Jižní ostrov NZ – je to pravda, je ještě krásnější než ten severní!

Udělali jsme moc dobře, že jsme cestovali od severu k jihu, alespoň nám ty krásy gradovaly!

.

 22-24.2. odevzdali jsme klíčky od auta ve Wellingtonu  (opravdu vtipné – v Hertzu nikdo ještě nebyl, jen tam ležela cedulka – kdo bude vracet auto, nechť vhodí klíčky do boxu! – tomu se říká důvěra v zákazníka) přesunuli se velkou ferry přesunuli na jižní ostrov do městečka Picton ležící ve známé vinařské oblasti Marlborough. Hned jsme nasedli na vodní taxi (12 lidí), popojeli kousek, pak přejeli kopec minibusem a zase nasedli do malinkého (pro 4) vodního taxi, které nás zavezlo doprostřed nádherného fjordu k našemu ubytování – naprostá idylka. Obklopeni bujnou vegetací, výhled na moře, k dispozici sauna, vířivka, masáž J Vyzkoušeli jsme vše! Občas jsme zašli do přírody, Jiří se stačil ztratit na kole v buši a ještě ke všemu píchnul! Relaxujeme a popíjíme výborné vínečko!

 .

 24-26.2.08 zamířili jsme do přímořského městečka Nelson,které na nás dýchlo naprostou pohodou a příjemnými restauracemi J. Opět relaxujeme, ostrova si užíváme hlavně cestou, protože je neustále co objevovat,na co se dívat. Za každou zatáčkou se objeví nová, úžasná scenerie. V Nelsonu jsme si prohlédli zrenovovanou „historickou“ vesnici  dob těžby zlata. Tady je historické to, co je staré 100let! Na Evropu trochu nezvyklé. Jsme ubytováni v nádherném soukromém domě, který vypadá jako by byl celý z bílé krajky.

.

 26-29.2. vyrážíme na jih do oblasti NZ velehor a ledovců. Cestou jsme se zastavili na nádherné vyhlídce na skalní útvary,které vypadají jako na sebe naskládané lívance (viz foto) – taky se tak jmenují „Pancake rocks“. V horách jsme potom na vrcholky hor pokryté sněhem koukali s otevřenou pusou, jako kdybychom nikdy neviděli sníh! Ale tady prostě vypadal neskutečně v té zeleni! Dorazili jsme do městečka Fox Glacier ve  Westland NP, který je velmi zajímavý – na jeho západě jsou pláže, směrem na východ přecházejí v tropický neprostupný les a na něj navazují velehory se sněhovými jazyky. Absolvovali jsme túru na ledovec, dostali jsme mačky a hole, teple se oblékli a hurá do hor! Byla to naprostá paráda…přímo z tropického pralesa jsme sešli na ledovec táhnoucí se z třítisícové výšky! Z pokoje hotelu jsme měli krásný výhled na nejv.horu NZ Mt. Cook a na druhou Mt.Tasman. Z málokterého místa se prý dají vidět obě najednou! Tohle jsme si moc užili.

.

 29.2.-2.3. z velehor jsme se vydali na jih do lyžařské oblasti, do města Queenstown. To na nás dýchlo atmosférou evropských lyžařských středisek, ovšem žádné pořádné hory jsme neviděli. Nevadí, i tak to tu bylo příjemné. Při výletu do nejznámější oblasti místních fjordů – Milford Sound – jsme neměli štěstí na počasí, celý den lilo jak z konve, ale to se nakonec ukázalo neocenitelným….při cestě tam i zpět jsme viděli stovky vodopádů proudících z několikasetmetrových výšek přímo vedle silnice, nemluvě o zážitku při plavbě lodí po fjordu! Fotky nejsou úplně nejlepší, ale pro ilustraci postačí…. A taky jsme si tu moc pochutnávali na všech možných mořských potvůrkách…dokonce jsme už poněkolikáté měli ústřice, o kterých jsem si ještě nedávno myslela, že je nepozřu.

. 

 2/3.3. cestujeme na sever a na noc zastavujeme v malém městečku Wanaka, na břehu krásného jezera. Ubytování opět v soukromí, uprostřed pastvin, ovce téměř před okny… Ovečky se nám tu moc líbí, je jich neskutečné množství, jsou všude a jsou krásné!

Cesta byla nesmírně zajímavá a my jen mlčeli a zírali. Projížděli jsme opět velmi rozmanitě vlnitou krajinou, ne však zelenou, ale kopce byly žlutozlaté. Ne vyschlé, ale prostě s takovým druhem porostu. Silnice vedla úzkým údolím, kolem nás se vše vlnilo a pohled do dálky vypadal jako když jsou hory pokryty nějakou látkou, saténem či co. Tak moc jemně vypadaly všechny ty záhyby, hrbolky atd.

.

 3/4. 3. dnes jsme se dostali k největší hoře NZ, Mt. Cook (3.754m), přesně z druhé strany než před pár dny. Absolvovali jsme jen kratší odpolední procházku pod horu k ledovci Hooker glacier. Byla dost zima, něco kolem 14st., takže jsme pak zalezli do hospůdky k vínečku. V hotelu jsme si prohlédli velmi dobře vytvořené centrum Ed. Hillaryho, kterého tu všichni zbožňují a uctívají. Je tu vše týkající se jeho výstupu na Mt. Everest v r.53 i dalších aktivit.

Cestou jsme jeli okolo kouzelného jezera, které mělo barvu jako Karibské moře! Ale i další . Krajina byla kopcovitá, nalevo jsme dlouhou dobu viděli zasněžené vrcholky velehor, na druhé straně kopce občas posypané sněhem. Kopce se zase nádherně vlnily, vypadají vlastně tak lehce zakulacené, zaoblené, ale přitom s jasnými konturami. Vlastně mi připomínali kopečky šlehačky nastříkané sprejem J.

.

4-6.3. naší poslední zastávkou je město na západní okraji ostrova, Christchurch. Cesta se opět vlnila mezi kopci, nejprve žlutě zbarvenými, ty se pak začaly zelenat, chvílemi se objevovaly plochy neskutečné jasně zelené barvy a všechno vypadalo jako pokryté zeleným kobercem. Tady vlastně nikde není vidět vysoká tráva, jako u nás třeba louky, všechno je sestříhané, upravené. Pořád vidíme jak někdo sedí na traktorku a upravuje plochy, ať už soukromé či podél silnic a parků. Začaly se objevovat pastviny plné, ale opravdu plné ovcí, tentokrát většinou šedé až hnědé barvy, občas i nějaké krávy, ale také jeleni a lamy.

Město bylo docela příjemné, s mnoha „starými“ kamennými budovami.

Ráno jsme museli vstávat ve 4h, protože v 7h jsme odlétali „domů“, do Sydney.

.

NZ jsme si úžasně užili, je dobře, že jsme ho sjížděli od severu k jihu, pořád nás překvapovalo něco nového, úžasnějšího. Je to parádní místo vhodné pro vyčištění hlavy, ale také k zamyšlení. Lidé se tu k přírodě a ke svému okolí chovají velmi ohleduplně, vědí, že jejich příroda je téměř nedotknutelná a nechtějí si to pokazit. A jsou v neskutečné pohodě, nic pro ně není problém.

.

Ostatně i tady, stejně jako v Austrálii, odpověď téměř na cokoliv je „no warries“ J

Tak, ale teď už se těšíme do tepla a na sluníčko, trochu jsme poslední dny „promrzli“ J