První týden na Pentagramu 1
Ve svých 12 letech byl Pentagram
Čikovou pátou školou. Otec měl už víc než jen obavy, jestli se kluk alespoň
tady udrží. Dokonce i vyhrožoval, že mu
zavře příjem zlaťáků.To na něj platilo. Čiko zvyklý na přepych a všeho dostatek
se děsil toho, že by musel žít jako jeho ostatní spolužáci, nebo jako ten póvl,
atani. Slíbil otci, že tady už bude opravdu studovat a pak se nechal stejně
jako ostatní odvést k runovému kameni.
„Slečno, stojíte mi v cestě“
ozvalo se Čikovi za zády a cítil jak ho čísi ruce jemně odstrčili
stranou.Teprve když se otočil zjistil dotyčný, že to co zády považoval za dívku
je chlapec.
„Promiň“ usmál se na něj muž
v ředitelském hábitu.
Čiko dotyčného sjel pohledem a dál
se stejně jako ostatní studenti sunul ke kameni, který měl rozhodnout o jeho
budoucích 7 dlouhých let trvající kolejní příslušnosti .
Jaké bylo Čikovo překvapení, když
k nim po cestě přicházeli tři ředitelé ke kterým se přidal ten, který
nerozezná holku od kluka.
Jeden z ředitelů starý
šedovlasý muž si vzal slovo a představil zbylé tři. Ten tatíkovský typ, který
nepoznal Čika byl ředitelem vzdušné koleje a jmenoval se Goofer Graplling,
Mladší obrýlený ředitel se
jmenoval Marty a vedl kolej zasvěcenou zemi. Vysoký od pohledu rázný muž
představený dlouhým jménem Jean Wolf Leon Voltain se staral o studenty, kteří přísluší ke koleji Ohnivých
zřídel a on sám se představil jako Frederik Beastmaster a zbývá na něj poslední
kolej Voda.
Všichni si mezi s sebou tiše
sdělovali první dojmy z ředitelů.
„V každém ročníku je jeden sonbe, který se stará o nováčky a
mladší spolužáky. Vašeho sonbe(staršího) vám představí ředitelé vašich kolejí
až vás runový kámen roztřídí do kolejí.
„Doufám, že nepůjdu k tomu
Voltainovi“ shodli se skoro všichni a
nejistě pokukovali po řediteli, který se ani nesnažil na ně usmívat. Po
Frederikově povzbuzení začali nejistě přistupovat ke kameni do jehož léty
ohmatané prohlubně pokládali ruku a čekali do jakého dýmu je kámen zabalí.
Han Ellen byla první, kterou kámen
zahalil do červeného dýmu.Podívala se na svého ředitele, který jí jen nepatrným
pohybem ruky ukázal místo, kam si stoupnout.
„Jestli půjdu k němu hodím
protest a zkusím druhou ruku“ řekl Jaras a šel ke kameni.
Všichni propukli ve výbuch smíchu,
když se z kamene začal valit červený dým.V ten okamžik zjistili , že to
byl na dlouho jejich poslední smích.
„Kde si myslíte , že jste?!“
vykročil Jean k nim
Všichni ztichli a jen vytřeštěně
koukali na ředitele, který maličko ztišil hlas, ale pokračoval.
„ Všichni kdo budou přiřazeni do
ohnivé koleje se po večeři nechají svým sonbe dovést ke knihovně a tam si
všichni napíšou trest“
„A do háje“ ulevila si Luisa
potichu a i ostatní pokývali hlavou
Blížila se chvíle kdy i Čiko měl
vložit svou dlaň do prohlubně.
Před ním šla Ariol, o hlavu vyšší
dívka se špičatýma ušima.
Když se jí kolem těla začal
omotávat zelený oblak dýmu, spokojeně přešla na stranu, kde stáli ostatní
zemáci .
Čiko už kráčel ke kameni
v duchu si říkal, že by bylo celkem fajn, kdyby byl u ředitele
Frederika.Vždycky mu všechno vycházelo, stačilo pomyslet a s tím vložil ruku do prohlubně.
Jakmile mu mezi prsty začal stoupat červený dým, podíval se pohledem plným
znechucení na svého ředitele. Jejich
pohledy se spojily a chvilku hráli hru kdo z koho, než se Čiko zhnuseně
otočil a následoval ostatní nepříliš nadšené tiché spolužáky. Hned po něm do
koleje přibyla Žanette Wilson. Když byla roztříděna i zbylá hrstka studentů,
popřál Frederik všem moc studijních úspěchů a zadoufal, že se všem bude
v jejich novém domově líbit.
„ Už se mi líbí teď“ ironicky
polohlasem pronesl Čiko.
Frederik se na něj podíval a usmál
se, zatímco on se mračil.Ostatní spolužáci nervózně těkali očima z Čika na
Voltaina a očekávali další bouřlivou reakci. Ten však k překvapení všech
mlčel a díval se na Čika jako kobra, která se chystá posvačit bílou myš.Všichni
ředitelé si odváděli své studenty do hradu, jen ohniváci ještě postávali u
runového kamene.
„Tohle je Nike a je to váš sonbe“
Ukázal na chlapce, který byl jen o služební rok starší než oni. Než se všichni
stihli s Nikem pozdravit byl Jean pryč.
„Tak pojďte“ zavelel
k odchodu Nike a odváděl je do prvního patra ke knihovně.
První týden na pentagramu 2
Když otevřel dveře knihovny
naskytl se všem pohled na nekonečné řady knih
„Sakra, kde je konec?“ neudržel se
Fill Dillinger
„Tohle je chlouba celého hradu“
vrhl se do přednášky Nike a začal všem vyprávět o skládání prostoru.
„Všichni sednout ke stolkům“
docela příjemné vyprávění zakončil Jean, když Nike skončil s výkladem.
„Děkuji Niku, můžete jít“
„Na co čekáte, prostě si někam
sedněte“ obořil se na studenty, kteří nejistě postávali u dveří.
Když všichni seděli, přikázal jim
ať ze šuplíku vytáhnou pergameny a napíšou si stokrát nebudu rušit slavnostní zahajovací ceremoniál.
„Cože? Stokrát, opisovat , paráda“
ozývali se tiché protesty, ale ředitel kupodivu dělal, že je neslyší.Všichni si
sebrali brky a začali škrábat po Pergamenech.Jean si je prohlížel a ve tváři
měl lehce škodolibý výraz, když se podíval na toho arogantního kluka, úplně
v něm hrklo. Ten kluk prostě jen seděl, ruce složené na prsou a klidně ho
sledoval.
„Kdo to bude mít, může odejít do
pokoje“ připomněl všem a nespouštěl z Čika oči. Mělo mu to napovědět, že
má začít psát nebo se odtud nehne, ale ten hrál opět svou oblíbenou hru kdo z koho.
„Piš“ drcl do něj Fill
„Nemám tu správnou grafomanskou
náladu“
„Co?“
„ Prostě takovou blbost psát
nebudu.“
„ Už takhle jsi si to u něj
rozlil, chceš aby to bylo horší?“
„ Tss, co mi může udělat? Poslat
mě domů?“
„ Pokud se někdo rozhodl, že tu
bude nocovat, ať nezapomene, že večeři mu sem nikdo nosit nebude“ ozval se Jean
„Jo takhle, nechá mě tu umřít
hlady“ zahrál strach Čiko a Fill se zasmál
„Hele jsem Fill“
„Já Čiko“
„ Hej já jsem Matt“ tiše se přidal
další kluk a na rozdíl od Filla i on
odložil brk a založil si po Čikově vzoru ruce.
„Měl byste psát a ne se vybavovat“
zaklepal mu na rameno Voltain a tak se Matt opět chopil brku a sklonil se nad
pergamenem.
Han a Žanette si mezi sebou
vyměnily pohledy a tiše se zasmály, jak Matt rychle chytl brk a začal psát trest, když mu ředitel jejich koleje poklepal na rameno.
Teprve, když od kluků Voltain
poodešel k policím s knihami se Mattovi zasmál i Fill s Čikem.
Čiko přestože v prvním okamžiku na nádvoří se tvářil jak kakabus a Fillovi
řekl, že je atan, tak si uvědomil, že asi zrovna ten atan bude jeho parťák.
„Se smějte blbci“ bručel Matt a
udělal za větou tečku s takovou vervou , že protrhl pergamen a rozskřípl
brk. Nepatřičný zvuk přitáhl pozornost všech. Studenti se začali řehtat na
celou knihovnu a Voltain mu vytrhl brk z ruky a nevěřícně se koukal na to
kopyto, kterým Matt beze sporu je. Ze stolu sebral pergamen s trestem „
Napíšete si to znova, brk si tady vemte od kolegy, který se rozhodl nám všem
ukázat, že je frajer a on dělat nic nemusí“ a svou nelibost přenesl
z Matta na Čika. Ten jen sebral brk a přehnaným úslužným gestem jej podal
Mattovi.
„Ó jak jste šlechetný pane“ šeptl
mu Matt
„Šlechetnost a nadutost jsou dva
různé pojmy, které si mladý muži pletete“ dal ředitel najevo, že tuhle šaškárnu
slyšel.
I ti studenti, kteří už měli
dopsáno v knihovně zůstávali a bavili se touhle hrou na to, kdo víc
vydrží.
„ Není tak hroznej“ šeptala Han
Martině
„ Jo je to frajer, jak mu podal
ten brk, fakt hustý“
„Jsem myslela ředitele“ opravila
jí Han Ellen Sincré
„Blázníš?“ přestala šeptat Martina
a koncem brku se poškrábala na hlavě
„Jestli už to máte, tak jděte
z knihovny a neškrábejte se tu !“
„no to ještě nemám“
„tak na co čekáte? Že byste se
připojila k vašemu spolužákovi a nocovala zde? To by byla hustá zábava,
že?“
Martina zrudla a raději se znovu sklonila k pergamenu.
Od dlouhého stolu se zvedla Guťa a
podala Voltainovi pergamen.Ten jen překvapeně přizvedl obočí.
„Už to mám hotové pane řediteli“
ten jen lehce kývl že může odejít.Otevřel pergamen a prohlížel si ho slabou
vteřinku, než ho hodil do krbu.
