Bydlení patří k základním potřebám obyvatel a společně s potravinami tvoří nadpoloviční podíl výdajů většiny domácností. Jsou to potřeby, které se nedají ničím nahradit nebo zaměnit. Řešení bytového problému proto bylo, je a bude jedním ze základních předmětů hospodářské a sociální politiky každé vlády, tedy mělo by být.

Bytový problém má dvě části. Na jedné straně dostatečný počet a vhodná velikostní struktura bytů a na druhé straně jsou to náklady na bydlení a jejich finanční dostupnost diferencovaně pro všechny sociální skupiny. Tedy takové náklady, které mohou všichni občané ze svých rodinných rozpočtů zajistit. Obě dvě součásti bydlení jsou však u nás stále větším problémem. V roce 2007 bylo například dokončeno slušných 41 tisíc bytů. Nevyhovující však byla jejich struktura. Pouze 17 procent bylo garsoniér a jednopokojových bytů, dvoupokojových bytů bylo 22 procent a čtyřpokojových a vícepokojových bylo více než 40 procent. Pro trvalé bydlení je to vhodné, ale je nedostatek malých nájemních bytů, startovacích pro mladé rodiny, pro důchodce, jednočlenné domácnosti. Velké byty a rodinné domky jsou určeny pro příjmově nejvyšší sociální skupiny.

Obecní a družstevní byty se fakticky už delší dobu nestavějí. Přitom průměrná domácnost v ČR má 2,5 členů a z dlouhodobějšího hlediska se příliš nemění. Z hlediska struktury jsou téměř dvě třetiny domácností takzvané úplné rodiny, tj. rodiny, které jsou tvořeny párem a případně dalším členem domácnosti, z nich necelá polovina jsou úplné rodiny se závislými dětmi. Neúplných rodin je celkem 11 procent, přičemž rodin skládajících se pouze z rodiče a závislých dětí jsou čtyři procenta. Čtvrtinu všech domácností v ČR představovali v roce 2007 jednotlivci a převahu v nich mají ženy.

Výdaje na bydlení

Podíl vlastnického bydlení se neustále zvyšuje. Ve vlastním domě žije téměř 40 procent a v bytech v osobním vlastnictví dalších 20 procent domácností. To je efekt nové doby. Nájemního bydlení nyní využívá 23 procent domácností, v družstevních bytech jich žije 12 procent.

Zatímco v roce 2007 se průměrné výdaje na bydlení meziročně zvyšovaly zhruba o pět procent, samotné nájemné o sedm procent, letos je tomu jinak. Podle indexu spotřebitelských cen za říjen 2008 podle Českého statistického úřadu nastal prudký růst cen v oddíle bydlení, kde vzrostly ceny proti říjnu roku 2007 - zemního plynu o 33,9 procenta, elektřiny o 9,5 procenta, tepla a teplé vody o 12,6 procenta, tuhých paliv o 16 procent, čisté nájemné vzrostlo v bytech s regulovaným nájemným o 22,3 procenta a v bytech s tržním nájemným o 3,1 procenta.

Pro některé domácnosti jsou výdaje na bydlení a případné splácení hypoték či úvěrů na bydlení zátěží. Pětina domácností má tyto výdaje za velkou finanční zátěž. Dvě třetiny domácností je vnímají jako určitou zátěž. Pouze 12 procent domácností výdaje za bydlení jako zátěž vůbec nepociťují. Velkou zátěží jsou tyto výdaje pro domácnosti nezaměstnaných - z 58 procent, pro domácnosti s nejnižšími příjmy -z 45 procent, ale také pro neúplné rodiny s nezaopatřenými dětmi - 40 procent. Tyto domácnosti vynakládají na bydlení téměř 1/3 svého čistého ročního příjmu.

Lidé se o ztrátu bytu bojí. Domácnosti si proto berou stále častěji úvěry na běžná vydání, snaží se i úvěrem řešit pořízení vlastního bytu, například od obce, takže pouze hypotéky na bydlení dosahují dnes více než 600 miliard korun. Stále více je těch, kteří nejsou schopni dluhy splácet. V minulém roce bylo již 428 tisíc exekucí, v jejichž rámci rostl počet neplatičů úvěrů a nájemného.

Náklady na bydlení jsou největší výdajovou položkou domácností. V domácnostech s dětmi, důchodců a jednotlivců tvoří někdy až 50 procent a více. Podle analýzy vývoje stavebnictví ve třetím kvartálu minulého roku dle Českého statistického úřadu byla průměrná podlahová plocha bytu u nové bytové výstavby 126,8 metru čtverečního s orientační hodnotou 20,7 tisíce korun za metr čtvereční. V tom byl i velmi slušný zisk asi 15 procent stavebních firem.

Spekulace majitelů bytů

Kdybychom tedy připustili spekulaci majitelů domů, že obvyklé nájemné činí kolem pěti procent ročně z nákladů vynaložených na výstavbu domu, pak by jeho výše neměla překročit 80 korun měsíčně z metru čtverečního. Reálné kalkulace ukazují, že při výše uvedených stavebních nákladech na výstavbu bytů by měsíční nájemné z metru čtverečního včetně vybavení u staršího bytu mělo činit maximálně kolem 40 korun. To odpovídá nákladům bytových družstev, přináší zisk pronajímateli a zohledňuje i náklady na zařizovací předměty a jejich údržbu. Obce by pak měly hospodařit s ohledem na příjmy rodin a na svou specifickou roli s nájemným na nákladové úrovni.

Příspěvek na bydlení byl stanoven tak, že pro vlastnické a družstevní bydlení zavedl jednotnou sazbu pro celou ČR, samozřejmě podle počtu osob v domácnosti. Pro bydlení nájemní pak sazbu odstupňoval podle velikosti sídla. Tím vlastně definoval zisk z nájemného pro majitele domů. Šlo o osm až 42 korun z metru čtverečního měsíčně. Podle výsledků šetření, které jsme provedli v polovině roku 2005 téměř ve čtyřech tisících družstevních bytů a bytech ve vlastnictví ve 42 městech ČR, činily náklady na správu domu z metru čtverečního měsíčně průměrně 25 korun. Domácnostem v přiměřeném bytě tehdy zbývaly prostředky, které byly vyhrazeny jako zisk pro pronajímatele. Této skutečnosti si byly vědomy i energetické společnosti a růstem cen tyto rezervy rychle odčerpaly.

Pravdou je, že ministerstvo pro místní rozvoj v posledním období velmi vážnou situaci na poli bydlení konstatuje, ale vláda dle mého mínění zatím nemá základní koncepci řešení bytového problému v uvedeném komplexním pojetí. Je to tedy jeden z hlavních úkolů opozice. Návrhem zákona, který předkládáme, tomu chceme napomoci.

Nájemné není problém politický či ideologický, ale problém sociální a vláda ČR postupuje nejen proti části levicových, ale i proti části pravicových voličů, pravda ne majitelů domů, ale nájemníků.