Nymburští komunisté odmítají hrůzostrašné události v Jihoafrické republice ve světle právně-filozofickém, ústavně-právním a v kontextu problematiky sociálního státu.

Aneb ozvěny „jihoafrického práva na stávku“ v České republice. Jižní Afrika není od nás zase tak daleko. Nevěříte? Pak byste měli!

Celý svět je šokován děsivými událostmi v JAR, kde bylo podle vyjádření médií bezpečnostními složkami zastřeleno až 34 stávkujících dělníků černé pleti v platinovém dole.

Nymburská KSČM tento děsivý akt jihoafrické policie ostře odsuzuje, neboť jsme došli k přesvědčení, že Jihoafrická republika se tímto činem vrátila do dob apartheidu, resp. rasové segregace a kolonialismu.

Přičemž právě JAR, země která hostila v roce 2010 světový šampionát ve fotbale, by podle našeho názoru měla být vzorem pro ostatní africké státy, spolu s Botswanou a Gabonem se i díky rozličnému nerostnému bohatství, tj. zejména diamantům, zlatu nebo právě zmíněné platině těší nejvyšší životní úrovni na černém kontinentě. Na celkovém hrubém domácím produktu (HDP) Afriky se Jihoafrická republika podílí dokonce až jednou pětinou.

Nicméně položme si společně v této souvislosti jednoduchý dotaz. Dostává se této životní úrovně většině obyvatelůma nebo je to otázka jen pár vyvolených občanů, většinou bohatých potomků holandských přistěhovalců, tzv. Búrů, kteří se neslavně „proslavili“ svou otrokářskou minulostí? Tímto dotazem samozřejmě schválně cílíme na velké sociální nerovnosti v Jihoafrické republice.

„Děsivou policejní akci“ přitom zavrhly i některé naše pravicové deníky. Sobotní Lidové noviny mj. napsaly: „Zásah jako v dobách apartheidu – stávka horníků skončila krveprolitím: policie postřílela více než 30 stávkujících – ten incident připomněl mnohým komentátorům temné období z jihoafrické minulosti – éru apartheidu. Vzpomínky oživil brutální zákrok policistů proti stávkujícím v jihoafrickém platinovém dole Marikana nedaleko Johannesburgu: muži zákona začali do řad demonstrantů ozbrojených mačetami a železnými tyčemi střílet, poté co horníci neuposlechli výzvy, aby se rozešli. Po dvouminutové palbě zůstalo v prachu ležet 34 mrtvých. Podle svědků rozháněči stávkujících nejprve na šik rebelů namířili vodní děla, slzný plyn a gumové projektily. Na hlavu policie se vzápětí snesla kritika. Titulní články jihoafrických novin hovořily o krvavé lázni, jatkách a nejhorší události v novodobé éře. „Takové věci se u nás děly dříve, režim se takto choval k lidem černé pleti,“ napsal deník Sowetan. Některé nevládní instituce pak přirovnaly zásah k masakru Sharpeville v 60. letech. Policie tehdy začala střílet do davu protestujících černé pleti. Odhaduje se, že padlo skoro 70 lidí. „Důvody k policejnímu zákroku jsou jiné než tehdy, ale výsledek je podobný,“ uvedla Lucy Holbornová z Jihoafrického institutu pro rasové vztahy. Lidé si navíc stěžovali, že úřady nezvládly situaci po střelbě. Příbuzní dlouho čekali na seznam mrtvých či raněných. Mnozí proto složitě objížděli nemocnice a ptali se po svých blízkých.“ – (autor pod zn. jas. Zásah jako v dobách apartheidu. Deník Lidové noviny, dne 18. 8. 2012, s. 8.).

Ano, ukazuje se, že kapitál neznamená všechno. Země neustále bojuje s rostoucí kriminalitou. Vraždy a loupeže jsou zde na denním pořádku.

Jak vidno, peníze ještě neznamenají dodržování práva a zásady humanismu. JAR ukázala zbytečným zabitím dělníků světu ještě jednu podstatnou právně-teoretickou, státovědeckou, resp. ústavně-právní rovinu, nad kterou bychom se měli zamyslet u nás v České republice, a to sice, že není moderním demokratickým-právním státem, neboť právě jedním z atributů (přívěsků) moderního právního státu je i sociální stát.

Např. prof. M. Večeřa po linii předmětu Teorie práva v této souvislosti zajímavě hovoří o tom, „že sociální občanství je jádro sociálního státu. Formulování a prosazení sociálních práv do podoby sociálního občanství, které je stát povinen respektovat, a to nejen tím, že tato práva neruší, ale naopak svou aktivitou naplňuje, vedlo postupně k vytvoření sociálního státu jako určité varianty právního státu. Univerzálnost sociálního občanství, tvořícího jádro sociálního státu, vedla k tomu, že se sociální stát stal reálným fenoménem ve všech ekonomicky vyspělých zemích. Sociální stát tedy představuje v současnosti podstatnou charakteristiku moderního státu a zajišťování sociálních aktivit státu posunuje z role pomocného mechanismu směrem k institucionálnímu jádru západních společností“ (In Večeřa, M. Harvánek, J. Teorie Práva. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2000, s. 106 až 107.).

