolu vyrůstají, jsou stejně staří a silní pak jsou mezi sebou snášenlivější a právě takovíto jedinci jsou nejlepší pro společné soužití. Jinak křeček sám osobě je tvor samotářský a s nikým cizím se nehodlá dělit, takže hromadný chov je lepší opravdu jen se společně vychovanými křečky.
Další nevýhodou je zjištění, že dva spolu žijící křečci (samec a samice) si spolu tak rozumí, že náhle mají "růžové prasátka" - tedy mláďata - a že se toto začne rozvíjet geometrickou řadou, nebo, jak jsem nedávno zaslechl velmi výstižně, "velmi placatou pyramidou", na jejímž vrcholu jsou dva dobře se snášející křečci.
Takže je opravdu důležité si rozmyslet, jestli chcete mít jen jednoho křečka samotáře, nebo dva křečky, kteří mohou brzy své prostředí obohatit o dalších xxx křečků.