Mlha nad troskami československé státnosti
V případě té neumělé muzejní reklamy mohu být
shovívavý. Jistě ji nemysleli zle. Celé soudobé režimní interpretaci
dějin Československé republiky bohužel jde bez ohledu na historická
fakta právě o tohle. O »kávu«, která panstvu chutná, a o »vyhlídku«,
která se panstvu líbí. Ti, kdož republiku rozbili a rozešli se s jejím
odkazem, podobně jako ti, kdož podle aktuální poptávky zkreslují a
hrubě falšují její historický obraz, z pochopitelných důvodů nemohou
mít žádný zájem na samotné historii a na jejím pravdivém obrazu.
Rozhodující pro naše současné papaláše, kteří se dovolávají 28. října,
jak jsme za dvě desetiletí mohli poznat, nejsou národní ani kulturní
hodnoty, a ani sociální či obecně lidská práva.
Mluvit o Masarykovi
a zamlčovat jeho sociální vize, mluvit o českých a československých
dějinách a cenzurovat jejich sociální a národní rozměr, to je styl
Václava Havla, většiny médií a všelijakých těch bendovských a
žáčkovských inkvizitorských ústavů. Dovolávat se tradic české státnosti
a tradic republiky a přitom dennodenně podvádět české občany a
vyprodávat zájmy zbytkového českého státu, to je politický styl stran
novodobé české pravice i špiček sociálních demokratů.
Žabomyší lobbistické partičky spojené s Václavem Havlem od
počátku projevovaly na jedné straně pohrdání národními zájmy
Československé a později i České republiky, a na straně druhé servilní
oddanost k zahraničním protektorům z Německa a Spojených států. Zrcadlo
jim pak nastavila Klausova ODS, propletená s velkými kořistnickými
lobby, která je při dělení kořisti nejprve vytlačila na vedlejší kolej.
Aby si havlovská skupinka uchovala alespoň některé funkce, včetně
prezidentské, musela se odkrýt před veřejností a pomoci ODS v závěrečné
fázi rozbíjení Československa.
Je v tom neuvěřitelný kus politické
vychytralosti (kterou nové elity lživě přičítaly a dodnes přičítají
svým předchůdcům), když se na recepcích a pietních aktech dovolávají
Masaryka a Štefánika ti, kdož republiku rozbili a kdož ve výkladu dějin
cenzurují a v praxi likvidují dílo milionů Čechů a Slováků a
politických zakladatelů a obhájců novodobého československého státu.
Trosky československé státnosti dnes tonou v mlze. Je to zejména pro mladé už stěží proniknutelná mlha mýtů, dezinterpretací a stále více i drzých lží, které mají zpochybnit a zastřít fakta. Začíná to lítostivými povzdechy nad rozpadem Rakousko-Uherska, pověstného žaláře národů, ve kterém Habsburkové za podpory katolické církve po staletí ovládali a v rakouské části tvrdě germanizovali a nechali po statisících umírat ve svých válkách i český a slovenský národ. V mlze mýtů a polopravd se ztrácí skutečná tvář první i druhé republiky se svými vzepětími národní velikosti Čechů a Slováků a se svými hlubokými poklesky a ostrými sociálními, národnostními a politickými konflikty. Také obrazy nacistické okupace a boje za národní osvobození Čechů a Slováků z nacistické nadvlády podivně blednou. Ztrácejí se tváře a jména většiny těch, kdož padli při osvobozování republiky. Mnozí jsou pomlouváni nebo mizí z většiny médií, protože nemluvili tím správným jazykem nebo nepatřili k politicky správným stranám.
Oběti židovského holokaustu a genocidní protislovanské politiky nacistické říše jsou dnes dobré jako kulisy, před kterými našim politickým elitám stojí za to se objevit a promluvit. Hlubokou lítost a soucit však ve většině režimu a elitám oddaných médií vzbuzuje především utrpení německého národa, který za pomoci Anglie a Francie rozbil Československou republiku a poté vedl a prohrál svou totální válku.
Zlomky poválečných dějin Československa se vynořují z mlh v interpretaci, kterou kdosi přiléhavě charakterizoval slovy: »Nacisté sice Československo okupovali, vyhladili na 360 tisíc lidí, teď ale je naším úkolem zapomenout, nedráždit Německo a Němce, jejich vydavatele a nadace, protože bez jejich podpory nebude přepsání poválečných českých dějin úspěšné.« A tak se přepisuje. Politicky motivované a upravované výklady dějin jsou popřením národní minulosti. Konkrétním zájmovým skupinám to ale přináší politický a jiný zisk. Naše sousedy to, co zpochybňuje věrohodnost současného českého státu, udivuje. Lži o minulosti, falešné mýty a zamlžování toho, co se skutečně odehrálo, fatálně poškozují český stát a umenšují jeho význam na evropské scéně, snižují důstojnost nás, českých občanů, v očích sousedů i světa.
S plnou odpovědností tvrdím, že je nutné se s havlovskou, schwarzenbergovskou a vondrovskou servilitou k Německu a Spojeným státům, s otrockým a kriminálním výprodejem hodnot a národního majetku a se znehodnocováním českého státu, jeho dějin i s ostouzením a ponižováním českých občanů rozejít. Bylo by zhoubné, kdyby nenasytnost a bezcharakterní jednání politických elit, pro které koryta a peníze jsou měřítkem všeho a pro které národní dějiny a kulturní hodnoty jsou snadno přemalovatelnou kulisou, se staly převažujícím vzorem jednání. Je to o naší hrdosti, o tom, abychom se nedali zastrašit nebo koupit. Ani naši předchůdci se ve své většině germanizovat, odlidštit a zbavit národních kulturních hodnot a touhy po sociální spravedlnosti nenechali. Právě o tom byl nejen 28. říjen 1918, ale i 28. říjen 1945.
Náhledy fotografií ze složky Život za První republiky 1918 - 1938