Pečky jsou městem od roku 1925. První písemně doložená zmínka je z roku 1225. K rozvoji dochází ve druhé polovině 19. století v souvislosti s budováním železniční tratě Praha - Česká Třebová. Do druhé světové války v Pečkách vzniklo několik podniků a veřejných staveb. Jako příklad uvedu některé a k nim v závorce počty zaměstnanců v roce 1913:

     Rafinerie cukru (955), Cukrovar na suroviny (450), Lučební továrna (188), strojírenská dílna a slévárna bratří Jouzů (220), strojírna a slévárna Suchý (192), továrna hospodářských strojů Schulz (88), továrna na obuv Rozmach (44), Derma – továrna kosmetických potřeb (24). Dohromady zde bylo zaměstnáno 2.161 obyvatel, což na počet cca 3.900 obyvatel je úctyhodné číslo, které vysvětluje politickou orientaci zdejších obyvatel umocněnou hospodářskou krizí a světovými válkami.

 V roce 1920 v Pečkách vznikla první organizace KSČ. V těchto letech zde byl vydáván časopis „Stráž komunismu“. Je nutné, abych zmínil i to, že komunisté ve vedení obcí v té době prosazovali tzv. „provádění nouzových prací“, výplatu mimořádných podpor, příděl brambor, uhlí zdarma atd. Jako v celé republice za první republiky dolehla hospodářská krize i na pečecký průmysl. V roce 1929 přestaly pracovat oba cukrovary, v roce 1937 zanikl provoz chemické továrny. Strojírnu a slévárnu J. Suchý převzetím zachránil ing. Matička. Budovy nevyužitých továren a provozoven začaly chátrat. Z těchto důvodů začala řada obyvatel za prací dojíždět. V době II. světové války byla v továrnách zřízena vojenská výroba, nebo sloužily jako sklady.

 Po válce vznikly podniky strojírenský Regula, slévárna Tona a zemědělský ZZN. Dále zde byly jesle, mateřská škola, ZDŠ, ZUŠ, střední učiliště při ZPA Pečky. Zdravotní a sociální oblast zahrnovala: zdravotní středisko, fotbalové a hokejové hřiště, koupaliště, ZK ROH Tona kde se pořádaly taneční kurzy a další kroužky zájmové činnosti.

 Co chci tímto stručným pohledem sdělit? To, že v letech 1948 – 1989 se z mého pohledu ne vše dělalo dobře, ale spousta mnoho věcí byla prospěšná většině. Nebyl astronomický státní dluh a hospodářská krize díky plánovitému hospodářství nebyla tak znatelná jako nyní. Podnikání postavené pouze na principu vytváření zisku je špatné a periodicky se opakující hospodářská krize na západ od našich hranic to dokazuje. Nyní jsme obelháváni tím, že nás různí odborníci, mimochodem ti samí, kteří mají velký podíl na vzniku této krize uklidňují tím, že už to je za námi. Chyba jim věřit!

 V době o které se již dvacet let všude píše a mluví jako o tmářské společnosti, kde se stálo ve frontách na banány, kde byl toaletní papír i vzduch na příděl se lidé, kteří chtěli pracovat o svou práci bát nemuseli. Dokonce i porodnost byla vyšší než dnes v této „svobodné“ společnosti. Žili jsme v klidu a nikdo se nebál o svůj život a zdraví jako nyní. Příklad „bezvadné“ zdravotní péče může být dostupnost zubní pohotovosti - od 5.9. je pouze přes víkend dopoledne zubní pohotovost v kolínské nemocnici. Také výdaje na vojáky hájící „zájmy spojenců“ mi jsou trnem v oku při pohledu na omezování výdajů a zastavení náborů Policie ČR. Omezení výdajů se projevilo i u HZS na všech stupních.

 Tak tedy nevím co je větší hrozbou. Pomyslně nás ohrožující terorista, nebo nemoc, požár či lupič? Z logiky pohledu naší vlády nerozumím snižování početního stavu již tak nepočetné armády. Hrozí nám nějaké nebezpečí, nebo ne? Pokud ano, tak těch pár stovek vojáků bojujících v cizím státě (který nás nenapadl) tisíce km vzdáleném od hranic nás asi moc neuchrání. Dále si myslím, že zrušení základní vojenské služby byla fatální chyba. Ono je něco jiného si představovat taktiku a boj u počítače a zažít pak alespoň nějaké reálné vojenské cvičení. Netvrdím, že dva roky jsou přiměřené, ale domnívám se, že příprava formou půlročního výcviku, by byla vhodná. Mimochodem je mnoho států včetně těch, co jsou označovaný jako demokratické a tam vojenský výcvik bývá zvýhodněn. V Izraeli je dokonce branná povinnost i pro ženy. Většina chlapů, když se někde sejde nejraději vzpomíná na vojnu. Z pochopitelných důvody ten vojenský dril a „buzerace“ k něčemu byla. Z chlapců udělala chlapy a z poserů posery ještě větší. Jednoduše se oddělilo zrno od plev a to je potřeba udělat i v těchto volbách. Vzpomenout si na opakované předvolební sliby a jejich neplnění po volebním vítězství, rozdělit politické strany na zrno a plevy. Proto kandiduji na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za KSČM, abych mohl ovlivnit naši budoucnost.