Katren

   Ve společenské místnosti bylo minimum lidí, a tak se James pohodlně posadil na pohovku. S nataženýma nohama a zavřenýma očima si položil hlavu na opěrku a vrátil se myslí zpět na mýtinu. Byl z rozhovoru s Hermionou celý zmatený. Měla ho proměnit v hada nebo spíš v myš a nechat nějakého hada, aby ho sežral.

  „Kde jsi byl?“ ozvalo se vedle něj a vteřinu na to ucítil, jak si k němu někdo přisedl.

  „Byli jsme se s Andie projít, a když potom odešla na trénink, tak jsem ještě chvilku zůstal venku.“

  „Vypadáš zničeně,“ podotkla Angela.

  „Jsem v pořádku.“

  „Jak to, že ti nevěřím?“ usmála se lehce a opřela si hlavu o jeho rameno. „Je to kvůli tomu včerejšku?“ zeptala se.

  „Tak trochu,“ přikývl.

  „Proč to potom děláš, Jimmy? Nehodíš se na to.“

  „A ty snad jo?“

  „Já nemám na výběr.“

  „Stejně tak i já,“ shlédl na ni a setkal se s jejím překvapeným pohledem.

  „Přišel ti dopis? Kdy?“

  „O dopis nejde,“ zavrtěl krátce hlavou. „Jde o Andie. Už jen to, že jsem Potterův bratr, je samo o sobě nebezpečné, nechci si představit, co by se jí mohlo stát, kdybych nespolupracoval.“

  „Jimmy,“ zašeptala a ještě víc se k němu přitiskla. „Kéž bych taky měla takového bratra, jako jsi ty. Mám Scotta opravdu ráda, ale jsem to já, kdo se o toho druhého musí postarat.“  

  „Vždycky tu budeš mít mě, Angie,“ usmál se na ni a objal ji kolem ramen. „Kdykoli budeš potřebovat.“

  „Děkuju.“

  „Nemáš vůbec za co děkovat, říkal jsem ti, že jsi pro mě jako další sestra.“

  „Kolik takových holek existuje?“ zeptala tiše.

  „Jen ty a Andie,“ odpověděl popravdě. „Když jsem tě tehdy našel brečet, tak se ve mně něco zlomilo a já nechtěl, aby ses někdy znovu cítila tak špatně.“

  Dlouho vedle sebe seděli v objetí beze slova, několik lidí se za nimi ohlédlo, když procházeli kolem a některé dívky dokonce Angelu závistivě probodly pohledy. Vždy když se tak stalo, se však ještě více přitiskla k Jamesovi a snažila se co nejvíce schovat v jeho náruči.

  „Ahoj, vy dva,“ přisedl si k nim Theo. „Co se děje?“

  „Nevidíš?“ ušklíbla se Angela. „Dvě ztracené a osamělé duše se našly.“

  „A to jste mě ani nepozvali?“ zeptal se ublíženě Theo.

  „Odkdy jsi osamělý?“ pohlédla na něj pobaveně Angela.

  „Právě teď jsem se rozešel.“

  „Chudáčku,“ pronesla smutně a pohladila ho po zádech. „Pamatuješ si alespoň její jméno?“

  „Nemám nejmenší páru o tom, kdo to byl,“ zavrtěl Theo hlavou a objal dívku kolem pasu, takže byla nyní zmáčknutá mezi dvěma vysokými chlapci.

  „Myslíte, že už jsme z toho venku nebo se v tom Brumbál bude chtít šťourat dál?“ zeptala se po chvíli ticha.

  „Snape byl dost nekompromisní, nebude souhlasit s tím, aby se to dál vyšetřovalo, když je na první pohled vidět, co se stalo,“ pokrčil rameny Theo.

  „Na druhou stranu se můžete vsadit, že Potter ještě teď sedí v ředitelně a hučí do Brumbála, aby s tím něco udělal,“ namítl James.

  „Co když budeme muset odpovídat pod účinkem Veritasera?“ pohlédla z jednoho na druhého Angela.

  „Jeho použití je přeci kontrolováno ministerstvem kouzel,“ snažil se ji uklidnit Theo.

