Dnes velice frekventované téma návratu majetku církvi má být opravdu naplněním spravedlnosti vůči církvím, nebo jde o politický obchod či zkoušku národa, co ještě vydrží? Proč právě letošní rok byl vybrán jako vhodný k takovému rozhodnutí? Jakou roli v této záležitosti hraje volba prezidenta? Tyto otázky zatím zůstávají bez konkrétní odpovědi.

 Stát vytvořil podmínky pro enormní nárůst počtů duchovních, které mimochodem sám platí, a tento fakt - náklady státu na církev - se stal jedním z argumentů pro navrácení majetku církvi. Vypadá to tak, že jsme něco zaseli a teď se děsíme sklizně.
Někteří politici a církevní hodnostáři vysvětlují a ospravedlňují usnesení vlády tím, že se v podstatě jedná o tu samou restituci jako probíhá v občanskoprávní rovině. Zapomínají - a možná úmyslně - na určitý rozdíl v nabytí majetků. Zatímco občané zpravidla nashromáždili majetek (továrny, firmy, dílny, obchody a zemědělské výrobny) z velké většiny prací rodů po několik generací, u církve se o tvrdé práci hovořit nedá. Určitě nelze nazvat prací to, že ti, co nato měli, si mohli vykoupit své hříchy převedením majetku na církev, a ti, co na to neměli, byli církvemi zpracováváni tak, že mnohdy uvěřili v království nebeské a odkázali církvi i to málo, co měli. Nechci se vracet hluboko do dějin a rozebírat války, za nimiž stála církev, desátky odváděné církvi, mučení, upalování, inkvizici a v neposlední řadě konfiskaci majetku ve prospěch církve. Církev vydělávala na člověku od jeho narození až po dožití (křtiny, ohlášky, svatby, poslední pomazání, pohřeb a mše za zesnulé). V současné době katolická církev velice názorně předvedla jak se tvoří majetek církve. Mám na mysli vstupné do katedrály sv. Víta. Kolik z vybraných peněz dala na opravy a úpravy této památky? Jde církvi o boha nebo o majetek?

 Vše nasvědčuje tomu, že bůh je pro církev jen prostředkem pro hromadění majetku. Snadno slibuje církev království nebeské, když ji to nic nestojí, ale zajistit dobrý a spokojený život na zemi je daleko náročnější a těžší. Člověk si jen obtížně dovede představit, že církev, která má ve svém desateru zakotveno mj. nezabiješ a budeš milovat bližního svého, žehná i v dnešní době vojákům a zbraním, které přivádí o život mnoho lidí v ozbrojených konfliktech vyvolaných politiky. Toto dokazuje určitou provázanost mezi církví a politikou.
 Koaliční vláda, kde jednotlivé strany se politicky vydírají a jedna druhou drží v šachu tím, že si navzájem vyhrožují opuštěním koalice, nemůže vyvést tuto zemi z politického marasmu a ekonomických potíží. Ty nelogicky narůstají, i když ekonomika, jak se tvrdí, jde rychle kupředu. Současná vláda bude vždy řešit problémy prostřednictvím kompromisů a politických obchodů tak, aby nedošlo k rozpadu koalice a zániku vlády. Taková vláda není schopna řešit problémy týkající se všech občanů. Naskýtá se otázka zda-li vládou schválené vyrovnání s církví není pouze politický handl uvnitř vládní koalice, kdy ústupek lidovcům v otázce vrácení majetku církvi by měl být kompenzován jejich hlasy pro prezidentského kandidáta ODS.
 Koaliční politici by si měli uvědomit, že národ není jen několik tisíc členů ODS, několik stovek členů KDU-ČSL a několik desítek členů SZ. Uvědomují si politici, že když má celý národ platit vyrovnání s církví, že také ten, kdo bude platit, má mít také možnost o tom rozhodnout?