Všichni se po sobě podívali a
zanedlouho se zvedl i Jaras Vychrtlý
„Také to máte hotové?“ Jaras mu
beze slov podal pergamen a zamířil ke dveřím
„Ještě jsem vás nepustil“ zastavil
ho Voltain
„Jste si jistý, že je to stokrát?“
„ Ano“
“ Já ne.“
„Mám to hotové“
„Dobře, spočítáme ty věty spolu a
pokud bude něco chybět tak …“
„ Přepočítám si to ještě jednou“
bral z ruky Voltainovi pergamen.
„sedněte si támhle k ….“ Otočil se
na Čika, aby mu napověděl
„Čiko Verstný mladší“
s lehkou úklonou se představil Čiko a sledoval jaký dojem jeho totožnost
udělá u ředitele.
Ten se jen usmál jako že rozumí
„Jo takhle aha. Tatínek ministr
školství , že?“
„Ano to je přesně můj otec“
„ No už víte jak se váš spolužák
jmenuje, tak si k němu přisedněte, nebo snad máte strach?“
Jaras si přisedl k Čikovi
Mattovi a Fillovi.
„ Vítej v klubu“ kluci už
věděli, že si je ředitel zaškatulkoval, proto se už nijak nesnažili si to jeho
v očích vyžehlit.
Hradem se ozval zvon. Jean Leon
Wolf Voltain se zamračil
„To je zvon svolávající
k večeři“
Všichni se tedy začali
s vrzáním židlí zvedat.
„Už máte všichni trest napsaný?“
V ten okamžik se na něj podívalo 30 párů očí
„ Žádný trest, žádná večeře. Tak
se v klidu opět posaďte“
Někteří, kteří se zde zdržovali
jen proto, aby viděli jaký směr naberou události mezi ředitelem a klukem
s dlouhýmy blond vlasy, odevzdávali pergameny a odcházeli na večeři do
jídelny. Když zazněl zvon podruhé jen připomněl píšícím trestancům
„ Po třetím vyzvánění se jídelna uzavře,
a pak budou opozdilci bez večeře“
Dívka sedící u okna se usmála
vytáhla nový pergamen, cosi na něj napsala , zvedla se a jistým krokem zamířila
k řediteli.
Ten se na ní nedůvěřivě podíval a
její pergamen rozbalil.
100 x nebudu rušit slavnostní
zahajovací ceremoniál
„Jak se slečno jmenujete?“
„Mellandra de Mour.Můžu už
odejít?“
„Samozřejmě že ano“ ředitel se
koukal za Mellandrou jak odchází z knihovny a lehce se usmál.
Podíval se na kluky jestli píšou a
když viděl že ho sleduje jeden pár modrých očí, úsměv mu z tváře zmizel.
Přesto sebral ze stolu jeden volný brk a nabídl ho Čikovi, ten jen odmítavě
zavrtěl hlavou a dál pečlivě studoval výraz ředitelova obličeje.
„ Už to mám taky“ odevzdal
pergamen Fill a pohledem se rozloučil s klukama.
Hej počkej na mě, už to mám taky“
zavolal na něj Jaras
„ Jste v knihovně ne někde na
hřišti“ napomenul ho Voltain a vytrhl mu pergamen z ruky.Potom přistoupil
k Mattovi a sebral mu ze stolu pergamen
„ Utíkejte, za chvilku bude třetí
zvon“ Matt ještě neměl dopsáno, ale proč by to někomu vnucoval? Proto vystřelil
z knihovny, kde nyní zůstal jen Čiko s Voltainem.
Čiko - První týden na Pentagramu 3
Čiko si na
vlasech rozepl stříbrnou sponu a znovu si vlasy upravil.Ředitel ho sledoval a
přemýšlel, jak s tímhle dárečkem ve své koleji naloží.
Obešel stůl a sedl si naproti
Čikovi.Když se ozval zvon potřetí Jean se na židli předklonil a ruce položil na
stůl a začal lehce vyťukávat.Čiko se na židli naopak zaklonil ruce spojil za
hlavou a upřeně se díval řediteli do očí.
„ Jsi nejspíše zvyklý, že je vždy
po tvém, že? Bude to dlouhý večer“ a ani on svůj pohled neodvrátil.
Čiko se zvedal ze židle, když se na něj ředitel překvapivě
zadíval.
„Psát nebudu, tak se jdu projít
k oknu už je to sezení značně nepohodlné“
Ředitel jen zavrtěl hlavou, že
Čiko nikam nejde, ten se jen posměšně uchechtl a stoupl si. V ten okamžik
Voltain vystartoval, naklonil se přes stůl a Čika strhl zpátky do židle. Ten
překvapeně pootevřel pusu, ale nic neřekl jen se nejistě podíval na ředitele ,
ten mlčel, jen mu přisunul pergamen a brk.Čiko chtěl nabízené věci odstrčit ale
ruku včas stáhl.
Z ničeho nic Čikovi
v mysli přeběhl nejistý pocit, podíval se na ředitele
„Vy jste atan?“
„ Máš s tím nějaké problémy?“
naklonil se ředitel blíž k Čikovi. Ten si vzpomněl na to jak mu kdysi
v dětství vyprávěl jeho kmotr o zlých atanech a statečných kouzelnících a
poslech zachráncích. Najednou mírně znejistěl. Na jednu stranu atani jsou
spodina společnosti, která by v kouzelnickém světě neměla co dělat a na
druhou stranu tenhle atan je velký a kdo ví, jestli by proti němu stihl Čiko
poslat nějaké kouzlo.A to pomíjím fakt, že kromě pár legrácek ještě žádné
pořádné kouzlo neumí.
Ředitel se změny pohledu toho
mrňavého kluka všiml
„Piš!“ praštil rukou do stolu.
Čiko leknutím sebou trhl, ale věděl, že nikdy žádný atan nemůže rozkazovat
poslům.Proto sebral všechnu odvahu zvedl oči k Voltainovi a pohodlně jak
jen to tvrdá židle umožnila se uvelebil.
Zanedlouho se začal na židli
poposedávat, ale stále držel záda vzpřímená stejně jako hlavu.
„Není to nepohodlné?“ zeptal se
ředitel, ale Čiko se s ním odmítal bavit, tím spíš, že to je atan.
V hlavě uvažoval, co by tomu řekl jeho otec, kdyby tušil, že ředitelem
jeho koleje je atan. Určitě by byl hrdý za válku, kterou řediteli vyhlásil.
Ředitel byl citlivý na to, když
někdo dělil kouzelníky na sorty, nebo když někdo používal označení atan. On sám
jím sice není, ale co mu to bude vysvětlovat? Už je to delší dobu, co někdo
vypustil tu fámu o tom, že Jean není kouzelník a on to nikdy nevyvracel, naopak
kdybyste přišli do jeho domku spoustu atanských věcí byste tam našli. Uvažoval,
kde takový kluk bere tolik drzosti někoho odsuzovat jen podle jeho rasy. Jean
už klukovi nechtěl dát žádnou zbytečnou šanci, proto ho už nepobízel ke psaní a
zařekl se, že mu ukáže co ti atani dokážou.
Ani jeden nemusel promluvit, aby
navzájem pochopili, že tohle bude nejdelší noc jejich života a následujících
sedm let bude očistcem.
V tu chvíli se otevřeli dveře
do studijní části knihovny a knihovník se zeptal, jestli tu budou ještě
dlouho.Ředitel mu řekl, že už klidně může jít domů, že se o knihovnu postará a
šel knihovníka doprovodit ke dveřím.Při návratu mával hůlkou a rozsvítil louče
kolem stolu.
„Kvůli mně jste rozsvěcet nemusel“
už opět nabyl svou sebejistotu Čiko a tak chladně oslovil ředitele své koleje
„Ale ty budeš psát a pokud ne
dneska tak zítra, pozítří nebo klidně až za měsíc“
„to mě tu chcete jako držet? Ve
dne v noci bez jídla?“ smál se mu do očí Čiko
„ Prváci nemají odpolední
vyučování, tak se tady nebo v mé pracovně vždy po obědě sejdeme a budeme
se scházet tak dlouho až tě přestane bavit trávit všechen svůj volný čas místo
s kamarády se mnou“ klidným hlasem ujistil Čika o tom, že vyučování ani
jídlo nezmešká.
Ředitel si došel k jedné polici
pro knihu, opět si sedl proti Čikovi a začal si číst a občas po očku koukl na
kluka jak mu je židle nepohodlná a jak kouká k oknu za kterým začínala
svítit spousta hvězd. Verstný mladší otočil hlavu ke dveřím za kterým jakoby
hrála jemně hudba.
„deset hodin večerka“ zvedl
Voltain oči od knihy a setkal se s modrýma očima, které se na něj stále
vzdorovitě koukaly.
„kolik ti je?“
„ v prosinci mi bude třináct“
Jean se na něj nedůvěřivě podíval
„posledního“ doplnil informaci
Čiko Verstný mladší.
„Hádal bych ti tak s bídou
deset“
„Zřejmě špatný odhad“ ledově
pronesl Čiko a mračil se na Voltaina.
Ten se však znovu ponořil do
četby.Vyrušil ho až Čikův pohyb.
„Kam se chystáš?“
„taky si vezmu knížku“
„Tady budeš sedět, co máš dělat
víš“
Čiko si však už nedovolil vstát
proto se znovu usadil, jen opřel proti dobrému vychování jednu ruku loktem o
stůl a položil si na ní hlavu.
Voltain ani neodlepil oči od knihy
a znovu k Čikovi přisunul pergamen s brkem.
Čiko brk sebral ale psát
nezačal.Jean dočetl řádek a zadíval se na Čika.
„Umíš vůbec psát?“
„Prosím?“ Čiko nechápal jak se ho
mohl někdo zeptat na něco takového. Ale Jean nežertoval, opravdu si začínal
myslet, že kluk netrucuje, ale že prostě jen neumí psát. Čiko si přisunul
pergamen.
Čiko Verstný psal od svých
pěti let, ale nikdy nepsal z rozkazu nějakého atana.
„Ale on se to
naučí“ okomentoval chladně napsanou větu Voltain a přemýšlel, jestli by mu
vyhazov ze školy stál za to, kdyby tohohle nevychovaného rozmazleného panáčka
profackoval. Naštěstí se Čiko koukal směrem k oknu a ne vyzývavě na
Voltaina, protože on by to jistě v tu chvíli riskl.Místo toho se na
chvilku z knihovny vzdálil a vrátil se se šálkem kávy a miskou sušenek,
kterou postavil před Čika na stůl.
