Bludr na pentu 1
„Frede, vstávej“
„Zalez, spím“
Goofer se odbít nedal a svého bratrance z desátého kolena a spolužáka na internátní škole, tahal z vyhřáté postele.
„Podívej, to se bojuje dost blízko“
„Tak se schovej pod deku a nevylejzej“
„Hele to musí být jen za kopcem, do rána jsme zpátky, neříkej, že bys to nechtěl vidět“
„Nechtěl“ Frederik se otočil na druhý bok a přetáhl si deku přes hlavu, když Goofer zapálil svíci a začal se chvatně oblékat
Frederik zaslechl jak se Goofer loučí a naposledy ho láká ven.Dělal, že spí a tak Goofer vyrazil ven sám. Frederik si nedělal iluze , že by Goofer sám šel někam daleko,spíše se bude poflakovat poblíž a až se vrátí vylíčí mu jak byl blízko a pokud možno si to přibarví nějakou historkou o tom jak sám se zapojil neohroženě do bojů.Na takové historky byl Frederik už zvyklý, proto nechal jít Goofera samotného.
Ten se tiše vyplížil z hradu, a těsně u lesa, aby byl mimo světlo odrážející se z hvězd, spěchal do kopce. Asi po hodině rychlého střídavého běhu se dostal k druhému kopci odkud už jasně slyšel řinčení zbraní i záblesky kouzel bojovníků.Tiše si lehl do trávy a plížil se blíž.Už byl na dohled , proto se pohodlně uvelebil v prohlubni a sledoval dvě mužstva v boji. Obě jednotky byli maličké, spíše na sebe narazily jen předsunuté hlídky, ale i tak na to Goofer fascinovaně koukal.Po chvíli v něm hrklo, když si uvědomil, že bojovníci se k němu přibližují, věděl, že neuteče, proto přes sebe hodil jen plášť a rozhodl se pro pozici mrtvého brouka.
Jedna hlídka se rozhodla pro útěk a tak už jen Goofi čekal, až se všichni přeženou a on bude moc utíkat do hradu a poreferovat svému bratranci.Na bojišti už byl klid, proto se zvedl k odchodu, ještě seběhl do míst největších bojů sebrat suvenýr a rychle pryč. Čekal , že najde třeba knoflík z uniformy, nebo helmici, ale , že uprostřed pole najde meč, to bylo nad jeho očekávání. S posvátným výrazem se sehl a meč zvedl, oběma rukama chytl za rukojeť a zvedl ho nad hlavu.Jeho vítězný pocit trval však pouze okamžik.
„Tak se braň!“
Proti Goofimu stál vystrojený bojovník.
„neumím bojovat“
„Kdo má meč, musí umět bojovat“ bojovník zaujal postoj a svůj meč namířil na Goofera, ten těžký meč nastavil na obranu, ale jeho soupeř mu meč nepatrným pohybem odhodil a rozpřáhl se k seku, když loukou zazněla jakási kletba a jeho soupeřem projel třes , upustil meč a následně se mrtvý sesunul k nohám čtrnáctiletého chlapce.Ten nechápal co se stalo, dokud ho čísi silné paže nevytáhli do sedla draka a nevznesl se nad les.
Letěli ještě hodnou chvíli když začali klesat.Goofer otevřel oči a pod sebou viděl vojenské ležení. Stany , oheň a alespoň deset draků.Když s ním jeho zachránce přistál shodil ho z draka do trávy.
„Cos to dotáhl?“
„ Poflakoval se po bojišti a loupil kořist, tak si jí tu odpracuje“
Goofer šokem nemohl ani mluvit, není to přeci žádnej lapka, ale pohled na nemyté a některé i zakrvácené bojovníky mu odvahu nedodal.
„no co koukáš, postarej se o draky, o vodu a pak se přihlaš o uniformu“
Gooferovi se skoro chtělo brečet, tím spíš, když jeho hrdina, jeho zachránce ho kopnutím do práce popostrčil a ostatní se tomu vesele smáli
„ty se nesměj a jdi s ním“ popostrčil toho nejmladšího ze smějících se vojáků a ten šel zaučit nového rekruta.
Ráno byl Frederik překvapený, že na pokoji není Goofer, ale myslel si, že jeho apetit ho vyhnal na snídani o něco dříve.Když se s ním nesešel ani v učebně napadlo ho, že Goofer se na tu bitvu šel doopravdy podívat.Hlavou mu blesklo, jakej to bude průšvih až se vrátí, ale to, že svého bratrance uvidí až za osm let, kdy už to nebude jen Goofer velká huba, ale zkušený válečník ovládající kouzla , která ani profesoři na škole neznají to ho nenapadlo ani v tom nejodvážnějším snu.
Bludr na pentu 2
Jestli jste četli jedničku, tak tohle je o pár let později.
Bludr na Pentu 2
Frederik si pročítal staré svitky a snažil se jim porozumět. Některé odkazy skřetů byli dost nejasné a hlavně jako obvykle, většinu toho psali o sobě a nic moc o historii.
Sám pro sebe si mumlal, jak je to ješitnej národ, když z celé tragédie, která se odehrála před spoustou let se dočte na pěti svitcích jen to, jak a kolik hlav který skřet usekal, co měl na sobě, ale okolnosti související s důvodem a důsledky bitvy se nikde dočíst nemohl.