  „A co nitrozpyt?“ uvědomil si najednou James.

  „Víme, jak se bránit,“ ujistil ho druhý chlapec a pohlédl na Jamese hodnotícím pohledem. „Doufám, že ty taky.“

  „Jasně že jo,“ přikývl a hned ucítil, jak se dívka vedle něj uvolnila. „Ale co Crabbe s Goylem?“

  „Jsou opravdu tupí, ale když se jedná o něco takového, tak se jejich otcové postarali o to, aby mohli temnému pánovi dobře sloužit,“ vysvětlil potichu Theo. „Jdeš dneska znovu za Snapem?“ zeptal se nakonec.

  „Jo,“ přikývl James a zamračil se, když si jeho kamarádi vyměnili nic neříkající pohled. „Co je?“

  „Vůbec nic,“ zvedl se Theo. „Jdu radši něco dělat, než tu po zbytek dne sedět a válet se,“ ohlédl se ještě za nimi, zatímco odcházel do ložnice.

  James s Angelou na rozdíl od něj zůstali sedět, dokud školní zvony neodbily šestou hodinu a oni se nezvedli, aby šli na večeři. Ve Velké síni se setkali s Andie a Dracem, kteří stále ještě probírali možnosti útoku proti nebelvírským hráčům, proti nimž měli hrát v únoru.

  „Má cenu to vůbec rozebírat, když jste Nebelvír ještě neviděli hrát?“ zeptal se Angely potichu.

  „Jen je nech,“ mávla rukou.

  „Baví se jen o famfrpálu,“ zamračil se.

  „To není pravda,“ zasmála se a kývla na Vaiseyho, který si k nim přisedl.

  „Ahoj,“ usmála se na něj ihned Andie a dala mu pusu na tvář, čemuž James jen se zdviženým obočím přihlížel. Vaisey se na něj nervózně ušklíbl a beze slova si na talíř nandal nějaké brambory a dušené jehněčí se zeleninou.

  Po zbytek večeře z chlapce James nespustil oči a vysloužil si tím zamračený pohled od Andie. Nic ho ovšem nepřesvědčilo, aby Vaiseyho nechal v klidu se najíst. Neodradila ho ani Angela, která ho ve snaze nějak své kamarádce pomoct, šťouchla do žeber.

  „Musím jít,“ oznámil a zvedl se. Neovládl se, a zatímco procházel mezi stoly k bráně, se ještě jednou otočil a zamračený pohled zapíchl do chlapce sedícího vedle jeho sestry. Pro jeho dobro doufal, že nepatří mezi ty vyvolené, kteří se v brzké době stanou věrnými následovníky Pána zla.

  „Jdete přesně na čas,“ okomentoval jeho příchod Snape a pokynul mu, aby za sebou zavřel dveře.

  „Jste známý tím, že si potrpíte na dochvilnost, pane profesore,“ pokrčil rameny.

  „Ale ne každého to přesvědčí přijít včas. Jste připraven na dnešní lekci?“

  „Samozřejmě, ale chtěl bych se nejdříve ještě na něco zeptat.“

  „Tak se ptejte, máme jen hodinu,“ pobídl ho Snape.

  „Jak bude dál probíhat vyšetřování toho včerejšího večera, pane? Chci říct, že by přeci bylo nápadné, kdybychom z toho vyvázli tak lehce.“

  „To probereme až na ústředí i s ředitelem, Jacksone. Je to všechno, na co jste se chtěl zeptat?“

  „Ano,“ přikývl.

  „Tak přejděme k nitrobraně,“ řekl Snape a pozvedl proti němu svou hůlku. „Legilimens!“

  Zaradoval se, když mu Snapeův útok nepřišel ani zdaleka tak silný, jako když se mu zkoušel ubránit poprvé, ale to nic neměnilo na faktu, že se profesorovi stále celkem snadno dařilo prolomit jeho obranu. Jen párkrát ho dokázal ze své mysli vyhodit a udržet za svými obrannými zdmi.

