42. kapitola - Ne zrovna nejlepší zpráva
„Nymfadoro, Danieli,“ oslovil je Brumbál, „běžte prosím za Hagridem,
obeznamte ho se situací a prohledejte školní pozemky včetně Zapovězeného lesa.“
„Jistě,“ přikývl Fox a společně s Tonksovou rychle opustili
místnost.
„Minervo, Filiusi, vy prohledejte první, druhé a třetí patro, dámy,“
otočil se na profesorku Vektrovou a Sinistrovou, které stály vedle sebe poblíž
Kate, „zkontrolujte prosím čtvrté a páté patro, Pomono, vy prosím projděte
šesté a sedmé patro, slečna Weasleyová vyhledá profesorku Hoochovou, která vám
pomůže,“ rozdával dál pokyny ředitel a ředitelna se skoro vylidnila.
„Co mám dělat já, Brumbále?“ zeptal se Kingsley.
„Od vás, Kingsley, budu chtít informace z ministerstva, potřebujeme
zjistit, co přesně Percy dělal a jak často se na ministerstvu objevuje.“
„Samozřejmě, budu tu, jak jen to půjde.“
„Severusi, společně s Alastorem prosím prohledejte sklepení, musíme
si být jistí, že pan Weasley není nikde na hradě.“
„Spolehni se, Albusi,“ přikývl Moody a nevšímal si Snapeova kyselého
obličeje. Harry si pomyslel, že profesor lektvarů by se už radši popral
s převahou Smrtijedů než společně s Moodym prohledávat jeho sklepení.
„Harry, Hermiono,“ otočil se své studenty Brumbál a na chvíli se
zamyšleně odmlčel, „vy byste měli jí do společenské místnosti, pokud se tam Ron
objeví, přijďte s ním ihned sem.“
„Dobře, pane profesore,“ přikývla Hermiona a otočila se ke dveřím.
„Nashledanou,“ rozloučil se všemi Harry a následoval dívku.
„Nehodlám tady jen tak sedět,“ řekla rozhodně Hermiona, když došli do
společenské místnosti a Harry se na ní zmateně podíval.
„A co chceš dělat?“
„No nejdřív se podíváme do Pobertova plánku, abychom zjistili, jestli
tady na hradě někde je a potom-“
„Potom co?“
„Já nevím,“ rozhodila rukama a bezmocně se na něj podívala. „Mohli
bychom jít ven za Hagridem, Tonksovou a Foxem a hledat v Zapovězeném
lese.“
„To snad nemyslíš vážně,“ nevěřil Harry. „Já tě nepoznávám.“
„Já prostě musím něco dělat, pochop mě, Harry, cítím vinu za to, co se
stalo, kdybychom Rona lépe sledovali, tak teď nemusel zmizet.“
„Ne,“ zarazil se a pohlédl jí zpříma do očí. „My za to nemůžeme, snažili
jsme se zjistit, co se s ním děje, ale on o to nestál. Podívej se na mě,“
přikázal jemně, když sklonila hlavu. „Snažili jsme se mu pomoct, ale on pomoct
nechtěl, teď mu ovšem pomůžeme, ať bude chtít nebo ne, běž si pro bundu,“ kývl
k dívčím ložnicím a sám vyběhl schody do své ložnice, kde rychle rozbalil
plánek, ale Rona na hradě nenašel. Vyběhl zpět do společenské místnosti a už za
běhu si oblékal bundu, ještě zkontroloval, jestli má hůlku, tam kde by měla být
a pak už jenom chytl Hermionu za ruku a společně vyšli na chodbu, kde se teprve
rozeběhli, aby nevypadali nápadně.
Rychle seběhli po schodech do Vstupní síně a okamžitě vyběhli ven na
školní pozemky. Se zděšením si všimli, jak někdo vstupuje do lesa a tak se
znovu rozeběhli, aby je co nejdřív dostihli. Už cestou přes pozemky osvětlované
napadaným sněhem, si vytáhli hůlky a na kraji lesa je pomocí zaklínadla Lumos
rozsvítili.
„Nikoho nevidím,“ zašeptala Hermiona, když ušli několik metrů hlouběji.
