jde o zařízení určené k měření světelných hodnot, které je upravené tak, aby na základě měření bylo možné na fotoaparátu nastavit expoziční hodnoty (tj. clonové číslo - clonu a expoziční dobu - čas), přičemž nezáleží na tom, zda nastavení provede uživatel nebo automatika přístroje.
Podle principu měření se expozimetry dělí do dvou kategorií. Starší - vizuální expozimetry využívali jako vyhodnocující prvek lidské oko. Dnes se však používají expozimetry elektro-optické. Umožňují znatelně větší přesnost měření i při relativně jednoduché konstrukci. Díky elektronice umožnují i měření jevů lidským okem těžko změřitelných (například záblesková světla) a zároveň omezily nutnost následných výpočtů, například při sčítání kontinuálního (denního, žárovkového aj.) a zábleskového osvětlení.
Podle pracovního postupu se expozimetry dělí na osvitoměry (luxmetry) a jasoměry. Osvitoměry měří světlo dopadající na předmět. K tomuto účelu je před měřícím elementem obvykle umístěna průsvitná, mléčně bílá krytka - "kalota", jejíž tvar ovlivňuje směrovou citlivost osvitoměru na světlo. Obvyklé jsou dva tvary: plochá - směrová a půlkulatá, která svým tvarem simuluje trojrozměrný předmět. Měření tímto druhem expozimetru se provádí v místě snímaného předmětu. Výhodou takového měření je nezávislost měření na barvě a odrazivosti snímaného předmětu. Nevýhodou je delší doba potřebná k měření a nutnost přiblížit se ke snímanému předmětu. Tento druh měření rovněž nepočítá s nutností prodloužit expozici.
Jasoměry měří světlo odražené od předmětu v místě fotografického přístroje. Tento způsob měření umožňuje jednoduchou integraci expozimetru do fotoaparátu. Pokud je světlocitlivý element umístěn za objektivem, pří měření jsou automaticky brány v potaz kupříkladu snímací úhly objektivu, nasazené filtry atd. Toto uspořádání bývá označováno anglickou zkratkou TTL (Through The Lens metering). Krom toho je jasoměry možné dělit také na tzv. součtové a jasoměry, které měří v úzkém svazku, bodové (tzv. spotmetry - viz níže).
Každý správně nakalibrovaný expozimetr by měl přesně změřit světlo odražené od středně šedého předmětu (který odrazí přesně 18% dopadajícího světla). To platí pro naprostou většinu expozimetrů integrovaných ve fotoaparátech.
Vlastnosti expozimetru určuje použitý měřící prvek. Před nástupem číslicových expozimetrů byl nejobvyklejším indikačním prvkem ručička galvanometru. Výpočtová část byla obvykle řešena jako sada soustředných kroužků, přičemž jeden se nastavil podle citlivosti používaného fotomateriálu, druhý podle indikační části expozimetru. Jejich vzájemné nastavení udávalo možné kombinace času a clony. Jednou z dalších variant je můstkové elektrické zapojení, přičemž správné nastavení je indikováno jako současný svit (nebo pohasnutí) dvou indikačních žárovek nebo LED-diod. To umožňuje vyřadit z konstrukce expozimetru elektromechanické prvky citlivé na otřesy. Některé expozimetry umožňují sledování indikátoru pohyblivou značkou.
Tři typy senzorů - selenový článek, fotoodpor ze sulfidu kademnatého (CdS) a křemíková fotodioda (sbc, spd)
Nejstarším, ale stále používaným měřícím prvkem je tzv. "selenový hradlový článek". Nepotřebuje napájecí zdroj a má minimum vnějších součástek. Selenový článek mění lineárně světelnou energii na elektrickou, a to tak dostatečně, že obvody přístroje nepotřebují samostatné napájení a naměřené hodnoty lze ihned zobrazit pomocí galvanometru. Další výhodou je vysoká přesnost a dobrá spektrální charakteristika. Článek je však relativně velký (to znemožňuje jeho použití v TTL měřících systémech) a stářím mění své elektrické vlastnosti. Proto má většina expozimetrů s tímto měřícím prvkem snadno dosažitelný prvek dovolující kalibraci. Stárnutí selenového článku ovšem vede až k úplnému zastavení jeho funkce. Nevýhodou je také zpožděná reakce měřícího prvku na změnu osvětlení a malá citlivost úměrná ploše článku.
