Během první světové války se k válce přihlásila celá řada církví. Zvláštní místo na obou stranách zákopů zaujala však katolická církev. Její zvláštní význam pro oba tábory byl v tom, že na jedné straně žehnala zbraním Dohody a prohlašovala její boj za jedině spravedlivý v zájmu demokracie a svobody (Francie, Belgie), stejně jako dala své požehnání centrálním mocnostem (Rakousko-Uhersku, Bavorsku). Na druhé straně se tvářila jako mezinárodní organizace zprostředkovávající mír (poselství papeže Pia X. bojujícím národům (1916, 1917) a snažila se svou maskou mírotvorce ukolébati vzrůstající rozčarování a roztrpčení lidových mas. Služby katolické církve byly penězi nezaplatitelné, ale i všechna ostatní náboženství – bez rozdílu – se dala cynicky a otevřeně do služeb masového vraždění.

V tom byly všechny církve zajedno: katolíci v Rakousku a ve Francii, protestanti v Prusku a v Anglii, pravoslavní v Rusku, muslimové v Turecku, adventisté a badatelé Bible, čeští bratři a americké sekty. Kněží všech těchto náboženství prohlašovali světovou válku za „vyšší božské řízení“, za trest za zpupnost lidskou. Zároveň však uctívali své bohy, kteří přiřknou vítězství svým vyvoleným národům. Všude vyzývali věřící jménem svých náboženství, aby šli radostně na smrt za boha, císaře a vlast. Žehnali zbraním a rozpoutávali zuřivé šovinistické válečné štvaní proti „těm na druhé straně“.

Nikdy neukázalo náboženství komu slouží lépe než za první světové války (1914-1918). Přinášíme výběr prohlášení a postojů jednotlivých představitelů církví.

Otokar Kernstock, štýrský farář a katolický básník

Drvoštěpi štýrské země,

Řežte pažbou srbské plémě.

Každou ranou, kterou pálí

Štýrský lovec, co jen stačí,

Ruský medvěd nechť se svalí.

Z plodů Itálie ať nám tlačí

Štýrský vinař na svém lisu

Krvavého vína mísu!

Na bojištích se konaly polní mše kde feldkuráti kropili děla, ruční granáty, plynové bomby a strojní pušky „svěcenou vodou“.

Katolická církev vydala milióny brožur s obrazem krvavého Viléma II., ověnčeného vavřínem a prosbami k bohu, Ježíši a panně Marii, aby mu požehnali. Vojákům to bylo dáno jako talisman.

Evangelický farář Traub, kletba „Gott strafe England“ (Nechť Bůh potrestá Anglii)

Tato válka je trest boží za hříchy lidí a my Němci jsme spolu s našimi spojenci vykonavatelé božího soudu. Není pochyby, že království boží touto válkou zmohutní a bude prohloubeno. A musíme zde jasně a určitě prohlásit: Ježíš dal své přikázání „Milujte nepřátele své“ jen pro styk mezi jednotlivci, ale nikoli pro vzájemný poměr národů. Ve sporu mezi národy je konec lásce k nepřátelům. Zde nemusí jednotlivý voják mít výčitek svědomí! Dokud zuří bitva, nemá Ježíšovo přikázání platnost! Není platné v hodině boje. Přikázání o lásce k nepřátelům nemá pro nás na bojišti význam. V tomto případě není zabíjení hříchem, ale službou vlasti, křesťanskou povinností, ano službou bohu! Je to služba bohu a svatá povinnost, která nám velí potrestat naše protivníky strašnou silou, a je-li toho třeba, zničit je! A proto opakuji vám, dokud v této válce hřmí děla, nemá Ježíšovo přikázání „Milujte nepřátele své“ platnost! Pryč se všemi výčitkami svědomí! Říkáte mi však: Proč jsou tisíce mužů zmrzačeni? Proč bylo tolik vojáků oslepeno? Protože Bůh tím chce zachránit jejich duše! Ohlédněte se a modlete se tváří v tvář zázraku pána! Doveď nás, bože, do ráje!

Vyznání víry, píseň evangelického faráře Geyera

Slyšíte modlitbu?

Náš bůh je naše povinnost.

Ať za nás mluví kanóny,

Toť naše láska, naše ctnost!

Ať letí naše patrony,

Jak otčenáš náš bohu blíž,

Nechť nade vším tím trůní kříž!

Nasaďte bajonet!

Šrapnely, kulomet,

To místo vody svěcené,

Jak kadidlo pak vyčoudí

Ten granát viny zhřešené,

Jež pánbůh mírně posoudí.

Však komu mina zasyčí

A nepřítele nezničí,

Navěky zatracen!

Granáty opasen

Je voják místo růžence

A všecky perly vybuchnou.

Ve válce není nad Němce

A nepřátelé ohluchnou,

Až modlitbu tu uslyší,

Kdy ruce spjaty ve drápy.

Už nepřátelé nedýší,

Vždyť jsme teď katu za chlapy

Nejvyšším vyvoleni!

Pravoslavná církev prohlásila cara Mikuláše II. ještě za jeho života za svatého a rozdávala jeho obrazy, na nichž byl zobrazen se svatozáří jako bůh. I Kerenského vláda byla církví označena vládu dosazenou boží vůlí, ofenzívy za křížové cesty.

Turečtí imámové líčili věřícím, jež turečtí pašové poslali na balkánskou frontu a do východních stepí, válku jako „svatou válku“, nařízenou samotným Mohamedem.

A jak se chovala církev za druhé světové války?