Kýč měsíce srpna a září - Princezna Diana
Tak už to bude deset let, co nám tragicky zahynula paní Diana Frances Spencerová, neboli takzvaná „princezna Dyjána“. Určitě si na ni pamatujete: taková hloupě se tvářící blonďatá Angličanka, která si vzala prince a která pomáhala dětem v Africe. Ano, zanechala v našich srdcích hluboké a nesmazatelné vzpomínky.
Stále platí staré pravidlo, že o mrtvých jen dobře. Jenže přece jenom uplynulo od Dianiny smrti deset let, a tak snad jsme schopní vstřebat trochu té cynické pravdy, ať už bude jakákoliv. Princezna Diana (1961-1997), což byl mimochodem titul, který jí vůbec nepříslušel, byla skutečným fenoménem konce 20. století, neboť v sobě spojovala několik paradoxů. Neuměla se chovat, neuměla mluvit, nebyla zas až tak hezká a až vůbec nebyla vtipná. Automaticky tedy vyvstává otázka: Tak co na ní celý svět vlastně viděl? Inu, bylo to asi proto, že lidstvo už od nepaměti lákají různé princezny, princové, ježibaby, hejkalové, prostě pohádky pro děti. Někteří jedinci holt z pohádek nevyrostou ani v dospělosti a pak jsou hotoví z toho, že se objeví osoba typu Dyjány, která splňuje jejich naivní představy o romantické princezně.
Dianu většina z nás neznala osobně, vídali jsme ji spíše v televizi nebo ve společenských časopisech. Diana byla totiž především prázdná mediální hvězda, jinak vcelku nic zvláštního na tomto světě nezanechala. Během své mediální kariéry získala mnoho titulů, některé byly dost hanlivé a dehonestující, ale o nich hovořit nebudu. Nejčastěji byla nazývána „královnou lidských srdcí“, což je tak přeslazená přezdívka, která zní snad ještě hůř než „božský rošťák.“ Je potřeba si uvědomit, že Diana nebyla žádnou královnou lidských srdcí, ale obyčejnou královnou kýče. Ačkoliv i toto označení je přehnané, ona nebyla vlastně ani tou královnou, na to neměla. Za královnu kýče lze označit Marylin Monroe, Madonnu nebo Cher, ale rozhodně ne Dyjánu, který byla maximálně dvorní dámou kýče.
Co bylo pro Dianu dále typické? Byla blonďatá, byla blbá a neuměla česky. Ale především - vše, co dělala, dělala v záři kamer a fotoaparátů. Bez bulvárních plátků by totiž nevydržela ani hodinu a prakticky ke každé kravině, kterou spáchala, zvala tisk. Paradoxně si potom stěžovala, jak ji bulvár pronásleduje. Měla údajně velmi vyvinuté … eee … sociální cítění. Pomáhala dětem v Africe, bojovala proti AIDS a nášlapným minám a prováděla další činnosti, v nichž útočila na city. Umění citově vydírat ovládala skvěla. Nebyla sama, podobný kýčař je třeba i Bono Vox, který dodnes pořádá nesmyslné charitativní koncerty, kde si honí své ego, ale nikdo vlastně neví, kde skončí peníze, které se tam vyberou.
Diana byla taky dost vášnivou ženou, protože neustále potřebovala vedle sebe mít bohatého muže. Když ho neměla, tak trpěla bulimií. Bože, jak byla primitivní!!! Byla jednou vdaná, ale manželství s princem Karlem bohužel nevyšlo, prý za to mohla jakási Kamila. Ve skutečnosti měli rozdílné zájmy. Karlovou vášní byli koně, zahradničení a architektura. To jsou podle mého názoru záliby normálního zdravýho chlapa! Dyjána milovala popovou hudbu, přepychové oblečení a drby. Cítíte ten zásadní rozdíl? Rozdíl mezi Karlovým vkusem a Dyjániným nevkusem? Občas byla dost mimo mísu, třeba když tvrdila, že obdivuje Matku Terezu. V tom případě nechápu, proč ji nenapodobovala v její skromnosti. Pochybuji, že by se Matka Tereza vystavovala v bikinách na nějaké jachtě jako Dyjána. No, možná se vystavovala (asi kvůli věku už jen v jednodílných plavkách), ale někde na pramici v Kalkatě, kde ji nikdo neviděl.