Ten snad ani
jeho příchod nezaregistroval, na stole měl už i dlaň druhé ruky a na ní položenou bradu a z blízka koukal na
pergamen, kde byla pouze jedna jediná věta.
Teprve vůní
kávy Čikovi došlo, že už dlouho nic nejedl ani nepil.Podíval se na misku
sušenek, kterou ředitel donesl.Přemýšlel, jestli to donesl pro něj, ale nechtěl
na misku nevychovaně koukat proto se raději otočil směrem k oknu.
„vem si“ Čiko
se na Jeana koukal, jako kdyby ho chtěl otrávit a bylo jasné, že si od něj nic
nevezme
„půlnoc, budeš
psát?“ zeptal se zbytečně Voltain a šel k oknu.
Nekoukal se ale
z okna, jen v jeho odraze sledoval Čika.Ten neodolal a do sušenek se
vrhl. Když se Jean otočil od okna a šel k velké knize cosi zapsat Čiko
rychle polkl aby ředitel neviděl, že si nabídl.
„Jdeme“
„Kam?“
„Pro dnešek,
respektive pro teď končíme“ a počkal až Čiko vstane od stolu a dojde ke dveřím
u kterých stál
„Tohle tu
zůstane?“
„O to se
postarají skřítci, nebo to chceš?“
„nechci“ odsekl
mu Čiko, ale jakmile se Jean otočil hrst sušenek mu zmizla v kapse.
Společně šli
chodbou tichého hradu a jen pevný krok Jeana a šourání nohou jeho malého
společníka rušili klid.
„Tady mám
pracovnu“ zašeptal Jean a sledoval jestli se Čiko podíval.Když se přesvědčil,
že to Čiko viděl pokračovali chodbou dál.Když zastavili u Čikova pokoje.
„zítra po
obědě“ zašeptal ředitel a otevřel Čikovi dveře.
Do pokoje už
vstoupil Čiko sám a potmě došel k posteli.
„To jsi do teď
psal?“ zeptal se Fill, který nespal
„Jsem nepsal“
„ To tě nechal
jít?“
“Jo chce mě vídat každej den“
„ Hele vzal
jsem ti něco z večeře“ vytáhl z nočního stolku balíček Fill
„No taky jsem
se o sebe postaral“ vytáhl z kapsy sušenky
Oba si vyměnili
zásoby a v půl jedné v noci si dali večeři.
Jean Voltain
slyšel kluky jak si povídají ale věděl, že stejně za chvilku usnou, proto se
vrátil do knihovny pro nedopité kafe.Když naklonil misku se sušenkami, které
Čiko odmítal musel se chtě nechtě usmát, jakým zvláštním kouzlem byla miska
skoro prázdná.Obojí odnesl do kumbálku odkud už to uklidí skřítci a odcházel
z hradu k jednomu z domků
zaměstnanců institutu.
Čiko – první týden
na Pentagramu 4
Na snídani
sledoval kluka jestli nevypadá moc unaveně, ale ten vypadal spokojeně a
přestože včera neměl žádnou možnost si získat přátele na snídani jich měl kolem
sebe spoustu.
„Tak kdo vede?“
strčil do Jeana loktem ředitel zemské koleje Marty
„ Ne na dlouho“
uklidňoval Martyho nebo spíše sebe ředitel všech ohniváků.
Na to, že
vyučování bylo dnes první den, škola se rozjela ve velkém a všichni dostali
spoustu úkolů.
„Ty jsi věděl o
čem Beastmaster na dějinách mluvil?“ ptal se Matt Filla
„Snad tu je
dost velká knihovna, abych to někde našel“
„Počkej ty
vážně vlezeš sám a dobrovolně do knihovny? Jsi snad cvok?“ nevěřil tomu co
slyší Culo
„Měli byste tam
chodit, vůbec by vám to neuškodilo „přisadila si Lucka Lockeová
„Jsem říkal, že
ten šutr je nějakej vadnej, jak jsem se mohl dostat do třídy šprtů?“ Jaras
znovu připomněl včerejší rozřazování
„No to se musel
pomýlit, když si po sobě neumíš ani spočítat věty“ smála se Jarasovi Han Ellen
„Stejně to
nečetl, tak jsem myslel, že to projde“ hájil se Jaras a opřel se o své kamarády
Čika a Matta
„Kdybyste
používali hlavu, šetřili byste si brk“ vstala od stolu Mellandra de Mour
„hele cos mu na
ten pergamen napsala?“ dotírali na ní kluci a obstoupili jí cestu, aby nemohla
projít ven.
Profesoři po
očku sledovali, dění, ale dokud se nic nedělo, nikdo nezasahoval, dokonce ani
ředitel jejich koleje, který dbal na to, aby jeho studenti se chovali patřičně
v situacích, kdy je vidí a posuzují ostatní jen seděl a sledoval scénu.
„Pust mě,
prcku“ strčila do Čika, který byl z ročníku nejmenší
Na jeho místo
ale si stoupl Matt a do něj už strčit nemohla, proto bleskově vytáhla hůlku a
namířila jí na něj
„Ustup!“
„A když ne?“
„Udělám
z tebe solničku“
„A jak?“ smál
se Čiko, který jí hůlku sebral a mával s ní.
A protože už se
u jejich stolu začínalo být husto, vykročil Voltain k nim.
Ještě než
k nim došel hůlka v Čikových rukou se změnila v hádě a tak jí
s výkřikem pustil.Mellandra na zemi sebrala už jen svou hůlku a píchla
s ní Čika.Když se otočila na Matta, ten jen zvedl ruce že se vzdává.a
nechal Mellandru projít.
Když viděl
ředitel, že nemá co klidnit, opět se vrátil na své místo a jen ostatní ředitelé
viděli jak se směje od ucha k uchu.Oni měli tu smůlu, že byli čelem ke
studentům, proto se snažili co to jen šlo zachovat vážnou tvář.
Od toho
okamžiku se nikdo v jídelně nebavil o ničem jiném.Každý svým slovníkem,
ale všichni obdivovali jak Mellandra zvládla kluky a jak dokázala v prvním
ročníku proměnit neživou věc na živou.
Zatímco
profesor přeměňování jí chválil, ostatní profesoři se dívali k Jeanovi, že
má opravdu ve své koleji pěkné dárečky.V ten okamžik si Voltain vzpomněl, že ho
má pozvaného po obědě, ale když ho viděl sedět u stolu a živě diskutovat
s ostatními, věděl, že má ještě minimálně hodinu čas.
Jídelna se
začala pomaličku vyprazdňovat a proto tu bylo i lépe slyšet, když Kabir z
vodácké koleje přistoupil ke stolu ohniváků
„Pěkně vám to
nandala blbečci“
„Nezdálo se
vám, že slyšíte mumlat nějakého červa?“ arogantně protáhl Čiko a Kabir
k němu přistoupil blíž, jenže to už mu cestu zastoupil Jaras s Mattem
a zvedal se i Fill.
„No tak“ Čiko
udělat gesto, že propouští Kabira aby šel pryč, ten Čika propichoval pohledem
ale do nějakých akcí se nepouštěl.
„ To ještě abys
hlídal mladého Verstného, aby ho někdo nezmlátil nebo tu budeme mít na krku
jeho otce“
„nejraději bych
ho umlátil já“ zavrčel Voltain
„Jeane“
napomenul ho Frederik Beastmaster
„ Neboj, ale je
to vážně děsnej provokatér, kdybys ho viděl včera v knihovně, myslel jsem,
že ho roztrhnu“
Profesoři,
kteří ještě neměli tu čest Čika poznat na své hodině se jen usmívali.
„Mě přijde
roztomilý“ rozplývala se nad blonďáčkem profesorka.
„Takže jeho
otec je vážně náš ministr ?“ zeptala se jiná profesorka a koukala přitom na
ředitele Beastmastera, který přestože jeho kolejí byla voda, tak přebíral
většinu starostí za celý Pentagram.
„ Ano, tatínek
už nevěděl kam s klukem, tak ho poslal sem za dost vysoké školné, jen
abychom ho nevyrazili hned první den“přiznal Frederik a bylo na něm vidět, že
mu kluk sice nevadí, ale jeho otec není zrovna jeho šálek kávy.
„tak jsi
slyšel, kluka neodraď“ smál se Goofer Jeanovi a bavil se změnou výrazu jeho
tváře.
„ale brzo si tu
získal přátele na to, že neměl až zas tolik času“ ohodnotil situaci Goofer,
který věděl, jak dlouho ho včera Jean držel v knihovně.
„To říkám, má
v sobě ohromné kouzlo“ stále se směrem ke studentským stolům usmívala
profesorka
„ Jo kouzlo „
utrousil Jean a raději opustil profesorský stůl.U stolu studentů na chvilku
zastavil
„Dojedl jste
už?“ postavil se nad Čika
„ještě ne“
začal do sebe Čiko cpát od všeho něco.
„ pořádně se
najezte“ zlověstně mu doporučil Voltain a pak pokračoval v cestě.
V tu
chvíli se i ostatní u stolu dozvěděli, že Čiko včera nic nenapsal a že po obědě
k němu zase musí.
„Teda to je fakt
drsný“
„Kdybys nedělal
frajera mohl jsi dneska s náma ven, budeme u jezírka“ řekla mu Han
„ rád
s ním strávím odpoledne“
„Mám ti zase
vzít večeři?“ zasmál se Fill
„Mě pustí do
půl hodiny“ dělal ramena Čiko, ale tušil, že jestli nechce umřít hlady, bez Filla
se neobejde.
Čiko – První týden
na Pentagramu 5
Když za hodinu
klepal na pracovnu ředitele Ohnivých Zřídel už tolik humoru neměl.Jeanova
pracovna byla velice prostá stůl a židle, police s pergameny a malá
místnůstka vedle, kde byla postel, skříň a umyvadlo.
„Doufal jsem,
že si donesete svou židli“
„Doufal jsem,
že máte lépe vybavenou pracovnu“
„Doneste si ze
svého pokoje svou židli“ Čiko vytáhl Hůlku, kterou mu hned Voltain zabavil.
