Tornado
Tornado
Dvoumístný dvoumotorový stíhací-bombardovací letoun s měnitelnou geometrií
křídel pro lety v nízkých i vysokých výškách. Dvoumístný dvoumotorový přepadový
stíhací letoun.
V letech 1965-67 plánovaly Velká Británie a Francie
společný vývoj a budoucí výrobu stíhacího bombardovacího letounu s měnitelnou
geometrií křídel. V roce 1967 však Francie odstoupila kvůli vlastnímu stroji
Mirage G. V téže době se podobným projektem zabývalo i západní Německo s
letounem NKF (Neues Kampfflugzeug) a v květnu 1968 se k programu, přeznačeném na
MRA-75 (Multi Rolle Aircraft), připojilo Nizozemsko, Belgie, Itálie, Kanada a v
červnu t.r. i Velká Británie, jež si vyžádala změnu označení na MRCA-75 (Multi
Rolle Combat Aircraft). Protože ostatní země od projektu odstoupily, vzniklo 26.
3. 1969 německo-britsko-italské konsorcium PANAVIA Aircraft GmbH. Konsorcium
tvořily firmy MBB (dnes EADS), BAC (BAe) a Aeritalia (Alenia) s podílem 42,5% x
42,5% x 15%. Také bylo založeno firmami Rolls-Royce, MTU a Fiat konsorcium
Turbounion na vývoj motorů. Označení letounu bylo změněno na Panavia 100 pro
jednomístnou a Panavia 200 pro dvoumístnou verzi. Jednomístná verze však byla v
březnu 1970 zrušena. Pro nový letoun bylo zvoleno neutrální jméno Tornado.
První z devíti prototypů, 3 pro každý stát, vzlétl 14. 8. 1974 německý P-01,
poslední P-09 až až v říjnu 1976. Italský prototyp P-05 havaroval kvůli selhání
systému řízení CSAS. Sériová výroba se rozeběhla roku 1977, přičemž příď, záď a
ocasní plochy vyráběla BAC, střední část trupu MBB a křídla Aeritalia.
Finální
kompletaci zajišťovala každá firma pro své vlastní letectvo. První sériový stroj
tornado IDS vzlétl v červenci 1979, první Tornado ADV pak 27. 10. t.r. Celkem
bylo koncem 60. let plánováno 1 185 letadel, nakonec bylo do roku 1993 vyrobeno
celkem 995 (včetně 9 prototypů) strojů i díky objednávkám verze ADV a
zahraničních odběratelů z Ománu a Saúdské Arábie.