Rekonstrukce bytu s Aronem…..aneb psa s metrem v hubě viděti, nervy na pochodu míti
Nechci se vytahoval, ale MUSIM. Protože kdyby nebylo mě , nebyla by žádná rekonstrukce.Tak kromě toho, že jsem na přípravě zapracoval, tak babča měla nějaké výhrady.třeba, že mě neuzvedne do vany.
Mezi námi, kdybych chtěl, ona by mě tam dostala, ale já nechtěl, vana se mi prostě nelíbí. Mně se koupání doma v zásadě vůbec nelíbí, ale strpím sprcháč, když už to musí být.
Tak když to beru zpětně nejlepší byla výměna oken a to v naší staré ložnici se měnila celá zeď.Když to mělo propuknout, babča sháněla kde se dalo někoho, kdo by si mě vzal na celou dobu výměny.Nikdo nebyl a proto jsem si výměnu oken mohl parádně užít.
Tak za prvé k nám do bytu pořád někdo chodil a já návštěvy miluji.
Za druhé nikdo se nepřezouval a všude byly položený krabice a proto jsem ani já nemusel podstupovat potupnou proceduru „mytí nožiček“
a za třetí a to bylo vůbec nejlepší tři dny byly otevřený v našem domě všechny byty a nejen byty, tam i všechny místnosti. Pravda, že se nám jezevčice z šestky přišla vyčurat do předsíně a bylo to na mě, to mi vadilo, ale všechno ostatní už bylo báječný. Otevřený dveře babča nejdřív chtěla řešit tím, že mě přiváže vodítkem na balkoně. Jenomže přišli bouračí oken a nešlo to, musel jsem být na volno. No samo šli jsme ven, na dlouho , ale jednou jsme se vrátit museli a to byla moje příležitost. První den jsem vyrazil nahoru, protože rozumějte, jinak se člověk k sousedům nedostane.Tak v sedmičce jsem dostal šunkovej salám a byl jsem se podívat v tajemný místnosti kde má soused V.vysílačky. Chtěl jsem vyslat SOS ale nedovolil, tak jsem tam čajznul míček a šel naproti. Je to jasný, nikde žádný přezouvání….všude otevřeno.
Zkontroloval jsem kuchyň, kde nic tu nic, ale paní domu mě ulovila na piškot a šla volat na chodbu. Járo, nehledáš Arona? Nehledala, ale řekla že jo a přišla si pro mě. Řekla, že mě přiváže ke stolu, ale zase musela jinam. Tak jsem vyrazil znova. Sousedi ze šestky se o mě občas starali, když šli ven, vzali mě s sebou na dlouhý procházky. A pani H. má pro mě slabost a vždycky mě ráda vidí. I tentokrát, udělal jsem jim tam vizitu, s pani jsem se trochu pomuchlal a šel naproti. Tam bydlí fenka jezevčíka, vzteklá jako čert. Trochu jsem si chtěl čuchnout a taky jsem ji přišel říct, že já dobře vím kdo udělal tu loužičku. A tak jsem to zkontroloval a zjistil jsem, že mají parádní postele. Fakt, senzace, on pán jezdí na lodi, tak asi přivezl z ciziny. Krásně se na nich leželo. Chvilku jsem si dáchnul, no co, doma všude bordel a nikde kouska klidu, tady už měli okno zadělaný, netáhlo, ta potvora rezatá si lehla vedle mě….
A probudila mě babča, která se sousedce omlouvala, jakej jsem oprsklík..a ta říkala, to nic, podívejte se jak krásně spali a babča šla domu pro dvě flašky vína a sedli si kolem stolu na noviny a vypravovali a smáli se , bylo jich tam asi dvanáct a tak jsem přispěl ke zlepšení sousedských vztahů.
Druhý den to pokračovalo, my jsme pořád ještě museli mít dveře dokořán tak jsem šel dolu, protože nahoře už uklízeli a zavírali. Naproti mají nafoukanou šarpejku, pod námi vlčáka a naproti maltézáka. Pod nima uňafaný špice a naproti jorkšíra. A pak je, babča říká vesnický klopejťák Rony, co vypadá jako pudl, ale je všechno možný. A ten mi řekl, že ve dvojce mají kosti od uzeného a šli jsme na to. Když jsme byli v nejlepším tak na chodbě ARON EEEE´´´´ÉE, kde jsi…. můžete odpovídat, když máte plnou hubu kostí? …ne. Tak se ozval pán z bytu, tadýýý, kde je to tadýýý, ve dvojcéééé, už jdůůůů.. ne ne , to je dobrý, on nic nedělá, já vám ho pak přivedu.
No a zašel jsem i k dalším, ozkoušel postele, křesla, co vaří k večeři- většinou nic moc…. ale jak se okna vyměnili, dveře se postupně zavírali a už mám zase utrum.
Po oknech následovala koupelna. To jste si možná všimli, že to babča zařídila tak, že jsme odjeli na labradorský tábor na Sázavu. No a když jsme se vrátili, koupelna a záchod úplně nové… jenom jsme ještě tři dny bydleli na stavbě a babča z toho byla nervní. To byla ta nejhorší část, protože jsem si neužil a ještě se teď musím porád koupat.
Stejně tak to bylo s podlahami. Babča je děsnej organizátor, tak dlažbu v kuchyni a předsíni nám dělali když jsme odjeli na Dubinu a pak hned nová kuchyň. Jenže a to bylo prima před tím instalatér-ten měl doma labinku, pak dva elektrikáři, jeden má doma zlaťandu- no moc prima kluci. Mohl jsem je popotahovat, občas vyskočit, věděli kde podrbat a nepřekvapilo je že jsem pracovitej a odnáším si vercajk, prostě to byla pohodička. Oni udělali ty rozvody a tak a přišli montovat kuchyň a dělat plovoučku do naší nové ložnice. Ta podlaha jako vždy- nesmíš. Ale tu kuchyňku jsem si užil.Pracoval jsem velmi pilně s truhlářem, já byl v pohodě, ale on byl ze mě silně nervozní. Odpolko už jsem to zapích, protože mi vyhrožoval že mi uřízne ku…, a to bych opravdu nerad. Měl to říct, že ten metr je pro něj tak důležitej. Ale hlavně to byl lakomec. Babča to žehlila a podstrojovala mu domácí kuchyní, já bych se na něj vykašlal, na nervozu. A kuře sblajznul, ani křupku mi nedal.
Při uklízení jsem taky pomáhal, to obzvlášť rád, protože to je babča skoro pořád v předklonu a nebo stojí ve výšce. Předklon je nejlepší, to jdu čuchnout- ale ve střehu, protože se ohání mokrým hadrem, a je z toho docela pěkná honička.
Malíř taky ušel, ale pejsou nevoněl.
A nejlepší nakonec. Truhlář na dveře. Ten už u nás byl třikrát na kafi, a chodí v pondělí, kdy jsou ještě buchty. Dveře stojí opřené pořád v šatně o zeď. Byl pro ně už přesně 12x, to jsme museli vždycky zkrátit procházku, ale dodnes nedojel. A mě považuje za chudinku, protože jeho labrador váží 52 kilo. A jmenuje se Veverka, a já když vidím veverku tak trhám vodítka. A to je všechno na co jsem si vzpomněl a dnes už mi to ani nepřijde, že to u nás vypadalo jinak…