Kritika občanů, směřovaná na úřady a instituce EU kvůli jejich byrokratismu a mnohdy nekompetentnosti, povrchnosti a zbytečnosti přijímaných rozhodnutí a dokumentů, bývá bohužel až příliš často oprávněná.

A rovněž bohužel jsou tímto fenoménem zasahovány oblasti, které by vyžadovaly opravdu promyšlený, precizní přístup. Mohu to nyní doložit na jednom zásadním dokumentu, který doputoval do právního výboru (JURI) Evropského parlamentu.

Členové JURI se nyní musí zabývat "Sdělením Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru", týkajícím se "posílení dodržování práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu". Shrnu hned v úvodu: Sdělení je natolik amatérské, nevyvážené a nesené na frázích a floskulích, že už jen proto by měla Komise tento svůj výplod neprodleně stáhnout. Neřkuli proto, že celý dokument je odborně a tedy obsahově pochybný, a kdyby měly být jeho záměry naplněny, pak neřeší naznačený problém, kterým je posílení vymáhání práv k předmětům průmyslového vlastnictví, zejména pak s ohledem na nárůst padělatelství a pirátství týkajícího se širokého spektra zboží.

Ono totiž hned východisko celého dokumentu je přinejmenším nepřesné a zavádějící. Úředníci Komise, kteří celý s prominutím paskvil připravili, žonglují s právy duševního vlastnictví jako s "důležitým obchodním majetkem", aniž by jim bylo zřejmě jasné, že práva duševního vlastnictví jsou na prvním místě tvořena právem autorským, přičemž práva k předmětům průmyslového vlastnictví (tedy k vynálezům, průmyslovým a užitným vzorům či ochranným známkám) jsou v odborném světě pokládána za práva související s právem autorským. Pak ale není divu, že v úvodní pasáži dokumentu lze se mimo jiné dočíst, že práva duševního vlastnictví umožňují umělcům "využívat ekonomickou hodnotu jejich výtvorů". Krásný příklad vylouhovaného neoliberalismu: tři básnické sbírky za jeden román?

Když se čtenář dokumentu Komise probere terminologickým a metodologickým zmatkem, přijde na jádro věci. Je třeba posílit ochranu výrobků před padělatelstvím a pirátstvím a proti obchodu s napadenými výrobky zejména prostřednictvím internetu. Ačkoliv sama Komise uznává, že pro danou problematiku "základní soubor právních předpisů je již vytvořen", její návrh řešení je velkolepý: je třeba vytvořit další úřady, další byrokracii jak na celoevropské úrovni tak na úrovních národních! Konkrétně: Komise už pracuje na vytvoření střediska, které má sloužit jako "centrální zdroj pro shromažďování, monitorování a oznamování informací a údajů týkajících se veškerého (!) porušování práv duševního vlastnictví". Ovšem i neodborníkovi musí být jasné, že existence něčeho takového je mírně řečeno fantasmagorie.

To by byl první úřad, který ozdobí šiky úředníků. Dále: členské státy se vyzývají, "aby jmenovaly národní koordinátory s pevným mandátem, kteří by ve svých státech mezi subjekty pověřenými vymáháním práv synchronizovali záležitosti prosazování práv duševního vlastnictví". Nedosti na tom: "významným přínosem jakožto střediska odborných znalostí v oblasti práv duševního vlastnictví se mohou stát vnitrostátní úřady pro záležitosti duševního vlastnictví". Tyto úřady by prý řečeno bruselským jazykem "mohly sehrát cennou úlohu ve vytváření platforem a strategií, jež by podněcovaly koordinované přístupy a šířily osvědčené postupy". Pokud by někdo o mých citacích pochyboval, odkazuji jej na dokument Komise ze dne 11. září 2009 s číslem jednacím KOM(2009) 467.

Postup, kdy se Komise snaží řešit závažný problém vytvořením nového úřadu, není bohužel ničím výjimečným. Namísto efektivního využívání stávajících struktur mají vzniknout nové úřady a stovky úřednických míst, na kterých budou anonymní úředníci produkovat tuny a tuny papíru, dobře si žít a ustaranému občánkovi ukazovat dlouhý nos.