Jdi na obsah Jdi na menu

Sardinie 2008

Na přelomu září a října jsem se opět zúčastnila školní geografické exkurze. Letos jsme vyrazili na Sardinii, ostrov jež zatím není dostatečně doceněn z hlediska turistického ruchu, přesto má co nabídnout jak příznivcům historie a sociálně-geografické sféry, tak i milovníkům té sféry přírodní. Rozloha tohoto ostrova je srovnatelná s rozlohou Moravy a Slezska. Povrch Sardinie, především její severní část, je značně hornatý, prostoupený pásmy různých směrů i náhorními plošinami, které spadají příkrými svahy k pobřeží.

Obrazek

         Oblast Sardinie společně s Korsikou byla původně součástí pevniny Tyrhensis, jež byla formována v prvohorách při hercynském vrásnění a je tedy starší než Apeninský poloostrov. Pozůstatkem jsou metamorfované horniny (ruly, břidlice) a žulové plutony, jež jsou místy obnažené a vystupují na povrch. Značná část prvohorního základu je překryta druhohorními sedimenty (především vápenec), jež jsou pozůstatkem mořské transgrese, třetihorními sedimenty a miocenními vyvřelinami.

           Středomořské podnebí typické suchými a horkými léty a mírnou a vlhkou zimou je ve značné míře ovlivňováno ještě dalšími faktory, jež činí tuto oblast jako klimaticky příjemnou. Horké letní dny ochlazuje silnější severozápadní vítr mistral, od západu proudí teplejší a vlhčí libeccio a od jihu suchý scirocco. Navíc díky členitému reliéfu zde na mnoha místech najdeme specifické mikroklima.

           Exkurze se zúčastnilo celkem 70 lidí. Všichni jsme jeli jedním patrovým autobusem po trase Praha – Rozvadov – München – Innsbruck – Brenner – Verona – Firenze – Livorno. V Livornu jsme se nalodili na trajekt, který nás vezl 319 km do sardinského přístavu Olbia. Cesta lodí byla dost dlouhá a po noci trávené v autobuse jsme byli dosti unavení a tak jsme hledali více či méně vhodná místa na odpočinek. Po příjezdu do Olbie jsme si prohlédli město a pak jsme pokračovali do místa našeho místa ubytování v Sos Alinos. 

Obrazek

         První den pobytu, kdy jsme se vyspali z náročné cesty, jsme se natěšení vydali na pláž. Bílý písek a nádherně modré moře nás vybízelo ke koupání. Jelikož teplota vzduchu již nebyla ryze letní, voda se nám zdála dosti teplá na to abychom se vrhli do vln Středozemního moře. Po chvíli nás to přestalo bavit a šli jsme si dělat oběd. Kdybych věděla, že to bude moje poslední koupání v moři letos a možná i na pár dalších let, asi bych si to více vychutnala.

          Po obědě jsme šli na výlet podél pobřeží k zálivu Sa Curcurica, který jsme přebrodili, a vystoupili jsme na 100 m vysoký kopec Monte Urcatu, odkud byl krásný výhled na moře a národní park Biderosa. Nad porosty eukalyptu, korkových dubů a borovic čněly žulové balvany. Erozní činnost na zdejších žulách má úplně jiný charakter než u nás. Velice nápadné jsou dutiny na bočních stranách balvanů o průměru až několika metrů, nazývané tafoni, které vznikají v podmínkách střídavě vlhkého a suchého podnebí. Příčinou jejich vzniku je vypařování vody, kdy se na povrchu horniny tvoří pevná kúra, pod níž dochází k intenzivnějšímu zvětrávání méně odolných poloh. Při zpáteční cestě jsme sbírali piniové oříšky ze šišek borovic, fíky a mandle. Výborné jsou také plody opuncií, jejichž chuť mi připomínala švestky, ale na ně se musí se lstí, protože jsou porostlé trny, které se dosti špatně vyndávají z kůže. Místní lidé si je zde vysazují místo ostnatých drátů jako živý plot kolem vinic či ovocných sadů.

Obrazek

         Následující den jsme navštívili město banditů - Orgosolo, jež se nachází ve vnitrozemí mezi horami a jehož obyvatelstvo bývalo kdysi a stále asi je dosti svérázné. Na zdech domů jsou barevné fresky v picassovském stylu s různými politickými a sociálními náměty. Nad městem čněla vápencová skaliska, odkud byl pěkný pohled na město, a na druhé straně kopce jsem pak objevila pravý nefalšovaný italský "bordel" viz. úkázka: 

Obrazek

jako doma v Česku, v tomto se Italům víc než vyrovnáme

          Kolem poledne jsme si to namířili do pohoří Gennargentu, kde se nachází nejvyšší vrchol Sardinie - Punta la Marmora (1834 m n. m.). My jsme však vystoupili pouze na druhou nejvyšší Bruncu Spina (1828 m n. m.). Sardinské hory nebyly narozdíl od hor Korsiky nikdy zaledněny, žádnou ledovcovou erozní činnost zde nenajdeme, ale to, že je zde v zimě sníh nám dokázala sjezdovka a vlek. Na vrcholku hory jsem naměřila teplotu 9 °C, zatímco u moře bylo lehce přes 20 °C. 

