Moje vlastní parodie Cherry Fother a šutr homoušů-kapitola 2.
Kapitola druhá
Díra v nerozbitném plexisklu
Od té noci uplynulo bezmála deset let. V Koní ulici se nic nezměnilo. Ráno světlo osvětlilo úplně identické domy s úplně identickými zahrádkami. Nic se nezměnilo ani v domě číslo popisné pět. Až na vybavení. Bylo mnohem levnější a to kvůli Cherrymu a Dollymu. Z obou se stali uličníci, kteří se rvali jak s jinými, ale nejčastěji mezi sebou. Neuplynula hodina, aby se neporvali.
Cherry byl silný, ale hloupý, Dolly naproti tomu o něco slabší, zato chytřejší. Deteriorovi z toho byli na mrtvici, mívali hysterické záchvaty a navíc museli obden měnit levný nábytek od IKEY. Vždy, když měl jeden z nich narozeniny, přáli si všechno možné a většinou to taky dostali.
Minulý rok tak Cherry dostal MP3 přehrávač, iPod, kameru, počítač, walkman a hromadu her s násilnickým tématem.
Dolly zase počítač, kameru, skateboard, snowboard a spoustu her s násilnickým tématem.
Nyní se Dollyho narozeniny opět blížily. Za celý rok mu z jeho loňských dárků zbyl jen snowboard a dvě hry. Ostatní znehodnotil. Kamera se mu záhadně ztratila někde v podzemí, když chtěl zjistit, kde je Japonsko uprostřed tetina záhonku s orchidejemi, snowboard mu spadl z balkónu, do počítače nalil vodu, když chtěl surfovat po Internetu, dvě hry a skateboard skončili svoje životy, když se Dolly pokoušel zjistit, jestli hry vydrží přejetí skateboardem, většinu CD s hrami poškrábal a na jedno vylil jahodový džem.
Z Cherryho vyrostl dlouhán s rozcuchanými, černými vlasy a jizvou ve tvaru piškvorek, na které vyhrály kolečka. Teta ani strýc mu nedovedli odpovědět, kde se tam vzala. Nosil brýle, ač nerad a každou chvíli si na ně někde “omylem“ sednul, rozšlápnul je, nebo polil ústřicovou polévkou, kterou měli předevčírem k obědu ve školní jídelně.
Dolly byl menší, tlustý a byl to šprt. Ve škole dostával samé jedničky, jen se u něj, stejně jako u Cherryho, pravidelně objevovala trojka z chování. Vzhledem k tomu, že Dolly a Cherry chodili do stejné třídy, Deteriorovi pravidelně museli platit poničené učebny.
Každé narozeniny Cherryho i Dollyho jezdili Deteriorovi na výlety s oslavencem. Například do cirkusu, do ZOO, nebo lunaparku. Druhý chlapec vždy zůstával u paní Dik-gové, kde to smrdělo po hovínkách, protože paní Dik-gová chovala asi sto padesát králíků. Letos chtěl Dolly na výstavu mrtvol, to mu ale Deteriorovi zatrhli a tak jeli do ZOO.
Dolly byl trochu skleslý, do ZOO se ale těšil.
V den narozenin sešel normálně dolů na snídani a začal jíst a rozbalovat dárky. Nejdřív osm her s velice násilným tématem, potom nový skateboard i snowboard, kameru, notebook, počítač, spoustu knih o zvířatech a jedna o karate, automobilový časopis a o stěnu bylo opřeno jeho nové závodní kolo jenom ledabyle přebalené mašličkou kolem rámu.
Dolly se na všechny dárky podíval a změřil je prasečíma očkama. „Čtyřicet osm,“ Spočítal je všechny bleskurychle. „To je o dva míň než vloni!“
„Ale ne, drahoušku, ty jsi nepočítal tenhle od tetičky Darge, tady, pod tím velkým, vidíš?“ A odsunula dárek, který téměř dosahoval velikosti menšího sportovního letadla. Pod ním se nacházel malý dárek, ve kterém už o pohledu byl nový iPod neboť ten, co dostal předminulý rok rozebral na částečky, když chtěl zjistit, jak funguje.
„Dobrá, tak čtyřicet devět.“ Řekl Dolly a celý zrudl vzteky.
Cherry rychle dojedl slaninu a pozoroval, kdy Dolly začne demolovat kuchyň.