Dnes můžeme s klidem říct, že i Dianina smrt byla vlastně dobře naaranžovaným divadlem pro média. Říkalo se, že cyničtí novináři (sic!) – tzv. paparazzi ji prý uštvali k smrti. Tak je pravda, že trošku v té Paříži blbli, honili se v autě jak potróblí a troubili na sebe. No, vidíte, jak taková jízda automobilem může dopadnout! Jenže uvědomte si, jak Diana tyhle novinářské hyeny, tuhle žurnalistickou žumpu provokovala! Musela mít za milence syna egyptského miliardáře, večeřet v nejdražších pařížských restauracích, jezdit rolls roycem, nosit drahé večerné róby a trpět bulimií. Přitom mohla mít tak lehký život, kdyby místo toho měla za milence obyčejného úředníka třeba z finančního úřadu, dala si pivo a uzený koleno v hospodě čtvrté cenové skupiny (tzv. čtverce), jezdila škodárnou, nosila elasťáky a trpěla maximálně tak nadýmáním. Prostě nemohla. No, tak ať se nediví, že to takhle dopadlo. Kdo s čím zachází, s tím taky schází.
Dianina náhlá smrt při autonehodě byla pro některé šokem, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Třeba žije někde v ústraní jako zpěvák Elvis, který byl tak tlustý, že už se na něho nemohli dívat ani ti nejfanatičtější fanoušci. Diana zas byla až tak trapná, že taky radši zmizela lidem z očí.
Lze však konstatovat, že Diana by se do dnešní doby nehodila, její přátelství s muslimem Dodim Al Fayedem by bylo jistě považováno za bezpečnostní riziko. Ale ona by to beztak dokázala nějak využít, třeba by se stala mostem mezi muslimským východem a křesťanským západem. Třeba i Usáma bin Ládin by ji přijal ve své rezidenci v pakistánských horách a jejich společná fotografie (na níž by se pochopitelně oba usmívali anebo naopak tvářili vážně, to podle mezinárodní situace) by se objevila na prvních stránkách novin celého světa. Anebo by se třeba stala hrdinkou nějaké reality show.
Mezi námi, i to její jméno znělo moc kýčovitě. Příjmení Spencer znamená vlněný kabátek nebo bolero. Takže „Dyjána Františka Kabátková“ – hezké jméno, není-liž pravda? Nejlepší by asi bylo, kdyby používala druhé jméno „Frances“. V České republice by ji něžně nazývali „princezna Františka“ nebo „Francka“. No, řekněte, neznělo by to mnohem lépe?
Diana byla pro někoho sexuálním symbolem, pro jiné stejný kýč jako Kelly Family. V souvislosti s ní se mi vybavují tři vzpomínky -
1) V září 1997, krátce po Dianině pohřbu, jsem si koupil speciální vydání (dnes už bohužel zaniklého) časopisu HROM, jež byl celý věnován památce této „královny nelidských srdcí.“ Dodnes ho opatruji jako oko v hlavě. Bylo to ovšem slabší číslo, asi právě proto, že bylo jen o Dianě. Časopis Hrom byl jinak známý tím, že uveřejňoval různé neuvěřitelné příběhy, třeba o záchodové míse posedlém ďáblem či o přístroji, který umožní lidem hovořit s mravenci. Ovšem Diana byl tak neuvěřitelný marketingový a společenský kýč, že vlastně do HROMU taky patřila …
2) V roce 2000 jsem byl v Paříži a jel okolo místa, kde Diana zahynula. Až na pár kytek, svíček a fotografií nic moc. Žádná socha v nadživotní minulosti, žádný průřez havarovaným automobilem. Inu, co taky chcete stavět v dálničním tunelu. Musím říct, že místo smrti si Diana nevybrala moc dobře.
3) A konečně jeden čas jsem rád navštěvoval hospůdku „Diana“, ale to byla ryze myslivecká hospoda, kde číšník ředil pivo vodou a pouštěl sprosté písničky z alba „Vyžeň kozy v háj“. Tam by se Dyjáně asi nelíbilo …
Čtenáři, ve kterých paní Diana také zanechala nějaký stopy, nebo čtenáři, kteří se dokonce setkali s paní Dianou, nechť se svěří se svými zážitky v komentářích. No, a na závěr snad už jen poděkování: Diano, i přes ty tvoje pózy a nešvary, kterými jsi trpěla, děkujeme!
Napsal Dědek
P.S.: Vzhledem k tomu, že Vinárník, neschopák jeden, nedodal kýč měsíce června, tak nejenže dostane záhlavec od Blbé Boženy, ale za trest má týdenní haus-arest! Tak patří mu to!
Komentáře
Přehled komentářů
Asi dost dobře nechápu tento styl zábavy, ale je to odporný..toť čistě jen můj názor...
Koneckonců......
(marie, 29. 8. 2008 11:21)No,též jsem se zasmála,ale to spíš tajně:),ani nevím proč...no sranda to byla,tenhle článek:) ale trochu....no nevím...prostě.....jak to říct? to je jedno:)
Diky
(Jana, 2. 7. 2008 17:03)moc diky.v tomto prazdnem nudnem pracovnim odpoledni jsem se od srdce zasmala.
Souhlas s Mínou
(Blekota, 11. 4. 2008 22:37)Souhlasím, je to odpornej styl zábavy, ale mě se to líbí!!! Asi jsem zvrácenej, a tak proto radši fotím lodě a auta než lidi.
