Rozhovor s Věrou Žežulkovou, místopředsedkyní ÚV KSČM, o událostech 17. listopadu 1989 a výstavě "20 let nesplněných slibů".

Sedmnáctý listopad jako televizní show a předváděčku Václava Havla jsme přečkali. Ale zeptal bych se, jak jste ten vzpomínkový den přežila Vy?

Účastnila jsem se představení naší malé putovní výstavky 20 let nesplněných slibů a křtu tří nových knih, jejichž autory jsou archeolog docent Zdeněk Klanica, autorský kolektiv vedený místopředsedou naší strany a poslancem EP Jiřím Maštálkou a poslanec EP Miloslav Ransdorf. První kniha, Počátky Slovanů, je vrcholným dílem v této oblasti historické vědy, druhá, Magické osmičky v česko-slovenské historii, vychází ze slyšení v EP o osmičkách v našich národních dějinách, a jako třetí byl představen sborník Muzea dělnického hnutí k výročí Kurta Konrada. Prožila jsem velmi přínosné odpoledne, na představení knih a později i na samotnou výstavu přišli nejen naši členové a sympatizanti, ale další lidé ze širšího spektra levice a s mnohými z nich jsme měli velmi zajímavé diskuse.

Knížky ještě v Naší pravdě představíme v příštích týdnech, zastavme se proto u oné výstavky. Co je vlastně jejím obsahem?

Autoři výstavky chtěli na deseti panelech, které lze převážet z místa na místo, v dobových dokumentech a fotografiích připomenout, jaké skutečně byly sny a přání, jež předznamenal 17. listopad a známé události té doby, a co slibovali tehdejší představitelé, kteří převzali osud naší země do svých rukou. Tehdy se toho opravdu velmi mnoho slibovalo, a jak ukázal čas, mnozí zcela vědomě lidem lhali a od slibů ke skutečnosti je dnes propastně daleko.

Můžete být konkrétní?

Jistě. Tematika je rozdělena na několik oblastí. Jsou zde dokumentovány tehdejší sliby především Václava Havla s tím, co se nakonec skutečně stalo. Václav Havel nám všem například slíbil, že už nikdy nebudeme členy žádného vojenského paktu. Učinil tak v souvislosti s koncem Varšavské smlouvy. A co se stalo? Po několika letech se sami čeští politici vnutili do NATO a společně s ním má ČR i zodpovědnost za útok na Jugoslávii. Později se naši vojáci stali součástí okupačních sil v Iráku, Kosovu a dnes je dokonce máme v bojových útvarech v Afghánistánu. Dotvrzují to fotografie z podpisu konce Varšavské smlouvy, články z denního tisku o přijetí do Severoatlantického paktu, výstřižky z prorežimních novin o našem tamním nasazení a například i záznam rozhovoru šéfa NATO Solany o tom, že Srby měl tento pakt ještě více zmáčknout , jinými slovy, mělo být ještě více mrtvých, aby nedělali potíže.

Tento slib, že nebudeme v žádném paktu, se cituje často. Náš vstup do NATO se vysvětluje změněnou situací ve světě, a to, že někam musíme příslušet. Ale jiné sliby...

Myslím, že tato argumentace je velmi účelová. I jiné malé země nejsou členy žádných vojenských paktů, dokázaly si vydobýt uznání neutrality a nebo jsou alespoň nezúčastněné . Pokud jde o další nesplněné sliby - těch bylo mnohem víc a týkaly se všeho kolem nás. Nejvýrazněji se tehdy prezentoval především Václav Havel. Proto je většina panelů výstavky konfrontací jeho tehdejších slibů s tím, co se skutečně stalo. Možná si pamatujete, jak prohlašoval, že komunisté budou lidi strašit nezaměstnaností a nebude to pravda. Jaká je skutečnost? Nezaměstnanost dosahuje půl milionu lidí, další podniky propouštějí nebo jsou zavírány a často ti, kteří sice ještě práci mají, nedostávají celé měsíce plat. Nebo lze připomenout jeho prohlášení, že zemi musí, na rozdíl od minulosti, vést lidé čestní, morální, pracovití, skuteční odborníci, prostě, abych použila jeho slova, nejlepší z nás. A jaká je skutečnost? Vládne korupční prostředí, někde se korupce přikrývá lobbingem a vlastně jde o totéž. Jsme zavaleni kauzami, které odhalují nejen neprofesionalitu těch takzvaně nejlepších, ale i nemorálnost, lži, špatný charakter protagonistů současné moci. Je jich tolik, že za měsíc si už člověk nepamatuje, co se vlastně stalo, takže korupčníci, tuneláři atd. klidně mohou dál plout ve vodách VIP, protože na ten jejich skandál se už zapomnělo. To všechno také připomínají jednotlivé panely.

Václav Havel v té době šokoval i svou omluvou sudetským Němcům za odsun. Tato otázka se dnes i díky váhání prezidenta Klause kolem podpisu Lisabonské smlouvy znovu dostala do povědomí lidí. Jen to, že na počátku byl Havel, se jaksi zapomíná. Vy jste na to nezapomněli?

