Agility jsem objevila v roce 1996. Začala jsem cvičit s Brandy, ale jelikož se agility líbilo i mé dceři Lence, v létě roku 1996 jsem jí Brandy předala a pořídila si Bolse (Amádeus YWO).
Bols byl přesný, spolehlivý, ale pomalý pes, takže jsem s ním běhala jen pro radost, ne pro ambice. Proto byla pro mě jednoduchá volba, když mi bylo nabídnuto místo asistentky trenéra reprezentace ČR Tondy Grygara. Díky tomu jsem se pohybovala ve vrcholovém agility, i když ne jako psovod. Asistentku trenéra jsem dělala do roku 2002, v mezičase jsem byla rovněž v orgánech KA ČR. Nejdříve v KRK KA ČR, posléze ve výboru (místopředseda, jednu dobu i hlavní výcvikář). Kvůli časovému vytížení jsem ale odešla a nadále se plně věnuji výcviku v Permoníkovi.
Bolsíček už aktivně neběhá, v únoru 2011 oslavil své patnácté narozeniny, takže už ho s sebou neberu ani na tréninky ani na závody. Ještě před pár lety jsem ho jen občas na tréninku protáhla přes překážky, samozřejmě uzpůsobené jeho pokročilému věku, dnes už ale tráví 95% dne spánkem.
Abychom se cítily na závodech vytížené, pořídili jsme si každá ještě šeltii. Já Griotku (Dinah z Rosického vršku), Lenka Whisky (Little Whisky Bohemia Platina. Jelikož se ale ukázalo, že ani jedna šeltie téměř nevidí (jsou obě CEA pozitivní), běhály jsme s oběma jen pro radost, na vrcholové běhání to nebylo.
Griotka už před čtyřmi lety rovněž překročila zenit, běhala dvakrát ve trojkách a měla za sebou účast na několika Mistrovstvích republiky a spoustě dalších závodů. Největším úspěchem bylo třetí místo na Mistrovství ČR v agility ve družstvech v roce 2005.
V roce 2007 jsem musela začít přemýšlením nad ukončením závodní kariéry s Griotkou, bylo načase pořídit si nové štěňátko a začít se věnovat jemu. Griotka si ještě užívala 3 roky zaslouženého důchodu, dnes již není mezi námi.
Osud tomu chtěl, že jsem se jednou na výstavě dala do řeči s paní Kalubcovou (CHS ze Shetlandů - www.zeshetlandu.com) a od ní se dozvěděla, že má doma pětiletou fenku, která je pro agility "jako stvořená". Do Lízinky (Elizabeth) jsem se na prvni pohled zamilovala. Nechtěla jsem ale začínat trénovat s pětiletým zvířátkem, proto jsem "zlanařila" Vlaďku Hilscherovou, aby pro mě Lízinku nakryla.
V její chovatelské stanici POLODR (www.polodr.cz) se pak 25. 2. 2006 Lízince narodila tři štěnátka. Vybrala jsem si jedno z nich (Aniku Sherry) a na jaře roku 2006 jsem s ni začala trénovat. Sherrynka je velmi temperamentní, ochotná ke hrám i práci, takže je radost s ní dělat. Dnes už je to zkušená závodnice, s řadou úspěchů na závodech a myslím, že v této době se dostala do vrcholné formy. Proto přišel čas začít pracovat s dalším pejskem, abych po odchodu Sherry do důchodu mohla v agility pokračovat. Sherrynku jsem nakryla, nechala si jedno její štěňátko a v současné době trénuji i s ní (Armagnac the Best of Permonik)
Kromě ambicí běhat se věnuji i novým zájemcům o agility. Instruktora jsem začala dělat od roku 1998 už na předchozím cvičáku, v roce 2000 jsem byla u zrodu OSA Permoník a od té doby dělám nepřetržitě předsedu a instruktora zde. Jako instruktorovi mi prošli rukama všichni, kdo u nás cvičí, jsem v roli "síta", přes které procházejí ti, kteří chtějí dělat agility vrcholově nebo kvůli závodní kariéře a ve kterém zůstávají ti, kdo nemají vůbec žádné ambice a chtějí si se psem jen hrát. Nejraději pracuji se štěňátky, a mladými pejsky, mám ohromnou radost, když po roce práce zúročíme naše úsilí a já vidím, jak se posouvají kupředu. O mých svěřencích si můžete přečíst v rubrice "Osobní stránky" na stránkách www.permonik.cz, ovšem až po aktualizaci klubového webu, naše klubové stránky jsme letos začali kompletně rekonstruovat.