„Mohli jít kamkoli,“ zamračil se Harry. „Ukaž mi cestu,“ zamumlal Harry
a položil si hůlku na dlaň. Ta se okamžitě zatočila a ukázala někam do středu
lesa. „Jdeme,“ kývl Harry a ucítil, jak mu Hermiona silněji zmáčkla ruku.
Povzbudivě se na ni podíval a opatrně, aby nezakopli o nějaký kořen, vyšli tam,
kam jim ukázala hůlka.
Vysoké, hustě porostlé, stromy bránili sněhu, aby dopadl na zem a tak
bylo v lese mnohonásobně temněji než na obyčejném prostranství. Hermiona
nikdy nezažila, že by tu byla taková tma jako dneska a začínala mít pocit, že
nebyl zrovna nejlepší nápad chodit do Zapovězeného lesa, ale když už tu jsou,
tak se nemůžou jen tak otočit a zase odejít. Najednou se v koruně jednoho
stromu něco pohnulo a dívka se přitiskla k Harrymu, který se okamžitě
s hůlkou v ruce otočil za zvukem a uviděl jen dvě kulaté oči, jež ve
tmě zářily.
„Klid, je to jen sova.“
„Neměli jsme je už dohnat?“
„Znáš Hagrida, jestli nasadil svoje tempo, tak budou někde daleko před
náma.“
„Máš pravdu,“ souhlasila nakonec Hermiona pohlédla před sebe, bílé
světlo dopadalo na zem a odkrylo tak stopy kopyt.
„To museli být Kentauři,“ poznamenal Harry a rozešel se dál.
„Doufám, že je nepotkáme,“ zamumlala si Hermiona a šla za ním. Pomalu se
brodili přes nějaké ostruží a naštěstí, když se přes to přebrodili, tak vyšli
na nějakou vyšlapanou pěšinu. Harry, který stále hlídal Hermionu, aby nespadla,
se konečně pořádně rozhlédl kolem a zjistil, že to tu vůbec nepoznává, nikde tu
nebyl žádný vyvrácený, nebo mechem porostlý strom, kterým by mu napověděl, kde
jsou. Ostražitě se rozhlédl kolem sebe a začínal mít divný pocit, že tohle bude
další malér.
„Harry, podívej,“ ozvala se Hermiona a ukázala před sebe, kde se každou
chvíli ze tmy vynořila postava a jak sklonili hůlky, tak zas zmizela. „Neměli
bychom jim dát vědět, že tu jsme?“
„Radši ne, mohli by nás poslat zpátky na hrad, ještě nejsme tak daleko,“
zavrhnul to Harry a zhasnul svou hůlku.
Hermiona přikývla a hned ho napodobila. Znovu se k němu přitiskla a společně pokračovali dál. Jejich oči si velice brzy zvykly na tmu
kolem a tak rozeznali tři postavy před sebou. Harry s Hermionou se
zarazili, byli sice tři, ale ani jeden z nich nebyl tak velký jako Hagrid.
„Kdo-“
„Hej ty tam! Co tady děláš?!“ zakřičel někdo zprava a trojice před nimi
se otočila.
„Utíkej,“ zatáhl Harry Hermionu za ruku a seběhl s ní z cesty
mezi stromy.
„Ahh!“ zakřičela hnědovláska, když jí nad hlavou proletělo kouzlo a
společně s Harrym ještě zrychlili, slyšeli, jak za nimi někdo utíká, ale
ani jeden z nich se neohlížel a radši koukali dolů na zem, aby neupadli a
nenechali se tak chytit.
„Mdloby na vás!“ vyskočil někdo před ně a poslední, co si Harry
pamatoval, byly dva paprsky světla, které ozářily prostor kolem nich.
Harry začal pomalu vnímat svět kolem sebe a zjistil, že se nemůže hýbat,
ruce měl zavázané a provazy ho řezaly do zápěstí. Párkrát zamrkal, než zaostřil
před sebe a uviděl zjizvenou tvář jednoho ze Smrtijedů.
