O pejscích
Afgánský chrt
Původ: Předchůdci afgánského chrta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používáni k lovu antilop a gazel až do dnešních dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.
Popis: Velký, harmonický a elegantní pes čtvercového formátu. Dlouhá hlava včetně čenichové partie. Oči trojúhelníkové a mírně zešikmené, uši nízko zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Končetiny dlouhé, rovné a silné. Hřbet rovný, hrudník dosti hluboký. Ocas nízko nasazený a stočený do kroužku, ne příliš bohatě osrstěný. Srst velmi dlouhá a jemná, na hřbetě kratší (tzv. sedlo) a zcela krátká na obličeji.
Zbarvení: všechny barvy jsou přípustné.
Charakteristika: Typická chrtí povaha - hrdý, důstojný, nejen k cizím lidem, ale i k vlastní rodině poněkud rezervovaný. Vyžaduje vlídný a citlivý přístup, velkou osobní svobodu a hodně pohybu.
Využití: Původně lovecký, dnes společenský a sportovní pes, který se dobře uplatní na dostihové dráze.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na pohyb, na péči o srst i na výchovu. Jen málokdo si troufne pouštět afgánského chrta "na volno".
Výskyt: Jak u nás, tak ve světě patří k nejznámějším a také nejrozšířenějším plemenům chrtů.
Možná záměna: Nepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat.
Akita inu
Původ: Velmi staré plemeno z Japonska, kde mu byla již od roku 1500 vedena
Popis: Velký souměrný špicovitý pes. Středně dlouhý čenich se ke konci zužuje. Oči malé, tmavé, takřka trojúhelníkové. Uši poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné mírně dopředu. Tělo téměř kvadratické (feny mohou být o něco delší), hřbet rovný a silný, hrudník hluboký, břicho vtažené. Ocas silný a vysoko nasazený, nesený stočený nad hřbetem. Chůze elastická. Nejdelší srst na ocase, dále na kohoutku a na zádi.
Zbarvení: červená, sezamová, žíhaná nebo bílá. Všechny uvedené barvy kromě čistě bílé musí mít bělavé chlupy po stranách čenichu, na lících, na hrdle, na hrudi, na břichu, na spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin tzv. "urajiro".
Charakteristika: Navenek působí dojmem klidu, majestátu a ušlechtilé síly. K cizím je spíše nedůvěřivá, vůči útočníkovi dokáže tvrdě a nekompromisně zasáhnout.
Užití: Dříve všestranný pracovní a rovněž bojový pes, dnes chován jako plemeno společenské a hlídací.
Zvláštní nároky: Někdy má sklony ke rvačkám. Vzhledem k poněkud tvrdé povaze i značné fyzické síle se hodí spíše pro zkušené kynology.
Výskyt: Ač k nám byla dovezena poměrně nedávno, rychle se rozšířila a dnes patří k běžně, i když nikoliv masově chovaným plemenům.
Možná záměna: Stavbou těla se velmi podobá dalším japonským špicům, na první pohled se však od nich odlišuje velikostí a mohutností.
pes | 67cm | |
fena | 61cm |
Aljašský malamut
Původ: Předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.
Popis: Velký, mohutný, kvadratický pes s těžkými kostmi. Široká hlava s masivním čenichem a mandlovýma očima. Uši vzpřímené, trojúhelníkové, vzhledem k hlavě se zdají malé. Tělo kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Končetiny silné a dobře osvalené. Ocas huňatý a mírně zatočený, nesený v rovině hřbetu nebo nad ní. Srst se skládá z husté a mastné podsady a hrubé a silné srsti krycí.
Zbarvení: různé odstíny šedé až k černé s charakteristickou světlou maskou v obličeji a s bílou barvou na spodních částech těla, včetně končetin.
Charakteristika: Klidný a k lidem přátelský pes, majiteli i jeho rodině je velmi oddaný. Někdy poněkud tvrdohlavý. Ve vztahu ke psům se mohou vyskytnout problémy.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a vhodné zaměstnání. Hodí se jen pro fyzicky zdatné kynology.
Užití: Saňový pes, který vyniká spíše vytrvalostí než rychlostí a proto se hodí především na delší tratě. Dobrý společník pro sportovně založené lidi - turisty, vodáky, cyklisty, rekreační běžce. Nehodí se k běžnému služebnímu výcviku ani ke hlídání.
Výskyt: U nás běžný, k čemuž přispěla i vlna obliby o severská plemena, která u nás před nedávnem proběhla.
Možná záměna: Se sibiřským hasky, jenž je však menší a jemnější.
pes | 43kg | 63cm |
fena | 38kg | 58cm |
Alpský jezevčíkovitý brakýř
Původ: Tvoří přechodnou formu mezi pravými honiči a jezevčíky. Vznikl v rakouských Alpách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře.
Popis: Menší až středně velký robustní nízkonohý honič. Hlava lehká, bez vrásek v obličeji. Oči tmavohnědé, přátelského výrazu. Uši vysoko nasazené, zavěšené, ploše přiléhající. Krk dlouhý, mohutný, svalnatý. Hrudník dlouhý, dosahující až pod lokty, ale ne příliš široký. Tělo s krátkým rovným hřbetem a středně spáditou zádí. Končetiny - hrudní kostnaté, s vybočenými lokty a poněkud zakřiveným předloktím. Pánevní s širokými a plnými stehny. Ocas vysoko nesený, na konci kartáčovitě osrstěný. Srst velmi hustá a tvrdá, přiměřeně dlouhá. Zbarvení: většinou červenohnědé.
Charakteristika: Robustní, silný a mimořádně vytrvalý lovecký pes, vhodný i do těžkých terénů. Zvěř sleduje pomaleji, proto ji příliš nevyplaší a nezažene tak daleko, což je zvláště v dnešních menších revírech velkou výhodou.
Zvláštní nároky: Vhodný pro aktivní myslivce.
Užití: Především jako honič a barvář na pobarvené i nepobarvené stopě.
Výskyt: Běžnější v Rakousku, vcelku oblíbený i mezi našimi myslivci. Jinak vzácný.
Možná záměna: Oproti hannoverskému a bavorskému barváři má kratší končetiny, které však jsou zase výrazně vyšší než u hladkosrstého jezevčíka. Oproti zmíněným působí méně ušlechtilým dojmem.
Belgický ovčák - Groenendael
Původ: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partii, vztyčené uši a byli střední velikosti. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.
Popis: Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, co nejtmavší, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje.
Typ a zbarvení srsti: podle nich se belgičtí ovčáci dělí do čtyř rázů
Groenendael - dlouhosrstý celočerný
Malinois, Tervueren, Lakenois
Charakteristika: Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Užití: Všichni belgičtí ovčáci jsou vynikajícími psy pro sportovní a služební kynologii. Zvláště malinois bývají i na vrcholných světových soutěžích jako jediní schopni konkurovat německým ovčákům. Díky své rychlosti a učenlivosti se belgičtí ovčáci výborně uplatňují při soutěžích agility.
Výskyt: U nás i v Evropě jsou vcelku běžně chováni malinois a tervueren, méně často groenendael a jen výjimečně lakenois.
Zvláštní nároky: Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Možná záměna: Pokud se důkladně seznámíte s jednotlivými barvami belgických ovčáků a k nim náležejícími typy osrstění, záměna s jiným ovčáckým plemenem prakticky není možná. Přesto pro úplnost uvádíme: oproti německému ovčákovi jsou belgičtí ovčáci o něco jemnější, subtilnější, s poněkud "liščím" výrazem.
pes | 62cm | |
fena | 58cm |
Bladhaund
Původ: Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.
Popis: Velký a těžký pes. Hlava výrazná a mohutná, s množstvím volné kůže a vrásek a dlouhými, převislými pysky. Tmavé menší oči se spadavými spodními víčky a viditelnou růžovou spojivkou. Uši nízko nasazené, dlouhé (dosahující alespoň k nosu), porostlé krátkou, jemnou srstí. Krk dlouhý, dobře osvalený, s lalokem. Hřbet široký, velmi silný, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí. Ocas středně dlouhý, nesený v oblouku nad linií hřbetu. Srst krátká a tvrdá. Zbarvení: hnědočervené nebo černotříslové.
Charakteristika: Velmi klidný, rozvážný pes, který je mimořádně přátelský ke všemu živému, miluje lidi a nemá v sobě ani stopu agresivity. Zároveň je však poněkud svéhlavý a neprojevuje velkou ochotu podřídit se výcviku.
Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivý a trpělivý přístup. Jednoznačně se lépe hodí pro držení venku, protože vyžaduje prostor a kromě toho hodně sliní. Vzhledem k dobrácké povaze není dobrým hlídačem.
Užití: Lovecký pes - honič a barvář, pro klidnou povahu a zajímavý vzhled dnes častěji držený jako pes rodinný a společenský.
Výskyt: Ani běžný, ani vysloveně vzácný. Ročně je u nás odchováváno několik desítek štěňat.
Možná záměna: S jinými honiči (švýcarští, gaskoňští apod.), kteří jsou však nepoměrně vzácnější, menší a méně mohutní.
pes | 35-50kg | 67cm |
fena | 35-50kg | 60cm |
Bulteriér
Původ: Jak už jeho jméno napovídá, vznikl křížením anglických buldoků se bílými, dnes už neexistujícími staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy. Zpočátku se hledělo se pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra.
Popis: Středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy". Hlava má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem (tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru). Oči úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Končetiny silné, osvalené, rovnoběžné. Tělo s krátkým, silným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení : čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé.
Charakteristika: Navzdory špatné pověsti k lidem milý a přátelský pes, milující děti a svému majiteli nesmírně oddaný. Mimořádně odvážný, silný a zarputilý pes, v boji velmi nebezpečný protivník.
Zvláštní nároky: Těžko snáší změnu majitele. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti. Od mládí je nutno korigovat vztah k ostatním psům i k jiným domácím zvířatům, protože má sklon k rvačkám.
Užití: Původně bojový pes. Dnes úspěšně užíván jako pes lovecký (zvláště na černou zvěř), společenský i coby obranář a hlídač.
Výskyt: Dnes velmi oblíbený a hojně chovaný pes.
Možná záměna: Od amerického stafordšírského teriéra se liší typickou protáhlou klabonosou hlavou a vztyčenýma ušima.
pes | 25-30kg | cca 50cm |
fena | 25-30kg | cca 50cm |
Čau - čau
Původ: Velmi staré plemeno, jehož počátky sahají, jak o tom svědčí nálezy starých hliněných figurek, do doby před naším letopočtem. S největší pravděpodobností pochází z Číny, z oblasti Mandžuska. Do Evropy se dostal v roce 1887 a brzy se z něj stal módní pes. Již v roce 1895 byl v Anglii založen klub chovatelů tohoto plemene.
Popis: Středně velký, kompaktní pes lvího vzhledu. Hlava plochá, široká, bez výrazného stopu. Modrý jazyk! Uši malé, silné, mírně nakloněné dopředu. Menší oči mandlového tvaru. Krk silný, hrudník široký hluboký a široký. Krátký, rovný a silný hřbet. Končetiny rovné a svalnaté, hlezna jen velmi málo zaúhlená. Typický chůdovitý pohyb. Ocas vysoko nasazený, nesený přes hřbet. Srst je u dlouhosrsté variety velmi bohatá a hustá, kolem krku tvoří hřívu, bohatá je i na stehnech. Krátkosrstá varianta se vyznačuje bohatou, hustou, na omak "plyšovou" srstí. Zbarvení: Červené, černé, modré nebo skořicové, krémové nebo bílé. Může být stínované, ale nikoli skvrnité.
Charakteristika: Velice svérázná, "orientální" povaha. Samotářského založení, introvert, krajně nedůvěřivý k cizím lidem. I v rodině si většinou sám vybere jednoho člověka, na kterém visí a jemuž je zcela oddán. Navzdory vzhledu plyšového medvídka to není žádný mazlíček pro děti, ale hrdý, důstojný, uzavřený pes.
Užití: Kdysi všestranně použitelný pes (k lovu, k tahu), již déle než jedno století však je chován pouze jako originální společník.
Výskyt: Dlouhosrstá varianta patří u nás i ve světě k běžně chovaným, i když ne masově rozšířeným plemenům. Krátkosrstý čau je nesmírně vzácný a stojí na pokraji vyhynutí.
Zvláštní nároky: Atraktivní srst je pochopitelně dosti náročná na údržbu. Plemeno navíc díky ní i zkrácené čenichové partii špatně snáší vyšší teploty a je náchylné k přehřátí. Také v chovu se vzhledem k přešlechtěnosti mnohých jedinců často vyskytují komplikace.
Možná záměna: S eurasierem, který je na první pohled lehčí, má méně bohatou srst, je vyšší.
pes | cca 20-30kg | 48-56cm |
fena | cca 20-30kg | 48-51cm |
Eurasier
Původ: Plemeno, nově vyšlechtěné v padesátých letech v Německu křížením vlčího špice a čau - čau (pro osvěžení krve, zvýšení elegance a zlepšení plodnosti byl jednou přikřížen i samojed). Cílem bylo vytvořit psa s vynikající vyrovnanou povahou, zdravého, s funkční tělesnou stavbou. FCI uznán v roce 1973.
Popis: Středně velký špicovitý pes harmonických tělesných proporcí se vztyčenýma ušima a delší srstí. Hlava klínovitého tvaru není příliš široká, jen s mírným stopem. Uši středně velké, vztyčené, trojúhelníkového tvaru. Oči mírně šikmo položené. Trup mohutný, ne příliš krátký, pevný, rovný, dobře osvalený hřbet. Ocas zatočený nad hřbetem, kartáčovitě osrstěný, kulatý a pevný, směrem ke konci se zužuje. Hrudník dosahuje až k loktům. Srst středně dlouhá, s hustou podsadou, na obličeji, uších a přední straně končetin krátká. Zbarvení: povoleny jsou všechny barvy i jejich kombinace.
Charakteristika: Standard požaduje klidného a sebevědomého rodinného psa, který nedůvěřuje cizím lidem, a je proto dobrým, ale neagresivním hlídačem. Tohoto ideálu se však zatím nepodařilo zcela dosáhnout.
Užití: Společenský a rodinný pes, hlídač a průvodce.
Zvláštní nároky: velmi odolný pes bez zvláštních nároků, se střední potřebou pohybu a vyžadující pravidelnou, avšak ne mimořádně intenzivní péči o srst. Největším problémem je jeho nevyrovnanost.
Výskyt: S výjimkou země původu - Německa - velmi vzácné plemeno. Ani u nás se prozatím nevyskytuje.
Možná záměna: S výchozími plemeny. Oproti čauovi je výrazně lehčí tělesné stavby, s méně masivní hlavou, elegantnější a pohyblivější. Od vlčího špice se liší pestrostí barev, méně bohatou srstí, větší velikostí i šikmo položenýma "asijskýma" očima".
pes | 52-60cm | |
fena | 46-48cm |
Chodský pes
Původ: I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských ovčáckých psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise Jiráska, chodský pes začal fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti různí vesničtí psi odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno přibližně kolem 500 jedinců.
Popis: Středně velký dlouhosrstý ovčák. Hlava s plochou lebkou, s čenichem o něco kratším než mozkovna a vyznačeným stopem. Oči středně velké, mandlové, tmavohnědé. Uši krátké, vysoko nasazené, vzpřímené, kryté delší hustou srstí. Krk ladně nesený, pružný. Tělo obdélníkového rámce, s oválným, k loktům sahajícím hrudníkem, rovným pevným hřbetem, krátkými bedry a vtaženým břichem. Končetiny rovné, silné, dobře osvalené. Ocas dosahuje k hleznům, bohatě osrstěný, při vzrušení se zvedá nad úroveň hřbetu. Srst dlouhá s výjimkou obličejové partie, hran ušních boltců a předních stran končetin. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan).
Charakteristika: Temperamentní, aktivní, ne však zbrklý. Snadno cvičitelný a dobře ovladatelný pes. Vyniká otužilostí a nenáročností.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku. Potřebuje vhodné zaměstnání.
Užití: Pracovní pes, schopný služebního výcviku. Velmi dobrý hlídač. Může pracovat jako pes ovčácký, lavinový, záchranný. Vhodný i pro začátečníky.
Výskyt: V České republice je pravidelně odchováván a zvolna se šíří.
Možná záměna: S německým ovčákem, má však delší srst (i na uších), rovný hřbet, charakteristické černotříslové zbarvení a je menší.
pes | 16-25kg | 51-56cm |
fena | 16-25kg | 48-53cm |
Maltézáček
Původ: Jako ostatní bišonci (z nichž je zřejmě nejstarší) pochází pravděpodobně ze Středomoří. Jak dokládají starověké malby, jeho předkové patřili již k oblíbencům římských patricijů. Do současné podoby byl vyšlechtěn až na počátku tohoto století ve Velké Británii.
Popis: Malý pes s dlouhou bílou srstí. Hlava široká a zakulacená, bohatě osrstěná, s čenichem tvořícím třetinu celkové délky hlavy a výrazným stopem. Nosní hřbet rovný, s bohatým vousem. Oči tmavé, zakulacené, živého výrazu. Uši trojúhelníkové, vysoko nasazené, ploše přiléhající, porostlé dlouhou srstí. Krk dlouhý jako polovina kohoutkové výšky, nesený vzhůru. Tělo obdélníkového rámce, s rovným hřbetem a prostorným, k loktům dosahujícím hrudníkem. Končetiny rovné, spíše kratší. Ocas nasazený v linii zádě, zatočený přes hřbet, porostlý dlouhou srstí, dosahující až k hleznům. Srst dlouhá, sahající k zemi, lesklá a těžká, bez podsady. Zbarvení : čistě bílé.
Charakteristika: Nesmírně oddaný a mazlivý pes. Je spíše klidnější povahy, vnímavý a citlivý. Velmi inteligentní, tvárný a přizpůsobivý.
Zvláštní nároky: Velmi náročná je péče o srst, kterou je nezbytné denně opatrně pročesávat a kartáčovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.
