Božská Paříž
Paříž:))))))
Co vám mám říkat.Jedno z nejromantičtějších měst světa. Bohužel jsem tam strávila pouhé tři dny:( Přesto jsem stihla obhlédnout většinu známých míst jako Eiffelovka,Louvre,Verssailles. Byla jsem úplně okouzlená a v nej době bych se ráda vrátila.Ale ten návrat byla tvrdá realita. Pěkně zpátky do normálu.
Jestli se rozmýšlíte,plně doporučuji!!!!!!!!!!!
Tady máte trochu historie
Její zakladatelé byli pravděpodobně Galové, kteří vytvořili malé urbanistické centrum na levém břehu Seiny. Později následoval příjezd Římanů veden Juliusem Caesarem, který ve své knize De Bello Gallico opakovatelně toto místo nazývá Lutetia. Z důvodu pokračujícího a stále více vážnějšího nebezpečí barbarských vpádů, se toto první centrum přenese do Ile-de-la-Cité, odkud začne pomalé, avšak neustálé rozšiřování na břehy řeky. Nejdříve byla jednoduchým sídlem Merovingských a později Karolingských králů, avšak v roce 987 se Paříž stane pravým hlavním městem, když Ugo Capeto založil novou dynastii a povznesl město na takovou úroveň, kterou si udrželo a neztratilo v průběhu celé historie Francie. Od tohoto momentu byl zaznamenán progresivní vývoj města a to nejenom z hlediska urbanistického, ale i kulturního.
Příchodem Filipa II. Augusta na trůn (kraloval zde od roku 1180 do roku 1223), poznala Paříž jedno ze svých nejkrásnějších období: byla započata stavba Louvre a v roce 1215 založena Universita. Nové krásy nabyla za království Ludvíka IX., Svatý od roku 1226 až do roku 1270, během kterého byla postavena Sainte Chapelle a nepřetržitě pokračuje budování Notre Damu. S následující dynastií Valoisů Paříž prožije jednu z nejsmutnějších stránek své historie: v roce 1358 viděla vzpouru vedenou představitelem pařížských obchodníků Etiennem Marcelem. Ta byla potlačena Karlem V., který dal postavit, mezi jinými Bastilu, ale mír netrval dlouho. Občanského boje mezi skupinami Armagnacchů a Borgognonů využili Angličané, kteří obsadili Francii s Jindřichem VI. korunovaným králem Francie v roce 1430 v Notre-Damu. Avšak v roce 1437 Karel VII. znovu vládl Paříži, ale nové a stále více krvavé vzpoury se střídaly s hroznými epidemiemi moru, které pustošily již vysílené obyvatelstvo. Pak po celé 16. století byla důležitost Paříže omezena a přednost bylo dána hradům v Loiře, v kterých měli svá stálá sídla různí králové Francie. Ale ani toto nepomohlo k utišení vnitřních problémů, které se vyskytovaly v Paříži. S rozšířením protestantského hnutí vypukl krvavý náboženský boj, který po dlouhý čas drásal Paříž a celou Francii.
Vyvrcholil masakrem hugenotů 24. srpna 1572, slavná Bartolomějská noc. Po vraždě Jindřicha III. v St. Cloud, mladým Jacquesem Clémentem, bylo město obléháno po čtyři dlouhé roky a otevřelo své brány až Jindřichu IV., který se vzdal své původní naboženské víry a obrátil se na katolictví. Na počátku XVII. století má Paříž již 300.000 obyvatel. Město se stane stále důležitější kulturní a politické centrum, především za vlády kardinála Richelieu, který v roce 1635 založil Academie Francaise, v které 40 členů bylo zváno "nesmrtelní".
Během nové dynastie Borbonů se město ještě více rozrostlo, tak že v roce 1775 za vlády Ludvíka XIV. mělo půl miliónu obyvatel. Ale své rnísto v historii si Paříž bezpochyby získala v roce 1789, kdy začala Velká Francouzská revoluce, která poznamenala zrození moderního světa. Za začátek revoluce se obvykle považuje 14. červenec, kdy se lid zmocnil symbolu absolutismu a teroru, kterým byla Bastila. Během následujících let prolínala jedna historická událost za druhou a se stále větší frekvencí: upadla monarchie, počátek hrůzovlády s termidoriánskou reakcí a z pařížské politické scény zmizí osobnosti, které ji ovládali po dlouhý čas. Všechno to, co město utrpělo během těch let (ztráty lidských životů, nenapravitelné zničení uměleckých hodnot), zapomnělo příchodem cíšařství a přepychovým dvorem, vytvořeným Napoleonem v roce 1804, kdy byl korunován v Notre-Damu papežem Piem VIl. Od roku 1804 do roku 1814 se město nepřetržitě zkrášlovalo mnoha mistrovskými uměleckými díly: byl vztyčen sloup na Place Vendóme, postaven Vítězný oblouk a pokračuje stavba Louvru, kde v přepychovém Salon Carré se konala v roce 1810 svatba Napoleona a Marie Ludvíky Rakouské. Později Paříž viděla úpadek jiných monarchií, jako ta Karla X., tak i ta Ludvíka Filipa BourbonOrleans, a byla svědkem zrození druhé republiky a vstupu Napoleona III. na trůn. Právě během jeho císařství byl svěřen baronu Haussmannovi návrh urbanistického přebudování města, vyřešením tak nesnadného problému dopravního ruchu, který byl ve francouzském hlavním městě opravdu přeplněn. Byly postaveny trhy Les Halles, upraveny parky Bois de Boulogne a Bois de Vincennes, vystavena Opera a byly znovu dány do pořádku velké boulevards.
Vítězství Prusů nad Napoleonem III. v roce 1870 provokovalo vzpouru Pařížanů, a tak byl zaznamenáván další smutný historický moment města, tj. období Pařížské komuny (18. březen-28. květen 1871).
Mnoho historických a nádherných budov bylo bohužel zničeno, právě v těchto dnech vzpoury: mezi jinými slavný Hotel de Ville a Tuileries. S následujícím stoletím Paříž poznala nové období rozkvětu: Universální a Internacionální výstavy, konstrukce Grand Palais a Petit Palais, zrození jak uměleckých, tak i malířských a literárních hnutí. Bohužel tímto místem prošly i další dvě krvavé a dlouhé války, ve kterých bylo město bombardováno a značně zničeno.
V roce 1940 Paříž padla do rukou německého vojska a byla osvobozena spojeneckými vojsky v roce 1944. Od tohoto momentu až dodnes, svobodná a živá Paříž uchovává své místo v historii kultury a lidstva.
Náhledy fotografií ze složky Božská Paříž