Teta Pepsi-nie však včas vycítila nebezpečí a okamžitě řekla: „No tak ti cestou do města koupíme další tři dárky, dobře?“
„Potom jich budu mít padesát dva,“ Zamyslel se Dolly „Takže jo, takhle je to asi v pořádku.“
Všechno bylo naprosto skvělé, dokud se nerozdrnčel tetin mobil, na kterém vyhrávala melodie jednoho stařičkého hitu od Beatles.
S někým tam chvilku hovořila a potom se vrátila do kuchyně: „Špatná zpráva, Dolly, nerozčiluj se, ale paní Dik-gová dostala zánět spojivek a musela k lékaři. Vypadá to, že letos bude muset Cherry s námi.“
Strýc Nenorm se zamyslel a otevřel pusu, do řeči mu však skočila paní Deteriorová:
„Co teď?“ Řekla a podívala se na Cherryho, jako jestli nemá nějaké dobré nápady, protože oni sami rozhodli, že v žádném případě nemohou chlapci jet do ZOO spolu.
Cherry však přemýšlel, zda by nemohl jet jen on a Dolly nemohl třeba zůstat v autě. Jako poslední dárek. Myslel na to, že celý další rok se asi nebude muset koukat na pana Chloupka, Ouška a Flíčka. Představoval si, jaké to asi bude. Nebo by možná mohl Dolly do ZOO taky. Alespoň by mu Cherry mohl udělat několik krutých vtípků.
Okamžitě to tetě Pepsi-nii navrhl.
„Ne, vy dva nemůžete být spolu, ještě byste nám udělali v ZOO ostudu.“ Zatrhla hned.
„A co takhle, kdyby zůstal v autě Cherry a Dolly mezitím šel s námi do ZOO?“ Navrhl strýc Nenorm
„To by možná šlo, ale mohl by to auto poškodit a je skoro nové. Máme ho teprve dvacet let.“
„A co takhle dát Cherryho Darge?“
„To taky nepůjde. Darge bydlí moc daleko.“
„A co ta tvoje přítelkyně Rozeta Indiánová?“
„Ta je na dovolené v Afghánistánu.“
„Pořád ale zbývá můj přítel Prdlajz Střeven. Ten bydlí blízko a neslyšel jsem, že by byl na dovolené.“
„Včera volal, má střevní katar.“
„Možná bych mohl prostě zůstat tady.“ Navrhl Cherry (Alespoň by si zahrál všechny Dollyho nové hry a ještě by mu mohl zkusit něco záměrně rozbít.)
„Ne,“ Odsekla teta Pepsi-nie „Neměl bys tu být sám. Co kdybys spadl ze schodů, krvácel bys a nemohl vstát?“
„Moment!“ Vykřikl strýc Nenorm. Ještě je tu ta tvoje přítelkyně, Pepsi-nie. Jak-se-jen-jmenuje…“ Už vím! Wačice Wirginská.“
„Nemůže. Bude další školní rok učit Dollyho a má moc práce. Víš přece, že Dolly půjde na střední. Už je z něj velký kluk. Jsem na něj moc pyšná.“ A objala Dollyho, jako by ho viděla poprvé v životě. Cherry jen pobaveně pozoroval, jak se Dolly snaží vymanit z maminčiny náruče.
Najednou zazvonil zvonek.
„Bože, už jsou tady!“ Vykřikla teta Petunie a už utíkala do obýváku a potom do předsíně, kde otevřela dveře. Za okamžik vešel dovnitř Piere Penquin, Cherryho nejlepší kamarád. Byl vysoký a široký, ale nebylo to sádlo, co ho takovým dělalo. Byly to svaly. Byl něco jako Cherryho osobní bodyguard, Koneckonců, Dolly měl za bodyguarda o dva roky mladšího bratra Piera Terryho Penquina. Piere vždy udělal všechno, co mu Cherry nařídil. Jednou ve škole málem zalehl Dollyho, za což si Cherry zasloužil poznámku. Jindy se zase popral se svým mladším bratrem a téměř pokaždé vyhrál. Jenom dvakrát Terry porazil Piera.
„Tak to vypadá, že přece jenom budete muset spolu.“ Řekla po chvíli přemýšlení teta Pepsi-nie.
Cherrymu i Dollymu vypadla zároveň vidlička z ruka a zároveň vykřikli: „Co, ty si děláš legraci!“
Potom se na sebe podívali a už se váleli na zemi v divokém zápasu, do kterého se s radostí přidal i Piere s Terrym, který přišel chvíli po svém bratrovi.