“Doneste si tu
židli“ připomněl mu ještě jednou.
Čiko vyšel na
chodbu a když táhl židli, nezapomněl s ní šoupat a vrážet do futer.
Nakonec však židle stála tam kde měla u stolu ředitele .Ten mu jen přistrčil
pergamen s brkem „Co máš psát víš, dneska už to není stokrát, ale
stodesetkrát“
Čiko se jen
ušklíbl a se stejným gestem se usadil na židli a trucovitě se zadíval na muže
před sebou.
„Jestliže
nechcete psát svůj trest, měl jste si sem vzít alespoň úkoly, slyšel jsem, že jich máte na zítra
mnoho“
„ Tak je prostě
neodevzdám“
„Jak myslíte“
nechal Jean Čika napokoji a sehl hlavu nad pergameny před sebou.Byla to pošta
všech studentů a Jean ji třídil podle
kolejí.Dva pergameny označené pečetním V dal stranou.
„Tohle je pro
mě“ ukázal Čiko na odložené pergameny. Ředitel nic neřekl, jen se podíval ještě
jednou jestli opravdu patří Čikovi a dal třídil ostatní pergameny.
„Si to vezmu,
jo?“ natahoval Čiko ruku k pergamenům
„Pošta se dá po
večeři vašim sonbe a ti jí už doručí“
„Jsem tu, tak
si to snad můžu vzít“
„Nejsi tu od
čtení korespondence“ znovu zaklepal Voltain na prázdný pergamen. Jestliže byl
Čiko na ředitele nepříjemný, teď se tvářil jak úplný kakabus.
Asi po hodině
ředitel vstal a šel otevřít okno dokořán. Do místnosti doléhal řev ze hřiště a
Čiko sledoval jak na dráze lítají kluci ze starších ročníků.
„Tady je i
letecký oddíl?“
„Ten tu zřejmě
pro vás nebude, tréninky letců se nekonají v mé pracovně“
„Prváci, kteří
mají zájem o místo v týmu řaďte se na startu“ svolával Janus letce
„Chci jít do
týmu“ vyhrkl Čiko na Jeana Ten se vrátil ke stolu, sebral z něj brk a
podával ho Čikovi“
„Jen to rychle
odlítám a hned se vrátím“
„To nemyslíte
až tak úplně vážně, že ne?“
„Mám Feršum
budu tu dřív než
„ vy vůbec
nechápete význam trestu, že ne? Spočívá v tom, že viník v tomto
případě vy, nese důsledky svého činu a to tak že bez jakýchkoliv úlev. Jakmile
si odpykáte svůj trest, máte volno a pak si můžete jít za svou zábavou.“
„ Jenže nový
členy nabírají teď! Zařval Čiko
„ Odlítám to a
pak to dopíšu, vážně se hned vrátím“změnil polohu hlasu a skoro kňoural
„ Prváci
z vodní koleje na start“ doléhalo do pracovny a Čiko rychle drapl do ruky
brk
<i>nebdu ztušit slsavnosti ceremonál
nebudu
s,lavnostní ceremoniál</i>
Jean mrkl na
pergamen, kam začal Čiko drápat a při tom nakláněl hlavu aby viděl k oknu
„Pozor“ Čiko
drápal jak o život a i další věta byla nečitelná a nesrozumitelná
„zavřu okno,
jestli vás to ruší“
„Neruší“
„tak se
podívejte co píšete“
„Ale hlavně že
píšu, pusťte mě“
„ne a už jsem
řekl“
Čiko se podíval
na to co napsal a začal to škrtat tak vehementně dokud neškrábal až na stůl.
„ohniváci na
start“
Čiko vzal brk a
vší silou s ním bodl do pergamenu až se celý brk rozpadl.Zbytky brku hodil
na stůl založil si ruce a s nenávistí se díval Jeanovi do očí.Ten také
nebyl v nejlepším rozpoložení, protože pokud něco nesnášel, tak to bylo přesně
tohle chování.
Čiko se prudce
zvedl ze židle
„sedni si ho“
Potřebuju na
záchod“ zaslechl ředitel dřív než práskly dveře jeho pracovny.
Čiko – První týden
na Pentagramu 6
Jean byl rozhodnutý. Jestli uvidí toho
kluka dole u hřiště , tak to je to poslední co tady udělá. Vůbec ho nezajímal
sponzorský dar jeho otce, ani přímluvy profesorek, na které platí ten jeho
andělský ksichtík. Objeví se tam a ještě dnes odtud vystřelí.Stál u okna a
vyhlížel jestli ho zahlédne.,k jeho překvapení se však otevřely jen dveře jeho
pracovny a Čiko se vracel zpět.Jean si všiml, že je posmutnělý, ale to ho
netrápilo.
Přistrčil před
kluka nový pergamen a nový brk.Ten se sice nekoukal provokativně na ředitele,
ale jen na prázdný pergamen a neměl se k tomu, aby si trest dopsal.Jakmile
se ozval zvon Čiko zvedl oči
„Zase budu bez
večeře?“
„To nezáleží
jen na mě“ odpověděl mu Jean ale sám se sebral a nechal Čika samotného
v zamčené pracovně.
Za chviličku se
však vrátil pro pergameny, dva podal Čikovi a zbytek odnášel do jídelny.
U stolů se
probíraly zážitky z dnešního náboru k letcům . Culo s Mattem a
Han se přihlásili a teď jen čekali na výsledky, až jim přijde Janus říct, kdo
byl do týmu přijatý za Ohnivá zřídla.
„Už jsi vůbec
někdy lítal?“ otočil se Matt na Filla, kterého to šílenství kolem košťat
nechávalo chladným
„Jak mohl asi
tak lítat?“ vložila se do hovoru Mellandra
„No jo promiň“
opravil se Matt
„Hele a kde je
Čiko? Voltain už tady je“
„Nevím na pokoj
dneska ještě nepřišel“
„Stejně je to
frajer, jestli mu to nenapíše, tak Voltain pukne vzteky“
„ Asi nepukne,
vypadá spokojeně“ hodnotila ředitele Han, když se otočila ke stolu kde seděli
profesoři.Jean se tam zrovna bavil s ředitelem Vzdušných výšin a vůbec
nevypadal, že by ho jeden student vytočil“
Fill si do
kapes narval pár housek , pečlivě zabalil i zákusky , zamířil si to ven
z jídelny a rychle zmizel z dohledu Jeana Voltaina, který jen čekal
na tuhle chvíli.
Prefektům
kolejí odevzdal hromady pergamenů a vyběhl do patra, kde měl svou pracovnu a
ohniví studenti své pokoje.Když vstoupil do pokoje Filla Dillingera, ten akorát
bral z poličky učebnici.
„Ten balíček
jsi bral pro Verstného?“ zeptal se přímo
„Ne, večer
mívám hlad“ špatně lhal Fill a klopil oči
Voltain jen
natáhl ruku a Fill mu sám podal balíček, který měl v nočním stolku.Ten jen
nakoukl do stolku, jestli Fill odevzdal všechny zásoby
„Takhle mu
nepomůžete“ přešel zase na obvyklé vykání Voltain a vyšel na chodbu.
Čiko si přečetl
oba listy od rodičů , sebral z jedné z polic pergameny a odepisoval
rodičům.
Když po návratu
ředitel viděl, že Čiko píše, nechal ho být.
Teprve když si
Čiko odskočil ,naklonil přes stůl a všiml si, že Čiko psal domů.Sice by neměl,
ale když už nakoukl na podivné , chladné oslovení přelétl těch několik málo
slov.
<i>Matko
a otče, institut disponuje kvalitním personálem, jsem zde spokojen . Kmotrovi
vyřiďte můj dík za výběr školy.V.Č.jun.</i>
Jean jen
zakroutil hlavou, jak Čiko píše rodičům a pohled mu padl na druhý pergamen a
oslovení ho překvapilo ještě víc
<i>Drahá maminko!</i>Písmo na rozdíl od prvního listu bylo pečlivé a
ozdobné.Za dveřmi slyšel kroky, proto se věnoval svým záležitostem.Čiko se
vrátil do pracovny a protože už věděl, že ředitel Fillovi zabavil jeho večeři
byl dost rozmrzelý.
Chvilku jen tak
seděl a sledoval ředitele, který si četl v obrovské knize. Když ho to
přestalo bavit vrátil se k pergamenu, který byl pro jeho matku.
Snažil se psát
pečlivě, proto se ani nevšiml, že ho ředitel sleduje.
<i>Hrad vypadá celkem malý, ale prostory jsou zde
obrovské.Vyučující jsou tu milí.Náš ředitel je spíš kamarád za kterým můžeme
kdykoliv přijít, zrovna dnes jsem u něj byl na přátelské návštěvě. Našel jsem
si zde spoustu přátel. Na koštěti se tu můžeme prolétávat kdykoliv máme chuť.
Knihovna je zde velice dobře vybavena, moc by se ti líbila, jen bys ani za
tisíc let nepřečetla, tolik kolik toho je v její přístupné části. Na
vyučování mi to zatím jde dobře. Za chvilku je večerka proto končím ale brzy ti
zase napíšu.Líbám tě Čiko.</i>
Teprve když
Čiko pergamen zabalil a připsal adresu zvedl Jean oči od knihy.
„Hádám, že ani
dnes psát nebudete“
„Ne, nikdy tu
stupidní větu nenapíšu“
„ Alespoň budu
mít to potěšení z vaší přítomnosti, když mi budete dělat každý den po obědě společnost“
Čiko se otočil
směrem k oknu a tupě zíral na to jak se stmívá.
„Jděte už“
propustil ředitel Čika, ten táhl židli ke dveřím
„Klidně si jí
zde můžete nechat“
„Taky fakt“
nechal Čiko židli na místě a odešel do svého pokoje.
Rychle se
vykoupal a zalezl do postele
„Napsal jsi
to?“
„Ne, kašlu na
něj“
„ A to ještě
nemáš úkoly na zítra“
„Ráno je na to
času dost, teď jsem celkem utahanej“ Čiko se přikryl a snažil se usnout
„sakra, nechal
jsem u něj poštu“
„Jdi za ním“
„Si to vezmu
zítra“ usnul ještě před večerkou Čiko, proto ani nezaregistroval, že mu je
ředitel ještě tu noc donesl.
