Překlad: Veronika Volhejnová
Ilustrace: Pauline Baynes
Nakladatelství: Fragment, Havlíčkův Brod
Do starého domu v Londýně, ke starým sourozencům Ketterleyovým, se
přistěhoval chlapec se svou nemocnou matkou. Jmenoval se Digory.
Seznámil se s Polly (sousedka), která měla na půdě tajnou skrýš. Byla
to chodba, která propojovala všechny sousední řadové domy.
Společně
se rozhodli přelézt do jednoho prázdného. Ovšem spletli se ve svých
výpočtech a skončili u Digoryho strýčka v pokoji, kde se často zamykal.
Byl to šílený a zbabělý starý mládenec, který se nazýval čarodějem.
Lstí dal Polly zlatý prsten a ta okamžitě zmizela. Digory zjistil, že
strýc je krutý a sobecký a vzhledem k tomu, že i srab musel dívku jít
zachránit sám. Dostal od strýce druhý zlatý prsten a dva zelené.
Se žlutým se dostal „lesa mezi světy“. Byl to velice klidný
les, kde bylo slyšet stromy růst. V něm byla sta jezírek. Tam našel
Polly. Až po nějaké době se poznali a zjistili, jak se dostat domů (s
použitím zelených prstenů a správného jezírka). Ale chtěli vyzkoušet i
jiné světy. Označili si jezírko domů a skočili do jiného. Tam byl mrtvý
svět Charn a v něm probudili královnu čarodějnici Jadis. Byla nehorázně
zlá a krutá. Omylem ji dostali do našeho světa, kde ztratila svou moc,
ale ne svou krásu, velikost a povahu. Po „potyčce“ na ulici (utrhla též
kus pouliční lampy) ji dostali zpět do „lesa mezi světy“. Omylem však
vzali i drožkáře, jeho koně a strýce Andrewa. Strýc okamžitě začal
panikařit. Polly s Digorym chtěli královnu vrátit do Charnu, ale
spletli se.
Skončili „nikde“. Ale uslyšeli zpěv a před nimi rozkvétal
nový svět. Zpíval lev jménem Aslan a svět pojmenoval Narnie. Její země
byla ještě nějakou dobu velice plodná – co do ní spadlo, okamžitě
vyrostlo (ať to bylo cokoli). Tedy i lampa, kterou hodila čarodějnice
po Aslanovi nebo mince, které vypadaly Andrewovi z kapes. Vyvolená
zvířata naučil Aslan mluvit i onoho drožkářovo koně, kterému později
dal i křídla, aby pomohl Digorymu napravit to, že do právě zrozeného
světa přivedl zlo. Digory měl přinést zlaté jablko (věčného zdraví a mládí).
Tam, kde ho utrhl se objevila i Jadis a pokoušela ho. Ale Digory obstál
a díky tomu zasadil strom, který chránil Narnii sto let než ji ovládlo
zlo. V Narnii korunovali krále a královnu, stali se jimi drožkář, který
měl čisté srdce a jeho žena, kterou přivolal Aslan. Digory dostal od
Aslana jedno zlaté jablko, které uzdravilo jeho maminku, i když v našem
světě nemělo takovou moc, aby to bylo navěky. Ohryzek od toho jablka zakopal na zahradě společně s
prsteny. Z ohryzku vyrostl strom, který na Narnii nezapomněl a třeba se
kolébal se, i když nefoukal vítr. Digory se s maminkou a tetou
odstěhovali na venkov, kde vyrostl a stal se učencem, profesorem a
cestovatelem. Strom na zahradě zničila velká vichřice a Digory z něho
nechal udělat skříň, kterou si nechal odvést na venkov.
Ve tmě se konečně začalo něco dít. Nějaký hlas začal zpívat. Byl
dost daleko a Digory nedokázal přijít na to, odkud se vlastně ozývá.
Někdy to vypadalo, že zní ze všech směrů najednou. … Píseň neměla
slova. Neměla téměř ani melodii. Ale zcela určitě to byl ten
nejkrásnější zvuk, jaký kdy slyšel. …
Lev chodil tam a zpátky tou prázdnou zemí a zpíval svou novou píseň.
Byla příjemnější a zpěvnější než ta, kterou přivolal hvězdy a slunce,
byla jemná jako ukolébavka. A jak šel a zpíval, údolí zarůstalo travou.
…
… Najednou se zablesklo – ať už z oblohy nebo ze lva samotného – a
dětem se v těle rozezněla každá kapka krve. A potom nejhlubší,
nejnespoutanější hlas, jaký kdy děti slyšely, pronesl:
“Narnie, Narnie, Narnie, procitni. Miluj. Mysli. Mluv. Buďtež kráčející stromy. Buďtež mluvící zvířata. Buďtež zázračné vody.“
Letopisy Narnie mají sedm dílů: 1. Čarodějův synovec, 2. Lev,
čarodějnice a skříň, 3. Kůň a jeho chlapec, 4. Princ Kaspian, 5. Plavba
Jiřího poutníka, 6. Stříbrná židle, 7. Poslední bitva.
Kniha je určená lidem každého věku. Je velice čtivá. Přečetla jsem ji jedním dechem.