  „Už jste tady,“ přivítala je s úsměvem Molly Weasleyová, když se otočila ke krbu, z kterého vylezli. „Dáte si guláš? Právě jsem ho dovařila.“

  „Děkuji, ale ne,“ usmál se na ní omluvně James. „Před chvílí jsem byl na večeři,“ řekl a posadil se na své obvyklé místo. „Jsme tu brzo?“ zeptal se poté, co se Snape stejně jako on vymluvil na večeři. 

  „Ne, drahoušku, ale naskytl se problém se změnami hlídek a profesora Brumbála zdrželi na ministerstvu. Jeho patron zmizel chvíli předtím, než jste přišli,“ dodala spíše pro Snapea.

  „Mundungus se stále neobjevil?“ zeptal se vrčivě lektvarista a paní Weasleyová zamračeně přikývla.

  „Myslíš, že se mu něco stalo?“

  „Pokud ano, tak mu ještě přidám. Už včera mi měl doručit přísady do lektvarů, jestli budu muset čekat ještě déle než dva dny, tak budu muset začít od začátku.“

  „Jamesi,“ ozvalo se, když se otevřely dveře a do kuchyně s úsměvem vstoupili Amy s Peterem. „Všechno v pořádku?“ zeptala se krátce.

  „Všechno v pořádku,“ ujistil ji. „Vlastně až na to, že Andie má nového kluka, Toma Vaiseye,“ zamračil se.

  „Ale co Sam?“ pozvedla obočí jeho matka.

  „Nevím, zjistil jsem to teprve dneska na večeři, kde mi nic neřekla.“

  „Co je ten Vaisey zač?“ optal se Peter.

  „To by mě také zajímalo,“ řekl James a spolu se svými rodiči pohlédla na Snapea, který si pročítal noviny, které ležely na stole.

  „Jeho rodina silně sympatizuje s názory Pána zla ohledně čisté krve, ale žádný její člen se války aktivně nezúčastňuje, jestli vás zajímá tohle.“

  „Děkuju, Severusi,“ kývla na něj Amy.

  „Jak k němu přišla?“ vyzvídal dál Peter. Nelíbilo se mu, že by jeho dcera měla chodit s nějakým zmijozelským floutkem, který si myslel, že je víc než ostatní a víc než Sam, protože byl z čistokrevné rodiny.

  „Je to její spoluhráč, taky střelec.“

  „O tom se jednou zmínila v dopise, ale nenapsala jeho jméno,“ vzpomněla si Amy.

  „Dobrý večer vespolek,“ vstoupila do kuchyně Tonksová. „Zastupuji dnes Remuse, necítí se po včerejšku dobře.“

  „Co se včera stalo?“ zeptal se potichu James.

  „Byl úplněk,“ odpověděl mu Peter a pohlédl ke dveřím, kde se objevili Brumbál s McGonagallovou.

  „Dobrý večer, jsme tu již všichni?“ zeptal se ředitel.

  „Ano,“ přikývl Snape a odložil noviny zpět na stůl.

  „Klidně tu zůstaň, Molly,“ usmál se Brumbál na paní Weasleyovou, když zamířila ke dveřím, ale nakonec se posadila k ostatním ke stolu. „Nuže,“ posadil se poté do čela stolu ředitel, „Harry mi již stihl povědět, co přesně se stalo během včerejšího večera a jsem opravdu rád, že šlo vše podle plánu,“ kývl na Jamese. „Co se Voldemorta týče, není žádným překvapením, co vzkazuje. Je ještě něco, co by bylo potřeba dodat, Jamesi?“

  „Nic se nedělo, zatímco byl Harry s ostatními v bezvědomí,“ zavrtěl hlavou.

  „Dobrá,“ přikývl Brumbál. „Zdá se, že nejvíce poškozena bude pověst profesora Křiklana, který nechal sedm svých studentů se opít.“

  „Horaciova pověst, Albusi?“ ozvala se profesorka McGonagallová a zamračeně k řediteli vzhlédla. „A co moji studenti a má kolej?“

  „Věřím, že je minimum studentů, kteří by uvěřili, že s tím zmijozelští nemají nic společného, Minervo.“

  „Bude se to ještě dále vyšetřovat, pane řediteli?“ zeptal se James na to, co chtěl vědět už u Snapea v kabinetu.

