havránkovy první stránky

Andromeda je souhvězdí podzimní noční oblohy. Má přibližně tvar malého „y“. Nejlépe ho najdete podle blízkého a nápadnějšího souhvězdí Pegasa. Andromeda a Pegas mají totiž jednu hvězdu společnou. Je to hvězda Alfa Sirrah, která tvoří Andromedinu hlavu a zároveň zadní část Pegasa. Dvojhvězdí gama Andromedae – Alamanak (u nohou postavy) patří mezi nejhezčí barevné dvojhvězdy. Větší hvězda Almanak je oranžová, menší gama Andromedae je modrá.V souhvězdí Andromedy také můžete vidět nejvzdálenější objekt viditelný pouhým okem. Je to M31, Velká galaxie v Andromedě, a je od Země vzdálena přes 2,9 milionu světelných let. Nachází se mezi Andromediným pravým bokem a zápěstím.

Je to souhvězdí zvířetníku mezi Býkem a Rybami. Beran je viditelný na zimní obloze jako poměrně malé a nevýrazné seskupení, v němž jasnější jsou pouze tři hvězdy hlavy S beranem nebo jehnětem spojovali tuto skupinu hvězd již staří Babyloňané, Asyřané a také Arabové. Ve 3. a 4. století před Kristem totiž hvězda Sheraton tohoto souhvězdí označovala bod jarní rovnodennosti, při níž býval obětován beran.

Třetí souhvězdí zvěrokruhu najdeme severovýchodně od Orionu. Symbolice dvojice odpovídá i charakter hvězdy Kastor, která je vlastně soustavou dvou dvojhvězd. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je však Pollux. Pouhým okem zde můžeme pozorovat také hvězdokupu M35, skupinu 200 hvězd na ploše velikosti měsíčního úplňku.

Jedno ze zvířetníkových souhvězdí dostalo svůj název podle skupiny hvězd ve tvaru písmene V, která připomíná býčí rohy. Červená hvězda Aldebaran velká jako šestatřicet Sluncí znázorňuje krví podlité oko býka hledícího směrem k Orionu. V souhvězdí Býka leží i Krabí mlhovina, která je pozůstatkem po výbuchu supernovy, pozorovaném hvězdáři roku 1054. V Japonsku se tato skupina hvězd jmenuje Subaru a souhvězdí je znakem známé automobilky.

Je to malé souhvězdí nedaleko souhvězdí Pegasa.a východního okraje Mléčné dráhy. Tvarem připomíná souhvězdí Malý vůz, s nímž bývá někdy omylem zaměňováno. Nejzajímavějším objektem souhvězdí byla Nova Delphini 1967. šlo totiž o takzvanou pomalou novu, která nejdřív zvýšila několiktisíckrát svou jasnost, pak nějaký čas nepravidelně kolísala a nakonec opět zeslábla.

Osmé největší souhvězdí se nalézá poblíž Malé medvědice (Malého vozu). Je viditelné po celý rok. Jasná hvězda Alfa Draconis neboli Thuban plnila před 5000 lety úlohu Polárky pro starověké Egypťany.

Šesté největší souhvězdí tvoří řada hvězd, vinoucích se jako řeka na podzimní a zimní obloze na jih od souhvězdí Orion. Na našem území je vidět pouze jeho severní polovina. Hvězda epsilon Eri je podobná našemu slunci a se vzdáleností jedenáct světelných let je také nejbližší známou hvězdou s planetární soustavou. Proto se na ni také roku 1960 zaměřil první pokus o odposlech radiových signálů mimozemské civilizace. 

Středně velké souhvězdí typického tvaru je viditelné na jarní obloze jižní polokoule, tedy u protinožců. Leží mezi jižním, u nás neviditelným koncem souhvězdí Eridanus a souhvězdím Jižní Ryba. Jeho nejjasnější hvězda alfa Phe je podobná našemu Slunci a je od nás vzdálena sedmdesát šest světelných let.

Hada je rozděleno souhvězdím Hadonoše na dvě části: Serpens Caput (hlava hada) a Serpens cauda (ocas hada). Obě vypadají jako šňůry hvězd. Ve spodní části hadí hlavy se nachází jedna z nejjasnějších kulových hvězdokup na obloze – M5. Leží ve vzdálenosti 25 000 světelných let a tvoří ji kolem 60 000 hvězd. Její stáří se odhaduje na deset miliard let protože kulové hvězdokupy jsou velmi staré, z doby po vzniku naší Galaxie.

Souhvězdí se hledá obtížně, ale pokud budete trpěliví, naleznete je uprostřed oblohy mezi souhvězdím Herkula, Střelce a Štíra. Je úzce spojeno se souhvězdím Hada, které dělí na dvě poloviny. Při „levé noze“ Hadonoše vzplála roku 1604 supernova, kterou popsal hvězdář Rudolfa II. Jan Kepler. Byla to poslední pozorovaná supernova v naší galaxii.