Židé a Arabové před vznikem Státu Izrael
Židé a Arabové před vznikem Státu Izrael
Do oblasti dnešního Izraele a Palestinské národní autonomie přišli koncem 4. tisíciletí před naším letopočtem semitské kmeny, Kanaánejci, podle nichž tato oblast dostala název Kanaán. Koncem 13. stol. př. n. l. přicházeli do Kanaánu židovské kmeny (podle Bible vedl Jehošua Izraelity do kraje západně od řeky Jordán, kde se střetli s Kanaánejci a národem Filištínů).
První král biblického státu Izrael "Erec Jisra'el", Saul, padl v bitvě s Filištíny a jebo adoptivní syn a nástupce, David, dobyl Jeruzalém a učinil z něj hlavní město. Za vlády krále Šalamouna, Davidova syna, došlo k největšímu rozmachu Izraele. V této době byl také postaven Šalamounův "První" chrám. Kolem roku 926 př. n. l., po Šalamounově smrti, se Izrael rozdělil na dva státy - na severu Izrael (hl. město Samaří) a na jihu Judea (hl. město Jeruzalém).
V roce 722 př. n. l. dobyli Asyřané Izrael, jehož lid se stal "deseti ztracenými kmeny" a roku 586 př. n. l. byla dobyta Judea Babyloňany. Šalamounův chrám byl zničen a Židé museli odejít do babylonského otroctví či uprchnout do jiných zemí. V roce 539 př. n. l. byla dobyta Babylonie Kýrem II. Velikým a Židům byl umožněn návrat. V Jeruzalémě byl postaven Druhý chrám.
Alexandr Makedonský dobyl toto území roku 332 př. n. l., avšak po jeho smrti se dobyté území rozpadlo do pěti celků. Území Fénície bylo nejprve svěřeno pod vládu Ptolemaiovců a od roku 200 př. n. l. pod vládu Seleukovců. Ti jej ovládali až do roku 142 př. n. l., kdy dosáhli Židé pod vedením bratří Makabejských vítězství v povstání. Toto období je označováno za období rozkvětu.
V roce 63 př. n. l. si římský vojevůdce Pompeius podrobil toto území, ale část moci byla ponechána místním loutkovým monarchům. Kolem roku 20 př. n. l. začal židovský král Herodes s přestavnou Druhého chrámu. V roce 66 n. l. však vypuklo tzv. velké židovské povstání, které bylo krvavě potlačeno a o čtyři roky později byl Jeruzalém a Druhý chrám zničen. Název území byl změněn na Syrie-Palestina a Jeruzalém na Aelia Capitolina. Poslední odpor byl zlomen u pevnosti Mosada na pobřeží Mrtvého moře v roce 73 n. l. Další neúspěné povstání bylo vedené Šimonem Bar Kochbou v letech 132 - 135 n. l.
Během první křížové výpravy v roce 1099, vyhlášené Urbanem II., dobyli křižáci Jeruzalém a zmasakrovali zdejší muslimy i Židy. Během křižácké nadvlády bylo postaveno mnoho hradů např. Belvoir, Karak, Krak des Chavaliers atd. Křižáci byli poraženi roku 1187 Salah ad-Dínem v bitvě u Hattínu, ale jejich nadvláda skončila až v roce 1291, kdy mameluci (muslimští vojáci, kteří tvořili egyptské voj. jednotky) dobyli poslední křižácké město Akko. Od této doby je v oblasti islám většinovým náboženstvím.
Osmanská nadvláda je datována od roku 1517, kdy byli mameluci poraženi sultánem Selimem I. Byl zaveden centralizovaný systém vlády a vznikaly autonomní náboženské obce - židovské, řecko-ortodoxní a arménské. V roce 1882 proběhla první židovská přistěhovalecká vlna, "alija", a byla zřízena první židovská osada Petach Tikva.