Jdi na obsah Jdi na menu

Jak jsem se dostal k lezení
 

                            Píše se rok 2004, mé jméno je Daniel Lacina, bydlím v Kostelci nad Labem a studuji 2. ročník Střední školy v Odolene Vodě. Mezi mé oblíbené koníčky patří turistika, Slavia Praha, floorball, rybaření.

                              Můj příběh začíná stěhováním, protože si rodiče kupují rodinný dům kousek za Prahou a tímto dnem mi začala pěkná makačka, protože byl prosinec a tím pádem i přípravy na Vánoce…seznamuji se s okolím a chodím na procházky se psem. Časem se začínám kamarádit s prvními sousedy a po pár týdnech si připadám jako místní, znám dost vrstevníků a poměrně rychle jsem zapadl do partičky asi 7 lidí. Narazil jsem na jednoho kluka jménem Petr. Byl to rybář od mala stejně jako já a tak začínáme společně rybařit. Je spousta srandy i pěkných úlovků.

                             Jednoho dne přišel s něčím novým „horolezectví“. Jeho táta Karel  mu zaplatil kurz v lezeckém centru „Mammut“ a sháněl parťáka na stěnu. Začali jsme jezdit každý týden, jak to jen šlo. Své věci jsem ještě neměl a tak mi nezbylo nic jiného, než si půjčovat. Jelikož studuji, tak to s penězi nebylo nějak žhavý. Musel jsem si tedy přivydělat nějaký ten peníz, abych si koupil základní výbavičku. Táta mi nabídl brigádu u něj ve truhlářské firmě.Využívám toho…

Obrazek

 

                            Uplynulo pár měsíců a doma už byla kupa „matroše“. Mezitím už studuji 4. ročník a učení mi začíná lézt na hlavu. Maturita se blíží a lezení bylo až na druhém místě. Petrovo nadšení do lezení pomalu vyprchalo a spíše se vrací k rybařině, tak mi nezbývá nic jiného než začít „boulderovat“.

                            V roce 2007 úspěšně odmaturuji a můj soused Karel věděl, že si sháním práci a brzy budu mít maturitu za sebou, tak mi sehnal pěkné místečko v Letově na místo kontrolora montáže a jakosti. Vyrábíme dveře do letadel, já konkrétně kontroluji dveře do Airbusu A380. V tomto podniku se mi líbí a potkávám super človíčka Vám všem dobře známého správce Pikovické jehly a tehdy ještě předsedu HK Stáří Praha Vencu Kopeckého.

                            Po velmi krátké době si mě vzal pod palec a domlouváme se na naše první lezení na umělé stěně v „Mamutu“. Jsem strašně šťastný, že jsem se mohl vrátit k delším cestám a zpět k lanu. Ovšem už jsem měl choutky vyzkoušet lezení venku a Venca má zkušenosti na rozdávání. Po čase se vyjelo do Alkazaru u Srbska. Je tam krásný oklouzaný vápenec , počasí přálo a já jsem nadšený.

Obrazek

  Dále s Vencou máme choutky vyrazit do ne moc známé Německé oblasti Oderwitzer Spitzberk. Je to příjemná, skvěle odjištěná oblast, kde si člověk může dát i pivečko za nějaké to „Éčko“. Druhý den přejíždíme do Čech na Horní skály kde jsem si poprvé vyzkoušel lezení na písku. Docela mě pobavilo, že mi Venca vybral menší věž jménem SMRTKA , vše dobře dopadlo a byl to moc pěkný prodloužený víkend.V tomto roce jsme navštívili známé oblasti jako Drábské Světničky, Hrubá Skála, Sedmihorky a lezecké stěny Namche Palmovka, Gutoffka, Mammut.

Obrazek

 

                            Nyní jsem zařazen jako člen klubu HK Stáří Praha. Už mám za sebou klubovou akci Poslední slanění v Jizerských horách na Libverdě, které se mimořádně povedlo díky skvělé oragnizaci našeho předsedy klubu Jardy Rosy. A aspoň touto cestou bych chtěl poděkovat Vencovi za to, že mě vytáhl ven na skály a seznámil s tak dobrou partou skvělých lidí.

                            V dalších letech až do současnosti - nastalo několik změn, ta nejzajímavější je, že předsedu klubu vystřídal Jaroslav Rosa ! Já osobně jsem byl pověřen funkcí místopředsedy. To mě samozřejmě potěšilo. Bohužel přišlo i zranění které jsem měl dlouhodobě a muselo pryč-operace a skoro půl roku bez lezení-hrůza,děs,utrpení. Nejlepší na tom je, že se to ne zcela podařilo a někdy v budoucnu mě to čeká znovu. V té nudě když jsem se povaloval doma, mě napadlo, že by nebylo špatné zavést něco jako klubovou aktivitu, tedy nenapadlo to mě, ale inspiroval jsem se na stránkách jednoho Děčínského klubu.  Dlouho jsem to probíral s Vencou a asi po roce a půl jsme se rozhodli, že to zkusíme. Dokonce i předsedovi se to líbilo, po pravdě jsem čekal spíše kritiku a že se to smete ze stolu. Nestalo se tak a přípravy běžely v plném proudu. V současnosti je nastavený bodový systém a aktivita běží prvním rokem. Zatím si myslím, že je vše v pořádku a bude to mít dobré výsledky. Předseda dokonce připravuje 3 putovní poháry ve stylu Stanleyova poháru. Ovšem nebude to kus plechu, ale kus kamene s podstavcem a víc Vám neřeknu. Až bude hotový určitě budou nějaký fotky.

                            Zpět k lezení, časem objevuji nové a nové oblasti, nejvíce se mi líbí na Kokořínsku, mám to i kousek od domova. Začala se chystat i první má větší akce, výjezd na Kalbling do Rakouských Alp. Bylo to moje první vícedélkové lezení s batohem na zádech, plno matroše a moc se mi tam líbilo. Po této akci se začala plánovat další akce a to výjezd na Dachstein.

Obrazek

Když se dal matroš dohromady a všechny potřebné věci se připravily, mohlo se vyrazit. Vyjelo se 9.6.10 večer. Když jsme dojeli na místo, ulehli jsme na parkovišti. Ovšem to ráno, východ slunce a krásné panorama vápencových skal v okolí mě dostávalo. Posnídalo se, připravily se batohy a mohlo se vyrazit. Po slušným převýšení a 20-ti kilovým batohem jsem toho měl plný zuby. Když se dorazilo na chatu, posvačilo se, tak se vyrazilo na okolní vápno, výtečný lezení se skvělým jištěním. Bohužel se dozvídám, že budeme lézt jen v okolních stěnách a na Dachstein se pravděpodobně nedostaneme. Docela mě to mrzelo, ale on mi nikam neuteče. Takže snad příště. Jinak za asistence našeho meteorologa předsedy, který nám dával pravidelně echo o tom jaký bude počásko jsme věděli, jak má být a o to víc jsme mohli být v klidu a soustředit se jen na lezení. Byla to podařená akce bez žádného úrazu a s plno krásnými fotkami a hlavně vzpomínkami. K sobotnímu večeru se začalo kazit počasí, tak jsme se rozhodli sbalit a na noc vyrazit domů. Snad přibudou i další jedinci kteří by jezdili s námi a užili si tu parádu ;D               

                

                                                                           Něco o sobě a pár vzpomínek hodil do excelu Dan - rok 2010

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář