V nekompletní čubčí sestavě a ve stylu "za starých časů" jsme se vydali objevit pro nás doposud neznámou lezeckou oblast Hruboskalska.
A když po staru tak pořádně, malej batoh se spacákem a celtou, každej lahev vína a trochu moldavskýho koňaku do placatky.Pouze dopravu jsme zvolili mojí kcháru namísto tradičního stopu ...

Ještě než začnu rád bych upozornil, že celý článek nebude věnován pískovci, ani popisu cest a dokonce ani našim prvovýstupům, jelikož celý lezecký elán jsme vměstnali do zhruba půldruhé hodiny z celého prodlouženého víkendu :o)

Cestu autem nebudu komentovat, takže ve 21,55 zastavuji před hotelovým komplexem u zámku Hrubá skála.Radíme se u lahve bílého kudy kam a nakonec se noříme do tmy zámeckého parku směr autocamp Sedmihorky 1,5 km vzdálený.
Po několikerém bloudění ve hvozdech hruboskalských vycházíme tentokrát v komplexu lázní Sedmihorky, kde na prostorném náměstí chceme zaútočit na příjemný zastřešený altán pro nás připravený k "bivaku" :o) Leč žízeň velká a chuť po dobrodružství poroučela nám dojít až do kempu.Chyba se nám stala osudnou a po několika kolečkách tam-a-zpět rozhodnuti napevno přespat přeci jen v altánu bez další kapky alkáče, jsme nuceni vytáhnout celty a přespat mezi duby za plotem v parku, jelikož altánek si zvolila dvojice amantů pro jiskrnou noc.Pak už se nic nedělo ...

Druhý den ráno v dešti balíme a čekáme před místní předraženou restaurací na obsluhu, až se uráčí po jiskrné noci probrat a uvařit nám hrnek kafe a báječný hemeneks, téměř celé dopoledne.
Po vydatné snídani pochodujeme zpět k autu a měníme bivakovou sestavu za lezeckou.Noříme se zpět do útrob parku a hledáme písek, který by byl adekvátní našim zkušenostem a předešlé noci.
Nacházíme jednu věž nám šitou na míru se dvěma woky, lezu první - KOlega jistí.
Lezení je zážitek a po půl hodině stojím zajištěn asi dva metry pod vrcholem.Spouštím se dolu, pač KOlega je trochu nervozní z mého hazardu a rád by si taky trochu zalezl.Měníme se.Pak eště jednou moje snaha dobít vrchol, ale zjišťuju, že nahoru se přes svůj pupek nedostanu, tak slaňuju dolu a tím končí naše lození.Hlad je převlečená žížeň tak sedáme do Focuse a odjezd směr Střehom ke strejcovi na mlejn.

Páteční večer, sobotní den a noc a neděli dopoledne trávíme na Opočenského mlýně, popíjíme pivko, slivovici, bechera a přežíráme se grilovanou kejtou, okurkem, chlebem, utopenci a dršťkovou polévkou.

Tak a to je vše z našeho takylezeckého prodlouženého víkendu.
Doma byla taky dršťková navíc opepřená žertem mé manželky, která mi do telefonu hlásí, že je i se synem na cestě na letiště, a mizí na 11 dní do Řecka.
Potvora seděla na terase u Volfa a náramně se bavila ... já ne ....


Zdar a sílu KOPAHERA