„Růženka se probrala,“ ušklíbl se a ohlédl se někam za sebe. Harry si ho
nevšímal a rychle se podíval vedle sebe, kde stál další Smrtijed a pozoroval
Hermionu přivázanou k dalšímu stromu. Stále měla zavřené oči a hlava jí
padala dolů. Byla tak bezbranná, jak jen
mohl dopustit, aby je chytili, proč šel do toho zatracenýho lesa.
„Slyším dobře?“ ozval se dívčí hlas a Harry zbystřil, znal ten hlas, ale
jak to? Co tady dělá? Snad ji taky nechytili, ovšem, co by dělala
v Zapovězeném lese? „Ty se mnou nemluvíš, Harry? Myslela jsem, že jsme se
docela skamarádili, samozřejmě, máš Hermionu, ale ta je teď trochu mimo.“
„Co tady děláš?“ zeptal se Harry a stále na ni koukal jako na přízrak.
Smrtijed, který stále stál vedle něj, se rozesmál a ten, co hlídal Hermionu, se
k němu okamžitě přidal.
„Jsi tak naivní nebo hloupý, Harry?“ přešla k němu a jemně ho
pohladila po tváři. „Musím říct, že už od prvního pohledu ses mi líbil a proto
je tohle pro mě opravdu těžké, víš, nechtěla jsem tě do toho tahat, ale když
jsi sám přišel… no uznej, nemůžu tě nechat zase odejít.“
„Neodpověděla jsi mi.“
„Ale no tak,“ zamračila se a trochu se od něj odtáhla. „Je to víc než
jasné, jenom si to musíš přiznat.“
„To není možný, nemůžeš být…“
„Proč bych nemohla?“
„Byla jsi v Bradavicích, Brumbál tě přijal, prostě nemůžeš.“
„Harry, přiznejme si něco, Brumbál už je starý dědek, který pomalu ani
neví, kdo je, nebylo tak těžké ho oblafnout, navíc já nejsem tak zkažená, jsem
hodná holka, jen na jiné straně,“ pokrčila rameny.
„O co ti jde, Angelo?“
„Proč by mi o něco mělo jít?“ zeptala se nevinně a položila mu ruku na
hrudník. „Pověz mi něco, Harry, kam jsi schoval ten talisman?“
„Do toho tobě nic není.“
„Právě naopak, náš pán nebyl vůbec potěšen, když jsi ho získal ty a tak
mě pověřil úkolem, ovšem teď už je netrpělivý, tak mi to ulehči a řekni, kde
je,“ domlouvala mu. „Nebo něco nehezkého uděláme jí,“ dodala, když Harry stále
mlčel a zamračeně se na Angelu díval.
„Pusťte ji a já vám ho dám.“
Angela se ušklíbla, ale neřekla nic, naopak se naklonila k jeho uchu.
„Ráda bych ti vyhověla, ale opravdu si myslíš, že pustíme jedinou osobu, kvůli
které jsi schopný říct nám, co chceme slyšet?“ zašeptala, tak potichu, aby ji
slyšel jenom on. „Od začátku roku jsem tě pozorovala, Harry, ty nedopustíš, aby
se jí něco stalo.“
„Co po mně chceš?“
„Jenom ten talisman.“
„Já ho nemám.“
„Opravdu? A jak jsi nám ho chtěl dát, pokud bychom pustili Hermionu?“
Harry uhnul pohledem, od začátku věděl, že tohle je prohraná bitva, byli
tu sami dva, neměli hůlky a byli přivázaní ke stromům.
„Nechtěl,“ odpověděl a pohlédl jí do očí.
„Řekni mi, kde je ten talisman, Harry,“ řekla a její tvář vypadala jako
vytesaná z kamene.
„Harry?“ ozvalo se od Hermiony a všichni přítomní se na ni otočili,
začala se pomalu probouzet a dezorientovaně se rozhlížela kolem sebe.
„Řekni jí to, Pottere,“ zavrčel Smrtijed vedle Hermiony a přiložil dívce
hůlku ke krku. „Přestává mě to bavit.“
Chlapec se upřeně díval na Hermionu, která mu pohled oplácela, byla
vyděšená, když si uvědomila, kde jsou a co se stalo, ale přesto zakroutila
hlavou na znamení, ať nic neříká. Povzdechl si a pohlédl zpříma na Angelu.