Unaveně si sundal brýle a chystal se jít domů. Chvilku váhal, jestli by nebylo lepší svitky hodit do ohně, ale na to si moc vážil umění skřetů, že svitky raději jen založil do police.
„Poštááá“ Frederik leknutím poposkočil. Tohle hlasité řvaní poštovních křítků opravdu rád neměl. Jeho vlastní skřítek, kterého si najímal s tříměsíční pravidelností už naučil odevzdat poštu jemnějším způsobem.Ale jak tak koukal na tohohle skřítka spíše se divil, že vůbec našel adresáta.Skřítek, měl každou botu jinou, kabátek ošuntělý a místo slušivé čepičky měl klobouk s okousanou krempou.S drobnou odměnou si od něj vzal pergamen a skřítka propustil.
Zdarec starec, tak co, ještě tě stále baví učit?
Kdyby ti to bratránku nevadilo, tak v úterý kolem půlnoci bych dorazil na Pentagram.Goofer
Frederik pergamen ještě jednou přečetl, ušklíbl se nad dopisem a položil ho k nic říkajícím svitkům od skřetího národa.
Náhle si uvědomil, že je úterý a půlnoc se překulí co nevidět, proto co mu jen nohy stačili chvátal k bráně Pentagramu, dřív, než se spustí poplašné zvony.
Cestou klel, že mu Goofer návštěvu ohlásil takhle na poslední chvíli a už si tak v hlavě rovnal, co po něm ten dobrodruh bude chtít a jak ho odtud vyrazí pryč.
Názor ale změnil, sotva se přiblížil k bráně.Z dálky viděl přicházet siluetu a sám mu vyšel naproti.
Oba bratranci se objali na přivítanou a Frederik táhl Goofera do jednoho z domků zaměstnanců hradu.
Nalil oběma sklenku Gerentského vína a když upili šel přímo k věci.
„Tak přiznej ty otrapo, co tu chceš?!“
„Nic, tak mě napadlo, se na tebe přijet podívat , no a jak jsi sám říkal najít si stálou práci a usadit se“
„Na koho tohle zkoušíš, nevěřím ti ani slovo“
„ no dobře nevěř, ale je to tak. Jestli ještě stále platí, že mi chceš dát jedno teplé učitelské místečko, jsem ti k službám“
Frederik se na Goofera nevěřícně díval, a byl na rozpacích.Měl radost, že se Goofer po letech rozhodl učit na magickém institutu, ale na druhou stranu svého bratrance znal už dost dlouho na to, aby to všechno bylo jen tak.
„takže už se nenecháváš najímat k výpravám?“ nevěřícně si prohlížet žadatele o místo učitele
„Ne skončil jsem s tím, prostě mě tak přestalo bavit se honit za různými artefakty“
„Hmm že tak najednou?“ stále nevěřil Frederik, ale přesto Gooferovi nabídl místo učitele astrologie.
„No nekoukej, k magii tě nepustím a učit je bojovat to už vůbec ne.“
„Nic neříkám, díky za místo, kdy nastoupím?“
„Nastoupíš zítra ráno a opovaž se tu vydržet týden, pěkně tu budeš alespoň jeden rok“
hudroval ředitel Pentagramu ale už se díval vlídněji a začínal si užívat opětovného shledání s bratrancem.Asi by si povídali až do rána, kdyby se v návštěvní místnosti neobjevila Frederikova rázná manželka Pallet a nezahnala je oba spát.
Na snídani vyšli společně a Goofer svým neformálním oblečením vzbudil všeobecnou pozornost. Oba si sedli na vyvýšené místo patřícím nejvyšším představitelům školy, kde už seděli dva podle oblečení stejně významní strávníci.
Tohle je Jean a tohle Marty. Goofer kývl na pozdrav dvěma , snad tak o pět let mladším mužům.Ten menší s brýlemi se s Gooferem ihned přátelil, ten druhý si ho spíše odměřeně prohlížel a do seznámení dal jen to nejnutnější. Goofer ho podezíral, že ke stolu studentů vystartoval proto, aby s ním nemusel sedět u jednoho stolu.
„Co je s ním?“ drcl nenápadně do Frederika
„ Taky jeden z těch, co nechal minulost za sebou a je na tom s láskou k dětem asi tak jako ty“
Goofer se seznamoval postupně se všemi profesory a také s hradem, který kdysi dávno patřil jednomu z nejhorších kouzelnických rodů. Frederik přestával Goofera na každém kroku hlídat a pomalu začínal věřit, že se Goofer stává zodpovědnějším a snad už opravdu netouží po žádném dobrodružství.
Bludr na pentu 3
„Ty otrapo mizerná, ty podvodníku“
Goofer se dál prokopával zeminou a dělal , že neslyší klení svého bratrance
„Hej, přestaň kopat“ Frederik už nevydržel Gooferův klid a krumpáč mu vytrhl z rukou
„Je to tady, Frede víš co tu pod hradem máme? Bylo to tu celou dobu , celičkou dobu jsi tady na tom seděl“ Gooferovi zářily fanaticky oči a ani mrazivý pohled ho neochladil
„ Ty otrapo ty ses sem přišel hrabat, žádný teplý místečko“ Frederikův hurónský a popravdě velice neobvyklý projev na místo přivolal další svědky tohohle ohavného činu.
„ Frede, Frede, poslouchej mě.“ Goofer se odmlčel a pak do naprostého ticha jen důležitě pronesl „ Skeleton“
„ Já to věděl, proč jsem ti vůbec věřil“ Frederik jakoby snad ani neregistroval, jakej ohromnej poklad má pod nohama, jen jej vykopat
Okolí se ponořilo do chladu, to jak se všichni duchové, kteří se také přišli podívat na ten zázrak, tísnili u jámy.
„ Pro koho děláš? Ale vůbec, co se zajímám, ty už tady kopat nebudeš, jdi si otrapo zase dál“
„ Frede, skeleton, jeho kosti jsou pod školou“
„Je to jen legenda, stejně jako grál, El Dorádo a podobný“
Frederik se už už chystal Goofera z jámy vlastnoručně vytáhnout, když duch bratra Ignáce Heretika se postavil k němu a významně se díval jakoby přes pár metráků zeminy, jakoby tam snad opravdu byli kosti skeletona.
Frederik bral vždycky velice vážně mínění duchů a tak snad z úcty k nim přestal klít a s mručením se otáčel k odchodu. Chtěl ještě něco dodat, ale nakonec jen mávl rukou a natěšenou společnost opustil.
Ve své pracovně nemohl najít klid, chvíli nadával sám sobě, že Goofera vzal sem na hrad , pak zase přemýšlel o staré legendě o skeletonovi a aniž by snad sám chtěl, opustil kancelář a v tuto neobvyklou dobu šel do knihovny.
Jeho cesta neunikla školníkovi Řehořovi a ten rychle běžel poinformovat knihovníka, že se mu jde někdo hrabat do knihovny. Ředitel neředitel, nikdo se nebude hrabat v knihovně bez vědomí ( jak se jmenuje knihovník?).
Frederik jak smyslů zbavený, vytahoval jednu knihu za druhou, dokonce roztahal i staré svitky a nebezpečně se nad nimi nakláněj s pochodní, když se za jeho zády objevil knihovník.
„Tak skeleton?“
„ To není možný, prostě nemožné“
„ Úplně nemožné to není“
Frederik si pohrdavě odfrkl, že i knihovník se zbláznil, jenže knihovník mu začal vyjmenovávat několik možných a žel také celkem rozumných důvodů, proč by ten bláznivý nápad mohl být pravdou.
„Havrane, jsi si jistý?“
„Kdybych si byl jistý už dávno vlastníma rukama kopu i když „ knihovník se odvrátil a zanechal Frederika s knihami a pergameny samotného.
Noc už se loučila, když se vrátil Frederik do své pracovny, kde na něj už čekal Goofer a vítězně mu na stůl hodil několik střípků.
„Co je to?“
„Nevím, to už si vykoumej sám. Já jdu hodit lehároš, než bude snídaně“
na snídani bylo u profesorského stolu napjaté ticho, které nenarušil ani Jean, který při žádném společném jídle si nenechal ujít příležitost některé studenty pěkně z patra sjet.Hlavně ta dvojčata Alana a Toma. Ti jsou dnes ale nezvykle ticho a jen cosi potichu studujou v nějakém plátku. Protože za staletí jsou duchové nudou jaksi znudění, tak si noční hádku diskrétně pro sebe nenechali a tak než začalo vyučování o archeologickém pokusu už věděl skoro celý profesorský sbor.Při večeři už o všem věděli i studenti a nebylo živé ani mrtvé duše, která by dnes neskloňovala jméno Skeletona Mastera.
Ozvalo se trojí zazvonění, proto všichni setrvávali v jídelně dokud k nim Frederik nepromluví.
„Jistě jste dnes z různých zdrojů slyšeli, že jsme na Pentagramu zahájili archeologické bádání a tady profesor Graplling zahájil výkopy, jde pouze a jenom o staré nádoby a snad pokud se zadaří, tak i šperky. A protože archeologická práce je velice náročná nikdo ze studentů se kolem výkopů nebude motat, aby snad nepošlapal vzácné a starobylé nálezy.“
„ je pravda, že hledáme starouše Skeletona?“ ozvalo se anonymně z davu ale zcela neomylně od stolů vzdušné koleje
„Musím vás zklamat, nehledáme kosti Skeletona, jak už jsem zde zaslechl, je mi líto, že musím chladit vaše nadšení, ale jedná se o seriózní práci ne o žádné legendy. Nikdo nečekejte, že najdeme skeletona, mávajícího exkalibrem a popíjejícího ze svatého grálu.“
Několik studentů se zasmálo, profesoři kryli úsměvy a ti zasvěcení jen sledovali jaký dopad mají ředitelova slova na studenty.
Ti už se nedívali tak dychtivě jako na začátku projevu , proto ředitel všechny propustil a pro dnešek si mohl gratulovat, jak situaci zvládl.
Bludr na pentu 4
„ Jasně že kecá, hledají Skeletona“ Tom v pyžamu pochodoval po pokoji a rozhazoval při tom rukama
„Nemáme se tam motat“
„Kdo říká, že se tam budeme motat, my budeme bádat“ Alan dvojče Toma ujasnil Coulovi situaci a přes pyžamo si začal navlékat teplé věci.
„To tam chcete jít teď?“
„A kdy jindy, až to celý proberou?“
Všichni tři se vykradli ze svých pokojů a tiše seběhli před hrad, do jeho zadní části, kde vězela obrovská díra. Chvilku se jen tak potloukali kolem díry, než se rozhodli do ní skočit a jedinou pochodní si svítit na všechnu tu hlínu kolem.