S velkým úsilím je teta se strýcem od sebe izolovali a potom teta řekla: „Nedělám, není nazbyt.“
Cherry i Dolly uraženě vstali od stolu a šli do svých pokojů, cestou dupali po schodech. Chvilku byl znát hluk dalšího malého zápasu. Piere i Terry si pospíšili za nimi, aby pomohli svým pánům.
Dnes se Cherry rozhodl, že nic moc zlého nevyvede. Problém byl v tom, že se kolem něj pořád děly podivné věci. Jednou třeba Dolly zmodral a potom začal zvracet zrovna když si přesně to Cherry přál. Jindy zase uměl létat a dolétl tak až na střechu místní pekárny. Tohle mu bohužel nikdy nezůstalo.
Jindy ho teta Pepsi-nie chtěla navléknout do hnusného hnědého svetru s bambulkami po Dollym, jenže čím víc se snažila navléct mu ho přes hlavu, tím víc se zdál menší, až zmizel úplně. Teta Pepsi-nie si to neuměla vysvětlit a radši mu koupila tu značkovou mikinu z obchodu, co si jí už delší dobu strašně přál.
Jednou se však ocitl v pořádné bryndě, když ho objevili na střeše školy. Piere byl nemocný a vzpomínal si jen, jak utíkal před Dollym a Terrym, když se najednou, ani nevěděl jak, ocitl na střeše školní budovy těsně u komína. Deteriorovi dostali od ředitelky velmi pobouřený dopis, který pokryl tři archy papíru a který obsahoval informace, podle kterých Cherry leze po budovách. Cherrymu s nakonec podařilo přesvědčit Deteriorovi, že za to opravdu nemohl a dostal jen týden domácího vězení. Cherry dva dny přemýšlel, co se vlastně stalo, ale nevymyslel vůbec nic.
Dnes se ale určitě nic nepřihodí. Užije si s Dollym moc legrace a představoval si, jaké by to bylo, kdyby Dolly spadl do klece plné lvů. Ušklíbl se a usmál se. Nejradši by ale s Dollym vůbec nejel, a Dolly by zase nejradši nejel s Cherrym.
Když jeli autem do ZOO, byli Cherry i Dolly viditelně skleslí. Strýc Nenorm řídil a zrovna si stěžoval. Rád si stěžoval na všechny možné věci. Na banky, na tetu Pepsi-nii, na pošty, na tetu Pepsi-nii, na provoz, na tetu Pepsi-nii, na to, jak se na jeho domě loupá omítka, na tetu Pepsi-nii, na veřejná krematoria, na tetu Pepsi-nii i na pekárny. Byl schopný si stěžovat klidně třeba na muzeum, tetu Pepsi-nii, nebo na prezidenta USA. Dnes to byli trabanti. „Jezdí s tím jako chuligáni a přitom se jim to rozsype při každém zatřesení.“Děl zrovna, když kolem jeden projel asi tak rychlostí
Cherry si mezitím povídal s Pierem, co by mohli Dollymu vyvést v ZOO. Cherryho velmi lákala možnost obléknout ho do ohromného kožichu a potom ošetřovateli říct, že utekla gorila. Stejně jim byl Dolly velmi podobný. Druhou možností bylo shodit ho do výběhu s nosorožci.
V ZOO Dojeli až k cíli a vystoupili. Dolly ani Cherry neřekli ani slovo. „Ale no tak, kluci, jedeme přece do ZOO, ne na pohřeb, tak už se rozveselte.“ Děla paní Deteriorová, když platila lístky. Dolly se jen ušklíbl a koukal se přitom na tygra.
Paní Deteriorová oběma odběhla koupit zmrzlinu, ale Cherry podkopl Dollymu nohu a tak se Dolly svalil na zem a jeho zmrzlina se rozstříkla do okolí. Cherry jen odcházel a vítězoslavně se smál, když mu nečekaně nastavil nohu Dolly a Cherry se též odporoučel k zemi.
Šli ZOO, prohlíželi si leopardy, tygry, lvy, pumy a vlky. Postupně došli až k výběhu krokodýlů, které v pavilonu plazů oddělovalo od návštěvníků plexisklo.