To že do nich
nahlédl, si však nechal pro sebe.Chtěl přijít na to, proč Čiko posílá dva listy
domů, jednou chladnou zprávu a po druhé citlivý dopis mamince, kde jí popisuje
Pentagram i jeho samotného v růžových barvách.
Když se
přesvědčil, že je zamčeno, nahlédl sice s výčitkami do prvního listu.
<i>Synu neudělej ostudu naší rodině.Přejeme ti spoustu
studijních úspěchů.Matka, otec a kmotr</i>
Druhý byl pouze
od jeho matky a byl úplně v jiném tónu.
<i>Miláčku, nejsi pryč ani dva dny a už se mi po tobě
stýská. Moc mě mrzí, že tě otec poslal do tak vzdálené školy. Moc doufám , že
budeš v nové škole spokojený a najdeš si nové přátelé.Čiko prosím uč se a
neproveď žádnou hloupost.Tahle škola je tvoje poslední šance, tvůj otec
s kmotrem se dohodli, kdybys byl opět vyhozen , že bys chodil na školu do
ústředí.Je to chladná škola a každá neposlušnost se tam tvrdě fyzicky trestá.
Puklo by mi srdce, kdyby tě do takové školy otec poslal.
Pokud otec odjede na služební cestu, pojedu do Gerentska, jehož
součástí je i Anaret.Zatím se opatruj a poslouchej svého ředitele
Máma</i>
„Co to je za rodinu?“ podivil se ředitel a
odložil oba listy stranou. Ještě když byl doma a naléval si skleničku myslel,
na to jak Verstný dostává i píše dva druhy dopisů.napil se a vyběhl do chladné
noci a když už na hradě všichni usínali odnesl oba listy k Čikovi na noční
stolek.
Čiko – První týden
na Pentagramu 7
Druhý den na
obědě Čika pozoroval a hledal na něm kousek toho citlivého kluka z dopisu.
Ale hledal
zbytečně, viděl jen nafoukanou figurku, která se zrovna pouští do jakési
potyčky s klukem o hlavu větším.Ale Čiko si to může dovolit, když je
obklopený statnými kamarády, kteří se stali jeho ochrankou.
„By mě
zajímalo, jestli bys byl tak drsnej nemít tu svoje gorily“ustupoval ze scény
Hesmer
„Na tebe
nemusím mít za sebou své přátele, blbečku“
Hesmer strčil
do Čika, ten ustoupil dozádu, ale vzápětí se rozběhl proti němu a Hesmera vrazil na stěnu za ním.Když už to
vypadalo, že se situace obrátí, zasáhli Matt s Culem.a Hesmera přidrželi u
zdi.
„Ach ti
přátelé, že? No byla by škoda jejich pomoci nevyužít“přibližoval se Čiko
k Hesmerovi, ten ale vyděšeně nekoukal na Čika, ale dobrých půlmetrů výš.
„Co si tady
myslíte, že děláte?!“ Matt s Culem povolili přišpendleného Hesmera a
všichni se otočili na ředitele ohnivé koleje, kterého následoval i ředitel
vzdušnáků.
„Jsme si tu jen
tak něco ukazovali“ Culo se ujal role mluvčího
„Já vám taky
něco ukážu. Pojďte za mnou“
Jean dovedl
kluky do knihovny, ale dnes neměli opisovat žádnou větu, ale dovedl je až
dozadu do archivu.
„Taky vám něco
ukážu. Tohle všechno tady očistíte a naskládáte do regálů.ukázal na hromadu
zaprášených starých knih.Celý archiv páchl po hnilobě a všichni čtyři
provinilci měli co dělat, aby tu potupně nevrhli.
„Ale já mám po
obědě být u vás“ dohnal odcházejícího Jeana Čiko
„Ne, my to
vyřešíme jinak, už jsi měl spoustu času začít psát,teď budu psát já, napíšu tvým rodičům, že tahle škola není
schopná zvládnout takového studenta, jako jste vy.Teď se vraťte ke svým
přátelům a srovnejte ty knihy.“
Čika jakoby
polili ledovou vodou, stál nešťastně před ředitelem, ale on ho poslal aby
srovnával staré knihy a odešel pryč.
„ Ty vole to je
puch“
Čiko šel
k oknu a otevřel ho.nedošlo mu co udělá v takové knihovně
průvan.Všude se zvedl stoletý prach a tak kluci, kteří chtěli utéct do lepší
části knihovny omylem schodili regál plný knih.Rámus přilákal i knihovníka,
který když viděl tu pohromu utíkal co mu nohy stačily pro Voltaina.Ten když
přiběhl i s knihovníkem byl asi tak minutu před kolapsem.Všude kam oko
dohlédlo byl prach , který se díky klukům dostal do úplně všech částí
knihovny.Ti čtyři vypadali jakoby se právě vyhrabali ze závalu, když došel až
tam , kde je původně nechal, našel schozený celý regál a knihy potrhané a
poházené po celém archivu.
„A to jsem
nebyl ještě tady vzadu“ slyšel bědovat blížícího se knihovníka, proto mu šel
naproti,
„je tu strašně
zaprášeno, nechte to na klukách, oni to dají do pořádku“
Když se zbavil
knihovníka přísně si prohlídnul všechny kluky.
„Co jste tady
krucinál dělali?!“
Všichni mlčeli
, když Voltainovi došlo, že někdo z nich otevřel okno
„Co to okno?“
„ Se otevřelo“
„Samo, to okno
se otevřelo samo?“
„Asi bylo
špatně dovřený“
„To okno se
neotevíralo řadu let a najednou bylo špatně dovřené?!“ to už zcela nekontrolovatelně
řval Voltain
Kluci po sobě
koukali
„ Jsem nevěděl,
že to bude tak vadit, byl tu děsnej puch“ ozval se Čiko
„jděte se
všichni vykoupat a zítra až se ten prach usadí to sem přijdete uklidit a vy až
se vysprchujete přijdete ke mně.“píchl prstem do Verstného
„Jak jinak“
utrousil Čiko a loudal se s klukama z knihovny.
Jean ve své
pracovně nervózně chodil sem tam jak lev v kleci. Za několik okamžiků se
dotáhl i Verstný, synáček z lepší společnosti.
Automaticky si
šel sednout na židli ke stolu, ale Jean ho vyzval,ať si nesedá, že to dnes bude
velice rychlé.
„Pane Verstný,
tímto vám oznamuji, že dnešní noc bude poslední, kterou strávíte na našem
institutu.Ráno se samozřejmě ještě přijďte nasnídat a potom už vyčkávejte své
rodiče až si pro vás přijedou.Školné bude vašim rodičům vráceno
v odpovídající výši. Jestli jste mi rozuměl, můžete jít“
Čiko se
k odchodu neměl a jen tak tam stál před ředitelem, který už na něj ani
neřval, ani se mu nesmál, prostě mu suše oznámil, že ho posílá pryč.
„Nemůžete mě
vyhodit“
„Nebudeme řešit
otázku mých práv, věřte, že jsem si velice dobře vědom toho, co smím a co ne“
„Já ten trest
napíšu“
„ Už ne, dával
jsem vám tolik šancí a nevyužil jste žádnou, jděte si sbalit“
„ Chci tu
zůstat nechci na jinou školu“
„ Pane Verstný
jděte pryč z mojí pracovny“ velice pomalu odděloval každé slovo Jean
Voltain a poprvé za celou dobu se podíval na Čika.Ten byl v obličeji celý
bílý a neměl daleko k pláči.
„Jděte“
Čiko se otočil
a šel si zabalit své věci.
Jean Voltain
mezitím psal dopis jeho rodičům.
Čiko – První týden
na Pentagramu 8
Na večeři Čiko
všechny překvapil, že konečně je s nimi u stolu. Když jim Fill řekl, že
naposledy, nikdo nevěřil tomu co slyší, ale pohled na Čika, jim dával tušit, že
tentokrát musel ředitele opravdu naštvat.
„Ty jsi fakt
blbec, to jsi to nemohl napsat?“ zvedla hlavu Jessiah
„Jenže tohle
nebylo za to debilní psaní, tohle byla nešťastná náhoda“ zastal se Čika Matt
„Nešťastná
náhoda, prosím tě mlč“ usadila ho Shadow
„Vážně, jen
otevřel okno a průvan shodil regály s knížkama“ přisvědčil Culo
Čiko už nechtěl
poslouchat hovory o jeho vině nebo nevině, proto se odebral do svého pokoje a
lehl si tak jak byl na postel.
Ani u
profesorského stolu nebyla nejlepší nálada, proto Frederik svolal bleskovou
poradu pro ředitele všech 4 kolejí jinak zvanou Radu 4 a profesory, kteří Čika
učili.
Bohužel ani
profesoři nemohli říct, že by Čiko měl jakékoliv plus .Za dva dny učení, nemohl
ještě nic předvést a úkoly taky nedonesl, v hodinách je nepozorný a ještě
provokuje.A jak se předvedl první den u rozřazování věděli všichni dobře.
„Tak na tom
rozřazování snad nebyl jediný, kdo narušil slavnostní okamžiky“ zastal se ho
Goofer Graplling.
„Tak si ho vem
do koleje ty?“
„Víte všichni
dobře že to nejde, Verstného kámen přiřadil do ohně, proto bude u vás a vy máte
možnost rozhodnout o jeho budoucnosti.“ Klidnil emoce Frederik .
„ Jeane, každý
by měl mít možnost dalšího pokusu.“ Voltain věděl moc dobře kam Frederik míří a
zamračil se na něj.Vždycky to Frederik navlíkne tak, aby na nikoho netlačil,
ale vždycky každému připomene jeho poklesky.
Až do
místnosti, kde se všichni sešli, byl slyšet řev profesorky Shalimar
„Co je tady za
sněm, jděte si všichni do svých pokojů“
„Čekáme na
ředitele“ ozývaly se dětské hlasy jeden přes druhého
Shalimar vešla
do Frederikovi přijímací kanceláře, a ukázala za dveře.
„Kolego na
chodbě vám stávkují vaši ohniváci, jděte si je uklidnit“
„Kolegyně,
skutečně by to nepočkalo?“ mírnil jí Goofer
Shalimar tedy
znovu vyšla na chodbu avšak studenty už neokřikla jen prošla mezi nimi a vyšla
z hradu k domkům zaměstnanců školy.
