Hosty tiskové konference KSČM 12. února 2009 byli Mgr. Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví, Ing. Pavel Hojda, stínový ministr průmyslu, obchodu a dopravy, a europoslanec, kandidát KSČM do Evropského parlamentu Ing. Jaromír Kohlíček.

Témata: Poplatky ve zdravotnictví;  Předložení nového zákona PK KSČM na úplné zrušení poplatků; Energetika v České republice;  Žaloba na stát za zmaření investic; Komentář k Lisabonské smlouvě.

Na závěr zazněla pozvánka k účasti na demonstraci proti neonacismu v Drážďanech.

Mgr. Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví:

Děkuji za slovo. Přeji hezký den, hezké poledne.

Dovolte mi, abych se krátce vyjádřila k tomu, co se dělo včera (11. února 2009) v PS ohledně zdravotnických poplatků. Myslím si, že se to dělo v duchu, že 100krát opakovaná lež se podle někoho má stát pravdou.

Myslím si, že při obhajobě poplatků ze strany paní ministryně Filipiové padlo mnoho různých informací, které se nezakládaly na pravdě. Především nebylo prokazatelně doloženo, že se na straně pacientů plýtvalo, to znamená byl zpochybněn důvod, proč regulační poplatky byly zavedeny. Je zcela evidentní, že o počtu návštěv u lékaře, o tom, jaké léky budou předepsány, a o tom, jaká péče bude pacientovi poskytnuta, rozhodují především lékaři. Dále vyplynulo také to, že někteří lidé možná přestali chodit k lékaři a nevybírali si své léky. To  mohlo vést k zanedbání péče o zdraví a následně může dojít k tomu, že konečná  léčba pacienta se prodraží.

Zdravotnické poplatky nejsou příjmem zdravotních pojišťoven, nejdou tedy do systému zdravotnictví, ale pouze do kapes lékařů, lékárníků a zdravotnických zařízení s tím, že není ani určeno, na co tyto peníze mají být použity. Vládní koalice tvrdí, že pokud nebudou poplatky zachovány, dojde k ohrožení financování celého systému zdravotnictví. Vládní koalice je vina, má na svědomí méně peněz ve zdravotnictví. Například připravila celý systém o 11 mld. Kč tím, že stanovila strop pojistného pro lidi s vyššími příjmy, s příjmy nad 100 tis. Kč. Tím skutečně došlo k ochuzení toho systému o více než 11 mld. Kč. Příjem za zdravotnické poplatky se předpokládá zhruba ve výši 4 mld. Kč a  navíc nejdou do systému, ale lékařům a zdravotnickým zařízením.

Bylo nám jasné, že se nám nepodaří získat podporu pro náš návrh na úplné zrušení zdravotnických poplatků, aby byla přijata naše verze, tak jsme se snažili připravit nový zákon, který bychom mohli okamžitě předložit, a také jsme tak učinili. Hned včera jsme předložili návrh nového zákona o úplném zrušení poplatků. V našem návrhu zákona jsme zrušili § 16 a, 16 b v Zákoně č. 48/1997 Sb.,  o veřejném zdravotním pojištění. Je to postup, který je opakován, nicméně budeme tak činit do té doby, než se nám podaří skutečně vyjít vstříc občanům ČR, kteří si zdravotnické poplatky nepřejí, jsou pro ně bariérou v přístupu ke zdravotní péči a domníváme se, že je tímto porušována Listina základních práv a svobod a to znamená i naše Ústava České republiky.

Útok, který je veden proti KSČM ze strany soc. dem. ohledně toho, že jsme vypárovali těžce nemocného poslance Kvapila, je naprosto neadekvátní a blíží se svým způsobem k hyenismu a to my rozhodně podporovat nebudeme.

Ing. Pavel Hojda, stínový ministr průmyslu, obchodu a dopravy:

Dámy a pánové,

nastává situace, kdy nejenom naše hospodářství, ale zejména občané si kladou neustále otázku:  Proč a z jakého důvodu se neustále zdražuje elektrická energie?