„Za sociální stát můžeme označit stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí i praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž věcí veřejnou. Analytickou definicí pak můžeme konstatovat, že sociální stát je stát, ve kterém demokraticky organizovaná moc prostřednictvím sociálního zákonodárství a činnosti státních orgánů a institucí:

1.       Garantuje základní příjem pro každého jedince či rodinu na úrovni životního minima.

2.       Poskytuje sociální dávky umožňující předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika možných sociálních událostí (zvl. nemoci, úrazu a nezaměstnanosti) s cílem zajistit přiměřenou úroveň sociálního bezpečí a sociální suverenitu jedince.

3.       Zajišťuje poskytování veřejných sociálních služeb (zejména školství a zdravotnictví) na odpovídající úrovni kvality pro všechny jedince bez ohledu na jejich sociální status.

Uvedené tři základní okruhy činností sociálního státu nepostihují jeho celkový záběr aktivit a zejména cíle, které jsou s ním v souvislosti se zdůvodňováním jeho existence nebo obhajobou spojovány. Za programově sledované cíle sociálního státu bývají označovány zejména:

a.      sociální jistota a bezpečí,

b.      sociální suverenita a důstojnost jedince,

c.       blahobyt občanů,

d.      snížení sociální nerovnosti a vyšší sociální spravedlnost,

e.       standardní úroveň veřejných sociálních služeb,

f.        zlepšení kvality osobního a společenského života,

g.      legitimování společenského (politického) systému (literatura tamtéž s. 118.).

„Z hlediska ústavně-právní orientace se potom sociální aspekt státu projevuje v zakotvení jeho rozmanitých úkolů, které zajišťuje v podobě:

1.       stanovení politiky na určitém úseku

2.       povinnosti organizovat nějaké činnosti (rekvalifikace)

3.       poskytování nějakých služeb (pracovní úřady, infrastruktura, ochrana zdraví, vzdělání).

V ústavním pořádku ČR svědčí o přítomnosti takového principu zejména ustanovení hlavy čtvrté Listiny (rozuměj Listiny základních práv a svobod). Hovoříme-li o úkolech ČR jako sociálního státu, je třeba vidět to v souvislosti s různými významy pojmu „lid“. Za lid v právních vztazích sice vystupuje stát, ale politika státu v sociální, kulturní a hospodářské či ekologické oblasti je vlastně projevem solidarity nebo pudu sebezáchovy státotvorného společenství“ (Filip, J.: Ústavní právo České republiky. 4. vydání., v nakladatelství Doplněk 2. opravené a doplněné vydání. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity a nakladatelství Doplněk, 2003, s. 228 až 229.).

Závěrem našeho pojednání vyzýváme všechny členy KSČM, příp. sympatizanty, aby si památku zabitých dělníků, kteří bojovali a zemřeli za lepší pracovní podmínky, připomněli tichou vzpomínkou a v žádném případě do budoucna nepodceňujme situace, kdy současná vláda „Nečase“ kritizuje např. odborářské demonstrace a všemocně se snaží o legislativní omezení práva na stávku, byť v České republice existuje (rozuměj vyplývá) právní nárok na stávku dokonce dle ustanovení čl. 27 odst. 4 LZPS (srov. čl. 27 odst. 4 USNESENÍ České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.– monograficky srov. především Klíma, K. Ústavní právo. Dobrá Voda u Pelhřimova : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, s. 326 – „Právo na stávku je ústavním právem vyplývajícím z Listiny. Není přitom upraveno, co stávka je a jaký je její smysl. Z kontextu ústavní úpravy přitom vyplývá její hospodářsko sociální charakter – tedy rozhodně nikoli přímo politický. Podrobnosti upravuje posléze zákon o kolektivním vyjednávání č. 2/1991 Sb.).“

Taktéž velmi rychle se rozevírající nůžky sociální nerovnosti mezi občany České republiky by pro nás měly být z výše uvedených důvodů a argumentů obrovským mementem. Snad právě proto nezahynuli dělníci v JAR zbytečně a kritikou současné vládní koalice, která má za sebou celou řadu korupčních skandálů a afér s neefektivním hospodařením peněz daňových poplatníků, uctíme jejich památku nejlépe.

Čest památce zastřelených dělníků v Jihoafrické republice!

autor: OV KSČM Nymburk

zdroj: KSČM