Bojíš se ? Nečti to !
Vyvolávání Satana
Jednou jsme s kámoškou jely na prázdniny k babičce na chatu.Když jsme dorazily na místo,bylo kolem osmé večer.Zatímco jsme vybalovaly věci,napadlo nás,že bychom o půlnoci mohly vyvolávat satana.Nejdřív jsme z toho měly srandu,ale pak jsme mu řekly,že jestli je mezi náma,ať nám dá znamení.Po pár vteřinách začal silně foukat vítr a pršelo jako z konve a za oknem jsme uviděly stín,který se na nás díval červenýma očima.Dostaly jsme šílený strach a začaly ječet tak hlasitě,že jsme probudily i babičku.od té doby už duchy nevyvoláváme a Satana už vůbec ne.
Sabina a Lucka
Tajemné ťukání
Bydlím na kraji lesa.Jednou jsem byla sama doma a zrovna byl úplněk.Abych se nebála a přišla na jiný myšlenky,pustila jsem si internet.najednou jsem ale měla pocit že někdo ťuká na dvěře.Strašně jsem se lekla,ale strach jsem přemohla a šla se podívat jestli za nimi opravdu někdo stojí.Nikdo tam nebyl.A tak jsem si řekla,že se mi to asi jenom zdálo a znovu jsem začala brouzdat po internetu.Ťukání se ale ozývalo ještě asi 5krát.Sebrala jsem všechnu odvahu a šla se podívat ven na zahradu.Nikoho jsem ale neviděla.Slyšela jsem jen kroky.Vběhla jsem proto zpátky domů,rychle jsem za sebou zamkla a schovala se pod peřinu.Probudila jsem se až ráno.Dodnes nevím,kdo nebo co to bylo,ale když jsem sama doma,docela dost se bojím.
Verča (13)
....................................................................................................................................................
Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku
krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji
přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho
chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byt
už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném
místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V
domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou
hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem
tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici
přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do
staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k
smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé
kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard
na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní
noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy
uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve
stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla,
že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč
pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom
okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku,
vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem
volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly
a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla
k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a
na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé
dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako
domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly
hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova
těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky.
.....................................................................................................................................................
Kamarádka vyprávěla že odjela z rodiči ke známejm na návštěvu a její
ségra zůstala doma. Pozvala si domů kamarády. Když byli unavení tak šli
spát. Když usínali tak najednou slyší jak někdy rychle hejbe s dveřmi.
všichni vylezli vem a viděli hýbající se dveře ale nikdo s nimi
nehýbal. A najednou vidí tři bílí prsty jak sjíždí po skleněných
dveřích.... Byl to pro ně šok... Další den našli rodiče svoje dítě a
její kamarády natlačený na pohovce . Jejich obličej byl uplně bílí.
Vyprávěli to rodičům. A ty čáry od těch bílích prstů tam sou dodnes!!!!
Tento příběh je skutečný!!!
Kroky na půdě
Jedno klidné ráno jsem byla sama doma.Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny.Najednou jsem uslyšela podivné kroky na půdě,ale jelikož máme dvojdomek,tak jsem si myslela,že je to babi a nelámala sem si tim hlavu.Kroky se často opakovaly a tak sem šla se podívat nahoru,ale nikdo tam nebyl.Když jsem byla opět dole,tak jsem zaslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolu.Šla jsem se podívat,ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem takový strach,že jsem za sebou zabouchla dveře,zůstala o ně opřená a čekala jsem,než ty kroky úplně nezmizely.Od té doby mám divný pocit,když jsem sama doma!
Postava s nožem
Jednou jsem zůstala sama po škole a potom jsem dlouho uklízela třídu. V té době ve škole už nikdo nebyl, a protože byla zima a brzy se stmívalo,tak už byla všude tma a já jsem uslyšela kroky!Běžela jsem se schovat do šatny a hrozně jsem se bála.Potom jsem uviděla postavu v černym,jak drží v ruce nůž a pak jsem zahlédla krvavé stopy.Tak jsem sebrala všechnu odvahu a šla po nich.Uviděla jsem v rohu mrtvého zajíce!Udělala jsem mu pěkný hrobeček,krev jsem umyla a nikomu jsem o tom neřekla. Od té doby pokaždé,když jdu do školy,tak se bojím,že se mi to stane znova a že tentokrát to ta postava udělá mě.
Batoh
No,super,bleskne mi hlavou,když zjistím,že mi volá babička,u který jsem měla už hodinu být.Radši to nezvednu a běžím parkem.Jenže šero,málo lidí a park...to není dobrá kombinace!Úplně udýchaná jsem zpomalila a teď už jenom jdu.V ruce svírám keser a jdu dál.Slyším za sebou kroky a zrychluji.Někdo mě chytil za batoh,ani nevím jak,nastříkala jsem mu do očí,rozepla batoh na jedno rameno a zdrhala pryč.Sice bez batohu,ale v bezpečí...jsem u babičky!Asi za 15minut po mě dorazil i strejda s mým batohem!!!A říká:,,tys mi teda dala":))
DUCHU PŘIJD...
Bylo to asi před rokem .U jednoho kamaráda jsme vyvolávali duchy(ani jsme nevěděli koho). Pořád jsme jenom říkali,,Duchu přijď''... Byli jsme u něho v komoře (u toho kamaráda) a najednou se začal hýbat toaletní papír začal tam létat všude možně,svíčka se převrátila a zhasla,my začali ,,řvát'' rychle jsme vylezli ven z komory a otevřeli jsme okno a všechno bylo zase v normálu,ale bylo to hrozný!!!!