Jeden příklad, který je možná trochu drsný, ale, bohužel, vychází z reality. Spotřebitel, který odebírá proud z jističe 15 ampér, 1x 15 ampér pro svoji potřebu na zahradě nebo v garáži a má spotřebu cca 4 kilowat ročně, v roce 2000 zaplatil za jednu kwh 63,20 Kč. V roce 2008 už to bylo za 1 kwh 656 Kč za 1 kwh. Tady je vidět, že některé nárůsty naprosto drastické. Samozřejmě s větší spotřebou elektrické energie ty rozdíly nejsou tak markantní. Sami občané pociťují nárůsty, které se sice uvádějí meziroční růst o 8 %, ve skutečnosti jsou dopady stále větší než těch zmiňovaných 8%. Důvodem je to, že se mění i poměr mezi stálou platbou a silovou platbou elektřiny, platbou za rozvody.

Dopady jsou drastické nejenom na občany, jsou drastické i na podnikatelské prostředí. Úplně se ztrácí výhoda, kterou měla ČR z toho, že cena elektrické energie odpovídá nákladům, které v ČR jsou. Náklady na výrobu elektrické energie v ČR se prakticky za tu dobu, o které hovořím, nezměnily, protože zdroje jsou stejné. Snad jen dochází k tomu, že zastarávají některé elektrárny, přesto cena se neustále nesmírně zvyšuje. My víme jaký je ten důvod. Hlavní důvod je ten, že ještě bývalá vládní koalice pod vedením soc. dem. ve spolupráci s ODS přijala zákon o hospodaření s energií v tom duchu, že silová elektrická energie se dostala na burzu. Tím, že se dostala na burzu, tak se úplně odpoutala cena elektrické energie od skutečné reality, od skutečných nákladů a přiměřeného zisku a vychází z nákladů, které jsou běžné v Evropě. Tam je obrovský rozdíl. Z toho také vyplývá, že cena vlastní el. energie je nejen pro obyvatele, ale i pro podnikatele naprosto nepřiměřená našim podmínkám.

Většinu v ČEZu má stát a jeho zástupci by měli přijímat taková opatření i v regulaci ceny energie pro ČR, aby byla únosná a přiměřená.

Skladba ceny energie - to je asi všeobecně známo, každý dostává faktury - silová energie kolem 40 %, rozvody, stabilizace sítě kolem 40 %, ale 20 %, i když necelých, dělají daně. To je taky poměrně silná zátěž. Myslím, si, že nebylo odůvodněné, aby právě el. energie byla dána do té sazby vyšší, 19%. Myslím si, že daleko odpovědnější i vůči hospodářství, by byla 5% sazba daně u energie.

My hovoříme o tom, že zejména rozvodné závody, rozvodná síť by neměla být soukromá firma, ale že by to měla být firma, který by byla pod státní regulací, stáním dohledem. Je to totiž jediná možnost jak udržet cenu el.energie a i možnosti propojení se zahraničím. Možnosti stabilizace v ČR daleko příznivější a ve svém důsledku potom příznivější i pro spotřebitele.

Tím, že se prosadil ve vládní energetické koncepci stop stav na změnu poměru výroby energie, energie více smíšené s akcentem na jadernou energii a začaly se hledat cesty alternativních zdrojů,  to může být velice populární, ale z hlediska dopadů na ceny el. energie to má katastrofální důsledky. Hovoří se např. o tom, že větrná energie je téměř zadarmo. ČR leží v kotlině, kde vítr tolik nepomáhá při výrobě el. energie a navíc náklady na pořízení takovýchto elektráren jsou několikanásobně větší a potom cena kwh z takovéto elektrárny je daleko vyšší. K tomu, aby mohly fungovat větrné elektrárny, aby mohly fungovat solární elektrárny, musí být k dispozici pohotovostní zdroje, to znamená elektrárna na klasický pohon tepelný, zpravidla plynový pohon nebo uhelný a tam, bohužel, docházíme k tomu, že právě proto, že musí být ještě okamžitě použitelné zdroje, které normálně neběží, když není vítr nebo dostatek slunce, tak to ještě více zdražuje el. energii.  Vzhledem k tomu, co se dělo a děje s plynem a jaká se chystají opatření, aby se zvýšila bezpečnost, musíme konstatovat, že právě elektrická energie je tou energií, která je energií budoucnosti.

