Cesta tam
Cesta do Běloruska vlakem trvá skoro jeden den. V pondělí v deset hodin ráno jsem vyjížděl z Lysé nad Labem. Po obědě přistoupil v Olomouci spolucestovatel Láďa Hudeček, následovalo překročení hranic s Polskem v Petrovicích (kde náš na hranici dvou států jako první přivítala skládka, dlužno podotknout, že nebyl čas pátrat z jaké strany k ní přiléhal pohraniční patník).
Ve Varšavě-Východ měl vlak konečnou a my tam čekali na příjezd rychlíku 104. Polská nádraží jak jsem zjistil představují spíš bludiště. Obchůdků a krámků tam je plno, ale navigační systém je opravdu hodně skromný. Nádraží Varšava-Východ mi připomínalo něco mezi Prahou-Smíchovem a Havířovem, případně Ostravou-Hlavním nádražím.
Zde bych případným cestovatelům poradil, KANTOR je směnárna. Bohužel ve Varšavě-Východ je v provozu pouze do sedmi hodin večer a na nádraží Varšava-Centrum je otevřeno od devíti od rána. Takže se nám ani v jednom případě využít jejich služeb nepodařilo. Na cestu potřebujete dolary nebo Eura do lůžkových vozů na místenky, které jsou tam povinné. Tam nás stála místenka 10 Euro nebo 13 dolarů, zpátky jsme platili 9 Euro. Je zajímavé, že nazpět nás to stálo každého o Euro míň, přestože jsme jeli v Polsku o zastávku dál.
Je nutné si vyměnit Eura a dolary u nás. České kačky nikde v Bělorusku nevymění!!! Nechci absolutizovat, ale je tomu tak.
Z již zmíněných důvodů jsme my právě tu místenku neměli, takže když přijel ruský vlak, na kterém mě osobně upoutaly parádní uniformy průvodčích, tak mě stejným způsobem upoutalo to, že nás do toho vlaku nechtěly a proháněly nás od vagónu k vagónu, pokřikovaly na sebe navzájem. No vypadalo to zajímavě, ale nakonec jsme se do toho vlaku dostali. Byli jsme v kupé s jedním Bělorusem, který rovněž vystupoval v Minsku.
Zaplatili jsme místenku, paragon jsme si nevzali, nechtěli jsme ho. Dostali jsme formulářík k vyplnění základních údajů pro celníky a pohraniční stráž. Jelo se zřejmě pěkně, neboť jsem většinu cesty prospal, přestože jsem byl na horním lůžku. Povlečení bylo zafóliované čisté a obsahovalo i ručník. Bylo tam prostěradlo, povlak na polštář, na deku (deky byly v úložném prostoru nad vchodem do kupé), ručník a to snad bylo všechno. Já jsem spal nahoře a spalo se mi dobře. Chvíli jsem si ještě chtěl číst, pod lampičkou, co byla na hlavou ve stěně kupé, ale únava byla silnější.
V noci mě vzbudil kolega, že už jsou hranice. Uličkou prošli celníci a pohraničníci - dostali pasy, formulářík, celník se zeptal zda máme něco k proclení. Pak probíhala přeměna podvozků, kterou jsem také prospal (kolegu to docela rušilo), přeměna trvá asi hodinu, pak se pohraničník vrátil, vrátil pas a půlku formuláříku (ta je určena na cestu zpět, zřejmě si to někde zakládají a pak to porovnávají). Následovala jízda dál do Běloruského vnitrozemí. Vzbudil mě budík necelou hodinu před dojezdem a asi pět minut než obcházela průvodčí (každý vagón má svou), která budí a dává jízdenky zpět. V úterý Krátce po osmé jsme dorazili na hlavní nádraží v Minsku, Minsk-Passažirskij. Dlužno podotknout, že vlaky v Bělorusku jezdí podle jízdního řádu.
Zde nás po asi deseti minutách přivitala naše běloruská průvodkyně Alesia, která s námi už komunikovala v mailech.
Pokračování příště...