Doménou naší ZO je moderní technické zázemí
"...ještě 96m a jsme v Amatérské.."
.. a kvalitní značkové outfity..
Učuspín Eduard Hanke von Hankenstein, kterýž sestoupil kuriózním způsobem na dno Macochy r. 1856, jako první zanesl do mapy, systematicky očísloval a popsal všechny vchody do postranních jeskyní na dně Macochy..
Karlův věrný popis této bizarní postavy jest dokonalejší nežli fotografie....
" ..Blázen, kterého znal kdekdo na Zelném trhu v Brně, kde se zle hašteříval s hokyněmi. Byl terčem posměchu, individum, kterého surovci dráždili posměšky.. Provokoval již svým zjevem: vysoký, nápadně vyzáblý, obličej kost a kůže, se zatrpklým a odpuzujícím pohledem, stále agresivní. Sloužil v druhém moravském střeleckém pluku a byl též majitelem lottokolektorny v domě č. 21 na Zelném trhu, kde i bydlel. Kdo vstoupil dovnitř, byl postrašen pohledem na lidskou lebku, jež měla přidělaný voskový nos a brýle, aby prý nepůsobila nepříjemně. Byla to lebka švédského plukovníka Kalenberga, jenž padl při obléhání Brna. Do loterní sběrny se chodilo z průjezdu a pak následovala tmavá prázdná kuchyně. Dál měli přístup jen zasvěcenci: tmavá místnost opatřená jediným oknem, na němž Hanke pěstoval veliké pavouky křižáky, kteří vytahovali maličké ceduličky "pro štěstí" sázejících. Ve sběrně panoval hrozný puch, směs zatuchliny, plísně, potu, lampových sazí, kysličníku uhličitého a smrdutých jídelních odpadků. V pozadí špínou se bortící dřevěná postel. V noci se vyrojili myši a potkani a tu nešťastník se postavil do donkichotovského postoje volajíc hromovým hlasem na lebku Kalenbergovu: Starý válečný kamaráde, zaopatř mi klid od této ohavné čeládky! Zdravotní policie dlouho tyto neřády trpěla, ale nakonec byl Hanke donucen peleš opustit a přestěhoval se do Orlí ul. č. 5, kde bydlel na dvoře ve tmavé, stejně odporné díře...."
....tolik Karel o našem významném krasovém výzkumci....