„Jen hlína, patron našel alespoň nějaký střepy či co“
„Sviť sem“
Alan na rozdíl od kluků na nic nečekal a snažil se hlínu a šutry odhazovat., aby se konečně už k něčemu dostal, když už tady jsou.
„ Hele co bys dělal, kdybys teď držel za nohu Skeletona?“
Kluci se rozesmáli tak nahlas, že se ani nevšimli, že světlo přilákalo Goofera, který šel zase hledat ty kosti.
„ Hádám, že takhle by ses nesmál“
Smích přešel do zaječení a pak zpátky ve smích, když zjistili, kdo je tu vyrušil.
„Šéfe, pravdu, hledá se Skeleton, že jo?“ zeptal se , když se uklidnili
Goofer skočil dolů ke klukům a tiše jak jen to šlo jim řekl, že jsou na omylu
„ Takže vy, zrovna vy hledáte staré poháry a hrnce?“
„ Možná náušničky“ přisadil si Tom
„ Ne, jen hledám“ pak se významně odmlčel, ale větu nedopověděl
„ Tak co tu hledáme?“
„Až to najdeme, poznáme to a ty sviť pořádně, když už nehrabeš“ houkl na Coula a bez ohledu na to, že měl kluky zahnat do hradu, přijal jejich pomoc.
Asi po hodině marné a namáhavé práce se jim však poštěstilo. Nejprve si Tom myslel, že má halucinace, ale při druhém pohledu jasně viděl jakýsi červený odlesk, vrhl se na místo a rukama se prohrabával dál.
Goofer ho odstrčil a sám opatrně vydoloval meč v jehož rukojeti byl zasazený rubín. Evidentně jich tam mělo být víc, ale vypadaly, nebo je majitel prodal dřív než se po jeho životě prošel zub času.-
Goofer odhadoval dobu, kdy byl meč ukut a podle rukojeti se snažil si vzpomenout na majitele nebo kováře, který s ním dělal.To Tom po meči sáhl a vylezl s ním z jámy.
„Tak se brácho braň“ vyzval Alana a naznačil sek, jenže Alan reflexivně sklouzl k bratrovi drcl ho do předloktí.Tom meč upustil a ten jakmile se dotkl země, rozpůlil se.
Ozvalo se jen cinknutí a jinak nic, kluci mlčeli a jen zírali na tu škodu, Goofer si přes oči stáhl svůj klobouk a Coul trouba na tu paseku ještě svítil.
„Jdete spát“ krátce a jasně je poslal pryč a sám odcházel na opačnou stranu.
„Ty jsi blbec“
„Já, to tys mi ho vyrazil“
„Co ses měl s ním po mě co ohánět?“ strčil Alan do Toma a jako obvykle jejich diskuse skončila vzájemnou strkanicí, naštěstí síly obou byli nevyrovnané, proto Alan, ten rozumnější mohl šarvátku korigovat.
Nakonec se oprášili, sebrali dva kousky meče a šli do posledního domku zaměstnanců školy, kde se ještě svítilo.Kolem Voltainovo domku se skoro plížili, protože ten vidí a slyší snad všechno a to je to při tom atan bez jakýkoliv schopností, pokud se kluci nemýlí.
„Tak zaklepej“ strčil Alan do Toma, ale ten mrkl po Coulovi.ten se nestyděl, zabouchal a vešel jakoby ho snad někdo dál zval. Dvojčata se vsoukala za ním, ale Goofera v místnosti neviděli, zavolali na něj, ale neodpovídal, proto se zatím rozhlíželi po místnosti.
„Hele čum“ Tom už se sápal sundat ze zdi lebku nějakého prapodivného zvířete.
„ Dej pryč ty svoje volšový ruce“
„Co to je?“
„ To je lebka draka, snad si draka už viděl ne, máte tu celou kolonii
„To jo, ale ta lebka, prostě vypadá jinak“
„Hlavně na ní nešahej“ Goofer dosedl na křeslo a bez okolků si nalil pohár, klukům neměl co nabídnout, tak mrkl směrem k láhvi, kluci nehráli komedii, že ještě neochutnali, tak si nechali maličko nalít také
„ Šéfe fakt se necháváte najímat k výpravám?“ hned šel na věc Tom
„už ne, ale pár let jsem se za dobrodružstvím hnal“
Kluci měli oči navrch hlavy, ale také byla skoro jedna hodina, proto Goofer s vyprávěním nezačal, jen jim na stůl podal jakousi relikvii.
„Co je to?“
„Sakra to je snad i zlatý, to by mohlo stát takových“
Sakra nepřepočítávej. To jste našel?“
„Jo hledal, našel a ten pro koho jsem to hledal si to nikdy nevyzvedl“
„ K čemu to je?“
„ Vzhledem k tomu, že jsem k tomu přišel v Delfách, ani bych se nedivil, kdyby to bylo k věštění
„To jako hledáte něco a nic o tom nevíte?“
„ To jste to tam vyhrabal?“
„No tohle se zrovna odnikud dolovat nemuselo, tohle jsem skoro vlastně tohle jsem dostal darem“
„darem?“
„jo řekl jsem si o to a dostal to za takovou službičku“
„Jakou službičku, no tak nenechte se prosit“
„ tohle byla taková příjemná mise a no ta službička je skoro až na vyprávění pro dospělé“
O to víc se kluci rozzářili a nahnuli se k vypravěči.
