Guten tag liebe freunde - tento zápis se nijak netýká HČ, ale když VHT - tak VHT ...

Zhruba před dvěma měsíci jsem měl tu milou povinnost vybrat nějakou pěknou hřebenovku v dostupných rakouských Alpách.Sítem jich prošla spousta (např. Ötztalské nebo Zillertalské Alpy a jejich větší či menší vrcholy), když tu mi volá vzdálený příbuzný Rupert Houmer z Halle, že si jede vyrazit do Mrtvých Hor ... a bylo.Dát dohromady partičku lidí byl však větší problém než vybrat samotný cíl.Ale nakonec i to se povedlo, takže v pátek 13. vyrážíme služebním vozem mafie směr Hinterstoder zdolat místní kopeček zvaný Gross Priel.

Přesun volíme přes Deutschland a po 5,5 hodinách parkujeme na neplaceném parkovišti v těsné blízkosti Hinterstoderu.Než usneme ve stanu vedle řeky Steyer polikáme dvě lahve bílého svatomartinského.

V sobotu ráno je mlhavo, než však stačíme zabalit věci, začne na nás zvědavě vykukovat první skalka v okolí (Spitzmauer).Vzdálený příbuzný z Halle Rupert parkuje chvíli po zabezpečení vozu, zdravíme se a jdeme napřed, bo tento statný padesátník s naslouchátkem a přízvukem Aldo Rainea má skvělou kondičku.První kroky vedou k jezeru, kde zpracováváme první dojmy hor a fotíme místní kýče.Rupert nás cestou od jezera hvizdem směruje na správnou cestu a jelikož se mu nejvíc zamlouvá kudrnatý blondýn - jal se mu popisovat místní krásy osobně, k tomu nám předvádí umění chůze nazad po pěšině plné pařezů, kořenů a kamení a rozhazovat při tom rukama a samozřejmě neupadnout.
Ve "střídavém" tempu (jednou vpředu my - poté neustále Rupert) a po třech hodinách překonáváme 800m na výšku a stojíme na terase chaty Prielshutzhaus 1420mnm s  "nádherným", alpskym, "chaloupovsky útulnym" palandovym winterraumu (a jistě by se našlo víc přívlastků).Rupert polyká půlku lovečáku a vyráží na G.Priel - zkoušíme ho zlomit na zítřek, neboť je už dost pozdě na výstup, ale nedá se a že prý ho máme po sedmé večer očekávat.Na pěšině si ještě pro jistotu přepočítává na prstech jestli se náhodou nespletl ve výpočtu a mizí za obzorem.My bereme jeden batoh s čajem a sušenkama a vyrážíme se juknout kol Brotfallu (2360mnm) nad soutěsku Klinserschlucht.
Po návratu potkáváme majitele pohorek pohozených před chatou (GTX Salomon vel.42) a od něj zjišťujeme, že přímo v chatě je nově upravený winterraum, ale že se do něj nelze dostat.Posilňujeme se babiččinou nudlovkou a za použití "zlatých českých" ručiček otevíráme dveře k pohádkovému ubytování s kamnama a plnou předsíní dřeva a vody ... pokračování příště (odjíždím na J.A.R.) - omlouvám se za zpoždění, žel J.A.R. jsou akcí nedkladnou :)
... a nastaly hody při trenýrkový teplotě a bezmála 3l konve s čajem.Rupert jak řekl, tak přišel, pochválil naše ručičky a přidal se k nám z hodokvasem.Na posteli pro 6 horalů bylo místa pro čtyři ažaž, a tak v teple a v pohodě usínáme.

Ráno budíček až při rozbřesku - no komu by se taky chtělo vstávat - nijak nespěchaje snídame, balíme a s jasným cílem zhruba po hodince vyrážíme.Rupert pro dnešek volí Spitzmauer (lezl ho feratou, jak jsme se později ze zápisu dozvěděli), odchází asi dvacet minut před námi a zatímco mi po zadku sjíždíme zpět k chatě, on už je na cestě k autu, ale to předbíhám.
Cesta vede stejně jako včera a bez podivu opět do kopce.Sníh se drží okolo 1500 mnm a je krásně zmrzlý.Mačky zatím nětreba, ale na planině zvedající se a rozšiřující se v kotel je pro srandu sysluse bodrobulbuse nasazujeme.Se sluncem v zádech stoupáme až k samotnému kotli a po jeho levě straně traverzujeme k výstupové cestě.Je zajištěna lanem, které je pro nás bohužel po většinu cesty shované pod sněhem.Výšvih do sedla Brotfallscharte, jež jenom o dvacet metrů níž než samotný vrchol Brotfall, nám zabírá dobrou půlhodinu, při které nás dohání pár ve středním věku.V sedle se dooblekáme, neboť na hřebenu slušně fičí, páreček jde svižně a než stačíme polknout první doušky čaje, mizí za obzorem.A zatímco Rupert již dobívá vrchol Spitzmauera nás čeká ještě poslední půlhodina ke GP.Hřeben je nádherný a pohledy z něj díky počasí úchvatné.Jako na dlani tu máme masiv Dachsteinu a další alpské kopečky čekající na nás.Vrchol je pokořen za 5 minut 13.Dlouho se nezdržujem, protože severozápadní větry nás nepříjemně bičujou do tváří.Takže povinné fotky v páru i solo a honem rychle z vyfoukaného hřebenu do závětří o nic míň bezpečné sestupové stěny kotle.Ta nám dává zabrat samozřejmě víc než výstup v ní a drsně pociťujem chybějící lano, neboť ničím nerušený pohled do zhruba 300 metrové hloubky pod námi není nijak příjemný.Pro čubky však toto jako nektar pro včely je :)
Po sestupu kotlem, ať už po nohách či zadku, docházíme na chatu něco po třetí hodině.
Opakuje se včerejší rituál žranice a trenýrkové teploty a téměř zmoženi usínáme hodně po desáte.Již v noci se zatahuje se s občasnou přeháňkou.
Plánujeme na poslední naše dopoledne Spitzmauer, ale nakonec po přehodnocení situace kvůli nepřízni počasí měníme plány a vystupujeme pouze přístupovku k feratě na Priel.Toť zkráceně poslední den v nezapomenutelné sestavě a v nezapomenutelných na podzim až moc živých Mrtvých horách.

Čubkám všem horským zdar

Costra

photos by me here
und Blicke von Emanuel Pancho hier