Kvalitnější expozimetry jsou ty, jež využívají fotoodporů - například na bázi sulfidu kadmia. Jejich rozměry jsou menší a jsou několikanásobně citlivější. Potřebují však zdroj napětí (elektrický monočlánek či baterie), protože tento snímač narozdíl od selenu nevytváří elektrické napětí, ale pouze mění svůj odpor. K soustředění světla na aktivní plošku se zde používá spojná čočka nebo jednoduchý objektiv. Jejich ohnisková vzdálenost určuje měřící úhel expozimetru. Výhodou fotoodporu oproti článku sele
nu jsou menší rozměry a vysoká citlivost. Jeho hlavní nevýhodou je velký paměťový efekt při zasažení světlem vysoké intenzity - teprve po desítkách sekund expozimetr ukazuje opět správné hodnoty. Další nevýhodou fotoodporu je horší rozložení spektrální citlivosti. Přestože tyto záporné vlastnosti byly v průběhu vývoje potlačeny, byl tento článek vytlačen křemíkovou fotodiodou.Krátkce byly používány též germaniové fotodiody, ale i ty byly nakonec vytlačeny fotodiodami křemíkovými, používanými dnes v moderních expozimetrech, jelikož úspěšně zdolávají základní nevýhodu fotoodporu - paměťový efekt. Jistý čas se tyto články v expozimetrech nepoužívaly, protože mají nevyhovující spektrální citlivost a dávají malý proud, takže vyžadují zesilovací obvody. Spektrální citlivost byla ovšem časem upravena a pro moderní elektroniku není malý proud žádným neřešitelným problémem. Mezi výhodné vlastnosti fotodiod patří malé rozměry, krátká reakční doba a vyšší stabilita. Mohou být různého tvaru a bývá jich víc na jedné destičce. Ve složitějších přístrojích jsou součástí integrovaného obvodu, který obstarává vyhodnocení měření, přičemž se tato technologie téměř výhradně používá v expozimetrech vestavěných do fotoaparátů.
Příklady expozimetrů
Expozimetry nevyrábí mnoho firem - mezi hlavní patří: Sekonic (zde například expozimetry: Sekonic L-398M, Sekonic L-308BII), Gessen (přístroj Sixtomat Flash), Minolta a Pentax a další. Známý je fotografické veřejnosti také expozimetr Sverdlovsk 4 (obrázek nahoře), který má modernější konstrukci bez citlivých elektromechanických prvků. Po stisknutí tlačítka, kterým se expozimetr spustí, se změří expozice otáčením kolečka, spojeného s výpočetní pomůckou. Otáčení kolečka je třeba přerušit tehdy, kdy LED-dioda právě přestane svítit. Má rovněž hledáček, který umožňuje expozimetr zaměřit.
Známým expozimetrem je také Lunex, výrobek firmy Metra Blansko, který používá CdS prvek. Má dva základní měřící rozsahy, které se přepínají otáčením vnějšího kotoučku výpočetní pomůcky. Příslušnou značku je potřeba nastavit do stejné polohy jako ručičku, spojenou s elektrickým obvodem měřícího čidla.
Možná někoho překvapí, že jsou ruční expozimetry i v dnešní době stále hojně využívanými pomocníky, ale je to asi proto, že disponují možnostmi, které vestavěný (integrovaný) expozimetr nemá - například schopnost měřit množství dopadajícího světla. Na výběr je tedy celá řada expozimetrů, přičemž se rozdělují na tři základní skupiny:
a) Expozimetry pro měření trvalého osvětlení - o kterých platí většina řečeného výše b) Expozimetry s flashmeterem - umožňují měřit i zábleskové osvětlení
c) Spotmetery - bodové expozimetry
ad b) kombinaci expozimetr-flashmeter si pořídíme tehdy, počítáme-li také s měřením zábleskového osvětlení. Využití je tedy převážně v interiérech. Jeho výhody oproti vestavěnému TTL měření blesku jsou v zásadě stejné jako u externího expozimetru pro měření trvalého osvětlení. Dříve se
zábleskové expozimetry vyráběly jako samostatné přístroje, v dnešní
době jsou již součástí dražších typů expozimetrů, i bodových.
ad c) spotmeter je expozimetr pro měření odraženého světla v úzkém úhlu. Pravý bodový expozimetr má měřící úhel 1°, o spotmeteru se dá hovořit do úhlu cca 5°, přístroje s větším měřícím úhlem již nemají označení jako "bodové", ale pouze jako "selektivní". Některé spotmetery umožňují měřit i odražené světlo záblesku. U mnoha dnešních kinofilmových přístrojů je již integrován.
ad c) spotmeter je expozimetr pro měření odraženého světla v úzkém úhlu. Pravý bodový expozimetr má měřící úhel 1°, o spotmeteru se dá hovořit do úhlu cca 5°, přístroje s větším měřícím úhlem již nemají označení jako "bodové", ale pouze jako "selektivní". Některé spotmetery umožňují měřit i odražené světlo záblesku. U mnoha dnešních kinofilmových přístrojů je již integrován.
Na ukázku:
Analogový expozimetr Seconic 390 a spotmeter Seconic 718
Expozimetry firmy Kenko a flashmeter Seconic 308
Flashmetr Polaris a flashmeter Seconic 318
K profesionálněji zaměřeným expozimetrům se obvykle dodává i různé příslušenství, které jejich funkčnost dále rozšiřuje: filtry, kryty, alternativní čidla, hledáčky, atd. Zde je nástavec, který udělá z běžného Seconicu spotmetr:
Druhým je nástavec, umožňující měření expozice přímo na matnici velkoformátových
kamer:
