Panoptikum kuriozit - literární seriál - 3. díl
Díl třetí: Baron Práša je Velkým vezírem
Máme rádi dementy, avšak jen ty, kteří jsou fakt dementní. Práša patří mezi ně, protože je to člověk, který je majitelem několika přezdívek a podařilo se mu jako jednomu z mála na světě během jediného roku vystřídat pět různých identit.
Prášu jsme poznali na základní škole. Ještě ve druhé třídě se dokázal pomočit ve třídě plné spolužáků. Zničehonic se prostě „počůral“, normálně se přihlásil a oznámil to kantorovi. Protože má Práša zdeformovaný nos a ústa, občas z něj nevychází čistá slova, ale neartikulované zvuky připomínající kuňkání. Už od mládí se proto podroboval různým operacím nosu a úst. Lékaři se z něho pokoušeli udělat člověka. Marně. Navždy už zůstal jako zrůda a byl odsouzen k tomu, aby si z něj lidé tropili legraci. Přesto však sám sebe považuje za velmi inteligentního. O této „inteligenci“ svědčí skutečnost, že ještě v osmé třídě chtěl jít bojovat do Vietnamu, ačkoliv tam válka skončila už v roce 1975.
Během svého života získal spoustu přezdívek, např. Čvaňhák (protože kouřil startovačky), Šáša (protože byl prostě směšný), Křivá Huba (protože tak opravdu vypadal), Kuňka (protože měl vadu řeči) a Degen (bez komentáře). Tyto přezdívky však Práša neuznával. Jedinou legální přezdívkou se stalo pojmenování DJ Lony, které Práša získal tím, že pořádal v matčině garáži jakési nechutné orgie, které v lecčems připomínaly diskotéky. Přezdívku si ovšem dal sám, po ostatních pouze chtěl, aby mu tak říkali. Při jeho nízké inteligenci je snad jenom zarážející, že nechtěl, aby mu říkali Velký vezíre.
Práša měl vždycky bohaté zkušenosti s alkoholem a považoval se za velmi zkušeného v tomto oboru. Dědkovi tvrdil, že prý se rozjede až po sedmi pivech a že normálně zvládne patnáct piv. Vočko byl však svědkem jeho „chlastacích trapasů“ a říká, že se dosti nechutně pozvracel po pouhých čtyřech pivech.
Práša občas trochu lže a vymýšlí si. Ačkoliv doma své matce tvrdí, že je šikanován, před známými se vychloubá a říká, že pohmožděniny a jiná zranění má z rvaček. Prostě baron Práša. Ačkoliv jeho rodina nemá ani na jídlo, jeho matka mu nedávno koupila mobilní telefon. Dokázal za tři dny provolat 10 000 korun, asi aby všem lidem na světě oznámil, že má mobil.
Co se týče jeho změny identity, vystřídal jich zatím pět. Když byl anarchista, měl hlavu obarvenou na červeno, všude kreslil tzv. áčka a také kouřil cigarety bez filtru. Půjčoval si je od Vočka a nikdy mu je nevrátil.
Když byl satanista, snažil se poslouchat takové skupiny a interprety, které považoval za in na poli satanismu. Vinárník dokonce tvrdí, že mu tehdy půjčil kazety takových skupin a Práša mu vždycky zdůrazňoval, že je satanista a že nevěří v Boha. Kolik sežral netopýrů nebo kolik znásilnil mrtvol během tohoto období, jsme zatím nezjistili.
Když byl narkoman, kouřil trávu a byl drsný. Jeho drsňáctví bylo tak velké, že jednou se opil (měl dvě piva) a pak šel do knihovny a poslal nebohou knihovnici „do prdele.“
Když byl skinhead, toužil po kanadách, ale bohužel jeho rodiče mu je (naštěstí) nekoupili. Tedy spíš na ně neměli. A tak alespoň chodil na diskotéky s rouškou na obličeji. Tenkrát možná pochopil, že na tu jeho držku není nikdo zvědavej. Dědkovi ještě tvrdil, že si chce koupit knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf. Jeho obdiv k bývalému říšskému kancléři asi nejlépe vyjadřuje vlastní výrok: „Hitler je borec!“ To hovoří za vše.
Nedávno si obarvil hlavu, což jeho debilitu ještě podtrhuje. V době, kdy většina jeho vrstevníků je vyspělá psychicky i fyzicky, on pořád vypadá jako dement. Práša je zkrátka obyčejným nemyslícím debilem, který nemá vlastní názor a podléhá všem módním vlivům. Naše redakce tedy radí: Prášo, ještě zkus bejt agrometalista anebo podstup změnu pohlaví!
Výběr z Dědkovy eseje „Příběh opravdu velmi podprůměrného člověka“, New York Times, březen 2007. Redakčně zkráceno.
Napsal Dědek
Příště: Neohlížej se, za tebou je Vobs!
Kuňka
(Jarča, 12. 4. 2007 11:32)