V pavilonu plazů bylo mnoho terárií. V postatě byl rozdělen na části. Na oddělení ještěrů, a krokodýlů s příbuznými a na oddělení hadů. Ze stropu vysely kůže hadů i jiných ještěrů. Osvětlení dodávalo několik matných světel a podlaha byla pokryta udusanou hlínou. Také tu byly vymodelované mohutné, košaté a hlavně falešné stromy. U každého terária byla cedulka s údaji o jeho obyvatelích.
Jeden velký krokodýl uvnitř spal. V pozadí spal ještě jeden, který vypadal trochu jinak. Byly to dva odlišné druhy. Dolly četl:
Krokodýl nilský
Délka:
Výskyt: Tropická a jižní Afrika
Krokodýl bahenní
Délka:
Výskyt: Indie
Cherry po plexisklu hodil kámen. Měl jich vždy dost v kapse. Krokodýl však ležel dál. Dollyho to nudilo a šel se raději kouknout na anakondy a škrtiče. Cherry po plexisklu hodil další kámen. To už se krokodýl probudil. Najednou Cherry uslyšel hlas. Šel jakoby z nitra jeho duše, přesto však prostě a dobře věděl, že na něj pomocí telepatie mluví ten krokodýl. Hlas zněl: „Co se tu ometáš s šutrama? Jste hajzlové, lidi. Jeden jako druhej. Samý šutry a klacky a kdoví, co ještě. Kdyby tu nebylo to plexisklo, už bys byl rozcupovanej na maličký kousíčky.“ Cherry trochu poodstoupil a odpověděl: „Co tě žere? Mě pohled na spící krokodýli nudí.“ „No a, spratku? To má bejt omluva? Seš nevychovanej. Seš drzej. Seš blbej. Seš debilní. Seš stupidní. Seš robot. Seš nahoře. Seš nebe. Seš Roys-Royce. Seš džin. Seš internet. Seš Mercedes. Seš hovno. Seš šílenec. Seš blázen. Seš rapl. Seš divnej. Seš…“ Ty nesmysly už Cherryho nebavily a tak ho umlčel: „Jo, jasně. Za chvíli budu britská královna. Hele, nauč se trochu lidsky a krom toho sorry, že sem tě vzbudil, ale pohled na spícího krokodýla je fakt na hovno. Poslyš. Hned přes chodník je naproti výběh antilop. Co takhle, kdybych do něj prorazil díru i do tvého venkovního výběhu a ty by sis mohl v klidu zalovit. Je tam taky hluboký jezírko. Co ty na to?“ „Ne, dík, já nechci lovit antilopy krmený nějakejma humusama, ale trávou. Takže chci do divočiny. Jako ti tučňáci z filmu Madagaskar. Viděls to?“ „Ne.“ Odvětil Cherry. „To je škoda, protože to byla prdel. Hele tam…“
Najednou si Dolly všimnul, že krokodýl už dávno nespí a rozeběhnul se k plexisklu. Bohužel mu v cestě stála banánová slupka, po které uklouzl, a rázem vypadal jako kdejaký orel nebo kondor, když patami narazil do plexiskla, a to, i když bylo speciálně konstruováno na krokodýlí drápy a čelisti, prasklo a Dolly letěl sprškou střepů dál do výběhu, kde se nakonec rozplácl ve vodě, a jelikož neuměl plavat, bylo štěstí, že jenom u břehu.V plexisklu nyní zela díra jako tele, a tak nic nebránilo krokodýlům utéct. Cherryho si ani nevšimli a plazili se k jedné obtloustlé paní s kočárkem, která jim ale nakonec utekla na dámské toalety. Potom se však sklo jako zázrakem znovu zacelilo a Dolly zůstal uvnitř.
Když ho vysvobodili, všichni Deteriorovi i s Cherrym mazali za ředitelem ZOO. Ten z nich zrovna nadšen nebyl. Dolly totiž rozbil nerozbitné plexisklo, způsobil útěk dvou krokodýlů, o urvaných končetinách některých zákazníků ani nemluvě. Nakonec si zadlužili téměř na konec života a do ZOO už nikdy nejeli.
Zrovna nastupovali do auta, když Terry barvitě vylíčil, jak mu jeden krokodýl málem utrhl nohu, i když ve skutečnosti si krokodýlové Terryho ani Piera nevšimli a mířili k tučnějším obětem.
