Úvodem odpovědi na tuto otázku bych si dovolil poznamenat, že mým oborem je elektroenergetika, ale v případě plynové krize nešlo o technický problém, ale o problém politicko-obchodní, a to mezi Ruskem a Ukrajinou. Tyto země nejsou členy EU a samy jsou v zajetí nejrůznějších zprostředkovatelů a lobbystických skupin.
Krize vypukla prakticky v samotném počátku převzetí předsednictví v Radě EU českými představiteli a zastihla je naprosto nepřipravené na řešení této problematiky a dle mého názoru zprostředkovatelská mise EU selhala, resp. správněji řečeno, neměla vůbec šanci na úspěch.
Nakonec byla krize vyřešena těmito dvěma státy, zejména z důvodu ekonomického tlaku odběratelů plynu v Evropě, především Německa a Itálie a z důvodu hrozby ekonomických ztrát, plynoucích z narušení obchodních smluv, přímo Rusku a Ukrajině. V podstatě se dodnes nepodařilo zcela označit skutečného viníka krize v dodávkách plynu a panují i opodstatněné obavy, že se situace může opakovat.
V době krize se doslova vyznamenali někteří novináři a čeští politici současní i nedávno vládnoucí, postižení rusofóbií. Faktem je, že krize vznikla na části ukrajinského plynovodu a Rusko dodávalo do Evropy plyn trasou přes Bělorusko a Polsko. Plyn jsme tedy v určitém omezeném množství dostávali, ale přes Německo, a mohli jsme jej také obrácenou cestou dodávat na Slovensko.
Ve svém volebním mottu do europarlamentu mám i jeden bod, který se této problematiky také velice úzce dotýká. Jsem totiž názoru a podporoval bych jej i na »europůdě«, že je třeba přísun energetických zdrojů obecně diverzifikovat a nejde jen o politické důvody. Závislost ČR pouze na jednom, resp. dvou zdrojích, není dobrá. Jde např. o prozatím pozastavenou investici, pokud se jedná o plynovod Nabucco, který by mohl přivézt plyn ze střední Asie a kde je předpoklad, že by dodávky byly zajištěny např. z Ázerbajdžánu, Turkmenistánu, příp. z Íránu, a to přes Turecko. Ale ani toto řešení není z politického hlediska jednoduché, neboť panují obavy, že by se určitá závislost na Rusku zaměnila pouze za závislost na středoasijských zemích. Ve hře je stále plánovaný plynovod Nord Stream, tzv. Baltický plynovod, jehož výstavbu podporuje zejména Německo, a nebo plynovod South Stream, který by měl vést z Ruska pod Černým mořem přes Bulharsko a vylučoval by tak ze hry Ukrajinu.
Kromě těchto otázek se řeší i technické zázemí, které by takovéto krize alespoň zmírnilo a nebo dalo větší časový prostor pro jejich řešení. Jde o výstavbu dalších podzemních zásobníků zemního plynu, např. i v Česku.
Končím závěrem, což je i další bod z mého motta, že „válka o plyn“ bude mít v budoucnu jiného vítěze, a to další rozvoj jaderné energetiky. Proto např. představa radnice v Jablonci nad Nisou, že vybuduje na okraji města malý jaderný zdroj, není zcela nereálná.
Kandidát do Evropského parlamentu ing. Petr Gregor
Inspektor odboru elektroenergetiky a plynárenství, zastupitel města. 63 let, bez politické příslušnosti, Lysá nad Labem. Priroty kandidáta:
- Evropa musí být bezpečná a obyvatelstvo zabezpečené.
- Úměrná regulace v regulovatelných oblastech.
- Volný trh není samospasitelný, má své hranice, vede ke krizím.
- Diverzifikace energetických zdrojů.
- Rozvoj jaderné energetiky.
- Samospráva s dílčí kontrolou státu ve specifikovaných oblastech.