Ti, kdo rozbili republiku a bezmála dvacet let ekonomicky a politicky tunelují a přisvojují si její zbytek, majetek státu, obcí i řadových občanů, znova a znova straší, že prý žijeme na dluh. Vydírají občany, že už prý režim nemá na to a není schopen nadále dodržet základní lidská práva dětí, rodin s dětmi, zaměstnanců a seniorů.
Marnotratní, často podnikatelsky neschopní, ale jinak všeho schopní papaláši a jejich média dennodenně vykládají, že už není ani na to, na co měl i daleko méně ekonomicky výkonný režim a méně technologicky vybavené československé národní hospodářství před dvaceti lety.

Strany pravice a v době po volbách, pokud je u moci, i ČSSD společně omezují veřejné výdaje demokraticky určené k sociálnímu zajištění, vzdělávání, rozvoji a kulturnímu vzestupu všech občanů české společnosti. Podle klausovské zásady - každý ať se o sebe postará sám. Proto například Z. Bakala a spol. dostali za vlády ČSSD od státu na 45 tisíc bytů cenu pouhých čtyřicet tisíc korun za kus, aby teď nájemníkům zdražovali bydlení a nutili je žádat od státu sociální příspěvky na bydlení. Mnozí z těch nahoře včetně vrcholných papalášů se zkrátka politicky a ekonomicky prodrali a protunelovali ke svým výsadám, postavení a někdy i mnohamiliardovým majetkům cestou vzájemné protekce, někdy doslova kriminální likvidací veřejného majetku a vyrabováním peněženek a úspor občanů. Teď, když si užívají své papalášské výhody, lehce nabyté miliardy, mají tu drzost, že upírají nemocným, sociálně slabým, ale i tvrdě pracujícím zaměstnancům právo na zdravotní péči z veřejného pojištění, právo na nemocenské a další dávky z řádně placeného nemocenského a sociálního pojištění a poctivě placených daní.

Dvacet let ti, kdo jsou u moci, vydírají a mediálními kampaněmi zkoušejí skandalizovat a umlčovat demokraticky smýšlející a sociálně vnímavé kritické hlasy od politiků až po osobnosti kultury a vědy včetně zákonodárců. Prvorepublikový boj s židobolševismem a antisemitismus nahradili hrubým antikomunismem s antisocialismem. Nalhávají veřejnosti, že pokud nebudou zrušena nebo omezena ústavou garantovaná základní lidská práva na práci, na mzdu, na zdravotní péči, na vzdělání a lidsky slušné bydlení, že se systém ekonomicky zhroutí. Tato argumentace požadující utužení kapitalistického přídělového systému zejména ve zdravotní péči, na trhu práce a v sociální péči je přitom v základu založena na lži, že za ekonomickou a sociální krizi kapitalismu může v Česku dolních deset milionů a ve světě dolních šest miliard. Nedávno jsem zaznamenal přiznání jednoho z prokapitalistických ekonomických expertů, že za nynější ekonomickou krizi nemůže Česká republika ani Evropa, ale že jednou z významných příčin té krize je fakt, že ekonomická supervelmoc Spojené státy žila v posledních desetiletích na dluh. Teď se prý některé způsoby americké spotřeby surovin a zboží, nesplácených půjček na účet zbytku světa vyčerpaly. Do toho přišly extrémně velké výdaje spojené se zbrojením a válkami, které prospívají jen části elit.

S plnou odpovědností tvrdím, že rozhodující příčinou systémových krizí kapitalismu je vždy nenažranost, militarismus a asociální orientace zájmů těch nahoře. Příčinou krize z nadvýroby v ekonomice založené na masové výrobě a spotřebě je děsivé sobectví, se kterým nejvyšší vrstvy své vlastní plýtvání, své korupční, ale i válečnické zájmy chtějí rozšiřovat a financovat z výsledků práce těch dole. Logicky těm dole pak nezbývá na to, aby si koupili a spotřebovali část produkovaných služeb a zboží. Nespravedlivě nízké mzdy a příjmy lidí dole, při rozsáhlých daňových manévrech, únicích a podvodech a militaristických sklonech horních vrstev, znamenají i nedostatek daňových příjmů na veřejné služby.

Ekonomická data ukazují, že se v posledních desetiletích v mnoha případech ve vyspělých kapitalistických zemích snižoval podíl mezd na hrubém domácím produktu. V USA, které žily na účet jiných, klesal mírněji, ale v zemích Evropské unie více. V Německu, na jehož ekonomice závisí i Česko, zaznamenali v posledních letech i snížení kupní síly mezd čtvrtiny obyvatel s nízkými příjmy až o 14 procent. Pokles podílu mezd při rostoucí produkci a při technologickém snižování produkčních nákladů znamená omezenost koupěschopné poptávky a silné dopady do oblasti daňových příjmů veřejných rozpočtů. Koncentrovaně řečeno, za současnou ekonomickou krizi, za dluhy systému stejně jako za nedostatek příjmů českých veřejných rozpočtů může rozhodující měrou politika a ekonomické chování nenasytných horních vrstev, kapitalistů a jejich papalášů. Na vině nejsou zaměstnanci poctivě platící daně ani stále méně početné rodiny s dětmi. Nesmyslně povinné zvyšování věkových hranic pro odchod do důchodu pochopitelně není lékem na krize kapitalistického systému doprovázené vlnami vysoké nezaměstnanosti, ale je projevem nezdrženlivosti nenasytných horních vrstev, které nutí pracovat až do konce lidi fyzicky vyčerpané, staré a nemocné, pod sebemenšími záminkami vyhazované z práce a krácené v sociálních nárocích.

Volební hry, v řádu stovek milionů korun a vedené formou reklamních kampaní a mediálních manipulací, diskusi o podstatě krize a odpovědnosti těch, kdo ji způsobují, veřejně nenastolí. Ústavní soud, který řekl, že pokuty a přímé poplatky za čerpání lékařské péče nejsou porušením ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči z pojištění, do těch her také nic nového, demokratičtějšího nevnese. Žijeme v době kapitalistických krizí, ekonomických, sociálních, kulturních. Člověk dole je pro ten systém zbytková veličina, zajímavá jen jako konzument zboží a předmět volební reklamy, terč mediálních her. Pokud lidé i za těchto podmínek dokáží žít slušně a se ctí vychovávat děti, pak je to papalášům, médiím a systému navzdory. Také proto bude muset časem tento nehumánní, zkorumpovaný a nespravedlivý systém ustoupit demokratičtějšímu a kulturnějšímu uspořádání věcí lidských.