Užití: Odjakživa výhradně společenský pes, vhodný i do toho nejmenšího městského bytu.
Výskyt: Tradičně oblíbený, i když ne masově rozšířený.
Možná záměna: S ostatními bišonky (kadeřavý bišonek, boloňský psík, coton de Tuléar), od nichž se liší podstatně delší, hladkou srstí, která se nestříhá.
pes | cca 2,8-4kg | 25-30cm |
fena | cca 2,8-4kg | 18-23cm |
Lvíček
Původ: Starobylý. S podobnými malými psy "lvího" střihu se setkáváme už od 14. století na obrazech největších malířů, např. Lucase Cranacha, F. Goyi aj. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev. V novověku, s klesajícím významem šlechty, téměř vymizeli. K jejich regeneraci došlo až po 2. světové válce zásluhou belgické chovatelky Bennertové.
Popis: Malý živý psík, díky střihu připomínající lva. Hlava krátká, s poměrně širokou lebkou. Oči velké, kulaté, inteligentního výrazu, nesmí být malé, mandlové ani vypouklé. Uši zavěšené, dlouhé, dobře osrstěné. Tělo krátké, dobrých proporcí, harmonické a pevné. Končetiny rovné a úzké, s malými kulatými tlapkami. Ocas středně dlouhý, ostříhaný nakrátko, jen na konci se ponechává střapec. Srst poměrně dlouhá, zvlněná, ne však kadeřavá nebo příliš hladká. Zbarvení: všechny barvy včetně skvrnitých, přednost se však dává bílé, černé a citrónově žluté.
Charakteristika: Temperamentní, pohyblivý pes elegantních pohybů, mrštný a rychlý, velmi hravý. Navzdory luxusnímu zjevu je to silné, vytrvalé a odolné zvířátko, milující dlouhé procházky. Velmi oddaný a přizpůsobivý společník.
Zvláštní nároky: Srst vyžaduje určitou péči, především 3x - 4x za rok střihovou úpravu. Jinak stačí pročesání 2x do týdne.
Užití: Univerzální společenský pes pro všechny věkové kategorie.
Výskyt: Celosvětově patří k vzácnějším plemenům, u nás se jeho chov v poslední době slibně rozvíjí.
Možná záměna: S trpasličím pudlem, jehož srst však je kudrnatější, má vždy ostříhanou čenichovou partii a kratší ocas.
pes | 2-4kg | 20-35cm |
fena | 2-4kg | 20-35cm |
Zlatý retrívr (golden retrívr)
Původ: Vznikl křížením předchůdců flat coated retrívrů s dnes už neexistujícími vodními španěly, které se poprvé uskutečnilo roku 1868 díky lordu z Tweedmounthu. Pro zušlechtění typu byli prý později přikříženi i irští setři. K oficiálnímu uznání poprvé došlo roku 1913.
Popis: Středně velký, statný, harmonicky stavěný pes. Hlava vyvážená, dobře modelovaná bez hrubých rysů, se širokou lebkou a stejně dlouhým, silným, širokým a hlubokým čenichem. Výrazný stop. Oči tmavě hnědé. Uši středně velké, zavěšené ve výšce očí. Krk dostatečně dlouhý, svalnatý a suchý. Končetiny rovné, silné a svalnaté. Tělo s prostorným hrudníkem, dobře klenutými žebry a krátkou bederní partií. Ocas v linii hřbetu, dosahuje k hleznům, s "vlajkou". Srst delší hladká nebo zvlněná, hustá a odpuzující vodu. Zbarvení: zlaté až krémové.
Charakteristika: Mimořádně přátelský, milý a důvěřivý pes beze stopy agresivity, považovaný za jedno z nejlepších plemen "k dětem". Přiměřeně temperamentní, inteligentní a snadno ovladatelný.
Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu a pravidelnou péči o srst.
Užití: Lovecký pes, mnohem častěji však chovaný jen jako pes rodinný.
Výskyt: Dnes patří k celosvětově módním plemenům. Déle oblíbenější je i u nás.
Možná záměna: S hovawartem ve zlaté barvě. Zlatý retrívr je menší, má kratší a silnější končetiny a dobráčtější výraz.
pes | cca 30kg | 56-61cm |
fena | cca 30kg | 51-56cm |
Komentáře
Přehled komentářů
Ahooojky, rád bych Vás pozval do Království Pejskařů na http://www.PsiLaska.cz , kde si ve velkém organizujeme psí srazy. Určitě tam poznáte spoustu nových kamarádu :-) A nejen psích :-) Budeme se tesit :-)
Srazy Psu - www.PsiLaska.cz
(Daniel, 4. 9. 2009 12:18)