„Má ho ona.“
„Prohledej ji,“ řekla Smrtijedovi, ale pohled nespouštěla z Harryho.
Hermiona se ošila, když ji rozepnul bundu a šáhnul studenou rukou na
krk, kde okamžitě nahmatal řetízek a prudkým trhnutím ho přetrhl.
„Samozřejmě,“ zašeptala Angela, „proč mě to jenom nenapadlo, potom, co
to Weasley zbabral, by sis ho přece nenechal někde u sebe.“
„Weasley?“ dostal ze sebe přiškrceně Harry.
„Oh,“ přikryla si pusu Angela a zatvářila se provinile. „Jsem to ale
mluvka,“ řekla a otočila se na další dvě postavy v pláštích, které celou
dobu postávali stranou, a Harry si jich vůbec nevšiml. Ovšem teď, když na ně
zaostřil, všiml si rudých vlasů, které díky ohni byly ještě více zbarvené do
červena. Hermiona vedle něj zalapala po dechu a Harry si představoval, na co
právě myslí, on sám na chvilku zadoufal, že se mu tohle všechno jenom zdá, ale
věděl až moc dobře, že to sen není.
„Máme to, tak můžeme jít ne?“ pohlédl Ron na Angelu, ale ta stále
pozorovala Harryho.
„Počkej chvilku, není kam spěchat,“ brzdila ho. „Víš, Harry, budeš mi
opravdu chybět a je mi líto, že už tě neuvidím u snídaně. Sbohem, Harry,“
zašeptala a jemně ho políbila.
Harry byl překvapený tím, co udělala a nechápavě se na ni díval, když se
odtáhla a věnovala mu poslední pohled.
Když byla v polovině cesty, ozvala se najednou Hermiona: „Proč?“
zeptala se jednoduše, ale vzápětí svoji otázku rozvinula. „Proč ses k nim přidal?“
Všichni pohlédli na Rona, ale ten mlčel a pouze na ni koukal. V očích
se mu odrážely plameny ohně a jeho výraz byl nevyzpytatelný.
„Copak nechápeš, co to udělá s vaší rodinou, Rone? Ginny o tebe má
strach, zburcovala všechny učitele, protože si zmizel a co teprve máma s tátou?
To jsi tak sobeckej parchant, že jim tohle můžeš udělat?!“
„Mlč, ty jedna mudlovská šmejdko!“ zavrčel Percy a stoupl si před Rona.
„Sklapni, Percy,“ zatvářila se znechuceně Hermiona. „Myslíš si, že když
máš na sobě smrtijedskou masku, že si něco víc než jen ublíznutej šprt s až
moc velkým egem?“ zeptala se a nevšímala si, jak se oba Smrtijedi ušklíbli.
„Mám takový pocit, že už ztrácíme čas,“ ozval se Smrtijed se zjizvenou
tváří a namířil na Hermionu hůlkou.
„Ne!“ vykřikl Harry. „Máte talisman, tak nás nechte odejít!“
„Vy nikam nepůjdete, Pán zla bude velmi potěšen, až mu řekneme, koho jsme
chytili a tuhle mudlovskou šmejdku odklidíme z cesty už teď, vsadím se, že
už vás hledají, takže nemáme moc času.“
„Ale takhle jsme se nedohodli,“ namítl Harry a snažil se nějak uvolnit
provazy.
„My se nějak dohodli?“ ušklíbl se druhý Smrtijed a kývl na toho prvního,
aby pokračoval. Už začal vyslovovat kletbu, když ze stínu stromů vyskočil,
obrovský tygr a srazil Smrtijeda na zem. Ve stejném okamžiku se všude kolem
nich začali přemisťovat kouzelníci a Harryho provazy se uvolnily a v ruce mu
přistála hůlka. Otočil se a uviděl Remuse, který na něj kývl a rozeběhl se ke
zbylým Smrtijedům.
Percy rychle chytil Rona za ruku a jako první se společně s ním přemístil
neznámo kam. Angela se chytla volného Smrtijeda a ten, dřív než mu někdo
pohlédl do tváře, se taky přemístil.