„Neznabozi,
necivilizovaní barbaři“ ozýval se další řev tentokrát knihovníka, který zjistil
jaký je skutečný stav věcí v knihovně a běžel za ředitelem,a dožadoval se,
aby viníky pověsil na nejbližší strom za uši.
„Jdu tam“ už se
neudržel Voltain a vyšel na chodbu, kde se na něj všichni sesypali, knihovník i
studenti orodující za Čika.
„Ticho!“ ze
všech sil zařval Jean, že i profesoři u Frederika ztichli.
„ Archiv jsem
vám řekl bude zítra v pořádku a vy“ rozhlédl se po ostatních, „jestli
chcete taky propustku z Pentagramu tak ještě jednou otevřete vaše pusy“
Knihovník se
uraženě otočil a odcházel.
„Byla to
náhoda, nemůžete ho vyhodit“ ozvala se kupodivu Mellandra na Čikovu obranu
„Vy jste mě
slečno nejspíše neslyšela, že?“ probodával pohledem Voltain studentku prvního
ročníku s vyjímečnými schopnostmi.
„Když bude
archiv do večerky uklizený zůstane Verstný na Pentagramu?“zeptala se Voltaina
znova
„Všichni se
pakujte do svých pokojů, nebo Verstný už tuhle noc přečká na nádvoří“obořil se
na všechny a odešel z hradu přímo domů. Do hradu se vrátil až pozdě
v noci, kdy bylo dávno po večerce. Šel ke své pracovně když se ve tmě
všiml na schodech sedící osoby. Došel až ke schodům a posadil se vedle sedícího
kluka. Kdyby někdo pozoroval sedící dvojici na schodech , pochyboval by o
jejich duševním zdraví.Voltain si ke klukovi sedl, ale potom oba na schodech
seděli dál dobrých deset minut a ani jeden nepromluvil.Když se po době ředitel
zvedl, chytil Čika kolem ramen a dovedl ho do své pracovny.
„Pergamen jsem
vašim rodičům ještě neodeslal, a podal Čikovi list, který měli už dávno držet
jeho rodiče. „Ale ve skutečnosti si myslím, že byste potřeboval školu
s jiným typem přístupu ke studentům“
Čiko
k řediteli zvedl oči a zase je zavrtal do koberce.Jean mu zvedl bradu podíval se do posmutnělých
očí
„List pro vaše
rodiče tu bude stále čekat na odeslání“
Čiko věděl, že
pro tentokrát vyhrál, ale dvakrát do úsměvu mu nebylo.
Čiko – První týden
na Pentagramu 9
Na snídani
panovala napnutá atmosféra, všichni věděli co se stalo a nikdo ani ostatní
ředitelé netušili jak se nakonec Voltain rozhodl. Pohled na Čika také nebyl
radostný. Seděl u stolu se sklopenou hlavou a ve snídani se spíše jen tak
šťoural.
„Podívejte na
kluka jak je smutný“ zastala se Čika profesorka
„ Mít takovou
povahu jsem taky smutnej“ odsekl jí Jean
Frederik se na
Jeana trochu s výčitkou podíval, ale do rozhodování o ohnivé koleji mluvit
nemohl.
„Nechal jsem ho
tady“ řekl to, co všichni chtěli slyšet., potom třikrát cinkl na zvonek, jako
signál toho, že něco chce říct studentům
„Studenti
Ohnivých Zřídel po snídani zůstanou v jídelně“
Nikdo
z ohniváků se na Voltaina ani nepodíval, dokonce se neozval jediný hlas,
proč tu mají zůstat.Prostě jen zůstali.
Po snídani, kdy
už se vytratili všichni pryč a zůstali jen studenti z ohnivé koleje,
sestoupil ředitel k nim dolů.
„Kdo byl včera
na chodbě, tak dnes po obědě jde uklízet do archivu tu spoušť, vy čtyři rváči,
tam budete samozřejmě taky“ potom od nich odešel a nechal je, aby jim došlo, co
tím básník chtěl říct.
„Ty vole ty
tady zůstáváš“ plácal Matt Čika do zad a všichni se sesypali na jednu hromadu.
Ohniváci z vyšších ročníků už věděli o pasece v archivu a přestože
nováčky ještě neznali, i oni začali slibovat , že jim po obědě přijdou pomoct a
také se vrhli na jednu živou hromadu.
Ředitelé
ostatních kolejí tohle sledovali a nechápali, jak mohl od nich Jean odejít. Co
oni by dali za to, aby jejich koleje takhle drželi při sobě.Frederik, Marty ani
Goofer nic nahlas neřekli, ale záviděli Jeanovi jejich studenty.
Když se chudák
Čiko vymotal z hromady lidí na něj sesypaných byl celý pocuchaný a
zmačkaný. Nikomu na vyučování ani potom v archivu neušlo, že je stejně
stále přepadlý a čekali spíše bouřlivé radostné reakce, než to že bude tiše
otírat prach z knížek a podávat je dál, těm vyšším, kteří je rovnaly do
regálů.
Po večeři Čiko
s ostatními dorovnávali knížky v archivu a starší ty roztrhané dávali
dohromady.
„Kolik vás tady
je?“ nevěřil vlastním očím ředitel jejich koleje, když se šel podívat, jestli
prváci s prací už alespoň trochu hnuli.Když viděl studenty ze všech
ročníků, jen koukl jak dávají do původního stavu zničené knížky a hned zase
odešel.
„Byl na hadry“
kývla hlavou ke vchodu Kelly, která stejně jako Jana, letos končí
Jana jen
zvedla souhlasně palec nahoru.
„Hraje drsoně
pro nováčky“
„Tak mu to
nebudeme kazit“mrkla na ní Kelly.
„Hele víte co
by bylo fakt hustý?Kdyby ten regál znova spadl, než by přišel Voltain“nadhodil
Darrion.
Polovina
ohniváků ho chtěla umlátit a druhá se začala smát jak pominutá.
„Zase můžeš otevřít okno“ neodpustil si
jedovatost Hesmer
Čiko se jen
ušklíbl, ale mlčel
„Co do něj
vandruješ“ strčil do něj Matt a už se začali kluci kolem regálů nebezpečně
pošťuchovat.Vše vyřešil kluk ze sedmého ročníku, kdy kluky od sebe roztrhl a
každému vrazil jeden pohlavek.
„Blbče, kousl
jsem se do jazyka“ Matt se na sedmáka otočil, ale hned si spočítal nepoměr sil
, jeho výhružný pohled a tak se zase stáhl.
„Hele táhneme
odtud, než tu zase něco shodíte“
Všichni
ohniváci vyšli z knihovny a na chodbě někdo ze starších dostal skvělý
nápad, že ještě nepřivítali nováčky a tak šest starších ročníků se vrhlo na
překvapené prváky, pochytali je a odnášeli ven k jezírku kačera Sokrata,
kam je naházeli.Protože nikdo nechtěl už v chladném jezírku zůstat, prváci
z jezírka vybíhali ven a tím okolí jezírka pěkně rozmočili, takže za
chvíli už v jezírku nedrkotali zuby jen prváci, ale i jejich starší
spolužáci včetně Raziela.
Řev venku pár
minut před večerkou, přivábil k oknům všechny, kdo byli v hradu.I
Jean Voltain se přiblížil k oknu a kroutil hlavou, co to zase ti jeho
vyvádějí a už si představoval jak bude vypadat hrad, až se budou vracet a jak
bude řádit Řehoř Slizský. Raději se od okna otočil, pohlédl na svůj stůl, kde
ležel pergamen pro Čikovi rodiče, zmáčkl ho do koule a obloukem ho hodil do
malé chramstny. Vyšel k jezírku, kde se rochnili jeho studenti a zařval na
ně, že za pár minut je večerka a ať padají do hradu a ať se ani neopovažují
strčit nos na nádvoří dokud budou vypadat takhle.
„Jeden jedinej
z vás bude po večerce mimo svůj pokoj a máte na celý rok s trestem
vystaráno“ mračil se na ohniváky, kteří začali klopit hlavy a naštvaně vylézali
z jezírka.Prváci se nechali od starších kouzlem usušit a vraceli se do
hradu a kolem desáté hodiny už všichni předstírali spánek.
Čiko – První týden
na Pentagramu 10
V sobotu
už bylo všechno zapomenuto a když už se i prváci pořádně rozkoukali, každý si
zase jel na sebe.Starší ohniváci se připravovali na zkoušky .
PSA měli před
sebou čtvrťáci a na VLKA se chystali sedmáci. Prváci se začali seznamovat ať
v dobrém nebo i ve zlém i se studenty ostatních kolejí. Po jedné ohnivácké
rodině, která se ve čtvrtek v noci rochnila v jezírku jakoby se
slehla zem.Snad jen Fill, Čiko, Matt a Culo drželi při sobě stále a také se
chystali, že dnes po snídani vyrazí společně do Křižánek.Dohodli se, že za půl
hoďky budou stát na nádvoří a každý zapadl do pokoje se upravit.Když Fill
zalezl do koupelny, Čiko se s pergamenem v ruce vytratil z pokoje.Zaklepal
na Voltainovo dveře a vešel. Ředitele nikde neviděl,odechl si, pergamen položil
na stůl a zase odešel.
„Kde jsi byl?“
zeptal se ho Fill, když slyšel klapnout dveře
„Dělej ať už
jdeme“nedočkavě se věšel na klice Čiko a nutil kamaráda k ještě většímu chvatu.
Čtveřice
ohniváků si to táhla nádvořím a jejich ředitel akorát zkoumal pergamen, který
se objevil v jeho pracovně.
<i>Tu větu si už fakt nepamatuji, mám jinou.
Nebudu dráždit kobru bosou nohou.
Nebudu dráždit kobru bosou nohou.
Nebudu dráždit kobru bosou nohou.