  „Harry se mne snažil přesvědčit a musím říct, že byl velice neodbytný, navrhoval dokonce použití neporušitelného slibu, což jsem mu rychle vymluvil. Nakonec mu však nezbylo nic jiného, než přijmout fakt, že na další prošetření nemáme nejmenší právo.“

  „To mi připomíná,“ rozpomněla se McGonagallová a sáhla si do kapsy hábitu, z kterého vytáhla zapečetěnou obálku, „že byste s Arturem měli navštívit svou dceru.“

  „Co to je?“ zeptala se překvapeně paní Weasleyová a dopis si od profesorky přezvala.

  „Upozornění na to, že Ginny jakožto jediná nezletilá ze zúčastněných studentů, byla chycena opilá. Samozřejmě to bylo jen naoko, že Jacksone,“ pohlédla na Jamese, aby o tom Molly ujistil.

  „Samozřejmě, jen aby to tak vypadalo.“

  „Tak to jsme probrali včerejší události,“ ozval se znovu Brumbál. „Nyní přejděme k reakci Pána zla.“

  „Byl potěšen, ale plánuje něco, o čem se zatím nikomu nesvěřil, jediné co mi dnes odpoledne řekl, bylo, abych Jacksona nadále připravoval.“

  „Připravoval?“ zamračil se James.

  „Chce, abych vás připravil, jak se stát dalším Smrtijedem.“

  „Cože?“ vykulil na profesora oči. „Jak dlouho už mě připravujete?“

  „Od chvíle, kdy jste se rozhodl pomáhat řádu.“

  „To nemůžu být jen jedno? Musím být na obou stranách?“

  „Jestliže se chcete přiblížit k Dracu Malfoyovi co nejblíže, tak ano.“

  „Co přesně má ta příprava dokázat?“

  „V první řadě mám zjistit, jestli se opravdu chcete stát Smrtijedem a poté vás zasvětit do všech podrobností jako například, jak skrývat své znamení.“

  „Ale jediné, co mě zatím učíte, je nitrobrana, pane,“ namítl James.

  „Nitrobrana je základ, Jamesi, pokud ji zvládneš, budeš se klidně moci stát Smrtijedem, kterého si Pán zla představuje,“ promluvil Brumbál.

  „Jak to vlastně vypadá?“ zeptala se Amy. „Už si vedeš lépe?“

  „Je to lepší, ale stále před sebou máme spousty práce,“ oznámil Snape. „Doufám, že samotnou obranu mysli zvládnete do Vánoc, Jacksone, a poté bychom začali s tím, jak odhalovat jen některé části ze svých vzpomínek.“

  „Části?“

  „Vždycky Pánovi zla musíte něco ukázat, aby neměl podezření, že před ním něco skrýváte,“ vysvětlil Snape.

  „Stalo se během dne ještě něco dalšího, co bys nám měl říct, Jamesi?“ zeptal se ho Brumbál, když se na chvilku odmlčel, jak přemýšlel nad tím, co se dozvěděl.

  „Když se ptáte, profesore, tak mě napadá, že vlastně ano,“ uvědomil si. „Jde o Hermionu Grangerovou, pane.“

  „Netrap se tím, Jimmy,“ ozvalo se ode dveří, kde stál o futra opřený Remus, v obličeji bílý jako stěna. „Mě také odhalila.“

  „Prosím?“ pohlédl na něj nechápavě.

  „V jejich třetím ročníku, když jsem v Bradavicích učil obranu, přišla jako jediná na to, že jsem vlkodlak.“

  „Měl bys odpočívat, Remusi,“ napomenula ho Tonksová zamračeně.

  „O čem jsi to mluvil, Lupine?“ zeptal se Snape a zamračeně pohlédl na svého studenta. Ani trochu se mu nelíbila ta spojitost, kterou mezi tím viděl.

  „Tohle mi teď přišlo,“ oznámil a ukázal všem dopis, který svíral v ruce. „Je od Hermiony, prosí v něm, abych ji řekl, co přesně James dělá.“

  „Co jste jí řekl, Jacksone?“ zavrčel Snape.

