ADOLF HITLER
ADOLF HITLER
(20. 4. 1889 - 30. 4. 1945)
Adolf Hitler se narodil v roce 1889 v rakouském městečku Braunau, kde vyrůstal se svými sourozenci Edmundem a Paolou. Byl synem celního úředníka. Jeho výkony na základní škole, kam byl zapsán roku 1895, byly vynikající, na vysvědčení byly samé jedničky. To se ovšem změnilo na střední škole. Podle svého učitele byl inteligentní a talentovaný. Ale na vysvědčení, které dostal po ukončení prvního ročníku na reálce v Linci je uvedeno, že je nepravidelně pilný a jeho výkony v matematice a přírodovědě nedostačují na postup. Později to Hitler v Mein kampf
vysvětlil svůj neúspěch těmito slovy: "Co mě těšilo, učil jsem se, co se mi zdálo bezvýznamné nebo mě to tak nepřitahovalo jsem sabotoval. Potom byl neúspěšným umělcem ve Vídni. Totiž vídeňská Akademie výtvarných umění jej dvakrát odmítla. Zatím ho postihla těžká osudová rána. V roce 1907 mu umřela matka, kterou nade vše miloval na rakovinu. Tak se živil příležitostnými pracemi. Žil ve vídeňských noclehárnách kde se živil výrobou a prodejem pohlednic nebo i klepáním koberců. Teprve ve Vídni, už před 1. světovou válkou se Hitler začal zastávat antisemitské a nacionalistické názory. Židy viděl jako příčinu všeho zla v Evropě. Těmto předsudkům ale v té době podléhalo i mnoho jiných.
Pak začala 1. světová. V roce 1913 se přestěhoval do hlavního města Bavorska - Mnichova, tam vstoupil do armády, ale nedosáhl v ní vyšší hodnosti, než svobodníka. Byl však nadšeným vojákem a dostal vyznamenání- dva železné kříže za statečnost. V roce 1918 mu bojový plyn poškodil zrak. V době, kdy se ze svého zranění uzdravoval, tak se pevně rozhodl, že bude politikem.
V roce 1919 vstoupil jako 7. do DAP (Německá dělnická strana). Stal se členem této strany, hlavním řečníkem a zanedlouho se stal i jejím vůdcem. Tam se spojil s některými muži, jejichž jména se stala proslulá v tom špatném slova smyslu: s Rohnem, Hessem, Luddendorfem a Goebblesem.
V roce 1923 strana dostala nový název- Národní socialistická německá strana, zkratkou nacistická.V programu obsahujícím 25 bodů požadoval semknutí všech Němců na základě práva národa na sebeurčení do jednoho velkého Velkoněmecka, zrušení versailské smlouvy, získání kolonií, zvláštní zákonodárství o cizincích pro Židy, popřípadě jejich vyhoštění, konfiskace všech válečných zisků beze zbytku, zestátnění všech podniků, provedení pozemkové reformy, trest smrti pro zrádce lidu, podvodníky a další.
Pak vytvořil SA (Sturmabteilung)- "útočný oddíl"- tzv. hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, v roce 1934 v nich provedl čistku. Nejdřív banda "ostrých" hochů, většinou válečných veteránů, kteří šířili nacismus kopanci a údery holí v Mnichově, jenž se stal prvním centrem Hitlerovy strany.
Pokus o svržení bavorské vlády, který měl být předehrou útoku na Berlín, však skončil úplným fiaskem. Za účast v neúspěšném povstání musel Hitler strávit rok 1924 ve vězení.
Rudolfu Hessovi, tehdy dalšímu nespokojenci, který se později stal zástupcem vůdce nacistické strany, tam nadiktoval svůj spis Mein kampf (můj boj). V této knize Hitler se chaoticky snažil popsat své názory, teorie a předsudky, které posbíral z různých zdrojů, pošpinil v ní demokracii a opovržlivě se v ní vyjadřoval o Židech a Slovanech. Nijak se netajil tím, že hodlá pro panskou německou árijskou rasu dobýt Lebensraum (životní prostor) ve východní Evropě.
Po propuštění z vězení byla snaha o vyhoštění Hitlera z Německa, ale k tomu nedošlo. Od 9. března 1925 mu byl uložen zákaz veřejných projevů, což byla jeho nejsilnější zbraň v boji o masy. Tento zákaz platil dva roky. Za tu dobu co byl ve vězení se změnila struktura NSDSAP. O moc se dělili bratři Otto a Gregor Strasseovi a Joseph Goebles.
Prozatím si vzal ponaučení z mnichovského fiaska a rozhodl se, že zničí demokracii parlamentní cestou. Shromáždil skupinu oddaných stoupenců, do níž patřil třeba Goebbels, pozdější dramaturg inscenovaných propagandistických akcí a sjezdů strany v Norimberku, Goring, Ernst Rohm a chovatel drůbeže Heinrich Himmler.
Hiter podnikl řadu cest po celé zemi a zahlcoval národ sliby, že na troskách starého Německa vytvoří novou a mocnou říši. Po celé své tažení se Hitler vracel k dvěma tématům. Prvním z nich byl populární mýtus, že německé armádě byl tzv. Vražen nůž do zad, tedy podle tohoto tvrzení mohlo Německo válku vyhrát, kdyby němečtí politici nekapitulovali. Ovšem pravda je taková, že Německo kapitulovalo na doporučení nejvyššího velitelství armády. Dále Hitler využil přesvědčení mnoha Němců, že podmínky Versailské mírové smlouvy z roku 1919 znemožnily obnovu Německa a že ztráta území, uvalení obrovských reparací a zákaz opětovného vyzbrojení učinily jejich vlast druhořadou zemí.