Nebudu dráždit kobru bosou
nohou.</i>
Jean poctivě četl všech sto vět a málem by dojetím zamáčkl slzu, když se všiml, že ta poslední je maličko delší
<i>Nebudu dráždit kobru bosou
nohou, když to půjde.</i>
„Když to půjde“
zakroutil za čtveřicí kluků hlavou a pergamen si odnesl do vedlejšího pokoje do
skříně.Chtěl věřit, že to kluk myslel vážně a doufal, že mu jeho přesvědčení
vydrží.Ale na nějaké závěry si chtěl ještě pár dní počkat, přeci jen znal
prváky teprve šest dní. Ve skutečnosti ani nevěřil, že kluka donutí trest
napsat, to že ho napsal sám od sebe dalo lekci i Jeanovi, že ne na každého může
jít silou a soudit jen podle prvních dojmů.
Soboty jsou
povětšinou klidné, proto si Jean lehl na postel ve své pracovně a pročítal si
seznam svých prváků i něco málo o nich. Některé z nich si už stihl
zapamatovat, tak jen porovnával jejich údaje s tím jak je za tu chvilku
poznal sám.
Ze studování
profilů, nebo spíše lehkého podřimování ho vyrušilo zaklepání na dveře. Do
pracovny vstoupil sedmák , který v knihovně odtrhl kluky aby zase
neshodili nějaký regál.
„Můžu?“
„Tady jsem,
počkej chviličku, sedni si zatím ke stolu“
Sedmák si sedl
na Jeanovi židli a vyčkával ředitele.Ten vracel knihu s profily prváků do
police a místo toho vytáhl další knihu.
„Hlavně si
myslím, že už bys měl mít představu co dál“
„ No právě si
nejsem jistý, tak jsem tady“ začal Nike listovat tlustou knihou nabízející mu
možnosti postupu. Jean se mu občas naklonil přes rameno a ukázal na nějaké
možné povolání.
„Co kdybych
učil?“
„ Proč ne,
profesor se hodí vždycky, ale nenavštěvoval jsi speciální přípravku, nebo snad
chceš jít do další školy?
„Jsem slyšel ,
že Akinom bere i v průběhu roku a koneckonců to můžu dohnat“
„ Jsi si jistý,
že by tě bavilo učit takovou svoloč, jako jsou třeba ohniváci?“
„ Zrovna tyhle
prváky bych zvládnul“
„Jo já vím po
svém rychle stručně, jenže to je to, co nesmíš“ Oba věděli, co se zrovna
v téhle pracovně před sedmi lety, když Nike na Pentagramu začínal mezi
nimi stalo, podívali se po sobě a plácli se po ruce jako přátelé a ne jako
ředitel se svým studentem.
Nike tedy
otočil další listy, když zjistil, že i učitelské povolání má svá úskalí.
„Jsem měl jít
jak ty naše nádhery za astroložkou, by mi něco vybrala“ listovat knihou sem a
tam Nike a společně na sebe s ředitelem mrkli, že přes astroložku cesta
asi nevede.
„Co takhle
místo v nemocnici?“
„ Tam nechci“
„Rodiče doktory
ale máš“
„Právě proto,
to raději budu lítat Pirat“
„To ještě
existuje, co já vím, tak když jsem studoval byla ta hra zakázaná, se nějaký
studenti z vedlejší školy zabili“
„ Nikdy bych to
nelítal, jen jsem chtěl říct, že cokoliv jen ne doktor“
„Jsi pečlivý co
takhle se starat o douzpy, navrhovat nová spojení?“
Nike začal
listovat knihou, jestli o tom najde víc.
„Nechám tě tu
samotného, klidně tu buď jak dlouho chceš“ nechal Nika samotného ředitel a
zašel za kolegy, kteří také řeší potíže kam umístit studenty po dostudování
školy.
Čiko – První týden
na Pentagramu 11
Na obědě
chyběla spousta prváků z ohnivé koleje .
„Řekl jsi jim,
že na oběd se mají vrátit?“ zeptal se Jean Raziela, když procházel jídelnou a míjel stoly svých
studentů, kde byla prázdná místa.
„ Určitě jsem
jim to říkal na začátku roku, hned ten první den, vzal jsem si je k sobě
na pokoj a řekl jim všechny informace.A dneska ráno jsem jim to připomínal“
„ Tak mi
prozraď proč jsou tu ta prázdná místa?
„Tady sedí
holky prvačky , tady ten blonďák a ta
jeho ochranka a tady…“
„Já vím dobře,
kdo tam má sedět, se ptám, proč tu nejsou?“
„Můžu se zajít
po nich mrknout do Křižánek.“
„Nikam nechoď,
jen až je uvidíš, pošli je za mnou“ Došel ke stolu úchvatného vedení a dělal ,
že se nevšímá významných pohledů ostatních ředitelů, jejichž všichni studenti na obědě byli.
Kluci nepřišli
ani na večeři a to už Raziel sám z jídelny odešel a zamířil si to do
Křižánků, dřív než tam vtrhne Jean Voltain.
Kluky potkal
spokojené na cestě blízko hradu.
„Máte průšvih,
hned jděte za Voltainem“
„Co je, celej
den jsme tu nebyli a máme průšvih?“ Vztekal se Matt
„Právě, že jste
tu celej den nebyli, tak máte průšvih“
„Ale o víkendy
máme volno“ bránil se Čiko
„Ale na jídlo
musíte být vždycky v hradu“
„ Hele to jsme
nevěděli“ Culo se snažil shodit vinu na prefekta
kluci do sebe
začali lehce strkat, aby upozornili na to, že z hradu k nim už jde
Voltain.
„Vy jste banda
pitomců, co vy stíháte za týden to my nestihli za sedm let“
„To víš, kdo
umí ten umí“ neodpustil si Culo provokaci, dřív než k nim dorazí ředitel.
„Děkuji
Razieli, můžete jít a vy mi vysvětlete, kde jste byli“
„ Omlouváme se,
jsme zapomněli, že se na jídlo musíme vrátit“ omlouval se za všechny Fill
Dillinger
„Tak to abyste
si to zase napsali, budete opisovat školní řád, pak si to snad zapamatujete“
„My už si to
budeme pamatovat“ zachraňoval situaci Fill
„ No jo, jsme
vás nechtěli rozčilovat, tak jsme mysleli, že budete rád , že nás celý den
nevidíte“ se skloněnou hlavou se omlouval Čiko.
„Vážně,
nechtěli jsme vám kazit den, tak jsme se na den vytratili“ Matt se snažil o
svůj životní herecký výkon
„Ve
skutečnosti, ale nevěříte, že vám to baštím, že ne?“
Kluci koukali
do země a raději už mlčeli
„ Dneska to
přejdu, ale pro příště si pamatujte, že všechna společná jídla jsou společná
proto, že se na nich všichni společně sejdeme.Tím víc to platí v sobotu a
v neděli“ otočil se a nechal tam kluky samotné.Když odešel do bezpečné
vzdálenosti teprve potom se kluci začali mezi sebou smát jak mu pěkně hráli na
city.
Čiko – První týden
na Pentagramu 12
V neděli
už raději na oběd přišli, ale hned potom, co se přesvědčili, že je jejich
ředitel vidí se sebrali a zase všichni odešli do Křižánek.
V Dlouhé
ulici šli už poněkolikáté kolem baru u Dvojčat, otevřeli a chtěli se otráveně
ve dveřích otočit, když na ně kývl majitel kavárničky. Kluci otráveně vešli a
rozhlíželi se po stolcích a kolem stěn regálech naplněných knihami.
„ Pěkný, ale už
tak nějak musíme“ nechtěl nikoho urazit Fill
„Jste prváci
z Pentoše, co?“ zeptal se majitel, který byl asi tak jednou tak starý jako
oni.
„ A co jako?“
postavil se do protiútoku Matt
„Pojďte blíž“
„Hele vážně
nemáme chuť si číst nebo chlemtat kafe“ nevydržel v téhle divné kavárně
pro šprty atmosféru Čiko
Dveře kavárny
se otevřely a vešli třeťáci , které kluci od vidění ze školy znali.
Jeden
z nově příchozí party se naklonil k majiteli „ Tome, tyhle klidně
pusť“
V ten
okamžik Tom mávl hůlkou a jedna strana se znenadání protáhla.
„Ty krááásko“
neudržel se Culo a všichni překvapeně vešli do nově odkrytého prostoru.
To už nebyli
staré židle a malé stolečky, kam se dá akorát odložit kafe a kniha, byli tu
barevné boxy, pro dva nebo pro celou velkou společnost. Krabice, ze které
vyhrávala hudba, parket . „Teda Tome dobrý“ oslovit Čiko majitele po vzoru
starších studentů
„Je to dobrý
ale já nejsem Tom“
„Co, ti říkal
Tome“
„Jemu říkal
Tome“ ukázal zmatenému Čikovi svého bratra.
„Dvojčata“
“No asi proto je tohle bar u dvojčat, sedněte si kam chcete, hned vám něco
donesu“
Kluci si
zalezli do zeleného boxu, kde byla akorát čtyři místa a za okamžik před každého
z nich postavil Alan, jak se to druhé dvojče jmenovalo, obrovské
sklenice zeleného džusu,“
„Dáte i pohár
nebo něco jiného?“ stačí pomyslet a
máte to, tady pro inspiraci, položil před kluky jídelní a nápojovou obrázkovou
knížečku a odešel
„ Ty vole,
tohle vypadá dobře“ listoval knížečkou Culo a mlsně si prohlížel obrázky.
„Taky sem mohli
připsat ceny“ zamračil se Matt
„Pánové,
platím“ ukázal se jako grant Čiko a tak se kluci vrhli na ochutnávání
všemožných dobrot.
„Sakra večeře“
došlo Fillovi, když viděl že se i ostatní studenti zvedají“ Čiko mávl na
jednoho z dvojčat a chtěl zaplatit. Když si řekl od každého zlatku,
překvapila ho nízká cena.proto čtyři hodil na stůl .Akorát chtěli vyjít
z boxu, když je chytl Tom
„Tohle je jen
pro studenty, opovažte se někde žvanit“
„ Vypadáme snad
jako pitomci?“ skoro se urazil Čiko
„Zrovna ty
vypadáš jako velká huba“ Alan se ale usmíval, proto nikdo neměl potřebu se
hádat.
Na večeři kluci
dorazili jen tak, tak ale jen tam tak seděli, protože do sebe už nebyli schopní
natlačit nic jiného.
„Vy dneska
nejíte nebo co?“ zeptala se jich Jessiah, které bylo divné kam se kluci na
ulici v Křižánkách z ničeho nic ztratili.
