Standard
Waltz
Waltz je tanec v tříčtvrtečním taktu, jeho současná verze vznikla na počátku 20. století v Anglii z amerického tance boston a evropského länderu (předchůdce valčíku) waltz patří do skupiny tzv. standardních. Tempo waltzu je přibližně 30 taktů za minutu , pro srovnání tempo valčíku je 60 taktů za minutu. Důrazná doba v taktu je první (RAZ-dva-tři). Waltz je švihový tanec. Držení je standardní – partner drží dlaní pravé ruky partnerku v oblasti levé lopatky, partnerčina levá ruka volně leží na partnerově pravé a prsty objímá deltový sval ruky. Partnerova levá ruka drží partnerčinu pravou zhruba ve výši očí partnerky. Tvar držení, je však u každého páru trochu jiný, závisí především na vzájemné výšce partnerů.
V angličtině se waltz označuje jako „Waltz“, dříve „Slow Waltz“ nebo „English Waltz“. Valčík pak jako „Viennese Waltz“. Základním pohybem ve waltzu je tzv. uzavřená změna, v tanečních kurzech se často používá i výraz trojkrok.
-
Tango
Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de le Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). Tango pravděpodobně vzniklo smíšením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, španělsko, Polsko-přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní ale i nostalgií a melancholií. V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost.
„Obyčejné“ tango relativně často tancované a vyučované, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. Zůstala hudba (2/4 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – argentinské tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel. Oproti tomu britské tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Tato obrovská verze také patří mezi závodní standardní tance s cca 30 BPM.
-
Valčík
Valčík je postupový kolový tanec ve ¾ taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Zajímavostí je, že byl prvním tancem, který se tančil v těsném uzavřeném standardním držení. Vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru. Divadelní premiéru měl roku 1787 v opeřena cosa rara (Vzácná věc) a ihned se stal velice populární. Rozšíření valčíku na začátku 19. století znamenalo taneční revoluci: valčík zespolečenštil tanec, porušil symetrickou strohost feudálních tanců a přinesl párový taneční projev. J. Lanner a zvláště J. Strauss starší a J. Strauss mladší vytvořili tzv. vídeňský valčík.
V době vzniku znamenal ještě větší revoluci v pozdvižení mravokárců než v tanci. Pán na městské taneční zábavě nejenže objal svou partnerku v pase, ale dostal se s ní do přímého kontaktu. Proti upjatým menuetům, gavotám, polonézám i čtverylkám to byl značný kontrast - živelný kolový tanec přímo s ďábelským tempem. Navíc při dokonalém provedení i nesmírně půvabný. Jeho zdánlivá jednoduchost děsila ve své době i některé taneční mistry. Přes všechny zákazy dosahoval valčík všude značné popularity a to již v dobách, kdy úroveň doprovodné hudby byla ještě podprůměrná.
Charakter valčíku se během 20. století i přes některé vývojové snahy příliš nezměnil. Např. na přelomu
-
Slowfox
Je pomalejší varianta foxtrotu ve 4/4 taktu. V Anglii ale používají spíše termín foxtrot, což může poukazovat na skutečnost, že první foxtroty se tančily v pomalejším tempu. Takže ještě dnes jsou v programech Blackpoolu uváděny tance: foxtrot, quickstep atd.
V roce 1913 vyšel v Dancing Times první evropský popis slowfoxu, který podle tohoto anglického renomovaného časopisu vznikl v USA. Následující rok ho již vyučovali taneční mistři organizovaní v ISTD. Se slowfoxem, jak ho známe dnes, měl ale ještě málo společného.
Slowfoxtrot je uměle vytvořený tanec, který vznikl lineárním prochozením foxtrotových základních čtvrt-otáček. Je dítětem anglických tanečních mistrů, kteří ho koncem 20. let standardizovaly a který také do jisté míry odráží charakterové vlastnosti Angličanů - lehkost s flegmatičností, přesnost, avšak nevýbušnost, rytmičnost a samoúčelnost, honosnost i lhostejnost.
Ve STT je slowfoxtrot tzv. tancem pravdy, neboť je jedním z nejnáročnějších moderních tanců vůbec. Bezpečně a dokonale ho může zvládnout jen skutečný tanečník. Právě v slowfoxtrotu se pozná kvalita tanečního páru, jeho tanečnost, což je obtížně defiovatelný termín, který by ale měl být jedním z hlavních hledisek při posuzování párů na soutěžích. (Dodnes tornu tak není…)
-
Quickstep
Quickstep je rychlá varianta foxtrotu ve 4/4 taktu. První foxtroty v Evropě byly nejspíše vývojovým produktem One stepu a Two stepu (oba tance se tančily na skladby v 2/4 taktu s tempem pochodovým) a možná i Bostonu (3/4 takt). Další vývoj ovlivnili američtí vojáci (kteří v roce 1917 „přivezli" foxtrot do Paříže v souvislosti s válečnými událostmi), poválečná komerční hudba inspirovaná jazzem a taneční mistři, kteří na konkrétní skladby „roubovali" neměnné taneční sestavy. Z této směsi všech možných foxtrotů vykrystalizovala kolem roku 1920 jedna forma, která se stala základem pro další vývoj.Nová forma foxtrotu po 1. světové válce, stejně i jako jeho formy předchozí, vznikaly za doprovodu skladeb spíše pomalejšího tempa, avšak další vývoj určila snaha najít vhodnou taneční formu i pro rychlejší skladby. K tomu se váže výjimečná historka. Ve 20. letech se v Londýně tančilo mnoho nových tanců, přičemž řada z nich na stejnou hudbu. A tak organizátoři později známé anglické soutěže „Star" v roce 1927 spojili dva tance v jeden a nazvali jej quick-time foxtrot and charleston. Frank Ford zatančil na hudbu k tomu určenou, se svou partnerkou Molly Spain, novou variantu flat charlestonu, jejímž autorem byl on sám a tímto tancem soutěž vyhrál. Fordovy kroky plochého charlestonu se pak staly základem pro standardizaci rychlé varianty foxtrotu, která se kolem roku 1929 oddělila od původního pomalého foxtrotu, a byla nazvána quick-time foxtrot, zkráceně quickstep.
V 30. letech se vyvíjel dál, zejména v souvislosti se swingovými orchestry, které donutily některé tanečníky quickstepu, jejichž vzorem byly tance z Harlemu, k neobvyklé pohyblivostí. Do quickstepu se pak dostaly nejen prvky z charlestonu, ale třeba i ze stepu.