Koně..ty jsou pro mě celý můj život.. A Jak sem se ke koním vůbec dostala ??
Začalo to asi v sedmi letech. Moje bývala nejlepší kámoška chodila ke koním. A ve vesnici, kde bydlí můj taťka (rodiče jsou rozvedený) jeden pán vlastnil moc koní. Tak jsme se rozhodly, že tam někdy zajdem s mým dědou, který toho pána znal.
Když jsme přišli společně já Janička a můj děda na dvůr, vypadalo to docela úhledně. Po nějaké době jsme byly domluvené a začaly jsme tam chodit..pomáhat a jezdit. Byla to docela makačka. Jezdily jsme na vyjížďky a tak. Byla jsem za to ráda.
Asi tak po roce jsem šla do lesa a tam potkala sígru s její kamarádkou Kristýnou a s Kristýny sestřenicí, Ilčou Uzlovou. To je sestra mého spolužáka. Dala jsem se snima do řeči a přišla řada na koně. Ilča vyprávěla, že taky jezdí a tak jsem jí vzala do Sádku. Janička jí tam moc nechtěla. Ale to co sem udělala, byla velká chyba. Po uplynutí několika měsíců sem přestala Sádek navštěvovat a to z jediného důvodu..Ilča začala pomlouvat – nechtěla mě tam. Je top na dlouho, ale dělala takový věci, který nejsou snad ani možný..
No a tak jsem začala chodit na Ranč RR k pani Rouskoví. Tam jsem se dostala přes Zuzíka a moc jí za to děkuju..Ale moc se mi tam nelíbilo. Rousková řvala za každou blbost a ještě ke všemu jsem byla úplně levá takže jsem asi po půl roce přestala na Ranč chodit.I přes to, že mě kámoška neuprosně prosila..
A nastal čas vyrazit někam jinam, takže jsem chodila do Orlova. Stáje tam byly strašně krásný. Super lidi, ani moc práce nebylo. Jezdilo se často. A trenérka byla hodná. No prostě..vždycky se najde něco, proč má člověk něco změnit. Společně s koňmi se stáj HÁHÝDU přestěhovala kousek do nějakého prasečáku. Tam jsem vydržela asi půl roku a konec.
Skoro rok sem byla na suchu..bez koní. Janička se začala hodně bavit s Ilčou a moje kamarádství s Janou skončilo. Ne tak docela,ale nebylo to v žádném případě jako dřív !! S Ilonou sem se začala o5 bavit kvůli, tomu že ona se přestala bavit s Janou díky Báře. Jana si koupila koně ze Sádku Borise a dostala ještě Melafýra. A já zase nic..
Pak mě napadlo chodit do Oseče.. Byly tam sice jen dvě kobylky,ale nevadí. Chodila jsem tam zadarmo asi půl roku, nebo rok. Potom tam přivezli neznámou kobylku..Byla celá vyhublá,ale krásná. Časem sem zjistila,že je to prostě upěl super kůň Eliška..
Ale oseč mi nestačila, pro to,abych se učila dál jezdit. Vždyť tam se jezdilo bez sedla a bez uzdečky. A tak jsem společně se Zuzkou, která mi byla stále po boku, začala prozkoumávat okolí. Narazily jsme na stáj, kde byly 2 koně. Fricek a Démon. Ale tam jsem chodily jen doplňkově.
Oseči se to rozjíždělo do fáze, že tam snáma chodily i kluci..:) Ale mě to nebavilo. A tak jsem sem vrátila O5 na Ranč RR kde je ta uřvaná Rousková. Ale zdání klame. Ze začátku jsem se schovávala za ostatní které jsem tam vodila sebou, ale všichni to vzdaly a já tam nakonec zůstala s úplně novými lidmi akorát Jakub a Žaneta zůstali. No a jak už sem se zmínila, zdání klame. Tak ta uřvaná Rousková, je strašně hodná. Jen chce mít pořádek. A když nás chce něco naučit, tak trochu při jízdách přitvrdí, jako každý trenér. A jsem za to strašně ráda, protože díky pani Rouskoví sem tam kde jsem..A když občas zařve..Za to si stejně můžu sama :) takže se nemůžu vymlouvat. Dokonce si myslím, že mezi ně zapadám. Vždy´t už tam chodím tři čtvrtě roku J
No a to je vše :)