Jedeme autem!
Po dlouhých dohadách, jak a kam se pojede, Dejv na Facebooku a posléze i telefonicky oznámí, že pojedeme ve čtvrtek po poledni z Prahy jeho autem. To pojme sedm lidí, což je přesně počet účastníků letošních „hor“. S Kájou vyrážíme busem v 11 ze Sedlčan. Míříme na Pankrác do bytu k Šáše, Pétě a Renče. Renny dnes dělala zkoušky a tak to zapíjíme griotkou. Někdy před druhou konečně přijíždí Dejv s Jájou a začíná plnění a instalace „rakve“ na provizorní zahrádku. Do „rakve“ míří snowboardy, moje běžky, pétiny lyže a šášina krosna. Do auta pak zbytek věcí a sedm efcéčkařů. A tradá do „Kérkonoš“! Cesta ubíhá rychle a zanedlouho jsme v Mladé Boleslavi, kde stavíme u „Mekáče“. Jen co se vrátíme na silnici se Šáša zeptá: „To jsme ještě v Praze?“ Další výbuchy smíchu na zadní sedačce přinese nápis na stánku někde u Sobotky: MED, OVOCE, ČESNEK.
Zachránkyní Ludmila
Protože nemáme domluvené ubytování, zastavujeme na okraji Černého Dolu a Dejv se jde zeptat do nějakého penzionu – neúspěšně. Stejně tak dopadne telefonický pokus. Na námku je infocentrum, kde dostaneme několik kontaktů a jeden z nich vyjde! Jedná se o penzion Ludmila a cena za osobu na noc je pro nás přijatelných 380 Kč s polopenzí. Teprve teď se holky odhodlají Dejvovi oznámit, že měly předběžně rezervovaný penzion na Černé Hoře. Ludmila, která je v podstatě za rohem se však ukáže jako lepší varianta. Chlápek, co nás ubytuje v šestilůžkovém pokoji, do kterého přitáhnem ještě jednu postel, se představí jako Petr a je nejvíc v pohodě. Ještě než vyndáme z auta věci, jdeme omrknout Ski areál. Vypadá slibně. Ubytujeme se, zaplatíme a hurá na první večeři. Petr nám sice oznámil, že dostaneme kuře, ale nakonec je to Pangasius s br. kaší, který mi připomene mojí alergii na některé ryby:-). Dnešní hry: Bums v pokoji; dole v jídelně pak plácaná a Twister, který koupila Jája. Omrkneme i společenskou místnost, kde si zahrajeme fotbálek, ze kterého každou chvíli vypadávají hráči. Popíjíme Krakonoše ( přezdívá se mu prý projímadlo hor Krkonoš:-)). Místní se ušklebují, že nám budeme mít ráno hoňky. Nám ale chutná a ráno jsme v poho. Po půlnoci pomalu kysneme, až na Káju. Ta by pařila dál. Zkouší budit spící Renny. „ Já budu pít, až budu mít všechno za sebou.“, odpoví Renďa aniž by otevřela oči... .
V pátek před devátou vydatně snídáme a přitom posloucháme rodinku vedle u stolu, kde malý kluk mává klíči od pokoje. „ Jak to že máš klíče?“, zahromuje máma. „Budu odemykat pokoj.“, špitne synek. „ Vždyť je ztratíš a my to budem platit!!!“, vyhlásí ho máma a už ho žene z jídelny. Koukáme na tu scénu, která nás pak provází celý pobyt v podobě hlášky: „ TY MÁŠ KLÍČE???“ :-).
Z Černé Hory pěšky
Po snídani jdeme nakoupit a po jedenáctý nastupujeme do Skibusu směr Janské Lázně. Já si jdu půjčit lyže a kupuji si stejně jako ostatní skipass na odpolko. V poledne nastupujeme do černohorského kabinkového expresu a za chvilku se již spouštíme z mlhou zahalené Černé Hory. Sjezdovek je zde několik a rychle ztratím z dohledu ostatní. Po hodině a půl trápení se na sjezdovce Protěž přejíždím vedle, kde je to mnohem lepší. Svezu se kotvou; následuje super jízda až dolů ke kabince, kde konečně potkám ostatní. Stihneme ještě několik jízd, pár fotek a já drobnou kolizi se snowboardistou:-). Kája zase přeskakuje ležícího lyžaře pod mostem.
