Kuriózní famílie - literární seriál - 1. díl
Díl první: Fred a jeho synové
Fred byl muž mnoha řemesel, neuvěřitelná postavička, zkrátka klasický pábitel. Vlastnil malý prodejní stánek plný nejrůznějších kýčovitých tretek, se kterým ve všedních dnech stával v centru našeho města a o víkendech se stěhoval na naši Cupárnu. Prodejem si přispíval ke svému invalidnímu důchodu. Jeho zjev byl nepřehlédnutelný, protože měl dlouhé, šedivé a plesnivé fousy a vlasy, a vůbec vypadal jako bezdomovec, a taky si šlapal na jazyk.
Fred byl pořád špinavý, hlavně v obličeji, a ve vousech měl většinou zbytky jídla a tekutin a trošku smrděl. Oblíbený Fredův ohoz byl rádoby středověký modrý hábit, ve kterém chodil celý den a do kterého balil i svoje děti. Fred měl totiž dva syny, oba byli také špinaví a trochu debilní a oba také vychodili zvláštní školu. To na tom bylo nejkrásnější, jak se ve všem podobali svému otci.
Mladší syn Pavlík neboli Ajvanhou ráčkoval a hlavně hrozně slintal. Ke svému modrému hábitu ještě dostával dřevěný meč a lítal celý den po Cupárně a obtěžoval návštěvníky. Občas nás však Ajvanhou bavil a vytrhoval z nudy. Ptali jsme se ho třeba na rodinu a on nám mimo jiné prozradil, že „mamka jednou bodla taťky do břicha a ona mu tekla krev“ a taky, že jeho „taťka je moc hodný, protože pije pivo a rum“. Ale jinak byla tahle rodina velmi zbožná, Ajvanhou sice neuměl moc mluvit, ale dokázal odříkat tři modlitbičky už v šesti letech. Občas jsme ho ze srandy zkoušeli z náboženství a dozvěděli jsme se pak různé zajímavé věci, třeba že prý Kristus pil rum a že Bůh je Satan a Satan že je kachna. Ale úplně nejradši se Ajvanhou jen tak válel po špinavé zemi a vydával různý zvířecí zvuky, třeba kokrhal nebo chrochtal. Byl velmi inteligentní, asi po svém otci, protože dokonce ani nešel na základní školu, ale rovnou nastoupil do zvláštní katolické školy.
Starší syn se jmenoval Michal, ale říkali jsme mu Puškáš, protože si taky šlapal na jazyk a chtěl se vyučit puškařem. Bohužel měl asi také velmi nízké IQ, neboť dokonce nešel ani na střední školu, ale nastoupil rovnou do podniku svého otce a pomáhal mu s prodejem tretek. Jednou mi řekl, že prý jejich rodině patří zřícenina jednoho hradu!
Fredův denní režim byl asi takový: Seděl buď v bufetu nebo u svého stánku, který vždycky umístil aspoň pět metrů vod bufetu, aby měl alkohol co neblíže a vyráběl tretky a popíjel při tom jedno pivo za druhým. Na stole měl rozdělaný malý kahan a nad ním opaloval malé částečky bambusu, které pak navlékal na provázek. To byl jeho hlavní výrobní artikl. A vždycky skuhral: „Ježíšmarjá, to je práca, to je hrozný, ježíšmarjá, ještěže mám to pivo!“
Když si Fred mezi chlastáním a opalováním bambusu uvědomil, že postrádá mladšího syna, tak nás poctil svou návštěvou. „Nevíte, kde je to naššše zzzlobidlo?“ zašklebil se na nás vždycky a po jeho odchodu jsme ještě dlouho cítili, že tu Fred byl. A taky dobře věděl, že nás jeho malý syn přímo štve, ale byl rád, že má aspoň nějakou zábavu, protože on sám měl „plno práce“ s prodejem zboží a s chlastáním.
Fred se svou podivnou svitou, kterou tvořil on, jeho synátoři a oškliví a dementní kamarádi Broňa, Degen a Íkvé Tykve, objížděl památkové objekty s programem, který spočíval v ukázkách středověkých šermířských soubojů. Jejich nejlepší program byl takový, kdy předváděli různé druhy středověkých poprav. Michal Puškáš „hrával“ vždycky postavu popraveného, a tak byl kolikrát během jednoho jediného dne sťat, rozčtvrcen, utopen, oběšen a ještě vpleten do kola.
Fred se svou rodinou bydlel podle našich informací v jedné ulici v centru našeho města, čemuž jsme se vždycky divili, protože tam byly samé výstavní a drahé byty a pochybovali jsme, kde by Fred vzal peníze na nájem. Avšak v podzemí těchto domů je také plno zatuchlých a plesnivých sklepů, takže Fred nejspíš bydlel tam…
Když se Cupárna zavřela, tak Fred vždycky sbalil svůj stánek a kluky a všechno to naložil na malý vozíček a odjel s tím na zastávku autobusu. Všechno, co ten den prodal, však stejně propil nebo utratil za autobus. Jednou to ale Fred přehnal, protože jeho partička se v Cupárně ožrala a odmítala odejít pryč. A tak je náš šéf ten den vykázal nejen z Cupárny, ale raději zakázal Fredovi a jeho partě navždycky vstup do jakýkoliv částí Cupárny. Jenže Fred nám svůj vynucený odchod jen tak nedaroval a ještě asi týden stával před Cupárnou a radil lidem, aby tam nechodili, a aby si radši koupili něco v jeho stánku.
Když jsme ho pak jednou potkali ve městě, kde zase prodával ty svoje tretky, a bylo to už před Vánocemi, ozvalo se v nás nějaké špatné svědomí, a tak jsem si řekli, co nám to udělá, když mu popřejeme hezké Vánoce. A tak jsme se zastavili před jeho ubohým stánkem a Fred nás hned poznal a ukazoval nám nové zboží. Dokonce se vytáhl s novým artiklem, byl to had ze dřeva, který se samovolně pohyboval. Fred nám tvrdil, že prý to jde na dračku a všelijak s ním kroutil, jako s nějakým falickým symbolem. A pak jsme mu každý podali ruku, ačkoliv jsme věděli, že budeme mít ruce pěkně špinavé a možná chytíme nějakou kožní chorobou. A říkáme, že mu teda přejeme všechno nejlepší k svátkům a Fred na to odpověděl podivnou větou, z níž jsme usoudili, že vůbec nepochopil, o čem mluvíme. Fred řekl: „Děkuju moc, ale Františka už bylo!“ On si asi chudák myslel, že mu přejeme k svátku!
Tak to byl Fred a jeho synové Ajvanhou a Puškáš. Ať šíří blbost i nadále!
Napsal Dědek
Příště: Eliška a její rod
ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
(Ajvanhou, 15. 10. 2007 13:34)