Jedním z hlavních témat kritizovaných Hitlerem v této době byla kritika hospodářské politiky orientované na export, která nemohla vyřešit rozpor mezi životním prostředím a počtem obyvatelstva, vztahem státu a revoluce, historickou vinou buržoazie, vznikem sociální otázky a průmyslového proletariátu. Úvahy o malých denních otázkách tedy ustoupily do pozadí.
Při volbách do Říšského sněmu v roce 1928 získala NSDAP pouhá 2,6% hlasů, což odpovídalo 12 křeslům v Říšském sněmu. V roce 1930 se znovu konaly volby do Říšského sněmu. NSDAP získala 18,3% hlasů, což odpovídalo už 107 křeslům v Říšském sněmu a stala se tak druhou nejsilnější stranou v Německu po SDP. Parlament nebyl pro národní socialisty nějakým místem pro konstruktivní spolupráci, nýbrž tribunou pro revoluční agitaci.
Na počátku 30.tých let se do čela SA ("útočný oddíl", milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, 1934 v nich provedl čistku) postavil Rohm. Pod jeho vedením se
SA vyvíjeli směrem k nebezpečné občanské armádě, která měla na konci roku 1932 již přes půl miliónu členů.
Ve volbách roku 1932, kdy se počet nezaměstnaných blížil 6 miliónům, NSDAP získala víc hlasů než dříve. Se 37% se stala nejsilnější stranou Německa.
Nejzávažnějším problémem byla nezaměstnanost. V roce 1938 bylo bez práce 38% dělníků a úředníků.
V témže roce končilo Hindenburgovo sedmileté úřední období a tudíž se Hitler rozhodl kandidovat na prezidenta. V prvním kole získal 30,5% hlasů, což ho rozhodně zklamalo. Postoupil do druhého kola. Ve druhém kole stál proti Hindenburgovi. Hitler ale ve druhém kole prohrál v poměru 53%/ 37%. Bezprostředně po volbách zasáhl národní socialisty další úder. Byly zakázány SA a SS.
30.ledna 1933 byl jmenován říšským kancléřem Adolf Hitler. Všechna intrikánská a zákulisní hra posledních týdnů nic nemění na tom, že Hitler za své povolání nevděčí temnému spiknutí, ale bezvýchodné ústavní situaci. Nastala "Třetí říše", ten pojem je prastarý, avšak ve smyslu třetí německé státní moci, po staroněmeckém a novo německém císařství, pochází teprve od Arthura Moellera van den Bruck z roku Hitlerova puče.
Nejdříve Hitler vystoupil proti těm, které považoval za obzvlášť nebezpečné protivníky. Proti komunistům. Příležitost se mu naskytla 27. února, při zapálení Říšského sněmu holandským anarchistou Marianem von der Lubbem, který se již předtím pokusil prostřednictvím založení požáru dát bojový signál, aby dělnictvo vyburcoval z pasivity. Tato událost byla dlouho chápána jako národněsocialistický komplot. Hitler sám věřil, že to bylo dílo komunistické strany a že Říšský sněm zapálil její předseda v Říšském sněmu Torgler.
Nařízení po požáru Říšského sněmu vyřadila základní práva, která přestala mít účinnost, umožnila zneužívat policejní "ochranné" vazby bez soudní kontroly a odůvodnila dlouhodobý výjimečný stav. To byl první a rozhodující krok k diktatuře. Ve volbách 5.března 1933 dostala NSDAP 43,9% hlasů.
10.května založil Hitler Německou pracovní frontu (Deutche arbeitsfront) a vedením pověřil Roberta Leye. Do listopadu klesla nezaměstnanost o třetinu.
20.července uzavřel s Vatikánem konkordát. Konkordát sice obsahoval důležité ústupky katolické církvi, ale důležitější bylo pro Hitlera zahraničněpolitický zisk prestiže, prolomení předsudků katolických voličů proti NSDAP a v neposlední řadě skutečnost, že konkordátem se vyznačoval také konec katolistické centrické strany. Dále pak zakázal vytváření nových stran, po té, co se dosavadní strany samy rozpustily s vyjímkou NSDAP a SPD byla zakázána.
Ve volbách se při volební účasti 95,2% k Hitlerovi přiklonilo neuvěřitelných 92,2% voličů.
Uprostřed října Německo vystoupilo ze Společnosti národů.
Při výročí prvního jmenování říšským kancléřem Hitler spokojeně konstatoval: To, co se v tomto krátkém časovém úseku událo, bylo jistě ještě v předvečer pamětihodného 30.ledna 1933 převážnou většinou našeho národa...považováno a označovaného za fantastickou utopii...Hrozná nouze volala po nápravě do té míry, že chvíle jen čekala na vůli, jež byla připravena tento dějinný úkol vykonat.
Skromnost nebyla Hitlerovou vlastností, avšak poslanci nyní už jen dekorativního Říšského sněmu se také neusmívali, neboť velká slova, dunivě, pevně a světodějně splňovala potřeby pozdně nacistické doby. Mimoto tu přece byly hmatatelné výsledky.
Muži německého Říšského sněmu! Tak Hitler pokračoval v bilanci svých úspěchů: Jakkoli jsou výsledky roku nacionálně socialistické revoluce a vedení státu velké, je přece ještě pozoruhodnější skutečnost, že se tento zlom v našem národě mohl stát za prvé takřka bleskovým tempem a za druhé téměř bez prolití krve.
Tuto daň odvedl až po svém upevnění moci v létě 1934: odstraněním Rohma a jiných odpůrců.