„Harry, Hermiono, jste v pořádku?“ objevila se před nimi Tonksová a
oba jen přikývli. „To je dobře, co vás to napadlo sem chodit?“
„Viděli jsme někoho jít do lesa a mysleli si, že to seš ty s Foxem a
Hagridem,“ vysvětloval Harry a nejradši by si na místě namlátil.
„Máte štěstí, že vás Hagrid zahlédl, vůbec jsme nemuseli zjistit, že
nejste na hradě.“
„V pořádku, Harry?“ přišel k nim zpátky Lupin.
„Jo, nic mi není.“
„Díky bohu,“ ulevilo se vlkodlakovi a přitáhl ho k sobě.
Tygr, který stále hlídal Smrtijeda, se rozhlédl kolem sebe, a když tam
přišel Kingsley a převzal si ho, ulpěla kočka pohledem na jejich skupince a
rozešla se k nim. Asi dva metry od nich se najednou začala měnit a
před nimi se zastavil jejich profesor Obrany proti černé magii.
„Přišli jsme právě včas, že ano,“ řekl a pohlédl na Hermionu, která mu
to odkývala a jenom se na něj vděčně podívala.
„Kdo je ten Smrtijed?“ zeptal se Harry.
„Michael Ferrell, nějaký čas si odseděl v Azkabanu, ale už je to
dýl, co utekl. Co ti ostatní?“
„Jednoho jsem neznal.“
„A ti ostatní? Malfoy, Lestrangeová?“
„Ne, nikdo z nich,“ zavrtěl hlavou a bezmocně se podíval na
Hermionu, stejně jako on, ani ona to nedokázala vyslovit.
„Pottere, přestaňte si na něco hrát a řekněte mi, kdo to byl.“
„Percy Weasley, Angela Cleewedsová a
Ron,“ všichni přikývli a zamračili se. Čekali to, potom, co se dozvěděli, že Ron
mluvil s Percym, to všichni čekali.
„Kdo je Angela Cleewedsová?“ zeptala se
Tonksová.
„Studuje tady,“ zamručel Fox a zamyšleně se
drbal po bradě. „Teda spíš studovala, ale co po vás chtěli? Mohli vás vyřídit
rovnou a nezdržovat se.“
„To je další problém,“ zamračil se tentokrát
Harry a mluvilo se mu stejně špatně jako předtím. „Mají talisman.“
„To není dobré,“ zavrtěl hlavou Remus. „Harry,
to není vůbec dobré.“
„Musíme jednat rychle,“ začal přemýšlet Fox. „Hlavně
se do toho nesmí začít míchat ministerstvo, to by byl náš konec.“
„Musíme se co nejdřív dostat k Voldemortovi,“
přikývl Lupin.
„Ale jak? Nevíme, kde je.“
„On to ví, pokud všechno stihneme včas, máme
šanci dostat talisman zpátky,“ rozvíjel plány Fox.
„Měli bychom o tom informovat Brumbála.“
„Ano, společně s Kingsleym odveďte
Ferrella za Snapem, on už to z něj dostane a pak běžte za Brumbálem, my
tam přijdeme.“
„Jasně,“ přikývla Tonksová a odběhla pryč.
„Myslím, že je čas zjistit, jak jste na tom v opravdovém
souboji, máme pro vás košťata, až se dostanete na hrad, sežeňte Smithe a
Diggoryho,“ otočil se Fox na Harryho a Hermionu, čímž chlapce šokoval.
