Bláznova zpověď III
Drží mě tu snad proto, že jsem trhal pampelišky... a troubil na poplach... Již mnohá srdce zkameněla... jiná rozpadla se v prach... Na márách lásku odnášejí... okolo postele mi dali mříže... aby mě neopustil strach... Jsem zbaven zemské tíže... hvězdy na dosah a od malíře na talíři hrušku... Vím, že jsou děti, které berou do ruky pušku tak brzy, že nedohlédnou ani za obzor svých polopravd a polovičních strachů... a stisknou spoušť... (Jsou také děti, kterým se nepovedla jejich maminka...) Nedovedu už ani plakat... nemohu... Nakreslil jsem si panáka na povrch zeměkoule křídou a budu volně skákat... a létat do oblak... Taky mám spoustu pokladů: obrázek spadaného listí... prstýnek od babičky... tři prázdná ptačí vajíčka... a rukavičku, do níž už třiadvacet let mi chybí ručička...