Je po čtvrtý a my čekáme na bus. Nějakýmu týpkovi pomáháme roztlačit auto. Neúspěšně. Furt opakuje, že má automat. Nám už ale bus do Černého Dolu nejede a tak přijmeme popovezení a rady od hodného a velmi vtipného řidiče. Na zastávce, kde nás vyklopí, čeká další skibusek a ten nás a další týpky, co jedou do Černého dolu popoveze „načerno“ k Hoffmanovým boudám, odkud už musíme pěšky. Sice z kopce, ale něco přes 4 km, jak později podle mapy spočítám. S prknem v ruce a v těch snb botech se jde pěkně blbě a třeba Péťa má z toho pěkné odřeniny. Týpci nás pozvali na kalbu k nim do penzionu. Jsme však znaveni. Po koupeli a večeři roztáčíme kolotoč her. Začínáme „dublovickým“ pexesem, které vyhrává dublovák Dejvejv. Dále zkoušíme Renči Panákovanou a osvědčenou blbůstku: Mluvení se sirkou mezi zuby. Petr nám dá párátka a říká, že to bude sranda. Byla. Zejména Jája a Renča vyluzovaly zajímavé zvuky. Co se snažily říci, se musíte zeptat jich. Mě to z hlavy bohužel vyplavila slivovice s medem:-). Končíme UNEM a asociací?, nebo jak se to slovíčkaření jmenovalo:-)
Běžky a veselý sněhulák
V sobotu je docela krásně a já vyrážím na běžky. Čeká mě 22 km. Skibusem do Horního Maršova jedu sám. Zde se napojuji na krkonošskou magistrálu a jedu k modrokamenné boudě. Vypiju Krakonoše a dál jedu pěkně projetou stopou kolem Světlé Hory. Běžkařů potkávám jen málo a kochám se výhledy. Jednu chvíli i na naší loňskou Jingles boudu. Přes Václavák dojedu k boudě Helena, kde zastavuji na Česnečku a znovu Krakonoše. Cestou mě minula dvě psí spřežení. A pak již svážnicí do údolí a po silnici pluhem a vyhybajíc se rolbám až do Černého Dolu. Nevyvaruji se kolize, při které málem spadnu do hovna. Když dorazím k penzionu, vidím ostatní, jak stavějí sněhuláka. No, sněhuláka... má jaksi falický tvar:-). Přivalíme k němu dvě koule a jdeme se fotit. Po chvíli jde kolem nějaká rodinka a robátko zvolá: „ Jé, sněhulák a s lavičkou!“ A nechává se fotit. Maminka mu s úsměvem praví, že neví, na čem sedí a ať se radši ani neptá :-). Ještě dodávám, že zbytek bandy byl na sjezdovce za penziónem a kam se prý hrabe na Černou Horu!
Večer dělá Dejv tipovačku, co bude k večeři. Je kuřecí stehno s rýží a hnědou omáčkou. Vítězí tedy Péťa těsně před Dejvem a Šášou. Přesouváme se do pařmístnosti a pouštíme přes repráky písně od Dejva z mobilu a hrajeme UNO o různé „tresty“ A tak třeba Dejv musí ráno Šáše říct Dobré ráno, má paní; Kája má zase přes oblečení oblečenou podprsenku; Jája dělá Renče masáž. Svoje zásoby tu ale pít nemůžem a tak necháváme místnost Polákům a jdeme pokračovat do pokoje... Veslý je když Jája musí jít ven políbit sněhuláka. Koukáme na ní z okna, já točím video. Jája mrští kouli a trefí se rovnou do objektivu:-).Spát jdeme zase po půlnoci a já musím všechny přikrýt a pořát dobrou noc:-). K ránu se pak stanu jedinou obětí „kanadského řádění“ Renny a Káji. Ostatní se probudili a tak si jdu pastu omývat jen já:-).
Závěrečná jízda
Nedělní cyRáno je mrazivé a slunečné. Čeká nás opět skvěle připravená místní sjezdovka. Tedy až na Péťu, která se jde raději místo lyžování projít. Já si koupím jednu jízdu a jedu nahoru na běžkách. Chystám se na vyjížďku k Tetřevím boudám. Předchází jí zajímavý zážitek: stojím pod kopcem, pode mnou svah a černodolská sjezdovka. Dívám se na široký průsek lesa prudce stoupající k jasně modrému nebi. Podél vroubkovaně upravené cesty se tyčí řady nesmírně vysokých a sněhem obtěžkaných smrků... nádhera! Zouvám si lyže a v úžasu pomalu šplhám do kopce k modrému obzoru... :-). Druhou perlou je jízda na běžkách po sjezdovce. Ostatní si létají na prknech po členité sjezdovce mezi stromy a remízky.
Po poledni se jdeme do penzionu sbalit a po třinácté hodině už necháváme Krkonoše za zády. Přes zastávku u MC drive a Kolín přijedeme na Anděla. Kája, Renny a já přesedáme na bus do Sedlčan. Výborný hory!
Komentáře
Přehled komentářů
Jingles jsem viděl jen z velké dálky. Vlastně jen tu chatu.Pošlu ti Renčo články od Ivety. Tobě nechoděj? Jinak díky za pochvaly;-)
Zimní závist
(Renny, 12. 2. 2010 12:53)
Bratře, supr článek! Jinak ten pochod měl fakt 4km? Asi mě zase rozbolely záda :) jinak Ty jsi byl na běžkách za Jingles? Co říkala, pozdravuje nás?:)
Jinak Ivet a Jirko, já Vám závidím to léto, páč zima v Praze není moc příjemná, brodit se v tom rozmrzlém sněhu... nechcete dát nějakou reportáž o Vašem pobytu sem na stránky? Mějte se hezky a užívejte si na protější straně zeměkoule
Letni zavist
(Ivet a Jirka, 12. 2. 2010 4:05)
Ahoj FCP! Tak vam tedy ty letosni hory - po bratrove skvele reportazi - dost zavidime a zdravime vas ze zamraceneho Wellingtonu, kde by tedy spis melo byt leto, ale dneska to tak rozhodne nevypada.
Take se nam libila fotka snehulaka a taky bychom se s nim radi vyfotili.:o)
komentář
(ségra, 12. 2. 2010 15:41)