Nikoli. Výstava připomíná i onen často citovaný dopis Václava Havla tehdejšímu prezidentu SRN von Weizsäckerovi, v němž se omlouvá za odsun. Mimochodem, onen prezident byl synem státního tajemníka Velkoněmecké říše, jenž připravil k podpisu Mnichovskou dohodu, a zřejmě ji i koncipoval. Představuje také další dokumenty k tomuto tématu. Např. takzvaných 20 podmínek sudetských Němců schválených jejich shromážděním počátkem šedesátých let, na němž dodnes nic nebylo revokováno, kde se píše o tom, že vlastně všechno zavinili Češi a kde si zároveň osobují právo rozhodovat o našem pohraničním území atd. Ukazuje i tzv. česko-německou deklaraci, v níž se slovo odsun nahrazuje vyhnáním , přestože v originálu Postupimské dohody, která rozhodla o vystěhování Němců zradivších v roce 1938 svoji vlast, je použito slovo transfer , jež se rozhodně jako vyhnání přeložit nedá. Přestože byla tato smlouva s velkým humbukem přijata a byla ze strany českého státu velkým ústupkem, sudetští Němci, jak vyplývá z dalšího z vystavených dokumentů, proti ní dokonce protestovali. Aby lidé věděli, co ona Havlova omluva způsobila - a vlastně i zmíněná deklarace - je součástí expozice i několik písemností, které dokazují, jak si sudetští Němci představují spolupráci nyní a jak se v současnosti aktivizují. Opatrnost je proto na místě a požadavek na pojistku není jen líbivým gestem. A i když možná někteří politici zdůrazněním tohoto požadavku mohou sledovat i jiné cíle, na věci to nic nemění.

Mám to chápat, že se na jednotlivých panelech zastáváte prezidenta Klause?

Tak bych to nestavěla. Jsou zde zveřejněny jeho různé výroky. I takové, v nichž vystupoval racionálně a bránil suverenitu naší země a za něž je napadán celou řadou pravicových politiků, včetně V. Havla. Výstava ale připomíná i to, že je vlastně otcem ekonomické reformy , která nebyla ničím jiným než pouhým majetkovým převratem. Lze říci, že vědomě nechal v zájmu realizace neoliberální politiky všemu volný průchod. Umožnil tunelování, rozprodej státního majetku za babku, likvidaci celé řady dříve prosperujících podniků i našeho soběstačného zemědělství, ač byl upozorňován, například profesorem Zeleným, zejména na důsledky tzv. kuponové privatizace. Ta umožnila různým šíbrům se téměř ze dne na den na úkor všech nesmírně obohatit. I pan Kocáb, jenž je dnes takovým bojovníkem za demokracii a chtěl by rušit strany, které mají jiný názor na svět než on, byl protagonistou jednoho z takových privatizačních fondů, kterým mnozí lidé naivně naletěli . Vidíte - a o tom se dnes mlčí. Nebo jiný příklad: O Klausově podílu na rozbití Československé republiky nemůže být sporu. Nedemokraticky si s panem Mečiarem plácli , a aniž by vyslyšeli názor obyvatel Československa, ji prostě rozdělili. Se všemi důsledky. Také o tom se na panelech můžete přesvědčit.

Slyšel jsem názor, že sice vystavené dokumenty jsou dobré, ale nejsou působivé, protože nejde o skutečnou výstavu, ale jen jakési nástěnky, jež se používaly pro agitační účel v minulosti. Je to pravda?

Jsme si vědomi, že nejde o výstavu, která by splňovala všechny požadavky, pokud jde o moderní aranžmá, kde obvykle převažuje názorný obrazový materiál a dobový text je jen na ukázku. Jejím smyslem nebylo soutěžit s výstavami, které za statisíce pořádají velké galerie. Šlo o to, představit na relativně malé ploše co nejvíce autentických dobových dokumentů, které konfrontují sliby 17. listopadu se současnou realitou. Například originál prohlášení Občanského fóra, autentické zprávy z dvacet let starých novin či stejně staré letáčky nevypadají na pohled nijak atraktivně. Nešlo o to, oč šlo svého času katolické církvi, když ohromovala nádherou svých kostelů, aby běžného smrtelníka přesvědčila, že je ve srovnání s Bohem a mocí církve nepatrný. Touto zásadou se spíše řídili současní propagandisté pravice v týdnech kolem letošního 17. listopadu. Zdá se ostatně, alespoň podle reakcí mnoha lidí, že to přehnali. Autorům výstavy "20 let nesplněných slibů" šlo o něco jiného: Připravit takovou prezentaci dokumentů, která by byla mobilní a bylo ji možné snadno přemístit bez složité instalace i mimo Prahu. Prezentaci, která by občanům připomněla konkrétní fakta, která si už možná nepamatují a která dokládají obrovský rozdíl mezi tehdejšími sliby a současnou realitou. Úmyslně byly použity originály, které jsou občas o něco méně čitelné, ale zato nás ani samotné autory výstavy nikdo nemůže obvinit z podsouvání nepravdivých informací. Předpokládáme, že výstavku využijí i v dalších okresech, při různých shromážděních, protože není problém ji celou naložit do auta a převést rychle kamkoli. Nyní je instalována na 3. patře v budově ÚV KSČM v ulici Politických vězňů 9, Praha 1. Všechny zájemce o její zhlédnutí na ni zveme. Je pravděpodobné, že bude v průběhu dalších měsíců obměňována, doplňována, máme totiž k dispozici celou řadu dalších zajímavých dokumentů, které zpracovatelé výstavy nyní už nemohli využít.