„No dobře, tuhle věcičku měla jedna“ rukama ukázal jasný tvar dámské postavy správných tvarů
„ ve své úschově, no a občas se u toho tak poflakovala, tak jsem trochu odkoukal.“
Goofer sebral relikvii položil jí na krb a začal cosi mumlat, kluci ani nedýchali, když se zrcadlo uprostřed začalo rosit Goofer se nahnul a pak vybídl jednoho z kluků aby se zrcadla dotkl.
Coul se teda osmělil a nejistě na hranu pohyblivého zrcadla položil dva prsty, od zrcadla se začal vznášet modrý dým .
„teda brácho čumíš?“
„Jo“
kluci mluvili velmi tiše, aby kouzlo neporušili, ale Goofer je stejně nevnímal a začal ze zrcadla číst.
A lehce změněným hlasem přečetl věštbu nahlas.
„ V místnosti jsou tři osoby, které stihne neblahý osud“ Nikdo nemusí být prudký inteligent, aby si vypočetl , že ta trojice by mohli být kluci a ten neblahý osud jim na náladě moc nepřidal, nehlasně hypnotizovali zrcadlo a tak Goofer pokračoval
„Stihne je pohroma, pokud je cestou do svých pokojů někdo potká nebo pokud se budou na místě zdržovat déle než na chvilku rozloučení“
„ Teda šéfe?“ Alan se snažil o výraz znuděného adolescenta, ale i tak jeho hlas nezněl tak jak by měl
„ Jo je to dobrý, no my teda zase jdeme, toho meče je škoda,“ ukázal na stůl, kde leželi dvě půlky z jistě krásného úlovku
„Mějte se , dobrou“
„Dobrou hoši“ smál se Goofer, když za nima zavíral dveře. Zasedl do křesla a začal čistit starý meč.
Kluci nijak nespěchali ač je „ha ha věštba“ varovala a tak si cestou chválili svého ředitele, když jim cestu zastoupil ředitel jiné koleje, který by se do žebříčku obliby určitě nevešel i když kupodivu ohniváci na něj nenadávají.
„Že se tak divím, že dávno po večerce se tu tahle trojka poflakuje“ začal mírně
„ No my jsme se byli jen tak projít“
„ Podle vašeho vzhledu soudím, že jste se procházeli kolem výkopu a omylem jste do něj spadli, že?“
„No, přesně takhle to bylo“ kýval hlavou Tom jakoby ani neslyšel ironii v hlase ředitele Ohnivých zřídel Jeana Voltaina
„ Děláš ze mě hlupáka?“ skončila klidnější část rozhovoru
„Ne“ rychle odpověděl Tom ale v hlavě mu proběhl pravý opak a začal se smát, okamžitě sklopil hlavu, ale pozdě
„ Jsem ti snad k smíchu?“ Voltain se přestával ovládat a drapl Toma za hábit
„Nejste“ sklouzl do normální až zastrašené polohy Tom a pohledem těkal po svém doprovodu
„Ty jsi snad pil! Dejchni na mě!“
„ Dobrý večer Jeane“ objevil se mu za zády Goofer, který jeho výstup rozhodně přeslechnout nemohl
„dobrej“ odsekl mu
„Kluci mi trochu pomáhali, a nějak jsme zapomněli na čas, myslím, že není na místě je ještě víc zdržovat“
Voltain pustil Toma a kluci zdrhali co nejrychleji pryč.
„Rozhodl jste se podkopávat mojí autoritu?“
„To bych si nedovolil, ale přeci jen jsme asi tak stejně staří a nebyli jsme jiní“
„To že vy berete svou pedagogickou práci hákem, ještě neznamená, že na to budu kašlat i já. A ten alkohol, to je už moc, tohle se váš bratr dozví o tom nepochybujte“
„Bratranec“ opravil ho a usmíval se na něj s jasnou převahou
Voltain se naštvaně otočil a odcházel do svého domu
„Ale no tak Jeane“ volal na něj Goofer, ale musel ho doběhnout a mluvit na něj za chůze, protože uraženej ředitel si to mastil domů a určo ještě za tepla chtěl napsat zprávu
„Dobře neměl jsem jim dát Gerentské, ale když byli promrzlí, tak mě napadlo to použít jako prevenci proti nachlazení“
„Jo nachlazení, hmm jo to zní rozumně. Jo na tohle jsem skočil. A jestli dovolíte, tady už bydlím dobrou noc“ prošel vrátky a zabouchl je Gooferovi před nosem.
bludr na pentu 5
Jean se vracel nad ránem ke svému domku a protože rozhodně nechtěl být nikým viděn, vzal to kolem ohnivé rokle, lesem a na konci se jen přebrodil přes Modrou řeku. Tiše se plížil odcházející nocí, když se proti němu jako šílenec vyřítil Goofer
„ Pojď honem!“ zařval na něj , oči mu jen plály a hnal se zpět k jednomu z mnoha výkopů.
Jean za ním jen tak klidně došel a ledově a bez zájmu mu oznámil
„Máš přece zákaz dál kopat“
„Máš dneska službu na hradě“ zakontroval Goofer a se zadostiučiněním sledoval měnící se výraz ve Voltainově tváři.
Na tohle opravdu ředitel ohniváků už nemohl nic dodat, měl dneska být na hradě a místo toho šel za svou přítelkyní Drusilou do Křižánek.
Oba mlčky seskočili do jámy a Goofer nastavil pochodeň na to správné místečko. To co z hlíny vyčuhovalo byla zcela mimo všech pochyb noha.