No teda
(marie, 7. 4. 2008 18:16)To jsem o ní nevěděla. Ten den kdy ona zemřela,jsem já byla mimčo.Nebyl mi ani měsíc.
Tak to si vyprošuji ...
(Dědek, 1. 2. 2008 12:02)Kdo je tu blbec a debil? Ty hnusný, odporný anonyme ... přestaň laskavě urážet Tomáše Černého, je to inteligentní kluk, na rozdíl od Tebe, ty pitomečku, co nerozumí černému humoru!!!
blbče
(..., 1. 1. 2008 14:39)seš takovej debil, že to snad není ani možný...........je mi z tebe blbě...........hodně blbě.............
Reakce
(Tomáš Černý, 7. 11. 2007 22:37)
Na začátku bych chtěl uvést, že definicí kýče se zabývá Tomáš Kulka ve své knize "Umění a kýč" a to dost zajímavým způsobem, kdy se nejdříve snaží definovat umělecké dílo a následně stanovuje podmínky pro určení kýče. Také se věnuje kýči v různých žánrech, vyjadřuje se k výtvarné výchově.. to již odbíhám.
Nejvíce mi v hlavě utkvěla podmínka obsahové prázdnosti kýče. Kýč skrze svou podobu útočí nikoli na smysly, které obvykle artefakty vnímají, ale na představy své oběti. Zobrazuje námět , který vyvolá okamžitou(pokud možno) citovou odezvu a oběť si potom myslí, že se mu artefakt líbí. Tento pocit je však vyvolán nikoli estetickou kvalitou, ale emočním nábojem námětu.
Další důležitou podmínkou je, aby kýč nic neřešil, nebyl myšlenkově náročný, nevyvolával otázky.
Prostředkem k této nenáročnosti je co nejlépe rozpoznatelné zobrazení. Tedy aby oběť námět okamžitě pochopila a nemusela přemýšlet co by se za vjemem mohlo skrývat.
Nemyslím si, že by člověk sám o sobě mohl být kýčem. Jeho díla, jeho činy určitě. Osobnost je důsledkem vývoje, okolního prostředí. Je sice z určitého pohledu výtvorem, nicméně tak náhodně tvořeným, tedy ne záměrně(nebo nevědomě) vytvořeným kýčem.
Příčinu kýčovitosti Dyjánina osudu vidím spíš v mediálním propírání jejího příběhu. Kdy média nezajímá komplexní pravda, ale emociálně nabité, tudíž zajímavé, detaily, které mají vyvolat sentimentalitu,lítost,soucit a zvýšit tak poptávku po dalších informacích a zisk z jejich produkce...
Odpověď Tomáši Černému
(Dědek, 11. 10. 2007 8:47)
Děkuji za otázku! Abych ti vysvětlil slovo "kýč", vezmu si na pomoc dvě publikace -
a) Vinárníkův slovník naučný, kde na str. 256 této brožury říká, že kýč je něco líbivé, ale společensky či umělecky nehodnotné. Může se jednat jak o předmět, tak i osobu, která výše uvedené prvky reprezentuje. Musíš uznat, že Dyjána je toho typickým příkladem.
b) můj sešit výtvarné výchovy ze střední školy, kam jsem si zapsal definice kýče, kterou vymyslela naší učitelka výtvarky Ana Khá: "Kýč je právě cosi nedefinovatelného, že se to nedá definovat, což je právě charakteristickým znakem kýče."
Ale asi nejpřesnější definici kýče nabízí největší internetový odborník na kýč - tzv. Wikipedia: "Určení kýče je z velké části subjektivní." Takže si vlastně můžeš odpovědět na svoji otázkou sám a popřípadě nás pak se svoji vlastní definicí seznámit na našich stránkách. Děkujeme.
Těším se na Tvoje nekýčovité příspěvky.
S úctou Dědek
Otázka
(Tomáš Černý, 10. 10. 2007 23:46)Je autor schopný vysvětlit slovo kýč, když jej tak často používá?
Návrat z Kazachstánu
(Dědek, 14. 9. 2007 8:03)Ahoj Vinárníku, tak já se dnes stavím, ale až tak po osmý ... P.S.: Příště mě radši napiš SMS a nepiš to na blog, ještě se to dozví Vočko nebo Blbá Božena a budou žárlit ... voni neví, že se scházíme :-)
ad neschodpák
(Vinárník, 13. 9. 2007 23:06)už su zpátky z Kazachstanu, v patek se stav Dědku stará vojno!!
Jo takhle ...
(Dědek, 10. 9. 2007 7:56)To je od tebe hezké, frytty, tak nám ještě napiš svůj názor na náš blog, potažmo na tento článek ...
že by internetem?
(frytty, 9. 9. 2007 18:06)mno našla sem vás na nějakejch stránkách čistě náhodou
...?!
(Mína, 11. 4. 2008 18:02)