Vystoupení předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR při druhé volbě prezidenta ČR 15. února 2008.

Přistupujeme dnes ke druhé volbě prezidenta republiky. Úroveň jednání se, žel, za ten týden příliš nezměnila. Dočkali jsme se ohýbání ústavy, nerespektování základních pravidel politického jednání a trvalého spěchu. To vše snad z důvodu, aby nedošlo ke zmaření účelově sjednaných dohod, a příznačné byly i útoky na jednotlivce, ať už osobní výhružky nebo dopisy, které byly neoznačené. V této vážné situaci vám chci sdělit nejen za sebe, ale také za členy a voliče Komunistické strany Čech a Moravy jedno přání. Jednejme s respektem k osobnosti, respektem k názoru druhých a jednejme s úctou sami k sobě. Hovořil jsem z tohoto místa o kandidátech, kteří byli v první volbě, takže ani jeden nebyl, není kandidátem našich poslanců a senátorů, ale že jsme připraveni udělat vše pro to, aby volba byla důstojná, aby probíhala tak jak si zaslouží tento ústavní akt.

Proč to říkám. Zde v tomto slavnostním sále je 281 politiků s velmi různými politickými názory, ale všichni jsme skládali jednu přísahu. Že budeme věrni České republice, že budeme zachovávat její ústavu a zákony. Slíbili jsme na svou čest, že svůj mandát budeme vykonávat v zájmu všeho lidu, a podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ta přísaha je koncipována pro politiky, ale zejména pro státníky, protože politiků je hodně, ale jen někteří jsou nebo se mohou stát státníky. Je to jako ve slavné replice Jana Wericha, a dovolím si ocitovat: "Jó klaunů, klaunů těch je málo, ale šašků, šašků těch je". 

Přál bych si, abychom nebyli šašky, ale měli tu sílu a z politiků vyrostli ve státníky, přestali se přetlačovat, zda mají mít navrch individuální zájmy jednotlivců, protože řada těch, kteří jsou dnes voliteli, sem přišla žel se svým osobním zájmem. Jiní sem přišli se stranickými zájmy. Mrzí mne to a přál bych si, abychom překonali jak ty individuální, tak úzké stranické zájmy, protože řada zde sedících politiků povýšila stranický zájem nad zájem státu a přejí si, aby co nejrychleji, nejpozději hned se právě oni stali ministry a obdrželi ten či onen post.

To ale nemůže být předmětem politiky, protože politika je hlavně služba lidu. Ve skutečnosti při volbě prezidenta musí každý z volitelů, poslanci i senátoři, vidět alespoň to hlavní, co se bude dít v horizontu pěti let. Jak dál pokročí evropská integrace, co bude hlavní silou globalizujícího se světa. Zda bude přetrvávat nebo dokonce posilovat jednopolární svět ovládaný supervelmocí za oceánem, nebo dojde k postupnému vytváření pevných bodů vícepolárního světa včetně toho, jaké místo zaujme Česká republika nebo Evropa, záměrně neříkám Evropská unie, v tomto světě. Tedy zda budeme jen satelitem Spojených států amerických, nebo se pokusíme najít své místo a budeme kultivovat světové společenství z pozice své více než dvoutisícileté historie. Bude záviset na tom, zda přijmeme roli poučeného, lidská práva a civilizační hodnoty prosazujícího pólu světového společenství, nebo jen budeme přisluhovat politice síly a řešení lidských problémů vojenským zásahem. To je otázka, kterou si musí položit každý z prezidentských kandidátů. A musí na ni také poctivě odpovědět, aby lidé věděli, že je jejich prezidentem, že je prezidentem suverénního lidu.

Budeme si také muset odpovědět, jaká nás čeká energetická bezpečnost České republiky. Zda půjde o vlastní a evropské rozhodnutí, zda Česká republika energetické zdroje získá z Ruska, střední Asie nebo arabského světa a Blízkého východu plného výbušných politických sporů. Protože z USA potřebné zdroje nedovezeme, už proto, že je Amerika sama dováží. K tomu bychom měli mít prezidenta, který je schopen se vžít do potřeb řadového občana našeho státu a ostatních obyvatel Evropy, který by z tohoto hlediska hledal průsečík politických sil, aniž by je zbytečně tříštil a neustále hledal v minulosti vnitřního nepřítele.

V celém uplynulém roce se diskutovalo o řadě jmen, a místo toho abychom generovali z českého politického prostředí vhodného kandidáta, poslední tři měsíce to v médiích vypadalo tak, že občané nemají žádnou jinou volbu než stávajícího prezidenta pana Václava Klause nebo pana Jana Švejnara. Prosím, nenechme se jako politici zahnat do schématismu, který je snad dobrý jen pro médiokracii. Uvažujme svobodně a s nadhledem.

Abychom rozšířili prostor, přišli jsme s jinou nabídkou. Nominovali jsme ženu. A Janu Bobošíkovou můžete nenávidět, můžete ji uctívat, může u vás vyvolat sympatie nebo negativní reakce. Jde o ženu, která má pevný názor a jen jediné o ní nemůžete říct: že je vám lhostejná, že o ní nic nevíte nebo že nejde za svým cílem. Je schopna se postavit proti proudu, neplave na populární vlně mezi špinavou pěnou vítězů po bitvě. Prostě bojuje, argumentuje, trpělivě přijímá nebo odmítá argumenty a nebojí se veřejné diskuse. Není vykladačem starých pravd, ani netrpí syndromem monologu či dialogu hluchých. Vrátila rozměr věcných témat, jako je úcta k práci, k rodině, perspektivě a podílu rozhodování na věcech veřejných.

Protestoval jsem, když v sobotu minulý týden po skončení první neúspěšné volby byl stanoven termín druhé volby na dnešek. Termín, který je na samotné hraně ústavnosti. Dovolím si vám připomenout, že mezi jednotlivými koly jedné volby může být rozdíl až čtrnácti dnů. My však z pochybných důvodů konáme volbu po třech kolech v jednom nebo ve dvou dnech a další volbu v tak krátkém termínu, který neumožňuje skutečné politické jednání. Přitom si tady na tomto místě musím připomenout téměř sedm měsíců po volbách 2006, než jsme dospěli k vládě, která získala důvěru. Nepřipadá vám to trochu směšné nebo účelové? Nevytvořit prostor pro skutečný dialog a rozhlédnutí se po české kotlině po osobnostech, které by mohly zastávat nejvyšší ústavní funkci? Byl jsem v sobotu jediný, který nechtěl dnešní termín, ale umím prohrávat a i v takto krátkém termínu jsme dokázali předložit jinou alternativu a vrátit diskusi alespoň na těch několik dní do věcných témat, která jsme jako kritéria zveřejnili v loňském roce. 

Nemám v úmyslu tady přednášet dalekosáhlý projev, jen jsem chtěl poznamenat, že hlasy zákonodárců nejsou ke koupi. Neděláme koňské handly v politice. Snažíme se držet skutečných zájmů občanů naší vlasti, chcete-li slovy ústavního slibu, zájmu lidu této země. Tímto zájmem je skutečně udržení naší suverenity a její nepošlapání cizí vojenskou základnou. Tento zájem je v ochraně slabých, postižených nelidskou ekonomickou reformou a v možnosti rozhodovat častěji o věcech veřejných než jen ve volbách. Proto jsme do této volby požádali Janu Bobošíkovou, aby před vás předstoupila. Vážím si všech třech kandidátů, vážím si jich proto, že dokážou předstoupit před nás, volitele, a říci nám svoji vizi.

Prosím, podle naší společné vize se rozhodněme. Rozhodněme se tak, abychom byli schopni odpovědět poctivě těm občanů České republiky, kteří si nepřejí, aby tady byla cizí vojenská základna a vláda přesto o ní dál jedná. Rozhodněme se tak, abychom byli schopni kdykoliv pohlédnout do očí vlastním občanům a našim voličům.