„ To je, ehm to je ten Skeleton?“
„Ne, ale rozhodně to není jen nějakej zapomenutej dědeček“
Voltain jen mlaskl nad takovouhle odpovědí, ale začal vydatně pomáhat s vyprošťováním zachovalého těla. Nejprve vyházeli ty největší hroudy a kameny a když byli blízko těla práci zpomalovali a docela jemně ( popsat titěrnou vyprošťovací práci, ted se nebudu zdržovat)
„Sakra, chce to ještě jedny ruce, nebo se nám rozpadne“ Goofer vyčuhoval z výkopu a sledoval, jestli náhodou v tuto dobu nepůjde někdo kolem.
„Nikam nechoď!“ Jean sebral ze země svůj hábit , mumii do něj skulili a v takových nosítkách jí vytáhli z jámy ven.. Zatím nechali mumii kde byla a vrátili se prohledat naleziště, s čím vším byl starouš pohřbenej. Místo kolem nálezu prohrabali snad pětkrát, ale nenašli už nic, což bylo vážně dost divné, teda alespoň Gooferovi.
„Je to legionář, musí tu něco být“ nenechal se od práce odradit Goofer a zoufale se znovu a znovu vrhal do přehazování hlíny.
„Třeba tu je proto, že ozbrojenej nebyl“ stavěl se k marným pokusům chladně Jean
„Ukaž mi ustrojenýho legionáře, tohle byl pohřeb, tak kde jsou jeho zbraně?!“
„Co třeba v pouzdru?“
„Blbost, zbraně se skládají na něj“ ucedil vztekle a dál , teď už jen rukama se přehraboval v hlíně.
Jean na něj chvilku koukal, váhal jestli se nemá sebrat a jít domů, ale nedalo mu to. Nakonec vyskočil a začal šacovat mumii.
„Co tohle?“ vytáhl dýku z jejího rukávu
„To je ono, kde byla?“
„V rukávu, asi jsme jí tam pošoupli, když jsme ho tahali ven“
„ Už tu asi nic nebude“ zívl Goofer a konečně vylezl z výkopu. Hodil pohledem na mumii a zavelel
„ Odneseme ho k Fredovi domů“
„ K Beastmasterovi?“ nevěřil svým uším Jean a pro jistotu se podíval, jestli Goofer nežertuje
„jasně, bude z něj úplně odvázanej“
„No tím si moc jistej nejsem“ stavěl se k místu uložení dost skepticky, ale přeci jen se chopil jedné strany hábitu, teda teď provizorních nosítek a společně napochodovali do domu nejvyššího.
První do přijímací místnosti sešla paní domu
Goofi, vždycky tě moc ráda vidím, ale , že by zrovna teď byla nejvhodnější doba k návštěvě?“ když zaregistrovala , že v místnosti stojí i Jean, vylekala se, že se ve škole stal nějaký malér.
„ne žádný malér, neboj, jen zavolej Freda“
„No vždyť už jdu, co se zase děje?“
„Koukej“ Goofer pokynul k nálezu, který ležel v rohu místnosti a tudíž nebylo na něj hned vidět.
„Okamžitě tu ohavnost dejte z mého domu“ nesdílela pochopení Palett. Fred na chvilku i ztratil řeč, jen konsternovaně zíral, potom propukl v jásot a křepčení kolem mumie.
„Vždycky jsem tvrdil, že jsi můj nejoblíbenější bratranec“
„Ne tvrdil jsi, že jsem otrapa“
„Ále kdo by to tak bral vážně, tohle je zachovalej mumínek a úplně celej náš“ běhal kolem mumie a už si nevšímal těch dvou, kteří takový nález v potu vyhrabali a donesli až sem.
„parádní, skvělé, úplně zachovalá“ pak se vrhl na svou knihovnu a začal hledat v tlustých knihách
„Jo ještě k tomu bylo tohle“ Jean vytáhl dýku a položil jí vedle těla“
Frederik odhodil knihu a vrhl se k dýce.Chvilku jí převaloval v dlaních, pak se jí snažil otřít do ubrusu a pak se kousl do rtu jak moc přemýšlel.
„To je zvláštní, to je zvláštní, vidíte to?“
Jean viděl jen rozednívání za oknem a přál si ještě na chvilku lehnout, zato Goofer se také začal kolem dýky kroutit.
„To je fakt divý, jak mohla takhle zčernat, tohle jsem ještě neviděl, to je prostě jako kdyby, sakra ale takhle, to snad , vážně nevím.
„no já už bych s dovolením už šel domů“ ozval se Jean
„ Ovšem, ovšem jděte se ještě prospat a ty jdi taky, tady mi stejně nebudeš nic platnej“ vyhodil oba v mžiku zpátky do vlahého rána a ze dveří na ně zavolal ať k němu po večeři oba zajdou.Oba přikývli a společně odcházeli od domu, pak jim asi došlo , že spolu vlastně moc nevychází a zařadili do rozloučení opět své chladné tóny a vrátili se k vykání.
Bludr na pentu 6
Celý den se Goofer , Fred ani Jean k záležitosti nevyjadřovali. Prostě kolem sebe chodili jakoby se nechumelilo. Přesto již na snídani pozorovatelé mohli povšimnout se jistého neklidu.Připisovali to ale spíše tomu, že každou chvilku Palett něco vášnivě probírala se svým mužem.