Obrazek

     Ve středu jsme se vydali do soutěsky Gola su Gorruppu. To bylo asi nejkrásnější místo, kde jsem kdy byla. Byly zde vidět četné známky krasovění. Procházeli jsme mezi několik stovek metrů vysokými vápencovými stěnami. Překonávali jsme hradby obrovských bílých balvanů až k místu, kde se kaňon rozvětvoval. Pak jsme šli zpět po proudu řeky. Voda byla průzračná a z vlastní zkušenosti vím, že byla i pitná. Její zelenomodrá barva krásně kontrastovala s bílými kameny. Cesta byla velice náročná. Několikrát jsme musely přelézt vyčnívající skaliska. Moje kamarádka si zranila nohu, tak jsem ji alespoň cestou morálně podporovala, aby měla sílu cestu dokončit, protože víc se pomoci nedalo. Po několika kilometrech jsme přišli k cestě, kde na nás čekala ta rychlejší část skupiny, a společně jsme se po ní vydali zase vzhůru k silnici. 

     Následujícího dne jsme si byli prohlédnout jednu ze zdejších dobře dochovaných pravěkých kamenných staveb. Tyto takzvané nuragy pocházející z doby bronzové (cca 1500 let př. n. l.). Na Sardinii jich je tisíce a jsou všude tam, kde bylo dostatek stavebního materiálu. Většinou mají kruhový půdorys, jsou protkané chodbičkami a mají několik pater.

     Po návštěvě města Alghero jsme dojeli k mysu Capo Caccia, kde se obrovské bílé vápencové útesy kuest noří do moře. Zde se dá také sestoupit po schodech k jeskyni Rotta di Nettuno, kde je impozantní krápníková výzdoba a je tu všechno, co má ve správné jeskyni být. V pozdním odpoledni jsme navštívili druhé největší město Sardinie - Sassari, kde jsme si k večeři dopřáli obrovskou pizzu.

Obrazek

         V pátek jsme navštívili pobřežní oblast Cala Gonone, Cala Fuili a Cala Luna, kterou jsme si prošli pěkně pěšky vrchem. Potkali jsme zde i pár horolezců. Vápenec je zde pěkně provrtaný téměř na žulový podklad a nacházejí se zde vysoké skalní stěny. Pobřeží je příkré, nachází se zde hodně jeskyní, skalních oken a věží. Jeskyně jsou často přístupné pouze z lodi. Písečné pláže se nacházejí pouze v ústí řek, tedy pouze fiumare, které mají vodu pouze během zimního období, přesto zde místy v údolích vytváří rozsáhlé náplavy. 

          V sobotu jsme měli volný program. Já jsem dospávala předešlou noc. Na Sardinii mají opravdu moc dobré víno… Jelikož nebylo moc teplo a já se stále cítila chorá, tak jsem opět odmítla koupání v tom krásném moři, které během toho týdne i trochu vychladlo.

Obrazek

         V neděli ráno jsme se sbalili a vyrazili menší oklikou Do Golfo Aranci, odkud nám v devět večer vyplouval trajekt. Cestou jsme navštívili Medvědí mys – Capo d´Orso, kde byly neobvykle zvětralé žulové skály s bizarními tvary. Cesta trajektem byla do té doby, co bylo něco k pití, v pohodě, ale zbytek noci jsem probděla a byla mi hrozná zima. K ránu jsem pak hledala nějaké místo, kde bych se mohla v teple schoulit. Celý den jsme pak jeli zpět do Prahy, kam jsme přijeli kolem deváté večer. 

                                                                                                                                                 "Milli" (Milada)

 

Náhledy fotografií ze složky Sardinie 2008

Komentáře

Přehled komentářů

Milli - reakce^3

Tak teď je to konečně jasné :-) Díky

webmaster - reakce na reakci na italský bordel

Pro dokreslení výrazu "italský bordel" bylo do příspěvku vloženo ilustrační foto

Milada (máma) - reakce na italský bordel

Dlouho mi trvalo než mi došlo, že nefalšovaný italský bordel není nevěstinec, ale normální smetiště.