Psi
Jednou jsem šla s kamarádkou na michalovickou putnu a se svym psem.Když jsme dorazli na misto nikdo tam nebyl.Po pár minutách co muj pes šmejdil u kamenu ,hodil někdo na něj kámen.S kamarádkou jsme to tam prošli ale nikdo nikde..ale po psovi opět nekdo hodil klacek a tak jsme vzali roha...když jsme se otačeli měly jsme divny pocit že nás někdo sleduje,začal blikat železniční přejezd a všichni psi se kolem nás sneskli ..je to divne i pro nas ale tak co se stalo tak se stalo
Zakletá lampa
Tento příběh se stal o jedné noci. V klidu jsem večer usínala a taky usla. Noc byla tichá a nepřerušovaná až na jeden okamžik. Probudila jsem se. Nevěděla jsem absolutně proč. Hledala jsem marně důvod. Rozhlédla jsem se po pokoji. Můj zrak se zastavil na neznámém jevu. Moje lampa v pokoji,kterou jsem najisto večer před spaním vypínala ze zásuvky najednou svítila. A kdyby jen svítila,svítila modře. Mám na to jen dva způsoby vysvětlení. Buďto někdo lampu zapnul (ale proč tedy svítila modře?) anebo je to zakletá lampa a rozsvítila se neznámým důvodem sama.
DĚJEPIS ZE SNU
Stal se mi takový příběh.Nevím zda je tak magický,ale určitě souvisí s vizí. Měla jsem takovou vizi. V noci se mi zdálo o tom,že máme ve škole máme dějepis a normálně jsme ho jako neměli mít. Ráno jsem se v pohodě probudila a pomalu zapoměla na svůj sen. Připoměla mi ho až věta učitelky: "místo českého jazyka budeme mít dějepis." Na chvíli mě i zamrazilo v zádech. Jistě se podobné příhody staly už jistému množství lidí. Přesto je to velice zvláštní a magické,tyhle předtuchy...
ICHTYL,...PROBODÁVAČ STĚN
Jednou jsme byli se třídou na táboře(něco jako škola v přírodě,ale rozhodně lepší a mohli jsme si celý den dělat co jsme chtěli).Byli jsme tam už podruhé,jenže tentokrát tam byla i moje nejlepší kámoška.Pak nám někdo začal lakovat a probodávat stěny.Z kámoškou jsme ho pojmenovaly Ichtyl a namalovaly jeho (samozřejmě námi vymyšlenou podobiznu) na zeď chatky.Byla to vlastně karikatůra.Jednou jsme tam měli táborák a úplně,ale úplně všichni byli u táboráku.Pak někdo ve tmě za námi začal svítit baterkou.Najednou se nikomu nechtělo od ohně.Trhla jsem s kamarádkou,ale ona že nepůjde.Po táboráku už tam světlo nebylo a ráno jsme zjistily,že nápisy na stěně nepřibyly.
VYVOLÁVÁNÍ MARIE TEREZIE
Jeden den, když u mě doma spala kámoška chtěli jsme dělat neco zábavného a aby to bylo na dlouho . Napadlo nás, že budem vyvolávat duchy , jakou osobu to nás napadlo po chvilce ...marii terezii . Když jsme jí vyvolali tak se začala klepat lampa , ale jen lampa kdyby to bylo zemětřesení tak i třeba stůl ale byla to jen lampa . Bály jsme se a radši jsme ducha nechali být , ráno když jsme se probudili tak jsme byli zděšený , měli jsme každá po těle pupínky a vypadaly strašně , uvědomili jsme si že jsme včera neodvolali ducha . Marie měla dceru která umřela na neštovice , ty pupínky byli neštovice . Jeli jsme hned k doktorovi a byli jsme tam dlouho ...
Komentáře
Přehled komentářů
Jednou jsem šla s kámoškou z diskotéky domu. A jelikož kámoška bydlí téměř na proti parku, řekli jsme si že pudem parkem. Ikdyž by jsme se normálně báli, byli jsme v náladě a vyhecovali jsme se na tolik že jsme šli. Jen pouliční lampy osvětlovali cestu parkem.Jinak všude byla strašná tma a navíc padla ještě mlha. Strašně jsme se báli a pořád ohlíželi, jestli za námi někdo nejde. Když jsme prošli skoro celý park, tak se nám ulevilo páč jsme věděli že za chvíli budem doma.Tak jsme si řekli že si dáme na lavičce ještě cígo. Když jsme měli tak půlku cíga řekli jsme si že to dokouříme cestou.měla jsme takovej blbej pocit už když jsme seděli na tý lavičce. A měla jsme proč...když jsem se otočila viděla jsme černou vyhublou postavu s kapucou a v tu chvíli zvedla hlavu.nebylo nic vidět jen dvě prokrvavělí oči.A docela rychle se za námi blížila. Začali jsme zdrhat.rychle jsme odemkly barák, zamčeli ale ta postavu už tam nebyla...šli jsme rychle do postele...tohle bych nepřála nikomu zažít...
Vyvolávaní duchů
(Niki, 25. 5. 2008 12:37)jednou venku jsme vyvolávaly duchy bylo nás 4 se mnou 5 tak jsme vyvolávaly kámoščina dědečka a pak jsme ho chtěly odvolat a tak jsme ho odvolaly ale pozdě!ale my si myslely že jsme ho odvolaly a pak jsme viděly ducha v mracích který držel dítě asi v 7 ráno jsme slyšely kroky a hlasy(každá spala u sebe doma)málem jsem zkameněla
černá postava
(anonym, 22. 1. 2009 17:54)