Měla dnes najmout nového novináře do Věštce, ale ten se Frederikovi moc nezamlouval, pokud mu nevadilo jeho jméno, vadila mu pověst s kterou sem přichází. Nevadí mu prý to že je to „kat“, ale že nectí tradice a kdesi cosi. Naproti tomu Palett se těšila jak manželovu konkurenční Mandragoru, popraví a rozcupuje na maličké kousíčky.
„Poštáááá“ ke stolu úchvatného vedení napochodoval fešácky oblečený skřítek.Frederik převzal pergamen a během vteřinky vystřídal všechny barvy ve své tváři.
„Pánové, je to tady. Za chvilku u mě v pracovně“ Zvedl se a urychleně opustil jídelnu.
Jídelnou to zašumělo a i mezi studenty se rozjela živá diskuse, kterou Voltain ostře hbitě zarazil.
Hned jakmile uklidnil tuhle divou zvěř zamířil do hlavní pracovny Pentagramu.Tam už zhroucený ve svém křesle seděl Frederik.
Jakmile byla celá Rada 4 po kupě, ukázal na pergamen a začal.
„Je to tady, inspekce z ministerstva kouzelnického školství“
„To je snad dobrá zpráva, řekl bych“ optimisticky se k věci hlásil Marty
„Mordaj nás bude dusit, nemá rád soukromé instituty , nehledě na to, že jsem už začal školu vést po svém“
Chvilku bylo ticho, to jak všichni 4 dumali kde co vylepšit.
„ Kdy přijede?“
„Příští týden, už příští týden hned v pondělí“ zaúpěl Frederik
„ Já bych zatím připravil strategický plán“navrhl Marty a už se viděl jak komunikuje se svou stříbrnou svítící bedýnkou.
„ to bude dobré, a ty“ hrozivě se zvedl a píchl prstem do Goofera „ty sundáš tenhle mundůr a budeš nosit oficiální oděv a ty, ty pod hábitem taky nebudeš nosit tyhle atanské hadry“
„Merline, Merline, stůj při nás“
„Ohlídám studenty, aby byli v klidu“ nabídl se Jean
„Jděte, musím ještě všechno promyslet, Marty ty zůstaň“
Fred počkal až Jean s Gooferem odejdou a zavřel za nimi dveře.
Ti dva jen pokrčili rameny a vyšli na chodbu, kde byl už klid, když studenti byli na vyučování.
„Jakoby oblečení změnilo něčí názor“
V tu chvíli se rozletěli dveře
„A koukej ty tvoje díry zahrabat!“
„Vidíš ho? Ráno křepčí kolem starouše a teď jsou to jen díry k zahrabání“ podíval se s výčitkou
„Pomůžu ti to zaházet“
Goofer se nevěřícně podíval na svého kolegu, ale ten se dál tvářil nepřístupně a tak si skorem pomyslel, že se mu ta nabídka jen zdála.
Teprve když zahazovali výkopy k čemuž přibrali i několik studentů, které si vytáhli z učeben, hlavně z řad ohniváků, kteří vždycky ví za co trest mají i patron vzdušných výšin věděl po jakých osvědčených firmách sáhnout, uvěřil, že nabídka nebyla výplodem jeho fantazie.
Teprve když bylo vše hotové a Jean s benevolencí jemu tak cizí dovolil studentům se na zbytek dnešního vyučování fláknout se Goofer osmělil a pozval ho k sobě na pohár něčeho.
„Vykoupu se a přijdu“ překvapila ho rychlá a vstřícná odpověď“
Doma rychle uklidil aby to jakž takž vypadalo, když k němu má přijít ten pedant a jakmile hodil botu pod křeslo, ozvalo se zaklepání.
Po rozpačitém úvodu kdy si oficiálně nabídli tykání se dali do povídání.Jean se občas zeptal na vystavené trofeje a Goofi ochotně odpovídal, ale sám vyprávět nezačal, nechtěl se vychloubat. Místo toho vytáhl placatici.
„Tohle jsem ti zachránil“
„To není moje“
„Napij se“
Teprve po otevření Jean poznal atanskou whisky.nechápavě se podíval po Gooferovi a ten se rozesmál na celé kolo.
„No jsi nejvýš ceněnej profesor, všechny sázky , teda ty nejvyšší se motají kolem tebe“
„Cože?“Jaký sázky?“
Co myslíš , že dělají kluci když nikdo nekouká? Do svého spešl klubu zvou ty největší hazardéry“
Jean stále nechápal a z jeho pohledu to bylo znát
„tak třeba tohle ti kradou, hned jakmile zmizíš do Křižánek
Každej kdo nastoupí musí donést náprstek tohohle nápoje“
„To jako ode mě z domu?“
„ Bez zamykacího kouzla, bez domácího skřítka, nejméně hlídaný dům, jen ten majitel to je ten adrenalin“
„Kdo? No co se ptám dvojčata, kdo jinej“
„ Jsi vedle , dvojčata vymýšlejí úkoly a za tohle je dost bodů plus přijetí do klubu.Ale uznej nechtěli to vypít, chtěli ti to na rozlučku před prázdninami dát u douzpy, letos je vyprovázíš ty“
„Jak ty tohle víš?“
„ No kluci se rádi pochlubí“ zvedl obočí Goofer a tajemně se šklebil.
