Národní přírodní rezervace HŮRKA U HRANIC
Hůrka u Hranic jsou svahy na pravém břehu průlomového údolí řeky Bečvy od vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou na sever po vlastní město Hranice.
Malé, ale významné krasové území v devonských vápencích, z části překryté neogenními usazeninami. Zahrnuje i Hranickou propast (nejhlubší v České republice) na jejímž dně je jezírko s minerální vodou, jako příklad hydrotermálního krasu. Krasovému podloží odpovídá i zdejší flóra a fauna.
Nejstarší písemná zpráva o Hranické propasti pochází z r.1586 od zemského lékaře v Moravském markrabství Tomáše Jordána z Klauznburku. Propast je rovněž zachycena na světoznámé Komenského mapě Moravy
Výměra: 37,45 ha
Nadmořská výška: 268 - 370 m
Vyhlášeno: 1952
GEOLOGIE
Území se rozprostírá na styku devnoských vápenců, které tvoří jižní část rezervace, s kulmskými (spodnokarbonskými) břidlicemi, drobami a slepenci. Ve vápencové části rezervace se nalézají četné krasové prvky jako škrapy a závrty.
Ale zcela jistě nejproslulejším krasovým jevem je zde bezesporu Hranická propast, která je nejhlubší (zatím změřená hloubka 273,5 m) propastí v České republice. Vznikla korozní činností vystupujících teplic s vysokým obsahem CO2. Korozí naleptávané a uvolňované bloky na stěnách odpadávaly a tím docházelo k postupnému rozšiřování azvyšování prostoru, až zřícením vznikla propast. Skalní podloží je pokryto hlavně eluviálními a deluviálními hlínami, místy sutěmi, které jsou produktem mrazového zvětrávání v mladším pleistocénu.
KVĚTENA
Pestrému geologickému podkladu odpovídají i různá rostlinná společenstva, přičemž vápencová oblast je vegetačně mnohem bohatší. Je zde zachován zbytek původních porostů s přírodně blízkou druhovou skladbou dřevin a tomu odpovídající zastoupení keřového i bylinného patra. Kromě společenstev středoevropských habrových doubrav a bučin jsou zde i porosty, jejichž skladba připomíná lesostepní až stepní společenstva xerotermních oblastí.
Stromové patro tvoří především habr obecný, dub letní, dub zimní, lípa malolistá, javory a jasan ztepilý, místy se vyskytují buk lesní, jedle bělokorá a borovice lesní. Cizími prvky jsou borovice vejmutovka, trnovník akát i smrk ztepilý.
Ve vápencové části tvoří podrost mj. sasanka hajní, prvosenka vyšší, hvězdnatec zubatý, lýkovec jedovatý, okrotice bílá, zapalice žluťochovitá, plicník tmavý, bažantka vytrvalá, konvalinka vonná, barvínek menší, břečťan popínavý a lilie zlatohlávek.
V kulmské části převládají v podrostu lipnice hajní, metlička křivolaká a bika bělavá, které doplňují kručinka německá, kručinka barvířská, jestřábník zední, jestřábník savojský, pstroček dvoulistý a další. Na skalních teráskách, výchozech a ve spárách roste sleziník severní, sleziník červený, rmen barvířský, česnek chlumní, česnek kulatohlavý, bělozářka větvitá, zběhovec lesní, klinopád obecný a dobromysl obecná.
ZVÍŘENA
Zajímavé výsledky přinesl hydrobiologický průzkum jezírka v propasti, neboť v této zdánlivě mrtvé vodě bylo zjištěno přes 20 druhů organismů. Všechny nalezené druhy zachovávají odpovídající stratifikaci ve vodním sloupci, kdy na povrchu jsou zástupci taxonů vod různého typu s převahou zvířeny pramenů. V hlubších vrstvách jsou jen živočichové podzemních krasových vod z řad drobných korýšů, např. klanonožec plazivka pramenná, blešivec, buchanka jeskynní, které lze považovat za málo běžné druhy naší fauny. Z osmi taxonů žížal je nevýznamější druh Lumbricus polyphemus, který zde dosahuje severní hranice svého rozšíření.
Z dalších skupin bezobratlých byla větší pozornost věnována výzkumu plžů, kterých bylo nalezeno téměř 50 druhů. Specifickým biotopem je pro ně prostor propasti, kde žijí vřetenatka nadmutá, plamatka lesní, sklovatka rudá, vřetenovka hladká a další.
V jiných částech rezervace se vyskytují například kuželovka skalní, vlahovka narudlá, skelnatka, srstnatka jednozubá, sítovka a také zástupci nahých plžů plzák hnědý a podkronatka žíhaná.
Stonožek a mnohonožek je zatím doloženo celkem 18 druhů, přičemž v případě mnohonožky Trachysphaera gibulla se jedná o první nález na Moravě.
Hnízdí zde více nez 60 druhů ptáků. Nad propastí je možno pozorovat např. kavku obecnou, poštolku obecnou, příležitostně krkavce velkého. Dále zde hnízdí jestřáb lesní, holub doupňák, krutihlav obecný, datel černý, strakapoud prostřední, konipas horský, pěnice vlašská, králíček obecný, šoupálek krátkoprstý a žluva hajní.
Doloženo je zatím 18 druhů savcům mj. ohrožená veverka obecná v obou formách, netopýr velký, netopýr rezavý a hvízdavý.
LESNICTVÍ
Cílem hospodaření je výchova ve prospěch přirozené druhové skladby a vývojově příznivé věkové struktury lesních porostů, zejména pak přeměna stanovištně nevhodných smrkových porostů na odpovídající bukodubové.
VYUŽITÍ
Rezervaci navštěvuje množství turistů. Vedou jí dvě značené trasy.
V propasti byl 25.7.1998 vytvořen český rekord v hloubkovém potápění (M. Haša, D.Skoumal 130 m pod hladinou). Absolutní rekord drží K. Starnawski (Polsko), který se 17.12.2000 potopil 181 m pod hladinu. Speleo potápění je zde možné pouze výjimečně, s povolením Ministerstva životního prostředí ČR.
Šafář J. a kol. (2003): Olomoucko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.
Další zajímavosti o přírodních rezervacích zde