  Toť k tomu, že ten rozhovor zůstane jen mezi námi, pomyslel si a zamračil se na dopis, který si Brumbál převzal, aby si ho přečetl.

  „Nic jsem jí neřekl,“ zareagoval a vzdorovitě se podíval do Snapeových černých očí.

  „Není tam ani zmínka o tom, že by James něco řekl, Severusi,“ zastal se ho Lupin a přesunul se na židli, když pocítil, že už by dál stát nevydržel. „Píše, že ho viděla bezprostředně poté, co byli ti tři napadeni, když odcházeli z knihovny. Někdo jim tenkrát pomohl a ona si myslí, že to byl Jimmy, i když popravdě nevím, proč je o tom tolik přesvědčená.“

  „Pravděpodobně proto, že je Harryho bratr,“ pokrčila rameny Tonksová a položila Remusovi ruku na koleno.

  „Jistě, ale nezapomínej, že James Harryho na začátku roku surově odzbrojil a včera ho spolu s ostatními zmijozelskými dokonce napadl, Doro. Já osobně bych Jamese za strážného anděla nepovažoval,“ zakroutil hlavou Lupin, zatímco paní Weasleyová se na něj usmála, když o něm Remus mluvil jako o strážném andělovi.

  „Píše, proč to chce vědět?“ zajímal se James. Co za tím může být, když kvůli tomu kontaktuje i řád?

  „Ano,“ přitakal a pohlédl na něj. „Chce, aby Harry dostal šanci tě poznat, prosí za něj o tu možnost.“

  „Pomysli na Harryho, Remusi,“ začal nahlas číst Brumbál, „kolik bolesti si už musel vytrpět, když vyrůstal u Dursleyových. Letos, rok po Siriusově smrti, se objevil někdo, kdo by mohl alespoň z části zaplnit to prázdné místo uvnitř něj, ale ani to mu nedopřejete. Copak tohle si Harry zaslouží? Po všem co už udělal a co ho ještě čeká, má právo svého bratra poznat. Ze všech lidí na světě, si to on zaslouží nejvíc,“ dočetl a zvedl své pomněnkové oči od pergamenu. „Mohl bych klidně číst dál, ale myslím, že to stačí.“

  Jak paní Weasleyová, tak i Tonksová s Amy a McGonagallovou měly v očích slzy, všichni přemýšleli nad tím, aby se Harrymu a ostatním nic nestalo, ale nikdo se doopravdy nezamyslel nad tím, co asi cítí.

  Jediný, koho se Hermionina slova nedotkla, byl Snape. „Pokud Potter Pána zla porazí a podaří se mu přežít, budou mít ještě spoustu času se poznat a já tak alespoň nebudu muset přihlížet tomu, jak dva Potterové společně porušují školní řád.“

  „Severusi,“ pohlédla na něj káravě McGonagallová a všichni ostatní krom Brumbála protočili oči v sloup. Ředitel se na něj jen podíval skrz své půlměsíčkové brýle vševědoucím pohledem, ale ať už se mu hlavou honilo cokoli, nechal si to pro sebe.

  Poté, co Snape svým prohlášením všechno dojetí lehce rozsekl, se všichni podle ředitelova příkladu začali zvedat. James se rozloučil se všemi najednou a ještě než mu všichni stihli odpovědět, už si stoupal do krbu, aby se letaxovou sítí dopravil zpět do Bradavic.

  Nevěděl sice, jak Brumbál dokázal obejít ministerstvo, aby tohle jejich cestování nikdo nemohl objevit, ale byl mu za to vděčný. Nechtělo se mu každý týden chodit přes celý hrad, aby ho Fawkes mohl přemístit.

  A pak, že je jen Zmijozel může být prohnaný, pomyslel si cestou ze Snapeova kabinetu, když znovu přemýšlel nad tím, co přečetl Brumbál. Jen kvůli Potterovi dělala všechny ty cavyky? Ptal se sám sebe a rychle upustil od zvažování její nabídky toho, že by si s ní mohl promluvit. Poslední, co v tuhle chvíli potřeboval, byla holka, která by se ho snažila spřátelit s Harrym Potterem.