„Ani ne“
odpověděl jí Matt
„ Taky už asi
dneska nebudu“ souhlasila celá čtyřka a zvedla se k odchodu.
Bylo to
nezvyklé , že kluci zalezli tak brzo do svých pokojů a zalehli do
postelí.Všichni se přecpali a teď měli jedinou touhu zaspat bolesti břicha,
které se logicky museli dostavit.
Han, která měla
s Mattem docela přátelský vztah se u něj zastavila a když jí řekl, jak jim
je blbě, zašla do pokoje i k Fillovi a Čikovi.
Původně jim chtěla nadávat, že jsou
to hlupáci a že dobře jim tak, když holkám v Křižánkách utekli, ale když
je viděla, raději byla zticha.Odcházela z jejich pokoje, když jí na chodbě
zahlédl ředitel
Čiko – První týden
na Pentagramu 13
„ Kde jste
byla?“ zvýšil na ní hlas, když jí viděl odcházet z chlapeckých pokojů
„ Byla jsem u
kluků“ odpověděla bezelstně Han a hned jí došlo, že tohle je také proti řádu
Protože Han
nepatřila k průšvihářům, dal jí šanci ze situace vycouvat.
„Něco jste jim
snad odnášela?“
„Ne, je jim
špatně. V Křižánkách se přecpali, ale dobře jim tak“
„Všem čtyřem?“
„No jasně, že
všem, taky se furt jen cpou“
„Dobře, teď
jděte do své části patra“odeslal jí do dívčích pokojů a sám se na kluky šel
podívat. To , že už i prváci umí překračovat bariéru mezi chlapeckými pokoji už
neřešil. Otevřel dveře ke klukům, aby
se podíval, co jim je.
„Vypadni“
zaskučel Culo, když Voltain vešel do dveří a on myslel, že sem zase jde někdo
opruzovat
„Evidentně na
umření to není“prohlídl si kluky ředitel a jen zkusmo jim přiložil dlaň na
hlavu.
„Blbouni, vy
budete chodit do Křižánek s náhubkem“
Odešel vedle do
pokoje, kde situace nebyla o nic lepší. Pro jistotu zašel za profesorkou
bylinkářství,aby jim připravila nějaký čaj.
„Že je
nepošlete k Maxmiliánovi?“ Dobírala si ho Amanita Citrónová, za to, že
se jednou velice nevybíravě
vyjádřil na co ty její bylinky jsou.
„ Nebudu
otravovat starého pána, když jim vy můžete zalít nějaký ten plevel“ špičkoval a
sledoval profesorku jak z různých sáčků vytahovala bylinky a občas se
zeptala, co kluci snědli, nebo jak jsou staří nebo na jejich váhu.
Když jí
odpověděl, že to jsou prváci, jen se usmála a bylo jí jasné jak asi kluci vzali
Křižánky útokem.
„A ať to vypijí
ještě teplé“ podávala mu termosku
„Počkejte, dám
jim tam ještě meduňku, ať to nemá tak odpornou chuť“
„Oni meduňku
neradi“
„Jak to
víte?“ ale hned jí došlo, proč jim
nechce lektvar ochutit.Rozloučila se a
sledovala, jak si ředitel kráčí s termoskou do hradu.
Když každému
nalil skleničku a sledoval jejich obličeje, když je donutil celý obsah vypít,
cítil zadostiučinění, že se kluci za včerejší celodenní výlet potrestali sami.
„Snad už vás
teď nebudou lákat všechny ty mluvící marmelády, kaktusáci, vrnící bonbony,
jmenoval studentské pochoutky a kluci schovávali hlavy pod polštáře.
„Kdyby to nepomohlo,
přijďte za mnou , přespím dneska na hradě“ rozloučil se ve dveřích a šel
„potěšit“ kluky do druhého pokoje.
Přes odpornou
chuť nápoje , měli kluci klidnou noc a ráno na snídani už se zase cpali vším,
co stůl nabízel.
„Hele ať vám
zase není špatně“ mírnila je Han a všem vyzvonila, jak jí chytil Voltain a pak
jim donesl čaj
„Ani mi o tom
nemluv a ten sadista ještě vrnící
bonbony, jsem myslel, že mu pobleju boty“ Culo byl evidentně už zase ve formě.
Zatím co se kluci smáli , holky dělaly znechucené obličeje.
No jen aby
Beastmaster nepoblil vaše úkoly z dějin“ chytla se klučičího slangu
Martina Wyrda a připomněla tak všem jak je chudák Beastmaster nešťastný, když
čte jejich práce.Kluci se zvedli k odchodu a srazili se s třeťákama,
kteří jim ukázali bar u dvojčat.Ti si je odtáhli stranou a vyzvídali, jestli
někdo z nich neřekl nic Voltainovi.Všichni se občas koukli
k profesorskému stolu a Voltain když zjistil že vejrají na něho, zbystřil
a podezřívavě si je prohlížel.Starší kluci pustili prváky a nechali je odejít.
Cestou z jídelny se ředitel přitočil k Razielovi, který si četl
v učebnici.
„Razieli,
doprovodíte mě?“ ten se k němu připojil a společně vyšli před hrad
„ Vybral sis už
zaměstnání?“
„Ještě stále zvažuji šance, ale snad už pár tipů
mám“
„Taky bych
jeden tip potřeboval“
„Chcete odejít
ze školy?“
„ Ne, spíš by
mě zajímalo, kde by se mohla v Křižánkách scházet omladina“
„ No já nevím
snad někdy v parku „
„ Spíš něco,
kde by se mohli přecpávat“
„Co vím,
většinou si nakoupí v krámkách a pak si rozloží deky nebo hábity a
posedají si v parku na trávník a cpou se jak bezední.
„Razieli ty bys
mi nelhal, že ne?“
„ Řediteli,
nehrajete fér“ smál se Raziel
„ No tak
Razieli“ nepomohlo, ani když ředitel Voltain na něj naléhal.
„ Šel byste
tam, vážně nemůžu“ Voltain ho poplácal po rameni a odcházel zpátky do hradu.Na
Raziela se nezlobil, o loajalitě věděl své a i když zrovna na Raziela by nikdo
nevyběhl, prostě jen ctil studentské dohody.Uvažoval, že by to místo mohl
dostat z těch prváků, ale zase zvažoval, jak moc mu na odhalení klubu
záleží a koho by byl schopen obětovat.
Čiko – První týden
na Pentagramu 14
V úterý se šel
Čiko kouknout na trénink letců. Trenér už ho do týmu nevzal, ani ho nenechal se
předvést jak umí létat, proto Čiko jen tak seděl vedle Filla na lavičce.
„Skočíme
někam?“ Oba se zvedli, že se projdou , když zrovna z koštěte spadla holka
z vodní koleje.
„Héj ty, pojď
to zkusit“ zavolal na něj trenér
„ Jsem ohnivák
nikdy bych za jinou kolej nelítal“
„Jak myslíš“
„Jsi měl jít,
alespoň by sis zalítal“ udivil se Fill
„ Nenechám
vodáky vyhrát pohár“
„Si nějak
věříš, slyšel Čika kluk za ním, který také nebyl v týmu
„znám své
možnosti“
„Tak si to pojď
rozdat“ vyzval ho Vodák opírající se o Renalza 13
„Kam?“ postavil se Čiko
„Okolo
zříceniny a sem zpátky“
„Startuj“
podíval se Čiko na Filla a nasedl na koště
„ Pozor“
chystal Fill a kluci se přikrčili na svých košťatech,
„Teď“ vykřikl a
kluci se prudce odrazili a vyletěli prudce od cesty vítězů , k runovému
kameni a pak ke zřícenině.
Povzbuzování
ostatních, kdy starší ohniváci provázeli povzbuzování ohnivými efekty a vodácké
povzbuzování doprovázené vodními sprškami vzbudilo pozdvižení a i neletci se
zapojili do podívané.Kluci už byli u dubu hrdinů, ale kdyby jim do uší
nesvištěl vítr jistě by povzbuzování slyšeli i tam. Zvědavější borci si stoupli
i na ochozy, aby jim neunikl ani kousek závodu. Ředitelé, kteří byli na poradě
( nebo spíš na partičce karet) u Frederika se vyklonili z okna aby viděli,
co se zase kde strhlo.
„Odvěký boj
oheň - voda, kdo si vsadí“ smál se
Goofer
Sázím tuhle
láhev Gerentského na vodáka, sázím láhev atanské whisky, tak chutnající
kouzelníkům na ohniváka“hodili do placu
sázky ředitelé a každý zaujmul pozici u některého z oken.
Kluci se akorát
u zříceniny otáčeli a teď už šlo o boj.Vodák se snažil přiblížit
k ohnivákovi a vystrčit ho z trasy.Povedlo se mu to a ohnivák se
vychýlil ze směru a rovnou ke staré lípě.Ohnivák se na koštěti protočil a bokem
proletěl mezi větvemi staré lípy.Těsně pod vodákem podletěl a začal prudce
stoupat, tím donutil soupeře strhnout své koště, pokud nemá dojít ke kolizi a
tak se Čikovi otevřela volná cesta. U dubu hrdinů ho však vodák opět doháněl a na rovince se ukázala síla
Renalza, ale zároveň i jejich slabina u cesty vítězů nevybral včas zatáčku a tak
ke hřišti doletěl jako vítěz ohnivácký závodník, který na lavičku položil
kamínky ze zříceniny. Matt kamínky zvedl nad hlavu a ohniváci spustili ohnivou
šou.
„Jedno
Gerenstské navíc se hodí vždy“ zasmál se Jean na Frederika a láhev kolegiálně
otevřel.
„Kdyby mu
takhle šli dějiny“ vrčel ještě Frederik a schválně vytáhl jednu z prací
prvních ročníků.
Přečetl moudra
ohniváckého vítěze leteckého souboje a před ostatními tam dopsal.<i>Čiko
měl by ses do budoucnosti věnovat létání a netrápit mé staré srdce svými moudry
.</i>
„No to ho
potěší, to se nebude učit už vůbec“
„ Alespoň ho na škole budeš
mít dýl“ stočil Frederik pergamen a přijal nabízenou skleničku Gerentského
coment
(Anik, 16. 8. 2007 9:55)