Co se stane, když nezaměstnaný, penzista nebo svobodná matka nedokáže zaplatit účet za vodu? Bude naše zprivatizovaná služba dodávek pitné a čištění odpadní vody ochotná splnit beze zbytku své závazky vůči všem občanům? Nebo pohrozí odpojením dodávek vody těm, kteří se s placením opozdí?

Pokud pohrozí odpojením, dostanou se do rozporu se Směrnicí OSN o lidských právech, jež nařizuje, že státy mají podle mezinárodního práva povinnost zajistit, aby všichni občané, bez ohledu na to, zda jsou schopni platit dodavatelům, měli přístup k čisté vodě a kanalizaci. V červenci 2010 Valné shromáždění schválilo Rezoluci A/HRC/RES/15/9, jež uznává, že čistá pitná voda a kanalizace jsou základní lidská práva. Další rezoluce vyzývají státy a mezinárodní organizace, aby poskytovaly zdravou, čistou, dostupnou a cenově dosažitelnou pitnou vodu a kanalizaci všem. Tudíž Rada pro lidská práva OSN potvrzuje, že právo na vodu a kanalizaci je součástí mezinárodního práva a že k tomuto právu jsou státy právně vázané. 

Celosvětová vlna privatizace vody je barbarským společenským úpadkem, jenž v praxi narušuje socialistického ducha a literu této legislativy OSN. Mějte na paměti, že veřejně kontrolované vodní systémy začaly nahrazovat soukromé v 19. století v reakci na to, že soukromé vodárenské společnosti nečinily nezbytné investice ani neposkytovaly službu všem. Podmínky městské kanalizace a masový přístup k vodě byly umožněny teprve na základě zespolečenštěného vlastnictví.

Nicméně v těchto drsných neoliberálních časech, jak jsou výrobní prostředky soustřeďovány do stále méně rukou, vznikají přeměnou dříve veřejných a v malém rozsahu soukromých služeb a provozů nové formy soukromého majetku na léna podnikového sektoru. Tudíž jsou privatizována pole dříve vyloučená z logiky zisku - zdravotnictví, energie a samozřejmě dodávka vody a čištění odpadních vod. Náhle se tak tady, v „Prvním světě“, zdroje bojů stávají součástí třídního boje. Od 90. let jsou soukromě vlastněné vodní systémy coby součást politického programu pravice využívány k zisku. V roce 1989 vláda Thatcherové zprivatizovala v Anglii veřejné vodní a splaškové systémy. Paříž a Berlín zprivatizovaly vodní infrastrukturu v průběhu 90. let. Neoliberální španělská vláda, upnutá na hotovost, oznámila privatizaci 104 přehrad a rezervoárů, všech za sražené ceny. Privatizace vody je často podmínkou půjček od Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky. Tlaky z této nechvalně známé trojky vedly k založení zprivatizované Irské vody (Irish Water) v Zákonu o vodních službách (Water Services Act) z roku 2013. Irish Water už zkracuje délku instalace o 27 000 metrů měsíčně, dokud nedosáhne plánovaných 1 milion metrů.                

Jak si vede privatizace vody a kanalizace v jiných koutech neoliberálního „Prvního světa“? Pojďme do Spojených států, kde se Detroit Water and Sewerage Department zřejmě stane největším zprivatizovaným vodním systémem v amerických dějinách. Privatizační návrhy přicházejí proto, že toto bankrotující město odpojuje každý týden spotřebitele od vody, což postihuje mnohé z přibližně 150 000 obyvatel, kteří se opožďují s placením účtů. Ke přilákání investorů jsou jich už odpojeny téměř 4 tisíce; dalších 40 000 je takto ohroženo.  Lidé zasažení odpojením nebyli předem varováni a neměli ani čas si dopředu naplnit džbery,  umyvadla a vany. V některých případech došlo k odpojení ještě před oznámenou lhůtou. Nemocní byli ponecháni bez tekoucí vody a fungujících toalet. Lidé zotavující se po operacích se nemohou mýt a měnit si obvazy. Děti se nemohou koupat a rodiče nemohou vařit. Je tohle utrpení snad předzvěstí toho, co dorazí do Irska (nebo kamkoli jinam v neoliberalizačním procesu, protože kdo zaručí, že tahle sorta globalizace se vyhne české kotlině; pozn. překl.)?

Privatizace vodních systémů obvykle vede k velkému růstu cen a k narušení infrastruktury. Nadnárodní společnosti se celosvětově světě zmocňují kontroly vodních zdrojů a dávají přednost zisku svých akcionářů a představenstev před potřebami spotřebitelů. Chudinské a dělnické čtvrti Detroitu, kde nezaměstnanost je téměř všeobecná, se v okamžiku zprivatizování obecního systému dá očekávat ztráta služeb. Piráti, zmocňující se vody pro zisk, mají tendenci se takovým oblastem vyhýbat. Uzákonění hrozeb firmy Irish Water, že odepře občanům přístup k čisté vodě a kanalizaci, by bylo podle OSN v přímém rozporu s mezinárodním právem. Ale protože tato legislativa jasně odporuje současnému komercializačnímu etosu irského státu, je stále ve hvězdách, jaký účinek by výzva k dodržování mezinárodní legislativy měla.

Mezitím, jak probíhá vyměřování Irish Water, socialisté teď musí tlačit na bezplatný přístup všech jednotlivců k odsouhlasenému týdennímu přídělu vody, založeného na rozumném domácím používání. Takové opatření by odstranilo trauma odpojování a situace jako v Detroitu a umožnilo by Irsku, na rozdíl od státu Michigan, splnit závazky podle mezinárodního práva vůči všem svým občanům.      

Socialist Voice, KS Irska, červenec 2014 (překlad Vladimír Sedláček)