Vánoce a vánoční zvyky
Je doba adventní, krajina se pomalu přikrývá bílou peřinou, na sněhových vločkách tančí stříbrné hvězdičky a všude vládne až posvátné ticho. Lidé se těší na dárky od svých blízkých a společné prožití Vánoc...
Kolik z nás se dovede radovat z maličkostí, z pospolitosti blízkých a z kouzelné vánoční atmosféry? Komerční tlak nám nenápadně, ale urputně začíná připomínat "blížící se" Vánoce většinou již od konce října, přestože adventní období - doba příprav - začíná teprve čtyři neděle před Štědrým dnem. Vánoční písně a koledy doléhají k našim uším ze všech sdělovacích prostředků doma, na ulicích, v obchodech... Výlohy prodejen se pyšní třpytivou vánoční výzdobou, regály se plní zásobou rozličného zboží, které se rovněž blýská, především cenami. Je to vánoční tradice, nebo honba na zákazníky za účelem vyšších zisků? Kolik vánočních zvyků nám ale zbylo z doby minulé? Do jaké míry je zachována tradice Vánoc do současnosti? Jak slavily a prožívaly vánoční svátky naše babičky a prababičky? Pojďme společně nahlédnout do dávných časů.
ADVENT = PŘÍCHOD
Vánocům předchází doba adventní. Latinské slovo "adventus" znamená příchod. Očekávání Páně, narození Ježíše Krista, trvá čtyři neděle a končí 24. prosince, dnem jeho narození. V dřívějších dobách byl advent časem postním a obdobím střídmosti, nesmělo se tančit a nekonaly se svatby. Každé adventní ráno se chodilo na bohoslužby zvané "roráty", v kostelích během mší se rozsvěcovaly svíčky různých tvarů. Dlouhé zimní večery si lidé krátili společným vyprávěním nejrůznějších příběhů a zpěvem, když se scházeli například u draní peří.
Vánoce patří mezi nejvýznamnější křesťanské svátky a jsou oslavou narození Ježíše Krista. Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6.lednu. V Česku je však za nejvýznamnější den Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Naši předkové mu přikládali zvláštní význam, a proto se udržovalo mnoho tradičních rituálů a zvyklostí, které měly zajistit nejen zdraví a štěstí všech členů rodiny, ale i hospodářský užitek, například bohatou úrodu.
JÍDELNÍČEK A STOLOVÁNÍ NA ŠTĚDRÝ DEN
Štědrý den byl postním dnem. Věřilo se, že kdo se v průběhu dne nenechá zlákat pochoutkami, uvidí večer zlaté prasátko. Hospodyně připravovaly polévku "štědračku", do které dávaly vše, co se urodilo - hrách, čočku, tuřín, brambory, pohanku, zeleninu, houby, zásmažku dělaly z hovězího loje. Smyslem tohoto zvyku bylo zajistit v chalupě stálý dostatek jídla.
U štědrovečerní večeře mělo být devatero jídel, od všeho trochu. Na stole nesměl chybět například chléb, vánočka a cibule. Hospodyně prostíraly stůl vždy pro sudý počet lidí. Pokud byl počet lidí v chalupě lichý, prostřelo se o jeden talíř navíc. Tradovalo se, že před večeří chodí obhlížet prostřené stoly Smrt a kde najde lichý počet, tam se v příštím roce pro jednoho člena rodiny vrátí. Pro dostatek peněz po celý rok se dávaly pod talíře mince nebo šupiny z kapra. Nohy stolu se omotávaly řetězem, což mělo dva významy – obranu proti zlodějům na poli a soudržnost rodiny.
Ke štědrovečerní večeři se usedalo, když vyšla první hvězda. Na začátku večeře se podávala oplatka s medem, poté přišla na řadu polévka a jako hlavní chod lidé jedli kroupový nákyp s houbami, který nesl název "Černý kuba". Mezi další pochoutky patřilo například sušené ovoce - křížaly, sušené švestky, hrušky a rozinky - dále pak čerstvá jablka a ořechy. Na závěr večeře se podával čaj nebo punč s vánočkou nebo závinem, později s cukrovím. Bývalo zvykem, že části večeře odnesl po jídle hospodář s hospodyní také drůbeži, dobytku a ke stromům pro dobrou úrodu a užitek v příštím roce. Základem pro přípravu štědrovečerní večeře byly potraviny tehdy
ŠTĚDROVEČERNÍ ZVYKY
POUŠTĚNÍ LODIČEK
Co ještě mohou lodičky prozradit?
HÁZENÍ STŘEVÍCEM
KRÁJENÍ JABLKA
SEDM HRNEČKŮ
BUDOUCNOST Z OŘECHU
KLEPÁNÍ NA KURNÍK
VÁNOČNÍ STROM A OZDOBY
V českých krajích se první vánoční strom v podobě, jakou známe dnes, objevil teprve v roce 1812. Pro své přátele jej ozdobil na svém libeňském zámečku ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Přátelé pana Liebicha užasli nad u nás dosud neznámým vánočním zvykem - urostlou ozdobenou jedlí rozzářenou svíčkami a ozdobenou pozlacenými řetězy, ořechy a jablky. Nový zvyk přejali nejprve bohatí pražští měšťané, teprve později se rozšířil i na venkov.
Na veřejném prostranství byl prvně vztyčen vánoční strom v roce 1924 v Brně. Ke vztyčení stromu na náměstí Svobody přispěla událost, která potkala spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. V zimě našel se svými přáteli v lese pod stromem prochladlé děvčátko. Tento moment spisovatele velmi silně citově zasáhl, a proto byl na jeho popud vztyčen strom, pod kterým byla umístěna kasička, do níž lidé přispívali na chudé a opuštěné děti. Tato tradice je v Brně udržována dodnes.
V počátcích, kdy lidé začali ve svých domácnostech vztyčovat vánoční stromky, je zdobili velmi jednoduše. Ke zdobení používali to, co bylo ve staveních dostupné - červená jablíčka, ořechy, sušené švestky. Hojně využívali také přírodní materiál, ze kterého vyráběli rozličné ozdoby, například dřevo, hobliny, slámu, šišky, šustí, ořechové skořápky, v oblibě byly rovněž papírové ozdoby. Později, teprve ve 20. století, se na stromcích začaly objevovat perníčky, medové pečivo a čokoládové ozdoby. Pro Prahu byly typické sněhové figurky, které se pekly v cukrárně Josefa Reimanna na Linhartském plácku. Novinkou 60.let minulého století byly skleněné koule, které vznikaly v podkrkonošských sklárnách.
Méně známé ozdoby, kterými zdobili lidé stromky na počátku minulého století na Přeloučsku, jsou například ozdoby bramborové.
VÁNOCE - SVÁTKY POHODY A KLIDU
(převzato z časopisu ČD pro Vás 12/2011)