„Ale co bylo vážně dobrý, to jsem se smál i já, vsadili se, kdo si u tebe doma umeje hlavu“
„To je pakáž jedna nevychovaná, si na ně posvítím“
„Jsem se smál při myšlence jak se nečekaně vrátíš a nějakej klučina si bude sedět u tebe ve vaně s namydlenou hlavou“
Jean ačkoliv byl nejprve pobouřený takovým zásahem do soukromí se musel při takové myšlence zasmát také.
„ A teď hádej za co jde získat tisíc bodů a rovnou pozvánku do nejvyššího vedení klubu?“
„ Podle toho co vyprávíš, se skoro bojím pomyslet na co přišli“
„Nalákat tě do Šikmé k Veselé elfce a pak se ti vrhnout kolem krku se slovy „tatínku nechoď sem maminka bude smutná“
„To bych je zabil, na místě a bez milosti“
„ No to oni ví, proto to ještě nikdo nelajsl, ale jednou se někdo najde, na to bych si i vsadil“
Bonton nebonton, Jean otevřel placatku a slitky z různých jeho zásob do sebe vyklopil.Chvilku jen tak seděl a skoro až smutně podotkl
„Takže jsem jim k smíchu“
„tak bych to nebral, prostě jsou to kluci a co od nich můžeš čekat.
Řehořovi ukradli kočkodlaka a jeho ocasem vymejvali flakóny od elixírů, pak nemohli flakón sundat, kočkodlak jim utekl a Řehoř tu řádil jak černá ruka. A Fredovi? Tomu přeházeli hlavy na scvrklotinách.
„Já je roztrhnu jak hady“
„Když je u toho chytíš, jsou celkem organizovaní“ Goofer těžce zapochyboval
„Myslíš , že když si je ohlídám, že mě převezou? To těžko“
„Já ti nevím, no váhal bych na koho si vsadit.“
Bludr na pentu 7
Oba dva chvilku jen tak seděli, když Goofer vytáhl zlomený meč a položil ho na stůl tak, jak by vypadal, kdyby byl celý.
„ To jsi tady našel?“
„ Je škoda , že je zlomenej“
„ S tím bych mohl pomoct“
„ Ty?“
Goofer se podíval s jistou nedůvěrou na Jeana
„ Kovářství vždy patřilo k ohni“
„To zcela určitě, ale ty, ehm ty přeci nejsi skutečný ohnivák“ Goofer tušil , že chodí po tenkém ledě proto hned nasadil omluvný pohled.
Kupodivu se Jean hlasitě rozesmál.
„Jo jasně atan“ teprve když se uklidnil pokračoval.
„Promiň, tohle mě vždycky rozesměje. Nejsem atan“
„Cože? nejsi?“
„Nejsem“
Jean si sundal svůj hábit a položil ho na stůl rubem nahoru. Na něj položil obě části meče a popostrčil Goofera maličko stranou.
Začal o sebe třít nejprve prsty, pak celé dlaně až mezi nimi začala ožívat žhavá kulička, která se dalším třením jen zvětšovala, když dorostla do velikosti grapefruitu, vyslal Jean kouli na meč. Ten se rozžhavil do ruda a dva kusy se do sebe začali slévat. Jean se na to chvilku díval , pošoupnul obě půlky meče blíž k sobě a vyrovnal je, aby se mohli správně spojit. Když to bylo hotové a z meče sálalo teplo přes celou místnost, jen tak v klidu položil ruku kousek vedle rožhaveného místa a pak jej klidně přejel rukou. Když skončil byl meč zase studený a v Jeanově dlani žhnul už jen zbyteček koule...
, která nyní nebyla větší než oříšek a ten poslal na správné místo , do Gooferova krbu.
Ten zcela překvapen objevem, že ten koho považoval za atana je stejně mocný kouzelník jako on nebo Frederik, jen vládne ohni se k němu přiblížil a chtěl ho poplácat po rameni, naštěstí se toho všiml , otočil se k němu, odtáhl se a jen mu řekl ať na něj nesahá.
Goofi se cítil jakoby strčil hlavu do kamen jaký horký dech ho ovanul.
Takový horký dech pamatoval z legie a raději se stáhl, dokud nebude Jean zase v úplném klidu.
„ Jsem ohnivák každým coulem“
„To jsem viděl, to bylo úžasný. Můžu?“ Díval se Goofer mlsně na meč a zároveň se koutkem oka díval jaký oheň napáchala škody na stole. Jean hábit ze stolu stáhl, vyklepal z něj odštěpky oceli a hábit přehodil přes křeslo.
„ty pobudo, co zase děláš? Neumíš si ani zatopit?“
„Do domku Goofera vtrhl Frederik a zuřivě se rozhlížel kolem. Teprve když se všiml Jeana, meče a jemně konsternovaného Goofera, mu došlo, že ti dva se už jistě seznámili tak jak by to ani on při vším diplomatickém umění nezvládl lépe.
„ proč jsi mi neřekl, že to není atan?!“
„ nechtěl jsem ti kazit radost bratránku“
„Kdyby to věděli studenti a vůbec proč nekouzlí a ty atanský věci kolem něj to oblečení“
„Právě kvůli studentům se Jean drží zpátky. Nemá jen ohnivé schopnosti, ale i povahu, a my jistě nechceme každého neposlušného studenta ugrilovat, že?.
„Mě jsi to říct mohl“
„Však to víš“
Goofer ještě něco brblal pod vousy , ale už situaci dál nerozebíral.
„ ovšem tohle je vynikající práce kolego“ Frederik potěžkal meč přejel ho rukou a meč se opět leskl jako nový.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář