Rozhovor s Milanem Hlobilem, odborníkem s 40letou praxí v radiolokaci.

Bylo zveřejněno už více článků o radaru Národní protiraketové obrany USA v Brdech. Všichni autoři - i z ministerstva obrany - konstatovali nedostatek oficiálních údajů pro kvalitní analýzy, resp. že nejsou zveřejnitelné. Z jakých údajů jste čerpal při své nedávno publikované studii?
Čerpal jsem z praxe na katedře radiolokace Vojenské akademie v Brně, kde jsem učil základy radiolokace. V daném případě jsou aktuální principy bistatické radiolokace a související jevy. Využil jsem např. Informace NRL 13/2002, Centrum pracovního lékařství, o mezní hodnotě impulsní výkonové hustoty 10kW/m2, publikaci Advanced radar techniques and systems, Institution of Engineering and Technology, London, 1993, zvláště část o tzv. dopředných odrazech, články z ATM, studie MO ČR ap. Využil jsem zkušenosti z práce v inženýrsko- technických službách v systém protivzdušné obrany.

Argumenty ministerstva, že není dost oficiálních údajů pro kvalitní analýzy účinků, jsou pravdivé jen zčásti, zbytek je výmluva.

Řešením bylo obrátit se na odborníky na radiolokaci v armádě a na nezávislé odborníky v oboru radiolokace a pracovního lékařství. Vše nasvědčuje, že na počátku byla manažerská chyba MO. Zpracování studie nebylo ujasněno, nebyly dobře vyhodnoceny možné situace, ve kterých by se občané mohli ocitnout a nebyla provedena správná opatření.

Potvrzujete varování šéfa Agentury pro raketovou obranu Henryho Oberinga, že v okruhu 8 km je ohrožen např. rogalista, neboť až po 8 km klesá impulsní výkonová hustota hlavního paprsku pod 10 kW/m2, což je hygienický limit pro působení na člověka. Ministerstvo tvrdí, že hlavní paprsek směřovaný 2 stupně nad horizontálu nemůže lidi na zemi ohrozit. Vy jste nalezl výjimku - na 6 km vzdáleném vrchu Praha, kde na meteorologickém radaru Řízení letového provozu jde jen o metry.
Přibližně do 8 km je dle mého výpočtu impulsní výkonová hustota větší než mezních 10 kW/m2, což normy ČR nepřipouští. Touto mezní výkonovou hustotou nesmí být osoba ozářena v jakkoliv krátkém čase. V případě ozáření by došlo k vážnému poškození zdraví. Údaj gen. Oberinga jsem přepočítal - souhlasí, tím jsem si provedl zpětnou vazbu a ověřil si, zda jsou mé úvahy správné.

Úhel skrytu ve směru na anténu meteorologického radaru je 1,96 °. Následkem malé chyby v rektifikaci spodního polohového úhlu anténního systému (- 0,04 ° ) nebo v uvodorovnění, popř. nestability konstrukce anténního systému může dojít k ozáření lidí při údržbě antény ŘLP. Udržet uvodorovnění systému, navíc s přesností 0,04 ° (2,5 úhl. min.) je značný problém. V praxi by to znamenalo, že uvodorovnění musí být velice přesně a stále kontrolováno a korigováno. Nedovedu si představit, s jakou chybou a spolehlivostí pracuje na radaru XBR zřejmě automatická korekce uvodorovnění.

V případě ozáření antén meteoradaru by se začal projevovat lom na hraně - difrakce. Při něm, podobně jako v optice, by došlo za hranou k rozdělení intenzity záření do pruhů a terén za překážkou by mohl být ohrožen nadlimitním zářením. Nemám k dispozici naměřené hodnoty výkonových hustot v případě lomu a nemohu to blíže specifikovat. Pokud se dodrží spodní polohový úhel +2 ° antény XBR, tak ozáření meteoradaru nehrozí, ale o splnění této podmínky mám pochybnosti. Je více faktorů: stabilita anténní konstrukce, přesnost systému uvodorovnění, přesnost rektifikace náklonu antény, stabilita podloží - v prostoru je dělostřelecká střelnice a cvičí se letecké bombardování.

Varujete, že kvůli atmosférický m tzv. vlnovodným kanálům (vznikají např. za inverze), příp. při superrefrakci (odraz elektromagnetických vln mezi dvěma vrstvami atmosféry, podobně jako za fata morgany), kdy záření slábne daleko pomaleji než za běžné situace, může dojít k přenosu nadlimitního záření, a tedy ohrožení i na vzdálenosti desítek a stovek km, dokonce i občanů jiných států. Jaká hustota výkonu může "putovat" těmito přenosy, jak dlouho a často trvají, jak velký vzdušný prostor nebo území - pokud se nakonec vyzáří na zem - mohou být zasaženy?
Při existenci atmosférických vlnovodů jsou ztráty výkonu pouze 0,01 dB/km. Zde neplatí, že energetický tok klesá s druhou mocninou vzdálenosti jako za běžného vysílání. Vlnovody se objevují nečekaně, v tom jsou nebezpečné. Vím, že tento jev nastával 10 - 20krát ročně, vše záleží na počasí. Trvání nelze předpovědět: od několika hodin po několik dnů. Vlnovody vznikají ve výšce desítek a stovek metrů na povrchem. Pokud paprsek ve vlnovodu dopadne na zem, vzniká oblast nadlimitně ozářená. V případě radaru XBR by toto ozáření mohlo způsobit těžké poškození zdraví, odpálení výbušniny atd., a to na stovky kilometrů!

Vlnovod se projeví tak, že se abnormálně zvýší dosah radaru na nízké cíle, na monitoru se podstatně zvětší reliéf odrazů od pozemních objektů, zhorší se nebo se zcela přeruší detekce cílů na větších výškách, takže radar neplní svůj účel. I když to operátor radaru zjistí - pokud to vůbec zjistí, je už vlastně pozdě.

Další nebezpečí hrozí z odrazu paprsků od letadel. Jaké jsou parametry pro toto riziko: vzdálenost stroje od radaru, jeho výška nad zemí, velikost letadla, resp. odrazové plochy, délka působení atd.?
Elmag. energií odraženou od letounů mohou být zasaženy jak jiné letouny, tak osoby na vrcholech vyvýšenin. Ve studii uvádím příklad, kdy letoun s odrazovou plochou 30 m2 na výšce 560 m ve vzdálenosti 15 km od radaru ozařuje elmag. energií s mezní impulsní výkonovou hustotou 10 kW/m2 vyvýšeninu ve vzdálenosti 500 m. Tato vzdálenost je v tomto případě mezní vzdáleností. V tomto případě mohou být osoby na vrcholu vyvýšeniny ohroženy nebezpečným zářením.

Následkem tzv. dopředných odrazů od letounů mohou být nebezpečně ozařovány jiné letouny. Tyto situace by mohly nastávat asi do 50 km od radaru. Nebezpečí ozáření letounu elmag. energií odraženou od jiného letounu by mohlo hrozit např. při křížení drah letounů, kdy mohou být dle normy ICAO letové hladiny s rozestupem 300 m, nově i jen 150 m. Např. letoun ve vzdálenosti 20 km od radaru by mohl reálně ohrozit druhý stroj, který je vzdálen 400 m, zářením s mezní impulsní výkonovou hustotou 10 kW/m2, která by mohla proniknout do kabiny letounu. Touto mezní výkonovou hustotou nesmí být osoby ozářeny v jakkoliv krátkém okamžiku, vůbec. Blíže nespecifikovaná poznámka BMDO (organizace zabývající se protiraketovou obranou USA), že ozařovány mohou být letouny až na vzdálenostech větších než 50 km od radaru a do 50 km je nutná spolupráce operátorů radaru XBR a pracovníků řízení letového provozu, aby nedocházelo k ozařování letounů, je tedy na místě. Uvádím vlastně totéž,říkám i proč a mám to podloženo výpočty.

Závěr: hranice bezletové zóny by měla být 50 km od radaru. Oficiálně uvedená bezletová zóna je stanovena nedostatečně a je v podmínkách ČR nebezpečná! Na ostrově v Pacifiku by to snad bylo přijatelné, ale v členitém terénu a při hustém provozu u nás v žádném případě. Autoři armádních studií pouze převzali to, co platí pro malý atol, samostatně neřešili nic. Každé opatření ke zvýšení výkonu radaru by vedlo k rozšíření zóny.

Pro elektrotechnická zařízení je okruh ohrožení větší než pro nechráněného člověka. Riziková 50kilometrová zóna pro letadla se blíží k jihozápadní hranici Prahy. Jak mohou být tato zařízení poškozena, jde o poškození trvalá nebo dočasná? Mohou být nebezpečně ozářena i vesmírná tělesa, která létají na nízkých oběžných drahách?
Oficiálně se připouští, že do 5 km by mohl být rušen TV příjem a do 10 km rádiové vysílání. V případě odrazů od letounů či meteorologických útvarů - oblaků s dobrou odrazivostí, by se mohlo rušení projevit místně i na větší vzdálenosti. Dodržování národní kmitočtové tabulky sleduje armádní frekvenční agentura ve spolupráci s Český m telekomunikačním úřadem (ČTÚ). ČTÚ provádí spektrální analýzy i na vojenských zařízeních. Rušivé složky, které by mohly rušit uživatele jiných kmitočtových pásem, jsou definovány co do úrovně. Pochybuji, že ČTÚ něco na radaru XBR měřil nebo dostal k dispozici spektrální analýzu signálu radaru XBR, ta bude utajována. Ze zákona má ČTÚ dle mého názoru na tyto informace právo. Bez této analýzy nelze vlastně celou problematiku blíže
specifikovat. K poškození elektrotechnických zařízení se nelze jednoznačně vyjádřit, závisí to na více faktorech - odolnost zařízení proti přetížení, odstínění, uzemnění, poloha zařízení atd., případ nelze objektivizovat.

Odrazy do vesmíru jsou teoreticky možné, souvisely by s konkrétním tvarem vzdušného objektu, praktické, cílené využití těchto odrazů vidím ale nereálné, byla by to těžká úloha.

Je možné, že skutečná velikost radaru a zisk antény, pokud by došlo k realizaci, překročí hodnoty, s nimiž uvažujete. Jak by se změnily kritické vzdálenosti ohrožení?
Radary kategorie XBR se odlišují výkony i rozměry antény: typ GRP- P, který bude údajně zasazen v Brdech, má aktivní průměr - odpovídající efektivní odrazové ploše antény - cca D = 11 m, typ SBX má aktivní průměr D = 18 m, typ XBR-?, který může být také umístěn v Brdech, má aktivní průměr antény D = 25 m

1. Dle oficiálních technických informací MO ČR má být použit typ GRP- P, ale to není jednoznačné. Pod radomem, dielektrický m krytem antény, může být umístěna i anténa s D = 25 m. Při jejím použití by vzrostl zisk antény na cca 68 dB, vyzařovací svazek by se zúžil na šířku pouze 0,08 °řStřední výkon radaru je cca 170 kW - počet zářičů 81 000, střední výkon jednoho modulu T/R 2,1 W. Od tohoto radaru lze očekávat, že k překročení mezní impulsní výkonové hustoty, a tedy závažnému poškození zdraví v případě přímého ozáření osoby hlavním svazkem, aČ již na zemi či na v letadle, by docházelo přibližně do vzdálenosti 18 km. Do 70- 80 km by se intenzivně projevovaly dopředné odrazy od letounů směrem na zem nebo na druhý letoun a osobám na zemi nebo na palubě letounu by opět hrozilo ozáření elmag. energií s impulsní výkonovou hustotou větší než 10 kW/m2. Hranice bezletové zóny by musela být posunuta až na vzdálenost cca 80 km (tj. ke Kralupům n. Vlt., za Prahu - Kbely, Říčany u Prahy, za Tábor, k Hluboké n. Vlt. - pozn. red.)
2. Problémem je, že není přesně znám výkon radaru v Brdech, vláda to zamlžuje. Dnes jsou známy informace o výkonech na jeden modul T/R (vysílač/přijímač) - až 40 W, oproti původním cca 2- 3 W, ve vlnovém pásmu 3 cm. V případě, že by do radaru GRP- P s aktivním průměrem antény D = 11 m, impulsním výkonem 4,5 MW, středním výkonem 170 kW a šířkou svazku 0,18 ° byly zasazeny tyto výkonnější moduly, lze čekat minimálně zdvojnásobení impulsního vysílacího výkonu na hodnotu cca 10 MW. Reálné je ale i vícenásobné zvýšení výkonu. Např. "pouze" při impulsním výkonu 10 MW by již docházelo k překročení mezní výkonové hustoty 10 kW/m2 až do vzdálenosti cca 20 km - proti původním 8 km, hranice bezletové zóny by musela být posunuta na vzdálenost cca 90 km (tj. linie Neratovice - Český Brod - Zruč n. Sázavou - Pacov - Č. Budějovice - pozn. red.). Dosažitelné jsou ovšem i výkony podstatně vyšší.
3. Nejhorší případ by nastal, když by byla zasazena anténa s aktivním průměrem 25 m a použity výkonnější T/R moduly. Došlo by k mohutnému navýšení vysílaného výkonu při šířce hlavního svazku pouze 0,08 ° a impulsní výkonová hustota by dramaticky vzrostla.

Uvedené výpočty jsou přibližné, nicméně vytvářejí představu o tom, co by mohlo nastat při zvýšení zisku antény nebo výkonových úrovní.

Jaká může být délka a síla expozice v praxi? Bude radar zaměřen na jeden bod, případně se jen málo pootáčet, aby sledoval vzdálené území Íránu, tj. mířit přes jižní Moravu, nebo se bude otáčet, či pootáčet ve velkém rozsahu, aby vykryl území od severu Ruska po Írán na jihu, tj. nahlížet přes Prahu, Krkonoše, Varšavu, Helsinky až po Brno s Bratislavou, Budapeští a Bukureští?
Radar má zorné pole 50 ° x 50 ° (50 ° v horizontální rovině, 50 ° ve vertikální rovině), v němž je prostor snímán elektronicky rozmítaným svazkem. Rychlost tohoto snímání je značná -řádově 104rad/s. Celá základna antény je otočná, obsluha natáčet antény v horizontální rovině, a tedy zorné pole 50 ° x 50 ° libovolně do zájmového sektoru, tj. do všech vámi uvedených směrů. Této vlastnosti je možno využít při spolupráci s radary včasné výstrahy UEWR (Upgraded Early Warning Radar) pro dosažení vysoké pravděpodobnosti detekce cílů.

V případě zachycení cíle radar XBR soustředí všechen výstupní výkon do jediného svazku, popř. do několika nezávislých svazků a může tak sledovat několik cílů současně; v této fázi může začít střelecká úloha. Na www.army.cz - Radar pod lupou - je udáván pouze sektor rozmítání svazku radaru +13 ° - to je pouze jeden z možných režimů. Parametr možnost vyhledávání cílů v zorném poli 50 ° x 50 ° není uveden. Šířka svazku je zde uváděna cca 0,5 ° , ačkoliv předchozí oficiální informace MO ČR uváděly 0,18 °. To nepřispívá k věrohodnosti informací.

Při expozici osob odraženým paprskem od letadel bude záležet na impulsní výkonové hustotě. Při expozici do 6 min. je přípustná hodnota výkonové hustoty elmag. energie nepřímo úměrná době expozice a roste až do hodnoty 10 kW/m2, která nesmí být dle norem ČR překročena při jakkoliv krátké expozici. Pokud by osoby byly ozařovány elmag. energií s výkonovou hustotouřádově "pouze" stovek wattů, byla by přípustná doba spojité expozice (odhadem) cca desítky sekund. Vzhledem k tomu, že radar pracuje impulsně, nedošlo by v tomto případě k překročení povolené doby expozice.

Pro výpočty mezních vzdáleností letounů od terénu a jiných letounů a z toho vyplývajících bezletových zón jsem ve své studii použil záměrně reálných situací, kdy je dosaženo mezní hodnoty impulsní výkonové hustoty 10 kW/m2. Tyto případy jsou dostatečně průkazné a nezpochybnitelné. V tomto případě by již zřejmě docházelo k nevratným změnám v lidském organismu. Nejsem ale lékař, tak se zdržuji dalších komentářů.

Lidé a zařízení nemusejí být kvůli charakteru provozu vystaveni souvisle záření, ale během dne to mohou být desítky minut a možná hodiny nasčítané z kratší expozic. Jaké lze očekávat následky?
Existují dva způsoby hodnocení expozice elmag. záření: První způsob hodnocení pochází ze 70. let 20. století. Vychází z představy, že působení elmag. polí střední a vysoké frekvence se v těle kumuluje podobně jako se v těle kumulují účinky ionizujícího záření, přičemž za charakteristickou dobu pro hodnocení předpokládaného kumulativního působení se volí bez zřejmého důvodu 24 hodin (někdy týden). Kumulativní působení vysokofrekvenčního elmag. záření však nebylo nikdy prokázáno a není ani znám mechanismus, který by k takovému působení mohl vést.

Druhý způsob hodnocení publikovala komise ICNIRP (Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením) ve směrnici, o níž prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO), že její dodržování pokládá za dostatečnou ochranu. Základní limity stanovené směrnicí ICNIRP vycházejí z experimentálně ověřených a kvalifikovaných krátkodobých účinků elmag. polí a záření. Pro vyšší frekvence (což je náš případ) je dozimetrickou veličinou měrný výkon absorbovaný v těle nebo v jeho části. Tvrzení o nepříznivých účincích dlouhodobé expozice člověka elmag. zářením a elektrický m a magnetický m polem, jejíž intenzita je natolik malá, že vylučuje překročení stanovených limitů pro měrný absorbovaný výkon a pro hustotu indukovaných proudů v těle, vyhodnotil ICNIRP jako neprokázané.

Stará vyhláška č. 408/1990 Sb. tedy chránila před dlouhodobou expozicí slabý m polem, jehož nepříznivé působení nebylo nikdy prokázáno, zatímco při jednorázové několikaminutové expozici připouštěla řádové překročení referenční hodnoty stanovené v nařízení vlády č. 480/2000 Sb. a tedy i nesporné riziko.

Existují i jiné způsoby, které používají např. tzv. "princip předběžné opatrnosti" a zásady ALARA ("tak nízké, jak je rozumně dosažitelné" ). V některých státech se tyto principy uplatňují a jsou tam nižší limity, např. v Itálii.

Závažným důvodem ke zrušení vyhlášky č. 408/1990 Sb. však byla nemožnost uvést používání mobilních telefonů do souladu s limity této vyhlášky. Shrnu- li, tak dle směrnic ICNIRP by se následky vlivem nasčítaných kratších expozic neměly projevit.

Jak mohou povětrnostní úkazy - vlnovodný kanál a superrefrakce - a případně i bouřkové mraky, kroupy či jiné ovlivnit samotný účel radaru, monitorování raket?
Atmosférický vlnovodný kanál má za následek podstatné zvýšení dosahu radaru na nízké cíle, a to dokonce za horizont. Dojde ale ke snížení dosahu na cíle na vyšších letových hladinách. V případě superrefrakce, která vzniká ve vyšších, kilometrových výškách, by mohlo docházet k podstatnému zvýšení dosahů na určitých výškách a došlo by velmi pravděpodobně ke snížení dosahů na výškách větších, než je výška atmosférického kanálu.

V případě oblačnosti a dešťových srážek např. 16 mm/hod. může docházet na vlnové délce 3 cm k útlumu elektromagnetické energie až 0,33 dB/km a v případě mlhy 2,3 g/m3 k útlumu 0,1 dB/km. Oproti běžnému útlumu v atmosféře 0,01 dB/km to tedy představuje podstatný nárůst útlumu. V praxi to znamená ztráty při přenosu elektromagnetické energie, nutnost zapnutí ochran přijímacího systému před odrazy od těchto meteorologických útvarů a snížení dosahu radaru. Dodám, že útlum 3 dB představuje snížení výkonu na polovinu.

Považujete plánovaný radar za vojensky potřebný ? Je nutný ve středu Evropy? Nebyl by výhodnější na lodi? Nedomníváte se, že jsou jiné, nezdůrazňované důvody pro vybudování?
Systém protiraketové obrany - jako celek - považuji za nespolehlivý , jeho testy byly, dle dostupných pramenů, prováděny za naprosto nereálných podmínek a ani za těchto měkkých podmínek se nepodařilo prokázat funkčnost systému a oprávněnost jeho operačního zasazení. Perspektivně není velká naděje, že dojde k nějakému zlepšení. Tím ztrácí opodstatnění i zasazení radaru v Brdech. Jedním z vedlejších důvodů prosazování protiraketového systému by mohlo být jeho použití pro ničení satelitů - tato funkce je dle vyjádření americké strany blokována. Dalším důvodem může být obrana radarů v Británii a v Grónsku.

S použitím námořní verze - typem SBX - USA počítají. Radar je menší, má menší dosah - 4800 km, ale umístění na plovoucí plošině umožňuje ho přesunout rychle do vhodných míst. Radar SBX by měl být umístěn, dle dostupných pramenů, do oblasti západní části Aleutských ostrovů, která má být ideální pro sběr dat o hrozbě z asijského směru, zejména z KLDR a Číny. Nicméně radar SBX je součástí výše uvedeného systému protiraketové obrany, jehož efektivita je velmi sporná, takže jeho zasazení nepřinese podstatné zlepšení.