Cherry se Dollymu poškleboval celou cestu až domů. Nakonec mu ani nemusel ubližovat. Dolly si velice ochotně ublížil sám.
Chechtal se jak na lesy celou cestu. A Dollymu najednou jména vesnic, kterými projížděli připomínalo to neštěstí. Krokodýlovice, Džunglovice, Plazovice, Pavilonov…
Strýc Nenorm počkal, až budou oba bratři nadobro pryč a potom začal na Dollyho řvát. No, řvát. Pan Deterior se totiž zmohl jen na několik slov: „Výprask - ostuda - domácí vězení - žádné jídlo - alou - k čertu!“
Načež se sesunul na křeslo, kde zůstal nehybně ležet. Horší už to pro Dollyho být nemohlo. Ale ano, mohlo. Dolly byl navíc večer ve zprávách. Když Dolly viděl záběr bezpečnostní kamery, na kterém viděl sám sebe letět sprškou střepů, odešel spát do svého pokoje. Po nějaké době odešel i Cherry. Pořád se ještě usmíval nad Dollyho průšvihem, když usínal.
Dolly naproti tomu spát nemohl ani náhodou. Byly skoro prázdniny, měl narozeniny, počasí přímo vybízelo ke koupání a on dostane domácí vězení. To že byl ve zprávách mu taky na náladě věru nepřidalo.
Další i další dny nebyly o moc lepší, a když měli tři dny před vysvědčením odevzdávat knížky, tak mu Cherry schválně všechny roztrhal, polil, maloval na každou stránku alespoň stovku velice nemravných obrázků, z nichž většinu tvořil kosočtverec s jednou čárkou uprostřed a několika kolem.
Potom, když učitel zrovna Dollymu nadával za nemravný obrázek kosočtverce s jednou čárkou uprostřed a několika kolem, který pokrýval celou stránku 128 v Přírodopisu (Mimochodem zrovna na téhle stránce byla fotka úplně nahé ženy s popiskem, kde je vejcovod atd.), se Cherry přihlásil řka: „Víte, on se Dolly o ty knihy vůbec nestará. Potrestejte ho prosím, jak náleží.“
Bohužel pro Dollyho to učitel taky udělal. Dollyho rodiče museli za knihy zaplatit celkem padesát dolarů a přečíst si osmdesátistránkovou esej o tom, jak je jejich synek nezvedný a jaké má štěstí, že to nedopadlo hůř.Dollyho domácí vězení se tak ještě prodloužilo.
Cherry po nocích přemýšlel o záhadách kolem něj. Jak se to plexisklo jako zázrakem znovu zacelilo, jak ho zdraví na ulici úplně neznámí lidé, atd. atd. Ano, neznámí lidé. Jako ten člověk s knírem jak mrož, co mu mával v tramvaji, ženská s třema očima mu dokonce v obchodě stisknula ruku a mužská siamská dvojčata spojená v rozkroku ho přátelsky pozdravila na nádraží.
A párkrát měl pocit, že jen mrknul a ti lidé byli pryč, nebo že z nich šla podivná zář. Navíc měli téměř pokaždé na sobě podivné velice dlouhé pláště - hábity.
Jenže to taky ještě nebylo všechno. Kolikrát si jenom pokoušel vzpomenout na své rodiče! Jenže jediné, co se mu vybavovalo bylo růžové světlo a ostrý smích, který zněl jak fičící vítr. Vzpomínal si taky na ledový strach, který mu svíral hrdlo a na vzdálený, vzdálený křik.
Naštěstí měl ve škole kamarády, kteří mu vždy dávali zapomenout. Dál už Cherry jít nechtěl. Přes prázdniny i další školní rok chtěl trénovat na U-rampě. Koneckonců, proč se zdržovat nějakými školními blbostmi, když existují mnohem lepší věci? Třeba skateboard, televize, skateboard, počítač, skateboard, auta či skateboard a porno fotky holek na internetu? Na co by mu to bylo? Šprtat fakt nechtěl, na to byl moc těžkej frajer, krom toho, je to otrava. Je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, je to otrava, Pak usnul velice, velice hlubokým spánkem a probudilo ho až vychrstnutí ledové vody do obličeje. „Co je, nemůžeš mě nechat spát? Vždyť jsou prázdniny…“ Osopil se vztekle na tetu Pepsi-nii Cherry, která ho však vyhnala ven do domácích prací.
:)
(Kelssie, 16. 9. 2016 17:40)