V tom musíme vyzdvihnout ještě jednu energii, která z hlediska dopadu na životní prostředí a zejména z hlediska tvorby CO2 je nesrovnatelná,  a to je jaderná energie. Já se domnívám, že přesto, že Pačesova komise konstatovala jak by se měl stát chovat, jaký by měl zajistit mix energií, aby byla zajištěna energetická  bezpečnost ČR v této oblasti, tak česká vláda nereaguje nebo reaguje velmi pomalu.

Ing. Jaromír Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu, kandidát do EP:

Žalobu na český stát podle našich zákonů nelze podat. Český stát nás okradl o více než 60 % majetku porcelánek tím, že ho nechal padnout. Tato vláda zmařila 49 % majetku ve sklárnách,  a přesto nám právní analýza říká, že ji nemůžeme žalovat. Nemůžeme žalovat ani jejich předchůdce, kteří nakládali s akciemi takovým způsobem, že vyvedli tyto akcie na Kajmanské ostrovy, kde je uložili. A nemůže je žalovat dokonce ani proto, že likvidují celé jedno odvětví z tzv. rodinného stříbra. Je to smutné, ale je to prostě tak.

Já se omlouvám, že vám nemohu říci, jakým způsobem tuto vládu donutit, aby se konečně začala o naše hospodářství starat. Opravdu jedinou možností asi bude, abychom my, občané, si uvědomili, že takto se vládnout nedá. Vláda, která před 3 měsíci prohlásila, že nám žádná krize nehrozí, svolává 2 velké mítinky čelních představitelů EU k hospodářské krizi, na březen a na květen. Vláda před 3 měsíci prohlásila, že se nic neděje, ačkoliv už tehdy musela vědět, že sklárny a porcelánky jsou na konkurz. Dodneška vůbec nejedná aktivně, tím myslím s hlavními vlastníky, kteří jakoby se nám tady vypařili a tato vláda opravdu ve své kvalifikační struktuře je jednou z nejhorších vlád, kterou jsme za posledních více než 50 let měli. Na právnické fakultě největší experti potvrdili, že ani jedna z 10 možných žalob na vládu není možná.

Lisabonská smlouva je vlastně jenom mírně přepracovaný elaborát zvaný »Evropská ústavní smlouva«, kterou odmítli obyvatelé Francie a Holandska v referendu. Proto bylo třeba něco udělat. Jedná se o několik set stran textu s 297 změnami stávajících smluv, jsou to 2 smlouvy. Původně bylo 46 protokolů, z nichž některé byly zrušeny, jiné změněny, nahrazeny novými. V současné době je připojeno k té smlouvě 65 různých prohlášení. A to všechno má mít stejnou právní sílu jako smlouva u nás doposud nazývaná Ústavní smlouvou.

Není tedy možné ten text vyčerpávajícím způsobem popsat a je třeba se soustředit jenom na některé konkrétní body. On už ten způsob přijetí byl velmi zvláštní. Společná deklarace vlád v Berlíně u příležitosti 50letí Římských smluv, za cíl přijmout novou společnou smlouvu do voleb do nového EP (ty budou o prvním víkendu v červnu, 5. a 6.června). Toto rozhodnutí potvrdila Rada EU v roce 2007, 21. a 22.července, a zasedání Rady se vrátilo k nejhorším tradicím kabinetní politiky.

Předcházelo uzavřené jednání bez přítomnosti veřejnosti, bez jakékoliv kontroly občana, a portugalské předsednictví představilo návrh 18. a 19. října. Za slabé 2 měsíce bylo vše skončeno. My jako občané jsme vůbec nevěděli, jak se dospělo k současnému textu, který je dnes projednáván i v českém parlamentu a který (mimochodem není pravda, že neschválila pouze ČR) odmítlo Irsko, ale tento text ještě stále není ratifikován v dalších 2 státech. Horní komora německého parlamentu jej neschválila a podle zvláštního ujednání na Alandských ostrovech neplatí ani ve Finsku. Po epizodě s Ústavní smlouvou se zdálo, že vlády se k takovýmto manévrům už neuchýlí. Ale zjevně ono dvojí „NE“ francouzské a holandské je tak vyděsilo, že jenom tam, kde to jinak nešlo - v Irsku - připustili referendum.

Já se domnívám, že nejdemokratičtější způsob schvalování takovýchto zásadních změn by měl být podroben lidovému referendu. Jestliže 60 různých pravomocí přenáší z úrovně národního státu na centrum, ať už ho nazýváme Evropská komise, Evropská rada, Evropský parlament nebo jakkoli jinak, pak je to zásadní změna proti tomu, v jakém stavu byla EU, když jsme vstupovali, kdy naši občané se v referendu k tomu vyjadřovali.

A to není záležitost jenom ČR, je to záležitost všech občanů celé EU. Musím říci, že je obsahu smlouvy velmi pozitivní to, že se uznává, že občané mají právo vyvolat referendum k určitým otázkám. Co je velmi negativní a z hlediska skutečně levicového je pozoruhodné a zavrženíhodné,  to je princip konkurence. Z preambule se nám sice vytratil, ale je tam více než 30krát všude jasně řečeno, že zásada otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží je zlaté tele a cokoliv této zásadě odporuje, musí být odstraněno.

Abych řekl typický příklad při extenzivním výkladu této zásady: Máte-li soukromou školu a školu, která je dotovaná státem, tak škola dotovaná státem porušuje zásadu rovné soutěže. Jestliže máte dopravce, který má státní dotaci na základní obslužnost a vedle toho dotace nemá přepravce, který je tzv. přepravce bez této dotace, potom ten, který využívá toho, že na základní dopravní obslužnost může získat dotaci státu, obce nebo kraje, pak tento přepravce porušuje pravidla volné soutěže a musí být eliminován. A co je velmi zarážející pro mne jako levicového politika.

Když si pročtete celou tu ústavní záležitost, zjistíte, že v jediném místě se zavazují státy k tomu, aby konstantně zvyšovaly své náklady. A to v oblasti nákladů na obranu. Když si porovnáte Listinu základních práv EU s českou Listinou základních práv, zjistíte 3 rozdíly, z nichž právě jemné nuance dávají možnost  - podle prof. Pavlíčka, aby byly napadeny i některé naše zákony, které se nesprávně nazývají Benešovými dekrety.

Pokud se týče rozdělení kompetencí mezi EU a členskými státy, ještě jednou bych zdůraznil, že je tam 60 kompetencí, které se převádějí z národních států na centrální úroveň a že v řadě případů se jednohlasné odhlasování v určitých oblastech nahrazuje většinovým. To znamená, že v některých oblastech může být i proti našim národním zájmům něco odhlasováno na Radě, s čím my nebudeme souhlasit, ale co budeme muset my, jako ČR, plnit.

Na závěr bych chtěl říct to, co prohlásil Valéry Giscard d'Estaing: »Evropské vlády se shodly na kosmetických změnách Ústavní smlouvy, které ji učiní stravitelnější.«  Předseda Konventu tak vyjádřil to, co nám mělo zůstat utajeno. V případě posuzovaného dokumentu se opravdu jedná o mírně upravenou Evropskou ústavní smlouvu, rozdíl je zhruba 5%, přičemž některé její negativní prvky byly ještě mírně prohloubeny.

Radikální levice napříč EU ve své rozhodující části tento neoliberální dokument odmítá a požaduje, aby schválení bylo provedeno formou referenda napříč celou EU. Já jsem velmi rád, že 6. února prošel návrh zákona k referendu z dílny KSČM úspěšně prvním čtením a že se touto alternativou můžeme alespoň v českých podmínkách zabývat.

Koncem války spojenecké svazy bombardovaly plošně Drážďany. Byla to velmi nešťastná akce, která stála životy tisíce lidí. Je brána jako záminka pro setkání neonacistů z celé EU. Je to již 4. ročník a my, jako antifašisté, jsme k tomu vydali výzvu: „Postavme se proti drážďanskému pochodu pravicových extremistů“ a vyzýváme všechny demokratické občany, aby podpořili protinacistickou demonstraci, která začíná v Drážďanech 14. února na Albertsplatzu ve 13 hodin.  Chtěl bych vás vyzvat, abyste podpořili tuto akci, abychom nenechali neonacisty znovu pochodovat napříč Evropou.

Děkuji.

zdroj: Tisková mluvčí ÚV KSČM