„A pamatujte,“ přidal se Remus, od kterého
Harry čekal protesty, „všechno musí být rychlé, ale nemůžete vyvolat paniku.“
„Rozuměli jste?“ zeptal se ještě Fox, když
přikývli, dal jim košťata a Hermiona jenom zašklebila, ovšem nic neříkala. „Leťte.“
Komentáře
Přehled komentářů
ach.. sorry! mě se do toho souboje prostě nechce..
teda :D já na tom nebyla poslední :) ale na premiéře sem tedy nebyla.. ovšem.. ty píšeš? že ses nezmínil
ahoj
artur,10. 8. 2009 20:39
ja bych nechal "kat" trochu volné ruky kdy přidá novou kapitolu ,ale....
včera jsem konečně viděl "hp6" a docela me příjemně překvapil moc se mi líbyl a "troch" mě inspiroval možná konečně hnu stím svým psaním :-)
tak se "kat" snaž snad najdeš dost "můzy" na psaní :-)
:-)
Katren,2. 8. 2009 17:43
na další kapču se psychicky připravuju :D a promýším, jak to celé napíšu a.. sakra ty máš na Sicilii nějaký známý že se tak vyznáš? :D
ale na druhou stranu udělat z něj mudlu.. no nevím, to bych to musela popisovat, Ron vs toastovač by opravdu nemuselo být špatný :D a tu povídku jsem možná četla :D nebo mi to aspoň něco říká :D
......
Axik,2. 8. 2009 4:10lol mě stačí vidět ten konec odkazu.. Menstruace no lol ale já jsem stejně pro tu kastraci a ještě by bylo lepší to udělat jak to dělávali mafiani na Sicílii vykastrovat, nacpat mu to do pusy a kulku(v tomhle případě asi Avadu, ale zabít ho nechceme) do hlavy... tak se trestá zrada xD
ahoj
artur,1. 8. 2009 19:35
a nebo ještě jeden trestík v jedné povídce tak hermiona potrestala malfoje a to v tehle povídce http://fanfiction.potterharry.net/cze/povidka/828|Menstruace/
bohužel už tam není nevím kam se podela asi ji mám staženou usebe v počítači ale zatim jsem ji nenašel
ten odkaz je tam jen proto aby jste mi věřili :-)
ahoj
artur,1. 8. 2009 19:08no kastrace je až snad moc "krutá" ja bych z neho udelal na pár týdnů "mudlu" to by mohlo stačit na víc není ovlivnen "kouzem imperius" ? to by mohlo trochu ho ospravedlnit :-)
......
Axik,1. 8. 2009 13:02No podle mě je to dostatečný trest.... Já teda s toho mám úplnou hrůzu. Pronásleduje mě to v těch nejhorších nočních můrách. xD Kluk by nikdy neměl příjít o takovýchle cool módní doplněk. xD
:-)
Katren,29. 7. 2009 23:25abych pravdu řekla, tak mám z toho komentu výtlem :D:D a to doslova.. jenom přemýšlím, jestli je kastrace dostatečná, ovšem nejsem kluk, takže to nemůžu posoudit ze správného úhlu pohledu :D
.........
Axik,29. 7. 2009 19:02
Ano ano je jenom jedna možnost jak ten taisan získat: Vlítnout na hadišuka, dát mu do kožichu, čmajznout talisman a na zpáteční cestě ztrestat Rona. Přiměřený trest je kastrace xD
Jinak super kapča.
:-)
Katren,28. 7. 2009 18:48tisíceré díky :) já opravdu nevím, co jiného vám na to říct :D
:-)
Katren,19. 7. 2009 21:55děkujuu :) no o tom taky nepochybuju :D no je jenom jediná možnost, jak ho získat..
:-)
drahokam,19. 7. 2009 10:19Moc pěkné, nemám obavu, že by to z něj Sevík nedostal :-) , ale spíš by mne zajímalo, jak chtějí dostat ten talisman zpátky, už se moc těším na pokráčko, jsem pořádně napnutá. Snad se Ron ještě probere a pomůže jim na konec
:-)
Katren,19. 7. 2009 0:45snad si myslím dobře, co jsi chtěl napsat :) ovšem ráda si čtu tvoje komentáře, když se trochu rozepíšeš, takže se vůbec neomezuj ;)
ahoj
artur,18. 7. 2009 23:42
nadhera .
ty výš co chci dodat :-) je to tak jasné že to ani nebudu rozepisovat :-)
:-)
Katren,17. 7. 2009 11:27
Lucy: to je mi jasný, že se nemůžeš dočkat, ale já se do toho moc nehrnu.. popisovat další souboj..
Ivana: děkuju
:-)
Katren,10. 8. 2009 23:41