ROZHOVOR S MARTHOU CRISTIANOU
Vánoce
už pomalu klepou na dveře, pověz nám, jak je plánuješ letos oslavit?
V naší
rodině to děláme asi takhle: Úplně všichni - babička, otec, tchán,
sestra s bratrem, švagr a švagrová - se sjedou u mě doma. A to i přesto, že
má rodina sídlí v Pueblu – to je vesnice dvě hodiny cesty z Mexico City. U
mě si děláme tradiční Vánoce. Babička s maminkou vaří, já samozřejmě
pomáhám! I když nejsem tak skvělá kuchařka jako ony dvě. Rozdáme si dárky,
odříkáme modlitbu a hrajeme různé stolní hry nebo si vyprávíme příběhy.
Je moc krásné být pohromadě.
Máte
v mexických rodinách nějaký tradiční vánoční pokrm?
Ano, máme
takové speciální jídlo z Puebla nazvané Ayacote. Jsou to vlastně veliké
fazole, které pro nás babička připravuje na zvláštní způsob. Pak máme
chile chipotle, to děláme se sýrem a různými náplněmi. A jako všichni
ostatní jíme romeritos, moles a samozřejmě nesmí chybět tradiční krůta,
ovocný dort a hromada desertů. Máme velkou spoustu jídla, takže v poledne
moc neobědváme, abychom měli večer prázdné břicho a pořádný hlad.
Jsi
hrdou manželkou a matkou – doma máš čtyři chlapy! Jak se v takové roli cítíš?
Je to skvělé.
Momentálně nemám sebemenší důvod ani čas věnovat se něčemu jinému než
své báječné rodině. Největší prací a hlavně zábavou jsou pro mne mé
děti, zejména ti starší dva – to už jsou opravdu velká stvoření. Když
jsem se poprvé vdávala, byla jsem hodně mladá. Není tak mezi námi žádná
věková bariéra. Mluvíme stejnou řečí, smějeme se stejným věcem, máme
toho spoustu společného a užíváme si hromadu legrace. Když byli mladí,
snažila jsem se je brát na taková místa, aby oni zapadli do mého světa a já
zase do jejich. Takže jsme nechodili jen do Disney Landu, ale o Vánocích jsme
procházeli muzea. Netvrdím, že jsou to nějací přehnaní intelektuálové -
jsou ještě hodně mladí - ale zajímají se o umění a jsou to mimořádně
citliví kluci. Často si s nimi sednu a hrajeme jejich počítačové hry, ale
pak zase děláme něco, co mám ráda já. Například minulý víkend. Určitě
víte, jaký je v poslední době rozruch okolo nového filmu o mexické malířce
z první poloviny 20. století Fridě Kahlo nazvaném Frida se Salmou Hayek v
hlavní roli (pozn.: v české distribuci se film objeví v první polovině příštího
roku). Věřte nevěřte, můj starší kluk se o Kahlo intenzivně zajímá už
od tří let. Asi proto, že jsme doma měli anglicky psanou knížku a on po mně
chtěl, abych mu z ní četla a překládala. V té knížce viděl reprodukce
jejích obrazů. No a teď, když je Frida Kahlo zase v kurzu, museli jsme se
hned vypravit do muzea v Xochimilco, kde mají její tři nejslavnější obrazy
a také několik kreseb od jejího muže Diego Riviery. Zavolali jsme tam, udělali
jsme si prohlídku, všechno nám vysvětlili a děti zářily nadšením. Potom
jedeme třeba na dostihy, zkrátka děláme to, na co máme zrovna chuť. Chci
se dostat k tomu, že když já jsem byla mála holčička v Mexiku, učili mě
skrývat věci, které se mi nelíbily a předstírat, že všechno je perfektní.
Dívky se dříve takhle opravdu chovaly. Proto se snažím učit moje kluky, že
naopak nic není perfektní, ale že je to tak v pořádku. Vždy jim o všem říkám
čistou pravdu, i když to někdy pro mě nebo mou image nemusí znamenat to
nejlepší.
Kdo
u vás v Mexiku vlastně naděluje dárky? Máte také Santa Clause jako Američané?
My máme
Father Christmas, asi jako ho mají v Londýně. Moje tchýně je totiž z Londýna
a kromě toho je na nás hodně znát i americký vliv. Ale zůstalo nám i
spoustu zvyků z Puebla, takže se v mém domě setkává a mixuje opravdu pestrá
kulturní směsice. Takže vždycky zpíváme staré mexické villancicas (vánoční
koledy) pro Ježíška a část rodiny vyráží ven, hledat místo, kde se mohl
panně Marii a Josefovi narodit Ježíšek. Pak si rozdáme dárky a čekáme do
půlnoci, než je můžem rozbalit. To přijde po schodech Santa Claus a má
anglická tchýně přinese „crackers.“ To jsou vlastně takové dárky,
které na každé straně uchopí jeden člověk, oba dva zatáhnou a ono to udělá
strašnou ránu – jako petarda – a dárek se otevře. Uvnitř je pak vždy nějaké
překvapení.