Müllerova vila v Praze-Střešovicích
Vilu nechal postavit pro sebe a svou ženu Miladu významný český stavební podnikatel Ing. Dr. František Müller. Byl spolumajitelem velké české stavební firmy Kapsa a Müller, založené v Plzni roku 1870 otci obou podnikatelů, která se specializovala především na provádění železobetonových konstrukcí průmyslových, dopravních a vodních staveb a veřejných budov, a to nejdříve v domovské Plzni a potom i v Praze, Mladé Boleslavi a na dalších místech. Firma často používala nové stavební postupy a technické metody. Na doporučení architekta Karla Lhoty svěřil Dr. Müller návrh vily s význačnou reprezentativní funkcí Adolfu Loosovi, se kterým Lhota spolupracoval na několika Loosových plzeňských zakázkách. Vzhledem k Loosovu zdravotnímu stavu mu Lhota pomáhal i při realizaci tohoto projektu, především při zpracování prostorového řešení, což dokládá dochovaná smlouva o vyjasnění spoluautorství mezi Loosem a Lhotou.
Autorem návrhu interiérů včetně svítidel, vestavěného a části volného nábytku je architekt Adolf Loos. Ten o domě prohlásil, že je to jeho nejkrásnější dům a oslavil v něm v úzkém kruhu přátel i své šedesáté narozeniny. Podařilo se mu zde nejdokonaleji ztělesnit myšlenky svého "Raumplanu". Strohost vnějších průčelí, komponovaných s rafinovanou rovnováhou nesymetrické symetrie okenních otvorů, kontrastuje s noblesní elegancí interiérů všech, i zdánlivě podružných místností. Návrh zahrady je společným dílem Adolfa Loose a německých zahradních architektů Camillo Schneidera, Karla Förstera a Hermanna Materna.
Znárodnění po roce 1948 radikálně zasáhlo do osudů rodiny Müllerových. Začalo kritické období v dějinách firmy Kapsa a Müller i Müllerovy vily prohloubené po smrti Františka Müllera (1951) zoufalým úsilím Milady Mülllerové a řady významných osobností o záchranu této významné architektonické památky. Vdově byl bezohledně vymezen v prostorách vily malý byt, ostatní místnosti sloužily jako kanceláře novým uživatelům. Úpravy, které v této souvislosti byly v domě provedeny, přinesly často zbytečné ztráty. Druhou, paradoxně pozitivní stránkou těchto peripetií bylo zakonzervování památky ve zcela výjimečně zachovalém stavu.
Po pádu komunistické vlády byla Müllerova vila na základě restitučního zákona vydána dceři Evě, která ji následně nabídla k prodeji. V médiích vypukla kampaň proti prodeji Müllerovy vily soukromé osobě kontroverzního finančníka. Díky intervenci Pražského grémia, zahraničních aktivistů a Zastupitelstva Prahy 6 Müllerovu vilu zakoupil Magistrát hlavního města Prahy. V červnu roku 1995 pak byla předána do správy Muzea hlavního města Prahy a následně prohlášena národní kulturní památkou. V letech 1998 - 2000 proběhla rozsáhlá rekonstrukce vily a 24. května 2000 byla ve vile slavnostně otevřena expozice a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose.
Vila Tugendhat
Brněnská Vila Tugendhat je ojedinělým dílem německého projektanta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby.
Umístění vily
Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366.
Význam vily
Vila je označována za stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení a patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismus. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů:
- obyvatelný nepřerušovaný prostor – prosklené zdi
- okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé
- budovu tvoří ocelový skelet a stropy pater nenesou zdi, ale jen pochromované pilíře.
Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe.
Stavba je pokládána za nejvýznamnější Miesovo předválečné dílo. Autor je považován za otce moderní architektury 20. století. Před hrozbou nacismu se tvůrce přestěhoval do USA, kde od něho pochází například několik významných budov v Chicagu. Vila Tugendhat je pokládána společně s německým pavilónem v Barceloně z roku 1929 za nejznámější příklady tvorby tohoto německého architekta.
Další historie vily
Manželé Tugendhatovi obývali vilu pouze do roku 1938, kdy byli jakožto Židé nuceni opustit pod hrozbou německé expanze Československou republiku.
Ani samotná budova se nevyhnula německým okupantům. Na podzim roku 1939 ji zabavilo Gestapo a o tři roky později byla dokonce zapsána jako majetek Velkoněmecké říše.
Přesto se válečnému ničení nevyhnula, v roce 1945 ji zabrala Rudá armáda a vila sloužila k ubytování sovětských vojáků, v jejím přízemí byla konírna. V této době vzal za své veškerý mobiliář i půlkruhová stěna z makasarského ebenu, která tvořila jídelní kout vily. Největší ztráta však nastala několik měsíců před tím, kdy byly při náletu na Brno výbuchem pumy zničeny kromě jednoho, které bylo v té době zřejmě zasunuto do podlahy, všechna okna hlavního obytného prostoru. Tato nepochybně nejdražší část celé vily byla nahrazena provizorním zasklením z malých skleněných tabulek do nově vložených dřevěných rámů. Touto ztrátou byl prakticky zničen celý architektonický koncept vily.
Naštěstí technická struktura stavby zůstala zachována. Od padesátých let sloužila k rehabilitaci dětí. V průběhu osmdesátých let žel došlo k dalšímu výraznému poškození vily, kterým byla (paradoxně) „památková rekonstrukce“ vily. Na vině této zcela zpackaná rekonstrukce byla především nedůslednost, nedostatečné zajištění rekonstrukce a šlendrián socialistických státních podniků. Na jedné straně došlo k obnovení zasklení hlavního obytného prostoru, avšak nedůsledně (protože se nepodařilo sehnat patřičně veliké tabule skla, byly nové slepeny silikonem ze dvou dílů. Tato použitá skla byla zcela běžná, na rozdíl od původních, leštěných unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla.). Navíc došlo ke zcela nesmyslné likvidaci posledního dochovaného původního skla. Zcela zničeny byly do té doby dochované koupelny a další technické provozy. Původní kovové baterie, umyvadla, obkladačky, chromované doplňky, osvětlovací tělesa atp, byly zcela zbytečně nahrazeny běžnými, typovými výrobky z osmdesátých let. Ani pokus o rekonstrukci makasarové stěny se příliš nevydařil…
Od počátku 90. let do roku 1994 sloužila stavba pro komerční účely. Z rozhodnutí Rady města Brna byla vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji od prvního července uvedeného roku zpřístupnilo jako památník moderní architektury.
8. června 1992 zde byla vedeno první kolo koaličních rozhovorů vítězů tehdejších voleb, mezi předsedou vlády České republiky Václavem Klausem a předsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem. Výsledkem rozhovorů byla dohoda o rozdělení Československa. Dohoda byla podepsána 26. srpna také na tomto místě. Následně se zde ještě o rok později jednalo o dělení federálního majetku.
V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO. V současné době se chystá další nákladná rekonstrukce vily, která by měla alespoň částečně napravit některé chyby rekonstrukce z osmdesátých let. Celá situace je však značně tristní, protože soutěž byla zřejmě zmanipulována a nakonec byla zrušena. Potomci původních majitelů proto v nedávné době požádali o navrácení vily, neboť věří, že pokud bude vila jejich majetkem, podaří se jim lépe zajistit vhodnou a důstojnou rekonstrukci, která by jí konečně vrátila ztracený lesk a eleganci. V dnešní době se vedou spory o budoucího majitele a část vily je v rekonstrukci.