10. Záznamové formáty magnetické (analogové kompozitní, analogové komponentní, digitální)
10. Záznamové formáty magnetické (analogové kompozitní, analogové komponentní, digitální)
Pozn.: Nezmiňuji zde všechny formáty, ale jen ty, které se rozšířily a byly či jsou hojně používány i v ČR
I. Analogové kompozitní
kompozitní = barevná i jasová složka jsou přenášeny a zaznamenány společně (ve formě signálu PAL, případně NTSC)
- Kvadruplex (dvoupalcový pásek) – první standardizovaný záznam, používaný od 50. do 80. let, záznam do příčných stop
- Standard EBU B (jednopalcový pásek) – pološikmý záznam, až tři zvukové stopy
- Standard EBU C (jednopalcový pásek) – v pol. 80. let nahradil kvadruplex, možnost monitorovat obraz i při posuvu nestandardními rychlostmi, až 4 zvukové stopy
- U-Matic (3/4palcový pásek) – kazetový systém (předchozí používaly zejména pásek na cívkách), od 70. let používán hlavně pro elektronickou žurnalistiku
Formáty pro domácí použití:
- VHS (1/2palcové pásky), monotónní zvuk v podélné stopě, případně stereofonní v šikmých stopách. Později zdokonalená modifikace SuperVHS (kvalitnější pásek, vyšší rozlišovací schopnost, v 90. letech se používal i v profesionální sféře)
- Video8 (8mm pásek), později zdokonalená modifikace Video 8 Hi (neboli Hi8) – populární zejména u videokamer
II. Analogové komponentní (neboli složkové)
komponentní = jasová a barvonosná složka jsou zaznamenávány odděleně (případně jasová a dvě barvonosné) samostatnými hlavami
Betacam SP (předtím existoval ještě formát „Betacam“, který používal horší materiál pásku a měl mizerný zvuk) – v 90. letech nahradil kompozitní systémy. Dva kvalitní zvukové kanály plus stopa s časovým kódem
III. Digitální
- jde o komponentní záznamy, není-li uvedeno jinak
D-1 – záznam bez komprese, 1986, ¾ palcový pásek, pro přílišnou nákladnost se moc nerozšířil (užíval(á) se pro výměnu vysílacích materiálů mezi produkčními společnostmi nebo při mnohastupňovém režijním zpracování), ale označení D1 se přeneseně používá jako reference pro nejvyšší kvalitu záznamu signálu standardní televize
D-3 (kompozitní) – půlpalcový pásek, sloužil zejména jako archivační systém
D-5 – záznam bez komprese, existují jej studiové stroje (drahý a méně rozšířený). Dnes často užíván pro záznam HD obrazu (s vysokým rozlišením), ovšem zde již s kompresí (cca 4:1)
Digitální Betacam – představen 1993, zpětně kompatibilní s analogovým Betacamem. Komprese 2:1 („vizuálně bezeztrátová“), půlpalcový pásek
DV – 1/4palcový pásek, komprese cca 5:1 (ač se mnoho lidí domnívá o opaku, DV a DVCAM jsou kvalitativně naprosto totožné formáty, rozdíl je jen v tom, že DVCAM používá pomalejší posun pásku a je zde tedy nižší riziko výpadků. A trošičku odlišně pracuje se záznamem časových kódů.) Lze zaznamenat dvě zvukové stopy při vzorkování 48kHz (kilohertz) a 16 bitů, případně čtyři stopy s horšími parametry (32 kHz, 12 bitů). Přenos signálu přes digitální rozhraní FireWire (neboli IEEE 1394)
V Evropě je pro PALový signál použito vzorkování 4:2:0, v USA pro NTSC je to 4:1:1 (nebudu zde vysvětlovat, co to znamená, ale je to důležité při práci s materiálem ve střižnách)
DVCPRO 50 – jako DV, ale lepší pásek, poloviční komprese a vzorkování 4:2:2
D-8 (neboli Betacam SX), D-9 a D-10 se (zatím?) moc nerozšířily
IV. Ostatní
Kromě záznamu na magnetický pásek existují i další metody: například záznam na DVD (ne však v profesionální sféře) nebo pevný disk. Kamery a následný studiový řetězec pracující s harddisky místo kazet používala například slovenská zpravodajská stanice TA3. Nově existují také kamery nahrávající na paměťové karty (z profesionálních je to např. systém P2 od Panasonicu).